Jaroslav Winter: BMI ještě smysl má ...

Jaroslav Winter narodil se v květnu 1948 v Ostravě vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze poprvé viděl Internet v lednu 1996, to pracoval jako novinář v Profitu, kde napsal čtyřdílnou knihu Podnikáme s internetem a přišel s nápadem na zorganizování měsíce Internetu od roku 1999 šéfuje BMI, neziskovému občanskému sdružení na propagaci Internetu

BMI v roce 2000 získalo za projekt Březen – měsíc Internetu ocenění ve finále soutěže Stockholm Challenge Award, do které se přihlásilo 612 projektů z 80 zemí.

Už po sedmé se sešla spousta nápadů a vznikal další ročník Března – měsíce Internetu. Letos ale zazněla také otázka: A má to smysl dělat? Už to, že si tu otázku organizátoři položili, něco znamená. A nekladli si ji jen oni. Pro ně je kolem Března hodně práce, „přichází i únava, a tak jsme se ptali, jestli ještě má smysl pokračovat. Myslím, že ten nejdůležitější argument PRO je v tom, že pořád je ještě velmi početná skupina lidí, která o Internetu nic neví, ale má zájem se o něm dozvědět.“ A ta skupina – 36 procent – je podle výzkumu společnosti Markent téměř stejně veliká jako ta skupina, která s Internetem pracuje (37 %). „Byla by škoda těmto lidem neposkytnout nové příležitosti.“

Ještě že tak, nekrolog jsem ještě v životě nepsala a s radostí tuto dobu oddálím do nedohledna. Raději blahopřeji k novorozencům. Psal se rok 1998 a je začátek března. Všichni tři organizátoři si uvědomují, že první věc, kterou musejí udělat, je vysvětlit, co je to Internet, hlavně novinářům. „Nedávno jsme se stěhovali a při té příležitosti jsem prohrabal všechny papíry ve skříni a ledacos jsem si připomenul. Byli jsme si vědomi toho, že novináři jsou důležití pro vytváření veřejného mínění a že sami toho o Internetu až na výjimky nic nevědí.“ A tak se konalo několik různých seminářů pro žurnalisty ekonomické, sportovní „a pamatuji si, že na semináři pro redaktorky módních časopisů měly jen dvě redaktorky z dvaceti v redakci Internet. To je dnes něco naprosto nepředstavitel­ného.“ A to samé se dělo na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě, kde se organizátorům sice podařilo dostat ke kulatému stolu 14 poslanců, ale ti předem žádali, aby se nemuseli k ničemu vyjadřovat, „že prý o tom moc nevědí.“

V té době Jaroslav Winter ještě stále pracoval jako novinář v Profitu. Až doposud psal hlavně o uplatnění informačních technologií v podnikání. Internet znal ze začátku z odborné literatury a díky tomu i věděl, co by mohla technologie dokázat. Teprve v lednu 1996 se ale poprvé posadil k počítači připojenému na Internet a otevřely se mu oči. Přesvědčil tedy šéfredaktora, že bude psát o Internetu, a také, že by měl být Internet zaveden do redakce a redakce by dokonce měla mít vlastní webovou stránku. Sám se pak začal Internetu intenzivně věnovat a hledal konkrétní příklady jeho využití v podnikání. „V  začátcích stačilo málo, třeba jen začít vyhledávat prostřednictvím Internetu zakázky ve světě, a ty se jen hrnuly. Zažil jsem firmu, která vyčlenila jednoho pracovníka na hledání zakázek přes Internet a podařilo se jí do roka změnit strukturu výroby tak, že větší polovinu vyvážela do světa. Stačilo vyčlenit jednoho člověka a mně přišlo hrozně líto, že jiné firmy o tom nevědí.“

Jako novinář trpělivě vysvětloval čtenářům-podnikatelům, ale dopracoval se k názoru, že aby podnikatelské záměry související s Internetem měly naději na úspěch, musí tu být dostatečná uživatelská základna. Nápad na měsíc Internetu přišel při debatě s Monikou Pavlíčkovou (tehdy HP, nyní IBM). To ona zavolala dalším důležitým lidem a sešlo se několik sponzorů z oblasti informačních technologií. „V těch začátcích se sháněli sponzoři lehčeji než dnes, protože si byli všichni vědomi toho, že je nejdřív zapotřebí společnými silami vytvořit zázemí uživatelů, a teprve potom se mohou mezi sebou poprat o koláč.“ Kromě IT firem se postupně připojovali opravdu různorodí sponzoři. Trčí mezi nimi například Česká pošta. Důležitým partnerem jsou knihovny, které mohly oprávněně oponovat, že březen přece vždy patřil knize. Od 3. ročníku ale táhly s BMI za stejný konec provazu. „Bylo to velmi šťastné rozhodnutí, že jsem si troufl je oslovit. Stalo se to na knihovnické konferenci v Seči a měl jsem trochu trému.“

Dnes už byste trému asi těžko hledali, Winter je zvyklý vystupovat v médiích a nesmí vás zmást ani jeho zastřený hlas. Možná jste ještě v BMI postřehli další osobu, Irinu Zálišovou, v médiích se ale BMI rovná Jaroslavu Wintrovi. „Je to vůči kolegyni Zálišové nespravedlnost, protože na celém projektu má stejný podíl jako já.“ Ze začátku dvojici doplňoval Miroslav Forman z agentury Elisa, na kterého se tenkrát ještě nadšenci obrátili s tím, co si o nápadu s měsícem Internetu myslí. Líbil se mu a poskytl organizátorům své zkušenosti. Teď mají další spolupracovnici – Zuzanu Bernasovou, která se věnuje v BMI především Březnu měsíci Internetu, zatímco Irina Zálišová se zaměřuje více na evropské projekty. Kromě nich pracují v BMI ještě dobrovolníci a na krátkodobé projekty jsou najímáni externisté.

Jenže i nadšenec se musí něčím živit. Zpočátku pracoval jako šéf BMI a živil se novinařinou. „Potom nastal zlom, kdy jsem cítil, že nelze sedět na dvou židlích současně. Pokud chci dělat oboje poctivě, tak to je o zdraví. Rozhodl jsem se tedy skončit s novinařinou, a protože jsme už rok předtím založili sdružení, tak jsem tam nastoupil na plný úvazek. Živí nás, ale nemohu říct, že by nás měsíc Internetu uživil celoročně.“ Pro měsíce, kdy se plně nevěnují BMI, si našli práci v evropských projektech, které mají vesměs něco společného s podporou Internetu, rozvojem informační společnosti. „Jeden z těch projektů nám umožnil, že jsme do toho sedmého ročníku BMI mohli jít. Jinak by to už bylo na hraně.“

Pomohl tedy Březen měsíc Internetu rozvoji Internetu v Česku? „Snad to nebude neskromné, ale myslím si, že ano. Znám řadu konkrétních příkladů, kdy se ukázalo, že na akci uspořádané v rámci BMI byli lidé inspirováni obsahem tak, že vytvořili vlastní projekt. Jsem si třeba naprosto jist, že jsme ovlivnili osudy mnoha dětí, které se zúčastnily konference Junior Internet. Na jedné konferenci se třeba seznámili dva účastníci a dohodli se, že do příštího roku vytvoří nový projekt. Příští rok projekt prezentovali a uspěli a po dalších roce, dvou ten projekt úspěšně prodali. Návštěvníci těch stránek asi ani netuší, že je vytvořili dva čtrnáctiletí kluci.“ Včera se také předávaly ceny v krajském kole soutěže Zlatý erb o nejlepší webové stránky měst a obcí. „Když jsem viděl, jak si všichni považovali ocenění, které dostali, a srovnal jsem úroveň jejich webů s minulými lety, došlo mi, že tato soutěž určitě přispěla ke zřetelnému pokroku v této oblasti. A nebýt BMI, tak ta soutěž nebyla, anebo možná byla, ale vznikla by určitě později.“

A co kdyby toto byl skutečně nekrolog a 7. ročník nebyl? „Už to není v té poloze jako v začátcích, ale zájem o připravené akce neklesá. My, kteří se pohybujeme bezprostředně kolem Internetu, se na to díváme trochu jinýma očima. Myslíme, že už je každému všechno jasné, ale ono to tak není. Mnoho lidí je vděčných za to, že může přijít do knihovny a nechat si vysvětlit, jak to vlastně funguje.“

Tento článek je dalším dílem profilů (rozhovorů) lidí (s lidmi), kteří významnou měrou přispěli nebo přispívají k rozvoji českého Internetu a telekomunikací. Za týden se můžete těšit na Onřeje Neffa, se kterým si povídal Mirek Zeman.