Nedávno vstoupil ve Spojených státech amerických v platnost zákon znám pod dvojím označením: Domain Name Piracy Prevention Act of 1999 (Zákon na ochranu před zcizováním doménových jmen z roku 1999 ) neboli Anticybersquatting Consumer Protection Act (Zákon na ochranu spotřebitele před „cybersquattingem“), jenž má za úkol potírat registrace domén, které byly provedeny za účelem obohacení se z cizí ochranné známky. Je však tím pravým řešením pro svět Internetu, s kterým mohl americký Kongres vyrukovat? Spolu s Jakubem Ditrichem z Globe Internet, společnosti spravující server domeny.cz, jsme se na tento problém podívali z více úhlů.
Informace o existenci takovéhoto zákona v českých sdělovacích prostředcích pouze probleskla a mnoho lidí jí nevěnovalo přílišnou pozornost. Zprávy tohoto charakteru obsahovaly pouze kusová fakta, my jsme se však snažili propracovat k jádru věci a nyní vám přinášíme bližší informace o jeho znění.
„Registrace, trafficking či používání jména domény, které je identické či obdobné registrované obchodní či provozní značce jiné společnosti, která je známá již během registrování tohoto jména domény či zneužívání takovéto známé obchodní či provozní značky bez ohledu na zboží či služby zainteresovaných stran se špatným úmyslem profitovat ze známosti této značky (nazýváno kyberpirátstvím či kybersquattingem) má za následek klamání zákazníka a veřejnosti co se sponzorských zdrojů jednotlivých služeb a zboží týče, narušuje e-komerci, která je důležitou složkou mezistátního obchodu v rámci trhu Spojených států amerických, připravuje legitimní vlastníky obchodních značek o příjmy a případnou zákaznickou obec a klade bezdůvodná, obrovská a neúnosná břemena na vlastníky obchodní značky v případě ochrany jejich vlastního majetku,“ praví se v druhém paragrafu. S následujícími slovy Jakuba Ditricha nám nezbývá nic jiného než souhlasit: „Zákon je dobrým bičem na všechny současné držitele .COM, .NET, ORG domén II. úrovně, kteří si registrovali známou obchodní značku (a dosud ji nestihli konkrétní firmě výhodně prodat…). Americké soudy mají teď (dle mého názoru asi o 3 roky později než bylo třeba) k dispozici kvalitní zákonné opatření.“
Z analýzy zákona zveřejněné na WWW stránce Kongresu nás zaujala především tato věta, která vnáší do celé věci podstatný zmatek a dává tak trumfy do rukou případných kyberpirátů: „Zákon se tudíž netýká neškodných registrací domény těmi, kdo si nejsou toho, že používají jméno, již zaregistrované jako obchodní značka, ale dokonce i těmi, kteří jsou obeznámeni s již existující obchodní značkou, ale provádějí registraci s jiným než křivým úmyslem usilujícím o profitování z proslulosti této značky“. Kromě toho ještě obsahuje osm klauzulí, které jsou při případném sporu zohledněny. I v tomto případě se názor Jakuba Ditrich neliší od našeho: „V podstatě se tímto dle mého názoru negují všechny pozitivní dopady zákona,vzhledem k tomu, že pokud někdo implicitně nezneužívá jméno domény obsahem stránky, ale pouze profituje na cizím názvu, který se shoduje s doménou, nemá soud a potažmo majitel registrované známky narok na její získání.“
Z praxe je známo již několik případů zneužití obchodního jména: z obrovské škály případů bychom mohli jako příklad uvést dva následující: doména Dosney.com byla použita jako místa k šíření pornografických materiálů (zde bylo využito podobnosti s firmou Disney a její internetovou adresou), jiná firma si zase zřídila stránku na adrese attphonecards.com, jejíž prostřednictvím prodávala telefonní karty – ani v tomto případě není podobnost s telekomunikačním gigantem AT&T čistě náhodná.
Byť o mnoho pozadu za touto Internetovou velmocí, existence podobného zákona v Čechách by jistě pomohla předejít situaci, která se udála u našich západních sousedů – v Německu totiž počet registrovaných domén dosahuje skoro jednoho milionu, množství poněkud přemrštěné. Kromě toho bychom mohli ještě včas zabránit případům podobným tomu, který se stal během nedávného výběrového tenderu na licenci pro třetího telekomunikačního operátora – doména czechmobil.cz byla zaregistrována neznámým podnikavcem, který zřejmě věřil ve vítězství právě této firmy a následně chtěl zřejmě své konto obohatit o několik desítek (či stovek) tisíc korun. Co se záměrné podobnosti názvů týče, na českém Internetu bychom našli několik případů, které by ale u soudu neobstály a nenaplnily by skutkovou podstatu – za všechny bychom mohli jmenovat třeba seynam.cz.
Rozšiřování platnosti tohoto zákona například na oblast Evropské unie a domén jednotlivých států by celé této věci jistě jen prospělo. Pro ilustraci bych zde opět použil slov pana Ditricha: „Na poli .COM domén je dnes již prakticky dobojováno a firmy se soudí hlavně o národní (.CZ, .NL, .SK, atd.) a volně registrovatelné domény – .CX, .AS, .TO atd. Zde ovšem žádná zákonná a norma neexistuje a Anticybersquatting Consumer Protection Act se na ně tudíž dost dobře nedá aplikovat.“
