O víkendu proběhl v Brně Social Innovation Camp 2012 pořádaný Respekt Institutem. Z Burzy nápadů, kde se jich sešlo šedesát dva, vybrala porota šest podle ní nejzajímavějších, které šedesát dobrovolníků během víkendu rozvíjelo do proveditelné podoby. Čtyřicet osm hodin nadšení a tvrdé práce uprostřed inspirativního prostředí Domu umění, to byla neskutečná kombinace. A co dalšího kemp přinesl?
Na akci jsem se přihlásil hned po zahájení registrace jako dobrovolník. Žádný vlastní nápad mě neosvítil, a tak jsem dal všanc své schopnosti. Organizátorům jsem nadělal trochu problémy svým pozdějším pátečním příjezdem, ale nakonec jsem vlastně o nic nepřišel. Respektive přišel jsem pouze o účast ve svém původně vybraném týmu, ale zpětně jsem rád, že tomu tak bylo.
Autor článku Jan Perla byl členem týmu projektu PRA-PRA. Článek byl původně sepsán pro blog SixPack, který můžete sledovat i na Facebooku.
Michal Berg měl svůj Archiv volebních slibů dobře promyšlený a bylo to znát i při závěrečné prezentaci. Že bylo tohle téma lákavé, o tom svědčí i obrovský zájem ostatních kempařů o účast v tomto týmu. Vybral jsem si z méně obsazených projektů. Po nočním přemítání jsem zvolil projekt, který jsme nakonec pojmenovali PRA-PRA.
Původně se skládal ze tří návrhů: Ovčí babičky, vraska nevraska a oldscool. Všechny řešily problém propasti mezi generacemi, chybějící kontakt a předávání zkušeností. V týmu se tak sešly tři navrhovatelky původních projektů a pestrá směsice šesti dalších lidí. Nevím, nakolik se ostatní projekty musely věnovat definování problému a shodnutí se na tom, co vlastně chtějí řešit – nám to nějaký čas kvůli slučování tří projektů zabralo. Ale čím jsme strávili rozhodně nejvíc času, bylo vymýšlení jména. Možná proto s ním nejsme celý tým pořád na 100 % spokojeni.
Samotný kemp je opravdu intenzivní záležitost. Nemáte vlastně ani dva dny na vytvoření co nejlépe fungujícího návrhu, který musíte prezentovat. Snažíte se dodržovat časový plán, abyste se zasekli na detailech. A do toho se chcete zúčastnit zajímavých workshopů s experty, ať už na téma finančního zajištění projektu nebo jeho celkové udržitelnosti (Petr Ocásek a jeho zkušenosti se start-upy byl pro mě jeden z vrcholů víkendu). A zároveň se snažíte nelézt ostatním na nervy, aby v týmu náhodou nezačala ponorka. Přestože jsem nepracoval do 23 hodin jako někteří jiní, padl jsem v neděli v noci po příjezdu do Prahy do postele jako zabitý.
Nechci vidět, jak museli vypadat organizátoři, kteří podle mě zaslouží obrovský potlesk ve stoje. Akce byla perfektně zorganizovaná a šlapala jako hodinky. Jediným problémem, který nás dlouhodobě trápil, byla nestabilní až nefunkční WiFi. Tímto bych jim chtěl ještě jednou poděkovat. Výběr místa podle mě úspěchu akce také přispěl. Prostředí Domu umění mi přišlo dostatečně inspirující pro všechny týmy. Měli jsme zde prostor pro každý tým tak, abychom se nerušili, a přitom bylo velmi snadné zajít k jinému týmu či kempaři pro radu. Všeobecně byla nálada a skladba kempařů velmi spolupracující, žádná velká rivalita nepanovala – všichni jsme si navzájem drželi palce v tom, abychom projekty dotáhli co nejdále. Za mě osobně pak bylo strašně zajímavé promíchání s běžnými návštěvníky galerie.
12 minut závěrečné prezentace uběhlo jako voda. Na nich mě bohužel mrzí téměř nulový feedback – otázek pár padlo, ale hodnocení, zda by takto prezentovaný uspěl projekt před běžným investorem, nepřišlo. Osobně mě překvapilo, že dva projekty prezentaci nedokončily, protože se prostě nevešly do vyměřených 12 minut (i když i my se vešli jen těsně). Ani to však nemělo velký vliv, protože Um sem um tam vyhrálo cenu partnera Era. Nám se podařilo zaujmout publikum natolik, že jsme zvítězili v jeho hlasování. Díky všem, kteří nám do kloboučku hodili svůj hlas. Celkovým vítězem kempu se stal projekt Kanárci.
Fotografie ze Social Innovation Campu 2012 si můžete prohlédnout v galerii.
Pokud bych měl zhodnotit, který projekt má podle mě největší šance na úspěch a opravdu se rozběhne, vsadil bych v první řadě na Michalův Archiv volebních slibů, který se nyní jmenuje Slibujeme.cz. Udělali za víkend velký kus práce, jsou domluvení s programátorem, vědí, jak bude web vypadat a fungovat. V podstatě stačí ho jen naprogramovat. Věřím taky Um sem um tam, kteří na projekt získali 30 000 a mají reálně rozdělené úkoly a jasný plán. Samotná realizace nejspíše potrvá déle, ale proběhne a projekt se může chytit. Záměrně nebudu hodnotit náš projekt. Myslím si ale, že v rámci offline setkávání, které hraje v našem projektu zásadní roli, aktivity určitě proběhnou.
Kanárci jsou pro mě určitým specifikem. Projekt již běží dva roky, krabička na měření emisí má prototyp, tým vyhrál peníze na realizaci i čas programátorů zdarma. Čeká je ale podle mě ještě hodně dlouhá cesta a hlavně přemýšlím nad tím, jestli se jim dokončený projekt podaří v zajímavé míře rozšířit.
Upřímně příliš nevěřím EcoUpu a TěmDobrotám. Týmy na něm během kempu odvedly dost zajímavé práce, ale já prostě nevěřím samotným nápadům a prezentace mě nepřesvědčily. EcoUp nemá vyřešeno rozšíření mimo malou komunitu eco friendly geeků a podle mě ani samotný gamifikační systém. TyDobroTy mi srozumitelně nevysvětlily, co je to Dobro, kvůli kterému by měly být zajímavější než Lunchtime nebo Scuk.
Celkově jsem velmi rád, že jsem se Social Innovation Campu zúčastnil. Užil jsem si ho a ještě teď přemýšlím nad věcmi, které jsem si z něj odnesl a které jsem na něj přinesl. Držím Respekt Institutu palce do dalších projektů.
