V nejnovějším krimiseriálu České televize se opět nudně opakuje česko-televizní macha. Scénárista Petr Hudský a režisér Jiří Strach nechávají, pod laskavým vedením dramaturga a vedoucího projektu Davida Ziegelbauera, herce neustále někam přicházet nebo odněkud odcházet, případě jezdit automobily. Občas se objevují zdlouhavé a zcela zbytečné prostřihy na město či krajinu, které děj nijak neposunují, ale pouze nahánějí minuty. Většinu dílu herci mluví a mluví, je to taková žvanírna, prostě „herci si mají co říct“. Bohužel to, co si říkají, je pro diváky naprosto nezajímavé.
V prvním díle, vyjma závěrečné scény s vraždou soudce, absolutně chybí jakákoliv akce. Stejně tak divák postrádá sebemenší napětí. Je to šedivé, nudné. Bez jediného nápadu, jak děj oživit.
Když si vzpomenu na často reprízovaný seriál ČST Malý pitaval z velkého města, měl jsem v době jeho premiéry pocit, že nudnější policejní žvanírnu už nemohu vidět. Ale kdepak, seriál Labyrint překonává Pitaval na celé čáře. Protože v Pitavalu se mezi tím mluvením nějaká ta akce objevila.
Do druhého dílu přinesla trochu vzruchu role otce zmizelé dívky, který unese potencionálního pachatele a mučí ho, aby se dozvěděl pravdu. Zde je vytvořeno alespoň na chvíli jisté napětí, které je založeno jednak na surovci M. Zahálky a jednak na vynikajícím hereckém výkonu M. Holého. Jinak se ovšem zase hodně mluví, popojíždí v autě, přichází a odchází.
Třetí díl je, řekl bych, hodně „nasraný“. Slov tohoto typu se zde zbytečně objevuje víc a více. Pravda je, že tento díl je mnohem dramatičtější než díly předchozí. Z necelé hodiny dílu se zhruba takových osm minut děje něco napínavého – přepadení benzinky, nalezení nahé, polomrtvé dívky, útěk před šíleným vrahem, který po svých obětech střílí. A jinak se zase žvatlá a žvatlá. A přichází, odchází a popojíždí. Kdyby se z prvních tří dílů sestříhal jeden, mohlo by to být poměrně vzrušující a dramatické. Jenže, v ČT mají rádi hovory bez konce a domnívají se, že divák je na to zvědavý.
Řekl bych, že herci po natočení toho sitcomovitého tvaru (nemyslím pokud jde o vtipnost, ale o děsivé přívaly prázdných řečí) musejí být umluvení, uchození a uježdění.
Režisér Strach, přes své nesporné kvality, nemůže s tímhle mimořádně nudným a špatným scénářem nic dělat. Po kolikáté se to již opakuje v dramaturgii pana Ziegelbauera, který se zřejmě vyžívá v tom zaměstnávat scénáristické amatéry bez talentu? Nebo není schopen kvalitní od nekvalitního textu rozpoznat. To může režisér obsadit kdo ví jak kvalitní herce, může je kvalitně vést, jenže, když nemají co hrát, nedá se nic dělat, jsou špatní. Mohou pouze tzv. figurkařit podle šablony.
Jiří Langmajer, stejně tak jako Zuzana Kanócz nebo Stanislav Majer si marně hrají na tvrdé vyšetřovatele. Langmajer zároveň na starostlivého otce mírně problematické dcery. Ovšem na starostlivost zapomíná, když jde o případ a je ponořen v blábolení s kolegy vyšetřovateli.
Proč hraje v seriálu pan Donutil, to mi není jasné. Jak jsem psal v recenzi na Doktora Martina: „On je to herec mimořádně talentovaný a schopný. Nicméně hrál v řadě slabších filmů a seriálů a také se stal tzv. bavičem.“ Seriál Labyrint patří k těm, v nichž snad Miroslav Donutil hrát nemusel. Jeho roli mohl klidně převzít jakýkoliv průměrný herec a zahrál by ji stejně bezobsažně jako tento velký herec. Scénář Donutilovi neposkytuje sebemenší šanci vyniknout.
Co je u seriálu nutné vyzdvihnout je vynikající hudba Ondřeje Brzobohatého, která pomáhá tajuplno budící kameře Martina Šece ze všech sil.
Zbývá otázka. Proč ČT obtěžuje diváky velmi často neumětelstvím svých vedoucích pracovníků, kteří zařazují do výroby, v naprosté většině, mizerné a špatně napsané scénáře?
Když si zase na něco vzpomenu – tentokrát na jeden z dílů seriálu TV Stream Kancelář Blaník, opět se mi zdá, že jde o to vysílat v ČT takové pořady, které přinutí diváky přepnout na jiný kanál. Čímž by se snad postupně mohlo podařit, že se rozhodne o privatizaci ČT, která neplní své poslání, řekl bych, téměř v žádném z bodů, které ji opravňují k existenci. Zřejmě proto jsou ve vedoucích funkcích v ČT lidé bez odborné kvalifikace. Zřejmě proto byli tito lidé do svých funkcí dosazeni.
Na rozdíl od některých občanů, včetně prezidenta Zemana, se nedomnívám, že privatizace ČT je dobrá cesta. Jenomže když ji vedou televizní „profesionálové“ bez talentu, patřičného vzdělání a řemeslných schopností, pak se zřejmě nedá nic jiného dělat. Pokud není finálním cílem ČT unudit diváka svého.
ČLÁNKY DO MAILU