František Lutonský nedávno v zápisku Není svoboda jako svoboda oznamoval, proč nepíše na blogu o svém zaměstnavateli. K těmto slovům ho přiměl zápisek jiného bloggera, Milana Brunclíka, který vysvětloval, z jakého důvodu z deníčku stáhl zápisky o svém chlebodárci on. Jejich zaměstnavatelé tak jsou spokojeni a nebudou (zatím) nikoho vyhazovat. Bohužel takové štěstí už neměl jeden britský blogger, který psal o tom, že v den narozenin nedostal volno nebo že se mu nepozdávaly sandály šéfa. Ještě že nevím, v čem chodí Aleš Miklík. (Britské listy
)