Hlavní navigace

Krizová komunikace na Internetu – zatím bída

Mirek Zeman

Pro Internet jsem měl od počátku slabost. Nejprve mě zajímal jako technický výstřelek - informační dálnice, ale postupem času (jak technická stránka ustupovala do pozadí) jsem jej, jako člověk mající vášeň pro média, začal vnímat jako "mediální prostředí". Mediální prostředí, které může lidem pomoci.

Pro Internet jsem měl o počátku slabost.

Nejprve mě zajímal jako technický výstřelek – informační dálnice, ale postupem času (jak technická stránka ustupovala do pozadí) jsem jej, jako člověk mající vášeň pro média, začal vnímat jako „mediální prostředí“. Mediální prostředí, které může lidem pomoci.

„Kamenné“ mediální prostředí je velmi elitní klub. V nedigitálním světě může psát do novin a časopisů, či vystupovat v rozhlase a televizi, pouze omezená skupina lidí.

Z toho důvodu se toto mediální prostředí relativně dobře kontroluje a omezuje. Pokud se ocitnete on the story, zaplatíte si kvalitní PR agenturu, a ta už těm několika redaktorům specializujícím se na danou problematiku vysvětlí, jaký je ten „správný“ pohled na věc.

Internet má v tomto ohledu příchuť jisté anarchie. Aktérem tohoto mediálního prostředí může být s minimálním vynaloženým úsilím kdekdo. Vedle sebe zde stojí formální zpravodajské servery i neformální webové deníčky, přičemž obé je pro uživatele stejně dostupné.

Jste-li on the story a podaří-li se vám zaonačit, aby pro vás chystaná televizní reportáž či zpráva vyzněla pozitivně, máte vyhráno. Případní reptalové mají ex post smůlu.

Nikoli tak na Internetu. Ten dokáže ke každé události nabídnout informace a pohledy, které se často značně liší od oficiálních firemních prohlášení. Formální média ještě můžete kontrolovat, ale už sotva můžete ovlivnit, co o vás napíše kdejaký blogger (ne nadarmo bloggeři dostávají ročně 360.000 předvo­lání!).

EBA_24.5.

A co je horší – podle posledních průzkumů to vypadá, že řada neformálních médií a blogů má v očích veřejnosti stejnou váhu jako nejrůznějšími formalitami a kodexy svázané BBC či CNN.

Na českém Internetu může být ukázkou této formy „mediální demokracie“ například dnes již neexistující webová stránka volvohori.cz. Učebnicovým příkladem z poslední doby je však kauza firmy Crocodille, které se sice podařilo prosadit ten správný pohled na iDnes, avšak ve vztahu k Internetu byla komunikace naprosto nezvládnutá.

Našli jste v článku chybu?
28. 7. 2004 21:37
Jiri Rydl (neregistrovaný)
Prima clanek, aktualne reagujici na zajimavou "famu". Musim uznat, ze se mam v oblasti PR stale co ucit :-]