Tuhle větu slyší novináři téměř denně, obvykle z úst podnikatelů, státních úředníků, politiků … zkrátka všech, kdo se domnívají, že když sami novináři nic neřeknou, ten o nich nic nenapíše. Zdeněk Fekar se v dnešním sloupku na Vajíčku pokouší vysvětlit, že právě v kritických okamžicích je v zájmu „postiženého“ s novináři mluvit v jednom kuse… (Vajíčko)