Pokud zprávu na facebookové stránce jednoho z barů v Seattlu budete brát smrtelně vážně, můžete se podivovat nad tím, že jeho majitel zakázal návštěvníkům vstup s brýlemi od Google. Už první komentáře to ale označovaly za chytrý pokus o PR – a nakonec i sám majitel The 5 Point Cafe přiznal, že „částečně šlo o vtip, pokus, jak být vtipný na Facebooku a vyprovokovat reakce.“
Úspěšnost tohoto PR může potvrdit i to, že si informace našla cestu do PC Magazine (viz Seattle Bar Bans Google Glass. Who's Next?) a pak do dalších médií – včetně těch českých. A co se úspěšnosti na Facebooku týče, můžete to posoudit sami přímo u konkrétního příspěvku na The 5 Point Café (pokud se začtete do komentářů, zjistíte, že to možná až tak dobrý nápad nebyl).
Jisté je ale to, že s Google Glass (respektive s touto technologií) si ještě užijeme. Nejenom z hlediska toho, že se pokoušejí zavést zcela nové „UI“ (uživatelské rozhraní) mezi člověkem a počítačem. A také z hlediska toho, že jde v zásadě o první podobu skutečně masově použitelného konceptu z kategorie "wearable computing (počítačových zařízení, která budeme nosit na sobě).
The 5 Point Café ale v případě Google Glass upozorňuje na otázku soukromí, byť asi poněkud nešťastným způsobem a nepříliš konstruktivně. Částečně i proto, že už dnes se do barů a restaurací nosí v zásadě stejně „nevhodné“ zařízení schopné natáčet dění okolo nás – mobilní telefony. A pokud byste chtěli, není vůbec problém si pořídit některou z oněch miniaturních a obtížně viditelných kamer (co třeba Memoto Lifeblogging Camera, když už se o ní teď taky docela dost mluví [video]).
Technologie jako je Google Glass budou nepochybně mít další vliv na to, jakým způsobem se díváme na soukromí. A jakým způsobem bude nutné některé aktivity „regulovat“. Ne zcela nutně na zákonné úrovni, ale určitě na úrovni chování a respektu k druhým. Významnou roli při tom bude hrát rozdíl mezi tím, jak to budou vnímat „ti starší“ (tradičně odmítající cokoliv nového a obávající se o své soukromí) a „ti mladí“. Stačí se podívat do základních a středních škol a pochopíte, že tam žádné soukromí neřeší a bezhlavě dělají věci, které by „ti starší“ nikdy v životě nedokázali.
Spojme si fakt, že aktivity generované uživateli Facebooku překročily 1 miliardu denně s existencí čehosi, co dokáže celý den zaznamenávat všechno, na co se díváte. Přidejme k tomu, že jde o technologii schopnou rozeznávat tvary, obličeje, číst texty, zaznamenávat kde jste (co a koho jste tam viděli) a celé to (samozřejmě) ukládat pro pozdější využití. Zdaleka nedojdeme pouze k tomu, že na Facebooku konečně bude více informací o tom, jaké knihy lidé čtou. Musíme dojít k tomu, že někde začne vznikat další obrovská databáze, která ale nebude (jako v případě Facebooku) vázaná pouze na používání počítače či mobilního telefonu/tabletu.
Pak už je jenom krok k přemýšlení nad tím, jakým způsobem bude chráněno naše soukromí. Ale také, což je dost podstatné (a vrací se to k počátku v podobě zákazu Google Glass v baru), jakým způsobem bude chráněno soukromí dalších lidí. Budou na to skutečně stačit současné zákony, které jen taktak stačí na to, co je technologický možné už nyní? Jakým způsobem do toho všeho zapadne ono silně kontroverzní štítkování lidí na fotografiích, které můžete najít na Facebooku i Google+? A kterému se, zejména na Facebooku, prakticky není možné vyhnout?
Pokud se doposud Street View podařilo pouze výjimečně zachytit různé „nevhodné“ aktivity (viz například Google Backstreet View: Randy couple snapped in steamy encounter in alleyway), jak často se to bude dařit těm, kdo budou kráčet světem s Google Glass? A budou snad data z podobných technologií stejně žádána tajnými službami a rozvědkami, jako je tomu u skvělé fotodatabáze lidí z Facebooku?
Prozatím můžeme být v klidu. 1 500 dolarů je zatím dostatečná bariéra, která brání masovému rozšíření Google Glass. Ale moc dlouho nám to nevydrží. Za pár měsíců či let cena výrazně klesne, objeví se levné „napodobeniny“. A pak teprve uvidíme, jak tahle další technologie změní svět okolo nás.
