Pořad, ve kterém vystupují dva mimořádně nudní, prvoplánoví baviči bez špetky talentu, kteří se za to svým “fórům” každou chvíli zasmějí. Pořad, který by bylo vhodné vysílat nikoliv o půlnoci, ale tak někdy kolem druhé, třetí hodiny ranní a možná bez obrazu. Upřímně řečeno, kdyby byl vysílán i beze zvuku, možná by to jeho úspěšnosti pomohlo. Člověk by neslyšel ty lascivnosti a primitivnosti a dětinskosti, o nichž Leoš Mareš a jeho spoluhráč Patrik Hezucký hovoří.
Je obdivuhodné, že scénář napsali D. Holý a Luděk Staněk. Totiž, ono je pozorohudné, že to plácání hloupostí a hraní dětských her, jako je tichá pošta nebo hádání jmen významných osobností – v tomto případě Hurvínka a Pohlreicha, vůbec potřebuje scénář. Také mě překvapuje, že Prima “vyhazuje” peníze za režiséra D. Síse, když tuhle show by snadno zvládli natočit kameraman se střihačem. Režie je naprosto neviditelná a – řekl bych – zbytečná. Protože jinak by režisér účinkujícím vysvětlil, že takto pojatý pořad je nevysílatelný.
Do prvního dílu si pan Mareš pozval režiséra Jiřího Vejdělka a herečku Annu Linhartovou. Když moderátor představuje některá díla pana režiséra – Účastníci zájezdu, Něžné vlny, Muži v naději – vidíme jako ukázky z filmů záběry imigrantů, kteří se v člunech valí na Evropu. Upřímně řečeno, nic vtipného na tom není. Kdyby to alespoň bylo prostřiháno se záběry ze skutečných filmů a v divákovi by byl vytvořen pocit, že herci migranty komentují… Jenže, to už by zřejmě pro scénáristy a režiséra bylo zbytečně moc práce. S režisérem Vejdělkem se Mareš baví o tom, co připravuje – film dle námětu Bohumila Hrabala, což dá záminku k tomu, že účinkující vtipkují: “Hrabal přijde na premiéru – on je hodně zahrabanej teď – nemá čas – snad ho k tomu někdo dokope – hlásil bych se na slavnostní výkop – mě mrzí, že jsme spolu neměli nikdy romantickej vztah, že se ode mě nenechal pochovat…” Opravdu “mimořádně vtipné”.
Rovněž dojde k dialogu na téma – čím ženu muž odradí, k čemuž Hezucký replikuje, že např. tím, že čurá do umyvadla. Také si společně sehrají scénku, v níž Mareš hraje ženu a Vejdělek ho balí. Hezucký jako číšník jim nabízí: “Nechcete nějaký větší bílý, střik?” Scénka vrcholí jeho poznámkou o Vejdělkovi: “Von ti nedá, von je na kluky.”
Pořad má své rubriky: Pro a proti – např. se dozvíme, že pro je, že “Leoš Mareš bude každý den v televizi.” A proti je, že “Leoš Mareš bude každý den v televizi.” V rubrice dopis, čte Mareš otevřený dopis uprchlíkům, v němž jim, za zvuků státní hymny, vysvětluje, proč pro ně není vhodné zkusit žít v České republice. V narozeninovém přání Mareš rapuje části textů Jaroslava Uhlíře – kupodivu to není nic zábavného.
Když přijde řada na Annu Linhartovou, dozvíme se, že tato mladá umělkyně ráda vaří, proto také, když hádá osobnost, uhádne Pohlreicha, který se v pořadu na skok zastaví. Hádání začne Hezuckého poznámkou: “Svlíkni se, votoč se a budeš hádat předměty.”
V dalším dílu téhle show se objevili jako hosté herec Marek Taclík a zpěvačka Lenka Nová. V úvodu složeném z aktualit upozornil Mareš diváky, že s primátorkou začne chodit, když mu do konce týdne ukáže Blanku. Co tím asi ten šibal myslel? Že nárůst obyvatelstva očekáváme po příjezdu ranního vlaku z Maďarska. Zřejmě mu šlo o islámské imigranty. Xenofilům se jistě zježily všechny chlupy na těle. Vzápětí si rýpl a prohlásil, že islamizace zasáhla Česko, protože jeho synové jsou už od školky nuceni učit se arabské číslice.
Poté následovala rubrika: Svět a Česko, kde srovnával fotky Putina a Zemana v negližé… Nicholsona a Taclíka.
A už tu byl Taclík. V tomto bloku se na jednom místě moderátor smál jako blázen, když ho Hezucký nazval debilem. Rozhovor probíhal střídavě v duchu westernu, muzikálu (Mareš se zase pokoušel zpívat), akčňáku – jde o to trefit Ovčáčka, který kryje Zemana, romantiky – řešil se problém Taclíkova gayství. Pak byla hra na výslech, kde jsme se dozvěděli, že Taclík dostal v Německu tři roky podmíněně za dealerství drog, Hezucký si psal se Stephanií de Monaco a po Marešovi v dětství stříleli ze vzduchovky – Hezucký se optal: “I ta díra uprostřed se zahojila?”
V závěru pořadu propagovala Lenka Nová svou tvorbu a zúčastnila se s Hezuckým hry: Andrea potkala Bocelliho, v níž soutěžili v operním zpěvu v různých jazycích. V souvislosti s arabštinou Hezucký poznamenal: “Jednou tady budeš muset zpívat arabsky.”
A to bylo tak všechno. Pořad je veden odnikud nikam, nemá jiskru, šarm, vtip. Srovnání s pořady Krause, Šípa, ba ani Cibulky nesnese ani náhodou. Dá se říct, že není absolutně žádný důvod se na něj dívat.
ČLÁNKY DO MAILU