Jak se žije "Huhlesům"?

Problém vznikl v první polovině 90. let. Společnost Český Telecom, která se tehdy jmenovala SPT Telecom, nestačila uspokojit poptávku po nových telefonních stanicích. Signál GSM se teprve začal rozmáhat, a tak aby Český Telecom zabránil odchodu svých zákazníků k mobilní konkurenci, přišel s náhradním řešením. To se jmenovalo GMH 2000 Hughes. (Kvůli nekvalitnímu zvuku a častým výpadkům se těmto telefonům začalo později přezdívat „Huhlej“ od slova huhlat. Číslovka 2000 byla v názvu proto, že nejpozdějším termín pro stažení těchto aparátů z provozu si Český Telecom stanovil na rok 2000.) Tuto malou skříňku, která byla na ústřednu napojena pomocí radiových signálů, začal Český Telecom připevňovat na okna převážně svým pražským zákazníkům (jejich číslo začínalo vždy 900…). Hlavně na území Prahy totiž nestačil rozvádět pevné telefonní linky do všech domácností. Bránilo mu v tom nejen dlouhé čekání na vydání stavebního povolení, ale i neochota památkářů povolit rozkopání některých pražských lokalit. Dalším důvodem instalace radiotelefonů bylo dodržení základních licenčních podmínek. V roce 1996 se totiž Český Telecom zavázal zřídit více než 400 tisíc nových telefonních stanic. V Praze proto vybavil přes 40 tisíc uživatelů již tehdy hojně kritizovaným systémem bezdrátových telefonů. Radiotelefonní systém Hughes proto hrál při dodržení plánu na zřizování nových stanic dosti významnou roli. A jak tehdy řeklo vedení rozvoje společnosti: „Bylo to o prsa, ale zvládli jsme to.“

Byl tu však i další problém: na radiotelefon nešel napojit modem ani fax. Pokud tedy člověk neměl ostré lokty, protekci či žádost o podnikatelskou linku, musel si na fixní připojení počkat i několik let. Systém byl také podle řady uživatelů nekvalitní a poruchový. Telefony často reagovaly s velkým zpožděním, takže se na odpověď muselo čekat dlouhé chvíle. Horší byl ale fakt, že hovory často vypadávaly nebo se lidé vzájemně vůbec neslyšeli.

Praktiky Telecomu vhodně ilustruje případ Jindřicha Štěpánka, který bydlí v Praze 8 – Čimicích. „Když jsme zažádali o pevnou linku, nezvládali to hlavně kapacitně. Nejdříve nám řekli, že pokud budeme chtít podnikatelskou linku, dají nám klasickou pevnou. Když zjistili, že jde o domácnost, zavedli nám radiotelefon,“ popisuje Štěpánek. Podle něj však služba byla velmi nekvalitní – linka měla časté přeslechy a nešel na ni fax ani modem. „Trvalo to tři roky, než jsme je donutili kvůli modemu připojit pevnou linku,“ řekl.

Zcela opačnou zkušenost měla rodina Škvorových z Hrdlořez v Praze 9. Těm Český Telecom za celých sedm let nevyhověl vůbec. „Po nastěhování nám Telecom řekl, že zde nemají zavedené linky, takže dostaneme radiotelefon. Máme s tím však pořád problémy. Často se ani nikam nedovoláme,“ říká Jan Škvor. „Buď nám to hlásí, že volané číslo neexistuje nebo to nelze vytočit vůbec. Když soused volal na servisní centrum, že mu telefon nefunguje, přijeli mu pouze namontovat silnější anténu.“ Situace se změnila teprve v březnu tohoto roku. Stavební firma rozkopala celou ulici a Český Telecom jim konečně nechal zavést telefonní kabel k jejich domu.

Vedení společnosti však svou chybu se zavedením radiotelefonů nikdy nepřiznalo. Pouze připustilo, že aparáty mohou mít poněkud nezvyklý zvuk, což odůvodňovalo přenosem radiových vln. Problémy s kvalitou spojení však Český Telecom vždy odmítal.

Podle mluvčího společnosti Vladana Crhy bylo zavedení telefonů Hughes zvýhodněným řešením pro žadatele o telefon. Zákazníci podle něj dostali možnost volby: buď museli na zavedení pevné linky počkat nebo dostali telefon ihned. V polovině loňského roku mělo radiotelefon 8 tisíc zákazníků z celkových 50 tisíců. Na konci letošního března to byly necelé 4 tisíce lidí. Tři čtvrtiny těchto zákazníků přitom dostávají místo radiotelefonu fixní GSM – podle Crhy pouze v nedostupných oblastech nebo v místech, kde je složité položit kabely (takže většina míst s původním GMH 2000 Hughes). Fixní GSM je klasický telefon, který síť GSM využívá pouze pro přenos hlasu. Tarify a služby má jinak zákazník stejné. Zbývající jedna čtvrtina zákazníků má klasické fixní telefonní linky. „Převod všech zákazníků z radiotelefonů záleží na vybudování linek – zákazníci, kteří mají radiotelefon, jsou na tom stejně, jako když nemají žádnou linku – je nutné síť dobudovat,“ říká Crha. Podle něj také delší dobu trvá vydání všech povolení a koordinace ostatních výkopových prací plynařů či pracovníků vodovodů a kanalizací.

Český Telecom je rozhodnut se vypořádat s radiotelefony v průběhu letošního roku. S jeho koncem by tak neměl být ani jeden člověk, který používá GMH 2000 Hughes. Český Telecom si tak bude moci odškrtnout další z řady nepříjemných kauz, které tento telekomunikační gigant provázejí. I tuto kauzu však odnesli pouze „obyčejní“ uživatelé telefonů. Český Telecom obhájil kvalitu poskytovaných služeb i dodržení plánu na zřizování stanic. Se zánikem radiotelefonů Hughes tak končí i éra huhlajících lidí, kteří kvůli Českému Telecomu nemohli mít doma fax ani modem.