Před několika týdny vyšel na Lupě zajímavý článek popisující “příští dějství” souboje mezi Apple a Microsoftem od Petra Staníčka. Přesto, že článek obsahuje řadu zajímavých a výstižných postřehů, dovolím s ním poměrně zásadně nesouhlasit a zde polemizovat. Je vhodné ze začátku uvést, že vůči žádné z obou firem nemám nějaký emotivní vztah, ani kladný a ani záporný, a užívám dlouhá léta produkty obou z nich k větší nebo menší spokojenosti.
Soupeření? Spíše míjení
Autor článku staví obě firmy jako zásadní soupeře, a myslím, že to je představa, která je sice populární, ale hodně nepřesná. Obě firmy se spíše míjejí. Microsoft (tedy Windows) mají na desktopech převahu stále zhruba 20:1 a příliš se o zákazníky nepřetahují – Macy i pécéčka jsou “různé produkty pro různé lidi”. Ve firemní sféře, kde je Microsoft silný (vlastně se tam dnes nalézá hlavní hodnota a hlavní síla firmy), Apple téměř neexistuje, zatímco v mobilních technologiích (mobily a tablety) je zase převaha Apple nad Microsoftem tak drtivá, že o žádném skutečném soupeření nemůže být řeči. Jistě, obě firmy by byly velmi rády, kdyby jim patřilo království toho druhého a vyvíjejí v tom jakési úsilí – to ale není podstatné, když není naprosto korunováno úspěchem.
Jeden font jaro nedělá
Petr Staníček upozorňuje, že Microsoft po letech, kdy “dělal věci špatně”, je začíná dělat dobře, a dokládá to na zdokonalení uživatelského rozhraní a na volbě konečně profesionálních fontů.
Upřímně řečeno, prokoktat se po dvaceti letech konečně k ladné typografii je dost těžké považovat za nějaký velký úspěch a důkaz nastoupení správné cesty. Proč tuto banalitu nevyřešil Microsoft už pradávno, je pro mě velkou záhadou, ale s mystériemi se u této firmy setkávám na každém kroku (naposledy včera, když jsem před pár dny zjistil, že nápověda Windows v situaci, kdy vám z nějakého důvodu přestane fungovat Internet a chcete zjistit proč, se nalézá… pouze na Internetu).
Právě tak nemohu považovat skutečnost, že se u novějších produktů Microsoftu začíná konečně používat účelně sestavené uživatelské rozhraní, za obrat správným – čti “applovským” směrem. Je to pouze svědectví o tom, že Microsoft konečně najal pár lidí, kteří tvorbě uživatelského rozhraní rozumí, a, co je asi ještě důležitější, dal jim při tvorbě produktů zásadní rozhodovací pravomoci.
Inženýři se nezmění na básníky
Microsoft i přes tyto změny zůstává inženýrskou firmou, a v tom se nikdy nezmění. Nikdy je samozřejmě silné slovo, ale uvědomme si, že inženýrský přístup je zakořeněn a zapuštěn v kultuře firmy, která nestojí a nepadá s jedním Gatesem nebo Ballmerem. Inženýrský přístup není sám o sobě špatný, je pouze jiný (než “básnický” přístup Applu): je zaměřen na produkt a na jeho funkcionalitu s tím, že uživatel dostane manuál a naučí se to, protože počítač je koneckonců přístroj, přístroje mají být hezky složité a bez manuálu ani ránu. Bylo by teoreticky možné, kdyby do vedení firmy byli akcionáři nanominovaní “básníci” a začali Microsoft předělávat, ale nevím, jestli by to firma přežila – a koneckonců to asi není nutné. S produkty Microsoftu, které jsou určeny do firem a do kanceláří, se dá pracovat, dokonce velmi dobře, a když se to už jedna miliarda lidí naučila, naučí se to i druhá a třetí.
Microsoft a Apple představují dva naprosto odlišné přístupy k věci, a tyto přístupy přetrvávají bez jediné změny pětadvacet let, bez ohledu na odchody obou hlavních představitelů obou firem. Svoje “filosofie” ani jedna z firem navíc neusiluje měnit, protože fungují – obě firmy jsou dlouhodobě nesmírně profitabilní a i když dnes jedna jakoby “vládne” nad druhou, poodstupme trochu, podívejme se na časové osy, na tržby a na zisky a zapomeňme na to, jak si obě stojí na americké burze, tedy v největším kasínu světa. Tam není realita, tam je pouze hra – realitu a nikoli hru nalezneme ve fundamentálních ekonomických ukazatelích obou firem a ty jsou v obou případech dlouhodobě vynikající.
Počítače na konci historie
Petr Staníček v článku Applu mírně vyčítá, že pozapomněl na vývoj v oblasti počítačů a věnuje se jen světu i-zařízení (iPod, iPhone a iPad). No dobře, ale co se v počítačích za posledních deset let událo? Vidíte nějaký zásadní vývoj mimo Apple, tedy u Microsoftu, Intelu, Hewlett-Packardu, Toshiby, Aceru, kohokoli dalšího? Pouze postupné vylepšování a předhánění známými “žabími skoky” (leapfrogging). Bylo možné zde v uplynulých deseti letech přijít s nějakou revolucí? Možná ano, ale spíše ne – neznamená to ovšem, že revoluce nenastane v budoucnu, umožněná technologickým pokrokem. Pécéčka (tj. stolní i přenosné počítače všech platforem) se momentálně nalézají na konci historie a drobné postupné vylepšování je jediné, na co se i ty nejlepší mozky v branži nyní zmůžou. Za pár let tomu může být jinak, až i z dnešního pohledu nenápadný technologický objev či vývoj “strhne revoluci”: připomeňme si, že momentální vlna mobilních zařízení byla též umožněna několika technologickými vynálezy, které se děly zcela mimo hlavního hybatele, tedy firmu Apple.
Pokud „vyčítáme“ Applu, že neinovuje dostatečně Macy, musíme se zeptat, zda dochází k zásadním inovacím ve světě Windows PC. Také nedochází – tak co? Apple přece není „povinný“ inovátor.
A mimochodem, kdo je větší inovátor, Microsoft nebo Apple? Microsoft ročně investuje do výzkumu a vývoje 9 miliard dolarů a je první v Americe, zřejmě i na světě; Apple pak dvě miliardy, což je méně než mimo experty neznámý Qualcomm. Nemusí to mnoho znamenat – třeba také to, že Microsoft investuje neefektivně, zatímco Apple efektivně, nebo také, že do oblasti výzkumu a vývoje prvně jmenovaná firma započítává všechno možné – ale je to zajímavá informace na okraj.
Běž za zlatou žílou
Autor má naprostou pravdu v tom, že se základna uživatelů produktů Apple proměňuje. Je to ale takový trochu staromilský pohled dlouholetého uživatele stolních “macíčků”, který byl součástí poměrně malé a exkluzivní komunity, a náhle vidí, jak produkty Applu drží ruce dětí a patlají na nich prsty od Nutelly. Samozřejmě – Apple současně objevil a současně vytvořil (či k svému obrazu přetvořil) úplně nové trhy a přesto, že pocit vlastníka Rolls-Royce, kterak vidí, že se s touto značkou náhle prodávají i trička za stovku, chápu, je to nová realita. Firma Apple se chopila zlaté žíly a jde po ní s veškerou dravostí: dnes tvoří mobily iPhone nějakých 70 % veškerého profitu Applu (!). Apple se z firmy, která dříve dělala produkty pro “lidi zvláštního ražení” (čišelo to i ze všech reklam) náhle změnilo na firmu pro všechny.
Že to trochu odnáší dříve jednotný svět uživatelských rozhraní produktů? To je samozřejmě daň za diverzifikaci. Firma musela upustit od předchozích velmi striktních a úzkých pravidel tvorby UI a dát třetím vývojářům trochu možnosti se vyřádit, aby jejich appky nevypadaly všechny stejně.
Přibližování? Spíše další vzdalování
Doby, kdy Apple s Microsoftem stály blízko sebe, jsou velmi vzdálené. Dnes představují dva velmi odlišné světy a spíše se budou ještě vzdalovat, než aby se přibližovaly. Apple „obsluhuje“ člověka v jeho volném čase, zpřístupňuje mu obsah (hudba, filmy, knihy, aplikace), jeho doménou jsou mobilní zařízení – a to se bude v dalších letech prohlubovat. Microsoft pak míří spíše na čas, který trávíme prací, je velice silný ve firemní sféře, jeho zásadním konkurentem je – v dlouhodobém výhledu – nejspíše firma IBM. (Specifickou výjimkou, která si ovšem zaslouží zmínku, je herní konzole Xbox).
Je dobře, že Microsoft po pár desítkách let trápení s fontem Arial konečně postoupil dále a nabídl uživatelům písmo, na které se dá dívat. Puristického uživatele počítačů Apple s vytříbeným vkusem pak právem zamrzí, že se dříve čisté principy dnes poněkud špiní. Ale to jsou jenom drobné úkroky do strany u dvou obřích firem, které si hlídají a rozšiřují svá velká království a jen sem tam směrem k nepříteli hodí granát, aby se neřeklo.
ČLÁNKY DO MAILU