Hlavní navigace

Krátký život internetového ostrova

Autor: 29
Pavel Houser

Sealand, svrchovaný a svobodný kousek souše u britských břehů, se měl stát nedobytným útočištěm vyhnanců internetového světa. Místo toho chvíli tiše skomíral, až dospěl k bankrotu. Co bylo špatně? Ukazuje se, že jen dobrý nápad a fyzické i právní předpoklady v dnešním ekonomicky propojeném světě nestačí.

Umělý ostrov Sealand sloužil za druhé světové války jako britská vojenská základna. Po skončení války se zde usadil britský důstojník ve výslužbě Roy Bates a ostrov prohlásil za samostatný stát (oficiální stránka Sealandu, Sealand dle Wikipedie). Následovalo několik peripetií (některé z nich docela zábavně popisují Lidové noviny, jiné i zde na Lupě), pro nás je však zajímavé, co se zde začalo dít v roce 2000.

Tehdy totiž přišla společnost HavenCo s projektem, že zde vybuduje jakýsi datový ráj. Protože ostrov byl formálně samostatným územím, zdejší internetové servery se měly pyšnit nezávislostí na jakékoliv vládě světa (samozřejmě vyjma samotného Sealandu). Nebyl to plán zcela originální, něco podobného popsal už kyberpunkový spisovatel Neal Stephenson v knize Kryptonomikon (kde je vše situováno do jihovýchodní Asie), nicméně teď projekt přešel z oblasti sci-fi do reality.

HavenCo na umělém ostrově instalovala servery i záložní zdroje, přístup k Internetu byl realizován paralelně pomocí satelitního připojení i mikrovln. Sealand měl pro takový plán i docela výhodnou polohu, když se totiž serverová farma nacházela jen několik mil od Londýna, samozřejmě důležitého uzlu i ve světě Internetu.

Provozovatelé stanovili pro své zákazníky pouze několik minimálních omezení – na rozesílání nevyžádané pošty, hackování jiných počítačů a na dětskou pornografii. Od svých klientů chtěla HavenCo platit měsíční poplatek v řádu od 500 do 1500 dolarů (+ ještě cena serveru, v serverovně se používaly výhradně stroje od HavenCo, ne vlastní hardware zákazníků). Protože ostrov byl navíc daňovým rájem, předpokládalo se, že za tuto cenu se k britským břehům nastěhuje hromada internetových obchodů a služeb – hlavně z odvětví, která by jinde byla předmětem všemožných regulací, dodatečného zdanění či rovnou zákazů: online gambling, sázky, prodej alkoholu a tabákových výrobků, erotika… HavenCo se prezentovala také jako možný azyl pro projekty nějak problematické politicky a ubezpečovala, že data jsou zde fyzicky chráněna před jakoukoliv legislativní akcí jiných stran. Asi vrcholem bylo, že na data umístěná v Sealandu se neměla vztahovat autorská práva/duševní vlastnictví. HavenCo totiž argumentovala tak, že Sealand není členem organizací typu WTO (World Trade Organization) a úmluvy o ochraně autorských práv tento stát nikdy neratifikoval (samotná firma HavenCo byla ovšem registrována na Kypru).

Celý plán se sice v době svého vzniku dočkal slušné publicity, jeho skutečné výsledky byly ale dost nevalné. Před nedávnem jsme zde na Lupě psali o knize Who Controls The Internet. Autoři této knihy si HavenCo berou přímo jako příklad projektu, který ukázal, že podobná snaha vymanit internetové podnikání z existujících regulačních rámců a obchodních procesů je nutně odsouzena k neúspěchu.

Provozovatelé nezískali dostatek klientů. Ti by sice asi rádi prodávali v daňovém ráji a nenechali si do svého podnikání nikým mluvit, jenže potíž byla s vlastní realizací obchodů. Izolovaný ostrůvek kdesi v šedé zóně podnikavcům nedovolil zapojit se do fungujících transakčních kanálů – problémy byly s bankami i firmami vydávajícími karty a bez jejich podpory nelze pořádně podnikat ani v daňovém (či jiném) ráji.

V srpnu roku 2003 spoluzakla­datel HeavenCo Ryan Lackey hovořil na konferenci DefCon. Tehdy se přiznal, že serverovna zeje prázdnotou a i když Sealand obývalo několik online kasín, projekt je fakticky mrtvý. Samotná suverenita má jen malou cenu, když nemáte podporu institucí, jako jsou banky, uvedl tehdy doslova Ryan Lackey.

WT100

Zejména v situaci po 11. září 2001 se společnost pokusila získat solidnější pověst a neposkytovat prostor například službám s nějak „ofenzivním“ obsahem. Tím se ovšem původní plán postavil na hlavu, protože právě azyl aktivit spadajících do šedé zóny byl tím, čím měla být HeavenCo specifická. Ryan Lackey se nadto rozkmotřil s Royem Batesem a jeho rodinou a už v roce 2002 společnost opustil. Ta sice formálně nadále existuje, ale nevyvíjí žádnou viditelnou aktivitu, na její webové stránce najdeme jako nejmladší datum rok 2003, kontaktní e-mailové adresy neobsahují žádná konkrétní jména. Majetek firmy kontroluje zřejmě rodina vládců ostrova Sealand – pokud lze o nějakém majetku tedy vůbec mluvit, podle Ryana Lackeyho z projektu zůstala jen hromada síťových komponent a nepoužitelného harampádí.

Nyní se po několika letech objevila nová informace. Celý Sealand je dnes na prodej, údajně za 750 milionů eur. Jedním z těch, kdo projevili zájem, je bittorrent server The Pirate Bay (podrobněji viz FFLog, včetně diskuse u článku). Ať už ale bude Sealand v brzké době prodán, nebo ne, historie společnosti HeavenCo je podle všeho u konce a nelze počítat s tím, že by na ní eventuální nový vlastník Sealandu nějak navázal.

Anketa

Umístili byste svůj server na Sealand?

Našli jste v článku chybu?