Internet přes televizi

Letošní ComNet se od předchozích ročníků v mnohém lišil. Například důslednou absencí mobilních operátorů, malou účastí alternativních pevných operátorů (zastoupen byl jen Contactel a Zephyr), a bohužel také malou účastí návštěvníků. Očekávaný počet byl nad 20 tisíc, ale podle závěrečné zprávy přišlo jen asi 13 tisíc lidí.

Organizátoři si pospíšili s nalezením viníka – prý je to „jednoznačně výsledek de facto odkladu otevřeného telekomunikačního trhu“, jak prohlásil ředitel ComNet Prague Gunnar Kuechler, který doufá, že situace se definitivně změní v roce 2002. Uvidíme.

Spíše si myslím, že se ještě více prosadí jiný trend, který byl hodně patrný už na letošním ročníku: bude více doprovodných akcí charakteru odborných konferencí a méně samotné výstavy. Nakonec to podle mého názoru dopadne tak, že ComNet bude spíše jednou větší konferencí s doprovodnou výstavou skromnější velikosti. Letos se „vedle“ ComNetu konaly hned tři doprovodné konference (e-Business, Vize 21 a Wireless Wednesday), které si na nezájem až tak stěžovat nemohly. Alespoň pro mne byla střídavá účast na nich podstatně zajímavější než samotná výstava.

Co bylo nového?

Zajímavých novinek jsem na letošním Comnetu zaznamenal dost málo. Světlou výjimkou byly odborné přednášky na konferenci Vize 21, věnované problematice tzv. datacastingu, a pak expozice Českých radiokomunikací, kde takovýto datacasting předváděli v praxi. O co jde?

Jedná se o digitální renesanci myšlenky, se kterou svět telekomunikací přišel již před drahnou dobou. Touto myšlenkou je využít distribuční možnosti televizního vysílání i pro šíření dat, konkrétně v podobě internetového obsahu (zejména WWW stránek). V době analogového televizního vysílání se zkoušelo využití tzv. zatemňovacího impulsu, tedy doby, kdy není přenášen obraz, a tak místo něj mohou být do přenášeného signálu vkládána (namodulovaná) data. Dnes se tak přenáší teletext, ale místo něj, případně souběžně s ním, to může být i již zmiňovaný internetový obsah. To je, resp. byla, myšlenka tzv. intercastingu (vzniklého ze slovního spojení Internet a broadcasting). Představa přitom byla taková, že uživatel bude sledovat nějaký televizní pořad, například přenos fotbalového utkání, a spolu s obrazem mu do jeho „televize“ (spíše ale počítače schopného zobrazovat televizní vysílání) budou proudit i doplňkové informace v podobě WWW stránek, které si bude moci souběžně s živým obrazem na svém monitoru prohlížet. Půjde třeba o různé statistiky o mužstvech či hráčích, kteří právě hrají, domovské stránky klubů a jednotlivých hráčů, názory a tipy na výsledek apod. O přístup k Internetu prostřednictvím televize se zde až tak nejednalo, mělo jít spíše o obsah šitý na míru televizním pořadům, určený ke „společné konzumaci“ s těmito pořady.

Ukázka terestriálního digitálního vysílání na stánku ČRa: televizor stačí obyčejný analogový, stejně tak obyčejná může být i anténa. Nový a digitální je až tzv. set-top box (uprostřed)

S nástupem technologií pro digitální televizní vysílání na bázi standardu DVB se otevírají další zajímavé možnosti. Tam, kde analogový signál s jedním programem dnes zabírá celý přenosový kanál, dokáže digitální způsob přenosu „vměstnat“ hned několik programů přenášených v digitální podobě, prostřednictvím tzv. multiplexu (konkrétně čtyři nebo osm). Není ale žádný principiální problém místo jednoho či několika video (či audio) programů vyhradit konstantní přenosovou kapacitu pro přenos jakýchkoli jiných dat, včetně internetového obsahu. Ještě další možnost ale skýtá komprese, používaná při přenosu obrazových a zvukových dat – tato komprese dle standardu MPEG2 dokáže výrazně snížit objem přenášených dat, byť ne rovnoměrně, ale v závislosti na tom, co tato data znamenají (u obrazových dat v závislosti na „dění na scéně“) – na cca tři až šest Mb/s, pokud jde o samotný obraz. V rámci přenosového kanálu s pevnou šířkou (osm Mb/s na jeden TV program) pak ale vzniká různě velké „prázdné místo“, resp. nevyužitá přenosová kapacita, označovaná trefně jako tzv. null packets (prázdné pakety). No a také tyto prázdné pakety mohou být využity pro distribuci datového obsahu, včetně internetového. Jejich přenosová kapacita není stálá, protože závisí na „dění na scéně“, resp. na složitosti přenášeného obrazu a frekvenci jeho změn. Podle odhadů, které se mi podařilo získat, se může v průměru pohybovat kolem 2 Mb/s.

Přenosový kanál, který vzniká právě naznačeným způsobem, je ze své podstaty jednosměrný. To ale nevyhovuje stávající podobě internetového obsahu, která pro své šíření předpokládá obousměrný přenosový kanál. Řešení, která by „obousměrné“ protokoly, jako je např. HTTP, uzpůsobila jednosměrnému distribučnímu kanálu, naštěstí již existují. Pracuje na nich sdružení ATVEF (Advanced Television Enhancement Forum) a výsledkem je mj. modifikovaný protokol UHTTP (Unidirectional HTTP, viz např. zde nebo zde), který umožňuje jednosměrnou distribuci WWW stránek.

Zajímavý je také konkrétní způsob distribuce takto „zjednosměrněného“ internetového obsahu – představa je zde taková, že příslušný obsah (nejspíše určitý vzorek WWW stránek) by se vložil do tzv. webového karuselu, ze kterého by byl stále dokola vysílán, na obdobném principu jaký se dnes používá pro šíření teletextu (jsou postupně vysílány jednotlivé stránky, a až jsou odvysílány všechny, pokračuje se odznovu).

Na straně uživatele by pak takto šířená data vstupovala do počítače (pomocí vhodné TV karty podporující příslušné standardy DVB) a přístupná by byla skrze proxy server na uživatelově počítači, který by se snažil mapovat vzájemné odkazy mezi takto staženými stránkami.

Obrovskou předností právě naznačené distribuce internetového obsahu je možnost doručit stejný obsah mnoha uživatelům současně, s prakticky konstantními náklady, které nezávisí na počtu příjemců (v zásadě je tento počet apriorně neomezený). Proto je možné počítat i se zajímavými možnostmi financování, které z pohledu koncových uživatelů budou zadarmo (vše bude platit distributor či inzerenti apod., kterým se to vyplatí kvůli velkému počtu oslovených).

Do budoucna je zřejmě možné očekávat i zavedení zpětné vazby prostřednictvím externích kanálů (například po telefonu) a v důsledku toho i určité přizpůsobení distribuovaného obsahu potřebám jednotlivce, který si zpětným kanálem něco konkrétního objedná. Půjde zřejmě o vývoj směřující k modelu, jaký se již delší dobu uplatňuje v satelitních systémech DirecPC.

Co předváděly České radiokomunikace?

České radiokomunikace se na letošním ComNetu pyšnily digitální distribucí programu TV Nova po ATM síti. To ale není z pohledu koncových uživatelů až tak zajímavé, protože jde o přenos mezi studii a vysílači.

Pro koncové uživatele je zajímavější pozemní (terestriální) digitální televizní vysílání, podle standardu DVB-T. To sice Radiokomunikace předvedly již na loňském ComNetu, díky tomu, že experimentální terestriální digitální vysílání provozují na základě licence již od 12.5.2000 (z vysílače Praha-město a Praha Cukrák v jednofrekvenční síti SFN na jediném kanálu 25). Letos ČRa obohatily toto své experimentální vysílání právě o přenos internetového obsahu na výše popsaných principech, s využitím zařízení od firmy Rohde & Schwarz.

Bohužel ale šlo jen o další technický experiment, příjemcem dat byl jediný počítač na stánku Radiokomunikací, vybavený exemplářem DVB karty dovezené pro tento účel ze Švýcarska. Takže na praktické nasazení si nejspíše ještě nějakou chvíli počkáme. Nicméně příští rok by ČRa chtěly na ComNetu představit řešení se zpětným kanálem. Tedy pokud comnetová konference vůbec bude mít nějakou doprovodnou výstavu. :-)

No comment