Jak OECD hodnotí naši informační společnost?

19. 11. 2002
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Podle nedávno vydané zprávy OECD Measuring the Information Economy 2002 na tom možná Česká republika není až tak špatně, ve srovnání s ostatními zeměmi. Některé konkrétní ukazatele však jsou doslova alarmující. Například ceny pronajatých okruhů. Dobře na tom není ani v oblast vědy a výzkumu, či cen za přístup k Internetu.

Organizace OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), které je Česká republika členem od 21. prosince 1995, nedávno vydala obsáhlou hodnotící zprávu s názvem Measuring the Information Economy 2002. Jejím předmětem je porovnání toho, jak jednotlivé členské země OECD postupují v budování tzv. informační společnosti, ale také ve vytváření předpokladů pro novou, informační ekonomiku. Zabývá se pěti hlavními oblastmi:

  • Zdroji pro informační ekonomiku: investicemi do ICT a softwaru, spotřebou a investicemi do ICT zboží a služeb, patenty, zaměstnaností v oblasti ICT.
  • ICT sektorem: jeho velikostí a růstem, příspěvkem k růstu zaměstnanosti, vědou a výzkumem v oblasti ICT, podílem na exportu atd.
  • Přístupem lidí k informačním technologiím a jejich využitím: dostupností Internetu, počty uživatelů a uzlů, cenami, stavem infrastruktury atd.
  • Oblastí ecommerce: infrastrukturou pro ecommerce, počty transakcí, inhibitory a bariérami atd.
  • ICT v oblasti vzdělávání a egovernmentu.

Z tuzemského pohledu je poněkud nepříjemné, že v mnoha statistikách a srovnáních není Česká republika obsažena. Navíc i tam, kde zastoupena je, jsou porovnávané údaje obvykle už poněkud staršího data – nejčastěji se vztahují k roku 2000, někdy i k předchozím letům, a jen výjimečně jsou uváděna čerstvější.

Celá zpráva je poměrně obsáhlá a v jednom článku není prostor ji podrobněji rozebírat (naštěstí je dostupná zdarma v elektronické formě zde). Proto se zastavím jen u některých zajímavých aspektů.

Zdroje pro informační ekonomiku

Zpráva konstatuje, že v některých zemích OECD je „ICT spotřeba domácností“ vyšší než investice firemního sektoru do ICT – například v Rakousku či na Novém Zélandu. V České republice je tomu přesně naopak, a stejně třeba ve Švédsku či v USA. Příslušná data, popisující investice i spotřebu, však pochází z roku 1999. Přehled ukazuje následující obrázek (na vodorovné ose jsou výdaje na ICT jako procento HDP, na svislé ose spotřeba):

Spotřeba vs. investice do ICT

Velmi neradostná je pro Českou republiku statistika ICT patentů u evropského patentového úřadu (European Patent Office, EPO). Následující obrázek asi nepotřebuje komentáře (tmavý sloupec se týká roku 1998, světlý roku 1990, Česká republika je zcela vpravo):

Počty patentů u EPO

ICT sektor

Minimální počet patentů určitě souvisí s tím, jak málo se v České republice investuje do vědy a výzkumu v oblasti ICT. Následující graf ukazuje, kolik do vědy a výzkumu investují české firmy působící v segmentu ICT v procentech HDP. Varující je hlavně klesající trend:

Investice privátního sektoru do vědy a výzkumu

V ostatních ukazatelích o velikosti ICT sektoru a jeho složení (např. podílu na celkovém objemu produkce zboží a služeb, procentu lidí zaměstnaných v ICT sektoru, podílu na importu a exportu atd.) je Česká republika zhruba někde na průměru zemí OECD.

Přístup k informačním technologiím a jejich využití

Nejzajímavější jsou údaje týkající se dostupnosti ICT a jejich využití. Například v oficiální statistice o počtu uživatelů Internetu na 100 obyvatel je Česká republika k lednu 2000 čtvrtá od konce (na obrázku čtvrtá zprava). Pravda, metodika počítání uživatelů nemusí být úplně zřejmá a dostatečně vypovídající, ale pokud je v jednotlivých zemích stejná, není pro Českou republiku relativní srovnání zrovna lichotivé. Za Českou republikou je už pouze Řecko, Mexiko a Maďarsko.

Počet uživatelů Internetu na 100 obyvatel

Pokud jde o ceny za přístup k Internetu, zde zpráva navazuje na předchozí statistiky OECD a uvádí, že „(…) na opačném konci spektra jsou Česká republika a Slovensko, kde se za připojení platí nejméně dvakrát tolik, kolik je průměr OECD“. Vše ukazuje následující statistika, kde je znázorněna cena za 40 hodin připojení ve špičce, využívající zvýhodněných tarifů (v České republice Internet 2001), v přepočtu podle parity kupní síly. Data jsou ze srpna 2001:

Cena za 40 hodin dial-upu v době špičky, v přepočtu dle parity kupní síly

Abych předešel častým reakcím na vhodnost či nevhodnost porovnávání podle parity kupní síly (PPP) a nikoli podle kursového přepočtu, dovolím si upozornit na skutečnost, že ani Český Telecom nemá zdaleka všechny náklady v zahraničních cenách – mnoho svých vstupů (materiál, práce atd.) nakupuje v České republice za tuzemské ceny, svým zaměstnancům platí podle tuzemských platových hladin atd.

S celkově vysokou cenou za připojení v době špičky i mimo ni pak souvisí i nízký poměr počtu internetových uzlů na 1.000 obyvatel. Zde na tom Česká republika opět není nijak dobře, jak ukazuje následující obrázek (Česká republika je zcela vpravo dole):

Počet uzlů vs. cena za připojení

Za velmi varující považuji následující statistiku, která již samostatně proběhla tuzemskými médii (ne vždy ale se správnou interpretací toho, o čem vlastně vypovídá). Jde o ceny pevných okruhů o rychlosti 2 Mbit/s, a Česká republika je v nich suverénně nejdražší v celém OECD (hodnoty by měly být z května 2002):

Náklady na pevné okruhy 2 Mbit/s

Elektronický obchod, ICT ve školství a v egovernmentu

Pokud jde o elektronický obchod, zde je v celé kapitole jen jedna jediná zmínka o České republice, a to v rámci grafu, který ukazuje počet zabezpečených WWW serverů na milion obyvatel. Česká republika je asi na polovině průměru zemí OECD.

Vůbec žádnou zmínku o České republice neobsahuje část zprávy týkající se egovernmentu. Zahrnuti naopak jsme ve statistikách o využití ICT ve školství – kde Českou republiku dokonce jmenují (společně s Maďarskem) jako extrém, dosahující průměru 35 studentů středních škol na jeden počítač. Příslušné údaje ale pochází z let 1998/99 a tudíž nemají až tak velkou vypovídací hodnotu.

Jak vnímáte hodnocení OECD ve vztahu k České republice?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).