Jedním z největších klišé řady asijských měst jsou noční trhy, které svou atmosférou připomínají proslulá vietnamská tržiště v Česku devadesátých let. Zatímco například v Hongkongu si na nich lze pořád koupit obrovské množství levné elektroniky z okolních továren (viz naše galerie), na nedalekém ostrově Tchaj-wan se specializují na jídlo (elektronické trhy nadále existují). Místními oblíbené fermentované tofu má odér, který běžný Evropan z nosních dírek jen tak nedostane.
Noční food markety jsou častým místem socializace a kulturních akcí. Mladé influencerky zde živě zpívají a přes iPhony na stativech to streamují na sociální sítě. TikTok ale moc nepoužívají, raději volí západní služby typu Instagram. TikTok je totiž z neustále zbraněmi harašící vnitrozemské Číny. Pokud by došlo k vojenské invazi, zřejmě by nastala ekonomická katastrofa světových rozměrů.
Častým návštěvníkem nočních trhů s jídlem je Jensen Huang, zakladatel a šéf Nvidie, nejhodnotnější firmy světa. Když tento původem Tchajwanec žijící v Kalifornii zamíří domů, na trzích se zastaví. Huang je, společně s Lisou Su, významnou amerikanizovanou Tchajwankou a ředitelkou konkurenční firmy AMD, na asijském ostrově celebritou a vzorem.
Bez Nvidie a AMD by nemohla probíhat současná (asi) revoluce výpočetních technologií a ekonomiky postavená na umělé inteligenci. Tyto dvě americké firmy vedené Tchajwanci dominují návrhu čipů pro AI. A obě jsou závislé na výrobě u tchajwanského kolosu TSMC, stejně jako třeba Apple. To je jen ukázka toho, jak moc je svět na zhruba dvacetimilionový ostrov přivázaný. Bez TSMC a dalších lokálních firem by nešlo vyrobit nic, co obsahuje moderní čipy, včetně vašeho iPhonu, počítače nebo serveru, který vám zprostředkuje e-maily a storíčka.
Tchaj-wan se díky dominanci v čipech a obecně počítačovém průmyslu stal jednou z nejbohatších ekonomik světa, což s příchodem AI ještě více akceleruje. Ekonomika ostrova loni díky AI rostla o 7,4 procenta, nejvíce za posledních 15 let. Dynamika soukromého sektoru a vlády je obrovská, což návštěvníka ze zkostnatělé a byznysově tápající Evropy vede k bilancování.
Na jednom z nočních tržišť v hlavním městě Tchaj-peji jsem se setkal s Arnaudem Campagnem, francouzským novinářem, který na ostrově žije řadu let a donedávna pracoval pro TaiwanPlus, lokální médium publikované v angličtině. Teď si vzal volno a píše knihu ve stylu slavného krajana Michela Houellebecqa. Chce v ní reflektovat zkušenosti nabyté v Asii a v románové formě konfrontovat Evropu. „Bohužel starý kontinent popisuji jako region úpadku,“ přemítá nad nezdravou mírou regulace nebo přílišném pokání se Evropy nad kolonizačními hříchy minulosti. Tyto pocity viny podle něj vedou k potlačování vlastní kultury a hodnot. „Zašlo to moc daleko,“ přisadil si jeden z vládních činitelů, který se k nám přidal.
Hledání identity
Zrovna Tchaj-wan je země s velkou historií kolonie. Přes ostrov, dříve známý jako Formosa, se kromě jiného přehnali Nizozemci a Japonci. Někdy to nejsou hezké vzpomínky, ale dnešní obyvatelé už to tak neberou a například japonskou nadvládu vnímají optikou, že přinesla některé špatné věci jako nesvobodu, ale zároveň velkou modernizaci.
„Zažili jsme kolonizace, pět změn režimů, migraci Hanů z vnitrozemské Číny, to vše se do nás propsalo. V devadesátých letech jsme úspěšně zvládli přerod do stabilní demokracie. To teď definuje naši identitu,“ vysvětlil mi v Národním muzeu historie Tchaj-wanu zdejší ředitel Chang Lung-Chih.
Právě identita je na Tchaj-wanu velkým tématem. Ostrov má pouze 12 oficiálních diplomatických partnerů a není součástí OSN. Důvodem je tlak vnitrozemské Číny, která Tchaj-wan považuje za svoji vzbouřenou součást.
Jak vypadají tržiště s elektronikou a počítači v Tchaj-peji:
Problémy začaly během občanské války, kdy Čankajšek, vůdce nacionalistické strany Kuomintang, prohrál s komunisty Mao Ce-tunga a stáhl se na ostrov Tchaj-wan. Od té doby mezi oběma stranami panuje napětí, které se zhoršující se rétorikou Pekingu může přerůst ve vojenské akce.
Tchajwanci se snaží přesvědčovat ostatní státy, že jsou svébytnou zemí a hledají spojence. Těžko ale vysvětlují, kdo vlastně jsou. Kultura je mixem Číny a Japonska, stejně jako historie. Z Prahy do Tchaj-peje vás dopraví tchajwanské aerolinky China Airlines. Muzea historie a umění jsou plná nádherných vzácností, které Kuomintang při útěku přivezl z Číny. Návštěva muzea literatury v dvoumilionovém městě Tainan také moc situaci nevyjasňuje – všechna díla jsou psaná v mandarínštině a budova vychází z japonské architektury.
Něco je ve vzduchu
Ovšem o tom, že konflikt je velmi reálný, nelze pochybovat. Když jsem z literárního muzea vylezl ven, nad hlavou mi létaly vojenské stíhačky. Ne jen proto, aby „provětraly motory“, šlo o každodenní přípravu na možný střet s Čínou nad Tchajwanským průlivem oddělujícím ostrov a pevninu. „Snad trénují opravdu pečlivě,“ pokrčil můj průvodce rameny v mírných obavách z budoucnosti.
Po mém posledním odletu z Tchaj-wanu se situace začala zhoršovat. Peking přitvrdil ve vojenském nátlaku, trénuje blokádu ostrova a nedávno například vyzkoušel rušení Starlinku pomocí dvou tisíc dronů. Zdokonaluje i své přístroje schopné přeřezat podmořské internetové kabely. Japonsko pod novou premiérkou začalo ostře reagovat. Od USA kromě jiného kupuje nové rakety schopné zasáhnout vnitrozemskou Čínu a Severní Koreu. Japonsko vnímá Tchaj-wan jako součást bezpečnosti v regionu a snaží se Čínu od dalších kroků odradit.
Čína se ve světě snaží tlačit narativ, že něco jako unikátní tchajwanská kultura a identita neexistují, a v mezinárodních organizacích blokuje debaty na toto téma. V rétorice Číňanů lze ale vidět trhliny. V průběhu let jsem mluvil s velkým množstvím čínských občanů, kteří vládu diktatury ve vlastní zemi obhajovali tím, že mandarínsky mluvícímu lidu nelze vládnout demokraticky, protože tomu nenahrává historický vývoj. Tchaj-wan ale už několik desetiletí ukazuje, že demokracie u Číňanů možná je a že neexistuje nic jako unikátní způsob čínského vládnutí, jak se světu snaží vnutit komunistická strana.
Rozdílů mezi Číňany a Tchajwanci lze vidět více. Součástí kultury ostrova jsou krásné buddhistické chrámy, některé najdete i v centru velkých měst (doporučuji Longshan Temple). Tchajwanci si je na rozdíl od Číny nerozmlátili během kulturní revoluce, takže jsou autentické a nejde o repliky postavené v nedávné minulosti – byť se vnitrozemští Číňané snaží tvrdit, že jde o původní stavby. Na druhou stranu, Číňané a Tchajwanci jsou si v mnohém velmi podobní a například v byznysu a vyjednávání umí být podobně agresivní.
Nouze vás naučí technologie
Do identity Tchaj-wanu lze kromě demokracie začlenit boj o přežití a z toho plynoucí využívání nejvyspělejších technologií jako formy obrany a diplomacie. Je to podobné, jako v případě Izraele obklopeného naštvanými nepřáteli, odkud jsme nedávno přinesli reportáž.
Nouze (a nejenom ta) naučila Izrael a Tchaj-wan inovovat a vyvážet unikátní technologie. Tchaj-wan tak kromě jiného využívá takzvaný křemíkový štít s představou, že dokud bude svět potřebovat tchajwanskou výrobu čipů, bude ostrov bránit před Čínou. TSMC sice v poslední době svolila k expanzi do Japonska, Evropy a USA, tam ale bude umisťovat hlavně starší výrobní procesy, ty klíčové strategicky bude brzdit, byť zejména celní tlak USA hraje silnou roli.
Během putování po Tchaj-wanu jsem navštívil město Hsinchu vzdálené asi půl hodiny cesty moderním rychlovlakem z Tchaj-peje (na nádraží vyzkoušejte lokální fast food značky MOS, dělá burgery z rýže). Součástí města je Science Park, obrovský komplex zejména polovodičových firem včetně jednoho ze dvou hlavních sídel TSMC. Tamní čipové fabriky lze přirovnat snad jen k pyramidám. Představa, že něco takového budeme najednou stavět v Evropě s investicí pár desítek miliard dolarů, je extrémně naivní. Komplexita je obrovská, stejně jako desítky let budovaný ekosystém dodavatelů, výzkumu, vzdělávání a státní podpory. I historie polovodičů je zdokumentována ve zdejších muzeích. Naši reportáž ze sídla TSMC a okolí najdete zde.
Čas na soft power
Tchaj-wan ale nechce hledat spojence „pouze“ pomocí technologií. Vláda naskakuje na vývoz takzvané měkké síly, na níž historicky spoléhá více států. Japonsko si v zahraničí dělá dobré jméno díky anime, PlayStationu, Nintendu nebo Pokémonům, Jižní Korea se přidala se seriály či k-popem, v USA mají Hollywood, populární hudbu, big tech či Coca-Colu.
Tchaj-wan už začal Evropu včetně českých měst „kolonizovat“ s provozovnami na bubble tea. To je místní vynález kombinující čaj a další přísady, třeba mléko, želé a podobně. Dokonce majitel trochu snobského podniku s řízeným ochutnáváním tchajwanských čajů (silný export země), který jsem navštívil v Tchaj-peji, přiznal, že i on si bubble tea občas dá a neohrnuje nad ním nos (dávejte si to jen občas jako dezert, je to plné cukru a kuličky boba jsou plné železa, které kořen vytahuje z půdy).
Tchaj-wan ale chce jít dál. Ministerstvo kultury rozjíždí projekt označovaný jako „tchajwanské značky jdou do světa“ s podtitulem „od technologií ke kultuře“. „Budeme podporovat naše umělce, aby do světa šířili naše příběhy,“ vysvětlil mi ministr kultury Li Yuan své plány na podporu tchajwanské soft power v zahraničí. „Cílem je, aby Evropa Tchaj-wan lépe poznala.“
Takto to vypadá v centrále TSMC:
Jinými slovy, začne se více vyvážet propaganda. Tchaj-wan už například v Česku nedávno v kině vysílal film o čipech a realizuje takzvanou čipovou diplomacii. Jejím výsledkem jsou například tři polovodičová centra, které Tchaj-wan financuje na tuzemských univerzitách.
Dále jde o placení studentských pobytů na ostrově, společný výzkum nebo příchod několika polovodičových a technologických firem. CTi Cable z Prahy udělala evropskou centrálu pro výrobu datových kabelů a C-Tech u nás rozjede produkci baterií. S firmou Jmem Technology se například v Brně vyvíjí bezpečnostní čip. Tchajwanské firmy Foxconn, Wistron a Inventec u nás investují do expanze výroby serverů, hlavně těch pro AI.
Projektů a aktivit je více, třeba státní fond Taiwania Capital udělal pár menších startupových investic. Obecně se ale od spolupráce očekávalo o něco více, zejména v návaznosti na továrnu TSMC v Drážďanech. To ale často není problém Tchaj-wanu, jako spíše Česka, a to v neschopnosti nabídnout potřebné zázemí a podmínky.
Je otázkou, jak to bude dál. Dobré vztahy s ostrovní technologickou mocností byly výsledkem hlavně předchozí vlády. Ta současná už naznačuje, že by chtěla vyklidnit vztahy s Čínou a není jasné, co to bude zahrnovat. Tchajwanští diplomaté mi například mimo záznam řekli, že pokud by se k většímu definování naší zahraniční politiky dostal Jan Zahradil a spol., který je známý náklonností k Číně, byla by to pro Tchaj-wan katastrofa. V kuloárech zaznívá i to, že jsme si teď čtyři roky ten Tchaj-wan užili a že teď je čas vrátit se k racionálním vztahům.
Podpořte nás v OSN
Tchajwanci samozřejmě nechtějí investice či společné výzkumné projekty zadarmo. Po Česku by například chtěli uznání země v OSN a dalších mezinárodních organizacích. Zaměstnanci Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře, která supluje ambasádu, u nás obchází různé osoby a hledají mezinárodní zastání.
Ostrovní Asiaté by zároveň chtěli konkrétní vztahy s exekutivní vládou. Dosavadní podpora ze strany Česka zahrnující různé návštěvy se řešila na úrovni senátu a poslanecké sněmovny, ale například ministři se se zástupci Tchaj-wanu nesetkávají, protože ostrov není uznaný jako samostatná země. Slovní podpora je jedna věc, druhou jsou konkrétní akce.
Výjimka z řad ministrů se našla. Posledním vládním politikem, který Tchaj-wan těsně před koncem Fialovy vlády navštívil, byl ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek (nadále poslanec za TOP 09). „Za těch pár let se nám podařilo nastartovat něco, co bude fungovat i bez aktivity vlády,“ popsal mi Ženíšek. „Mezi tchajwanskými a českými univerzitami je přes 200 dohod o spolupráci. Nabízí se další příležitosti. Foxconn uvažuje o technologickém parku v Evropě. Bude byznysové, ale je nutné se o tom bavit. Tchajwanské banky přemýšlí, kde v Evropě udělat pobočky. Ostrovních firem k nám na kontinent přijde více a banky u toho chtějí být,“ doplnil bývalý ministr.
Zástupci tchajwanské vlády mi během poslední návštěvy ostrova sdělili, že by chtěli s Českem navázat úzkou spolupráci v byznysu s drony nebo v leteckém průmyslu. Ženíšek potvrdil, že první akce už probíhají.
Podobné námluvy probíhají v celé Evropě. „Je dobře, že se sbližujeme. Evropské firmy jsou na Tchaj-wanu většími investory než USA a Japonsko dohromady. Obchod jede, stabilita země je pro naše vztahy klíčová,“ nastínil mi Lutz Gülner, vyslanec Evropské unie na Tchaj-wanu. Doplnil, že jednotný přístup EU nelze čekat, protože si jednotlivé země budují vztahy samy jen málokdo jde tak daleko, jako Česko. Pokud vás vztahy mezi EU a Tchaj-wanem zajímají podrobněji, česká sekce organizace CEIAS k tomu připravila detailní studii.
Tlak na Evropu
Tchaj-wan u nás a v Evropě chce dál být v rámci popsané nové strategie propagačně aktivní. Na starém kontinentu bude možné v následujících měsících a letech vídat různé taneční či divadelní skupiny a výstavy. S propagací ostrova se začíná ve střední Evropě včetně Česka.
V pražském Národním muzeu se i proto od 11. září v rámci akce 100 pokladů, 100 příběhů vystavují jedny z nejvzácnějších sbírek světového kulturního dědictví. Národní palácové muzeum Tchaj-wanu dovezlo artefakty z éry dynastií Ming či Qing včetně plastiky zelí vyřezané z jadeitu. Národní palácové muzeum disponuje také velmi vzácným kamenem ve tvaru dušeného bůčku (v Praze nebude), což je jídlo, které během pobytu na Tchaj-wanu doporučuji. Stejně jako návštěvu obou poboček zmiňovaného muzea.
Fungovat to má ale i opačně. Česko na Tchaj-wanu provozuje ekonomickou kulturní kancelář, takže se rozšiřuje spolupráce. V muzeu umění ve městě Tainan se například uskutečnila výstava českých umělců pracujících se sklem a další aktivity mají následovat.
Práce v IT, pak divadlo
Abych si udělal představu, vyrazil jsem na představení divadelního uskupení Paperwindmill Theatre. To už dlouhá léta cestuje po celém ostrově a dělá představení pro děti zahrnující asijské draky a další tradiční elementy. Velmi přátelské osazenstvo si připravilo překvapení a během vystoupení pomocí svítící balónků ve tmě vytvořilo nápis Czechia.
UNESCO chtělo toto divadlo zařadit do světového kulturního dědictví, ale jelikož Tchaj-wan není mezinárodně uznávaný jako samostatný stát, nemohlo k tomu dojít. Chien-Cheng Jen, ředitel Paperwindmill Theatre, mi u kelímku s bubble tea (jak jinak) řekl, že umění na Tchaj-wanu z velké části neplatí stát, ale soukromí dárci. Může jít o bohaté subjekty nebo dobrovolníky, kteří seženou peníze přes výrobu domácí limonády a podobně.
Na Tchaj-wanu stále frčí internetové kavárny, sponzoruje je i Nvidia:
To potvrdil i Derek Lin, hudební skladatel, který aktuálně nacvičuje muzikál o slavném vynálezci Nikolovi Teslovi (propojení s technologiemi a vědou je na ostrově skoro ve všem). „Na plný úvazek pracuji v IT, abych měl dobrý život. Umění dělám bokem. To je tady zcela běžné,“ popsal Lin. Ten kromě jiného režíruje představení Zeelandia, jehož tématem je kolonizace Tchaj-wanu Nizozemskem – dnes díky firmě ASML klíčovým dodavatelem TSMC.
Stát ale v rámci soft power kulturní investice navyšuje. „Díky tomu můžeme letět do USA nebo Evropy a dělat tam vystoupení. Evropské a americké skupiny často takové možnosti nemají,“ pochválil vládní podporu Yen-Ling Yi, choreograf a ředitel taneční skupiny B.Dance z Tchaj-peje.
Výhled na komunisty
Do Evropy chce více vyjíždět i taneční divadlo Cloud Gate Dance Center, které sídlí na kopci na okraji Tchaj-peje. Z budovy, kde se dnes tančí, za studené války vysílalo rádio. Je zde totiž výhled na jednu část Tchajwanského průlivu a tudíž bylo možné do komunistické Číny šířit necenzurované informace, podobně jako to dělá Čechům dobře známé Rádio Svobodná Evropa sídlící v Praze. Ředitelka Haluko Huang mi řekla, že kromě této symboliky divadlo hledá zahraniční trhy, aby mělo nové zdroje příjmů.
Důležitost kulturního exportu se začíná promítat do přemýšlení běžných Tchajwanců. Ti jsou známí velmi tvrdou pracovní morálkou, což ostatně stojí za úspěchem TSMC a dalších firem. Tradiční ideální cestou k dobrému životu je vystudovat na inženýra a pracovat pro polovodičové a počítačové firmy typu Asus, Acer, MSI, Gigabyte a řadu dalších. To je často nutnost. Na Tchaj-wanu má více než polovina lidí vysokoškolské vzdělání. Pokud nejde o inženýry, na jednu pracovní pozici vzniká velký přetlak zájemců, což snižuje výplaty a možnost se uplatnit. Umění je nová varianta, kterou tchajwanští rodiče u svých dětí podporují.
Jednou z tradičních turistických destinací v Tchaj-peji je Čankajškův památník (ve vedlejším Národním divadle mají největší varhany v Asii s 4 172 trubkami). Často tam míří české politické delegace, byl jsem tam i s bývalou předsedkyní sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou. V památníku jsou vystaveny třeba Čankajškovy impozantní černé cadillacy a řada fotek s tehdejšími světovými státníky. Tchaj-wan se už tehdy stal důležitým politickým centrem Asie, protože Západ potřeboval spojence proti sílícím komunistům. A zatím to vypadá, že to bude horká půda i nadále.
Mimochodem, Markéta Pekarová Adamová se na Tchaj-wanu bude angažovat i po odchodu z politiky. Tamní prezident jí udělil Řád zářící hvězdy za rozvoj vzájemných vztahů. Pekarová Adamová nyní pracuje pro společnost KPMG, bude pro ní rozvíjet byznys v Asii se zaměřením na AI a podobně.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU