Hlavní navigace

Jiří Kučera (NFNZ): Sami od sebe lidé zpravodajství číst nezačnou, chceme jim s tím pomoci

18. 6. 2021
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Nadační fond nezávislé žurnalistiky
Tři nové aplikace mají ke konzumaci zpráv přitáhnout lidi, kteří je obvykle nesledují. Stojí za nimi Nadační fond nezávislé žurnalistiky a sdružení Česko.Digital.

Více než třetina lidí v Česku cíleně nesleduje zpravodajství, říká průzkum, který si u agentury Media nechal vypracovat Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ). Tento podíl je podle něj velkým problémem. „Jsou to lidé, kteří chodí k volbám, spolurozhodují o nás a o tom, jak bude náš život vypadat, a dělají to bez potřebných politických, společenských či ekonomických informací,“ říká spoluzakladatel fondu, advokát Jiří Kučera.

NFNZ proto ve spolupráci s dobrovolnickým sdružením Česko.Digital vymyslel a vyvinul tři aplikace, které mají bariéru mezi nečtenáři zpráv a tuzemskými médii nabořit. Nabízejí rozhraní, přes které budou lidé ochotní zprávy konzumovat, věří Kučera. V rozhovoru pro Lupu popisuje, co trojice aplikací nabízí, jak vznikaly a co si od nich jejich tvůrci slibují.

Podle průzkumu, který pro NFNZ dělala agentura Median, se více než třetina českých občanů ve věku 15 až 79 let vůbec nezajímá o zpravodajství. 

Když jsme založili NFNZ, dali jsme si mimo jiné za cíl, že budeme podporovat šíření kvalitních žurnalistických informací. K naplnění cíle jsme se nejdřív museli informovat o tom, jak lidé zprávy konzumují a kdo těmi konzumenty zpravodajského obsahu vlastně je. 

V roce 2017 jsme si nechali zpracovat první průzkum a dostali jsme z něj první hluboce strukturovaná data o naší populaci. Vyšlo nám, že přes 30 procent lidí nekonzumuje zpravodajské informace vůbec. Když jsme si pak výzkum nechali udělat v roce 2020 znovu, tato skupina se rozrostla o dalších více než 6 procent. Z průzkumu Reuters International pak vyplynul dlouhodobý pokles tisku s tím, že ve východní Evropě je tento trend mnohem silnější než v západní. Mediální obsah se stěhuje do mobilů a tabletů.

Rozšiřování kvalitních žurnalistických informací je mimo jiné otázkou formy, jakou jsou recipientům doručovány. Rozhodli jsme se proto, že budeme hledat způsoby, jak tomu pomoct. Napadlo nás, že by bylo dobré vrátit aspoň nějakou část z oné třetiny lidí zpátky do hry. Jejich nezájem o zprávy má své společenské implikace – chodí například volit, ale volí neinformovaně.

Třetina vypadá jako velký podíl populace. Nicméně, není to vlastně přirozená věc, že určité procento lidí prostě zpravodajství nezajímá? A dá se tento podíl nějak zásadně snížit?

Myslím si, že ano. Nevím, jestli je onen podíl přirozený, nebo ne. Pohybujeme se v hodně dynamickém kontinuu. Věřím, že před rokem 1989 zprávy četlo více lidí než dnes. Ale četli je jiným způsobem. Dá se to tedy těžko srovnávat. 

Pro mě má číslo 30 procent jednu velkou kvalitativní funkci: jsou to lidé, kteří chodí k volbám, spolurozhodují o nás a o tom, jak bude náš život vypadat, a dělají to bez potřebných politických, společenských či ekonomických informací. A žurnalistika je vůbec neoslovuje. Myslím, že se to dá změnit přístupem, který jednotlivým segmentům této různorodé skupiny lidí bude vyhovovat a zpřístupní jim zpravodajský obsah.

O to se ve světle zmíněných trendů snaží asi většina vydavatelů na světě. To, že se mediální krajina s příchodem internetu a sociálních sítí změnila, jsou prozkoumané skutečnosti. Lidé často čerpají zprávy ze sociálních sítí, které jim svými algoritmy záplavu obsahu filtrují. Jaké nové přístupy jste vymysleli vy?

Změny, o kterých mluvíte, jsou jasné. Správně říkáte, že všude ve světě se těmito trendy redakce zabývají, ale zajímavé je, že v Česku je těch snah minimum. Svědčí to o tom, v jakém stavu dnes žurnalistika – po nástupu onlinu, obsahu zdarma a tak dále – je. Z hlediska formy je to velice konzervativní profese, která spoléhá na to, že lidé z nějakého důvodu sami začnou číst. My jsme ale v průzkumech nenašli jediný indikátor, že by se tak mělo stát. Sami od sebe lidé zpravodajství číst nezačnou, naopak jich bude čím dál tím míň.

My jsme si onu třicetiprocentní skupinu rozdělili na přibližně čtyři podskupiny. Jedna z nich jsou převážně starší lidé, kteří jsou offline. Tato skupina se postupem času zmenšuje a její společenská úloha se marginalizuje. Další tři skupiny jsou velice odlišné v tom, jak média konzumují, jaký mají socioekonomický status, jaké mají návyky a tak dále.

První jsme si pojmenovali „Zcela apatičtí“. Tito lidé patří většinou do nižších příjmových skupin, mají nižší vzdělání a jsou mírně podprůměrnými uživateli internetu, které zajímají oborová témata jako auta. Druhá skupina jsou „Mladí a politicky neangažovaní“. Ti jsou silnými konzumenty online obsahu – hlavně sociálních sítí. A třetí, takovou zvláštní, namixovanou skupinu jsme paušálně pojmenovali „Čtenáři bulváru“.

Chtěli jsme nejdřív pochopit, jak tyto skupiny na základě typologie většinově fungují. Spojili jsme se s organizací Česko.Digital, která poskytla IT odborníky, a se společností Ideasense, která organizuje inovativní workshopy. Uspořádali jsme pak své ideační workshopy, na kterých jsme zkoušeli modelovat způsob, jakým naše definované skupiny vnímají svět. V jejich průběhu jsme se rozdělili do týmů podle tří vymezených skupin a každý tým vyvinul přibližně pět či šest nápadů, které by měly pomoci zapojit většinu dané skupiny do světa novinářských informací.

Potom jsme zorganizovali tzv. burzu nápadů, ve které jsme se zhruba stovkou hodnotitelů vybrali ty nejlepší myšlenky. Z nich jsme vybrali jeden nápad pro každou skupinu a začali jsme je vyvíjet až do podoby MVP (Minimum Viable Product – pozn. redakce) nebo prototypu. Tak jsme došli ke třem základním prototypům, které teď testujeme s různými redakcemi, a chceme, aby brzy byly v podobě open source k dispozici všem.

Co jste konkrétně vymysleli?

Já jsem byl v týmu, který vytvořil AI pro audiozprávy. Jde o nástroj pro Zcela apatické, od kterých se nečeká, že budou zpravodajství aktivně vyhledávat. Tato aplikace, jak webová, tak mobilní, má této skupině pomoct konzumovat zpravodajství tak, že jim AI bude pomáhat zprávy podle jejich preferencí vybírat a neustále jim výběr doplňovat o další zpravodajství ze společensko-politického spektra. Ty zprávy se budou automaticky v reálném čase převádět do audioformátu. 

Mělo by to vypadat tak, že třeba pojedete v autě a ta aplikace bude za vás za prvé ty zprávy vybírat a za druhé je bude předčítat. Tak bychom měli u Zcela apatických překonat bariéru toho, že by jinak museli zprávy vyhledávat sami a pak je ještě číst.

To mi připomíná zprávy v rádiu.

Ano, ale v rádiu zprávy vybírají lidé a řídí se podle vlastního uvážení, a ne podle vašich preferencí.

Pro druhou skupinu, Mladí a politicky neangažovaní, jsme vyvinuli nástroj Newsie, což je de facto zábavná forma zpravodajství na principu interakce s chatbotem. Hrajete hry, sbíráte body, sdílíte to a ten chatbot vás při hraní také informuje. Newsie je určen pro lidi, kteří jsou v online prostředí jako doma.

Pro třetí skupinu, Čtenáře bulváru, je charakteristické zaměření na lokální témata. Rádi vědí, co se děje za humny, rádi to komentují a sdílí to. Pro ně jsme vyvinuli aplikaci Témata pod lupou, kde budou sami moci navrhovat redakcím svoje témata pro lokální zpravodajství a interaktivně s nimi na nich spolupracovat. Pracujeme také se složkou „aby se také dozvěděli něco o mně“. Čtenáři bulváru ve velké většině bulvár konzumují, protože si přejí také patřit do světa těch zpráv, chtějí, aby to o nich něco vypovídalo. A pomocí naší aplikace se dění budou moci účastnit navrhováním a konzumací zpravodajského obsahu, který jinak moc nečtou.

Tyto tři aplikace představíme na konferenci Novinářské fórum a zástupci tří týmů také předvedou, jak v otestované formě mohou fungovat.

Říkáte, že aplikace už s některými redakcemi testujete. Máte z těch testů už nějaké výstupy a poznatky, jak vaše nástroje v reálu fungují?

Jsme teď ve fázi, kdy se s nimi redakce učí pracovat. Testujeme v redakcích portálů, jako je Čti doma nebo Drbna, což jsou portály s pro mě dost překvapivým zásahem.

Takže jste si pro testování nevybrali velká média, ale spíš redakce, které nějakým způsobem zasahují cílovou skupinu vzešlou ze segmentace? Já třeba tyto dva weby vůbec neznám.

Například Drbna má poměrně velký výtlak. Jde o kombinaci lokálního a národního zpravodajství a zásah má opravdu překvapivě velký. Jsou to weby, které fungují mimo naši bublinu. Než se nám před několika lety přihlásily do grantového řízení, nevěděl jsem o jejich existenci ani já. Menší projekty jsou obecně inovacím přirozeně nakloněny. Potřebují totiž neustále rozšiřovat svůj zásah. Kdežto velké redakce sice inovovat chtějí, ale vlastně neví jak a jejich zájem je slabší.

Nevím, jestli je zájem velkých redakcí slabší. Myslím, že v nich je zájem o inovace velký, ale v praxi naráží na to, jak je dělat a jak vedle toho zvládat denní provoz.

Ano, obecný zájem mají, ale praxe jej pak zabije.

Řadu funkcí, které jste u vašich prototypů popisoval, už dnes různé aplikace a služby nabízejí. Na sociálních sítích nám AI vybírá zprávy podle toho, jaké máme zájmy. Hlasové verze zpráv a článků jsou dnes také časté. Zapojování čtenářů do tvorby obsahu a cílení na lokální obsah taky není nové. Proč myslíte, že v této konkurenci budou vaše prototypy fungovat?

Vede mě k tomu způsob, jakým jsme naše nástroje vyvíjeli. Optimalizovali jsme rozhraní redakce – potenciální čtenář. Ale úspěch nebo neúspěch aplikací bude do značné míry záviset na tom, jak se je redakcím podaří lidem prodat. To je alfa a omega. Aplikace bez redakční práce nemají naději na úspěch. Ale s redakční podporou by uspět mohly.

Přijde mi, že některé z principů vašich aplikací už média zkusila. Například personalizaci zpráv – od toho, že nejdřív lidé museli sami klikat na to, jaké mají zájmy – což nefungovalo, až po to, že dnes se to snaží zjišťovat algoritmy, což taky nefunguje stoprocentně. Takže mi přijde, že máte v aplikacích komponenty, které už redakce vyzkoušely a třeba je i zavrhly. Myslíte, že vaše nástroje opravdu obsahují něco tak nového, že to prorazí bariéru k lidem, které zpravodajství nezajímá?

Myslím, že ano. Je to náš koncept a jeho uživatelské rozhraní. Já mu věřím.

Opravdu bude stačit třeba u Zcela apatických nabídka automatického výběru zpráv ve zvuku k nabourání jejich apatie ke zpravodajství? Neleží jádro problému někde jinde než v technologickém rozhraní?

Teoretizovat o tom můžeme dlouho, ale z dat vyplývá de facto obojí. Je to jako konzerva, dokud ji neotevřete, nepoznáte, jestli je zkažená, nebo ne, jak říkal Werich. Je lepší to strukturovaně a cíleně vyzkoušet než si předem říct, že to nejde.

Budete nějakým způsobem sbírat data o tom, jak uživatelé vaše aplikace používají a vyhodnocovat je? 

Určitě ano. Aplikace nabídneme jako open source a redakce je budou moci volně používat. Počítáme s tím, že je budeme udržovat a monitoring používání bude součástí této procedury.

Momentálně máte tři prototypy. Zůstane jen u nich, nebo budete vyvíjet další nástroje?

Proces vývoje se nám vcelku povedl, myslím, že byli všichni velice příjemně překvapení, jak zajímavá to byla práce. Případné další pokračování je otázkou další diskuse s Česko.Digital. Takže ještě nevíme, ale spolupráce byla opravdu výjimečně dobrá, takže její pokračování nemůžu vyloučit.