Panel z diod na organické bázi, které nepotřebují speciální podsvícení, protože si ho – po zavedení elektrického proudu – vybudí samy. To zní skoro jako sen, a přesto je už vcelku běžnou realitou ve fotoaparátech či mobilech. Vyrobit větší rozměr, to je ale jiná. Tady se bavíme o řádově horším problému a nedá mi to, abych nevzpomenul na druhý, hodně zajímavý, i když staronový princip, totiž na SED. U něho je to co obrazový bod, to v podstatě miniaturní „CRT obrazovka“, tedy vlastní emitor elektronů. Canon a Toshiba na něm pracují dobře deset let a před šesti roky oznámily jeho uvedení…
Faktem ale je, že aplikace OLED, které byly k vidění na CeBitu už v roce 2003, na rozdíl od SED opravdu existují a jsou mezi námi – naposledy to byl někdy před rokem malý televizor Sony XEL-1.
Jak vypadá OLED
V podání LG tu máme pouze několikamilimetrový panel – 43 mm, které najdete v tabulce má v jeho nejtlustší části – musí také za něco držet, někde mít propojení apod. Ten však nakonec nakyne i díky rozhraním a tuneru umístěném podstavci umně schovaném za panelem. Ten je v podstatě jeho součástí a také jediným dílem, který se viditelně zahřívá, a to někdy opravdu hodně (máte co dělat udržet na něm ruku). O odvod tepla se tentokráte nestarají žádné štěrbiny, nýbrž jen deska z masivního kovu. Jsem zvědav, nakolik ovlivní životnost výrobku.
Kov ve spodní části LG EL9500-ZA pokračuje celým podstavcem a vine se až na zadní stranu. Reproduktory jsou skryté za panelem, ta malá kulatá věc ve spodní části rámu je logo, které se při zapnutí rozsvítí.
Podíval jsem se do archivu a koukejte, co jsem našel – snímek z veletrhu CeBit v roce 2003 (Toshiba OLED).
Panel se dá o 10 stupňů natočit, podstavec jde natočit o zhruba to samé, takže při pohledu z boku tvoří písmeno „Z“. Na stěnu se vše montuje kompletně a uchycení dostanete v ceně. A nejspíše to bude nejlepší řešení, protože je to místy trochu křehké zboží. I když nejspíše jde jen o můj pocit. Přece jen je ale poněkud nezvyklé mít obrazovku tlustou nějaké 2 mm, které nevadí mírné prohnutí a když na ni zatlačíte prstem, nepozorujete – jako u LCD – žádnou změnu.
A ještě jsem našel snímek z roku 2005 – Samsung se 102 cm (40") televizorem OLED. Opět samozřejmě prototyp.
Displeje z organických svítivých diod (OLED – Organic Light Emitting Diode) nabízejí všechny výhody tradičních LCD displejů, avšak nepotřebují podsvícení (panel je – jak vidíte – neuvěřitelně tenký), protože každý pixel vyzařuje své vlastní světlo. Výhodou je nižší spotřeba energie (dále uvidíte o kolik), nesrovnatelně tenčí displej a podstatně kvalitnější obraz. Technologii původně vyvinuly Kodak a Sanyo, když spojily zkušenosti s TFT displeji s elektroluminiscenční technologií na organické bázi. Výrobně nečiní problémy malé úhlopříčky vhodné třeba pro fotoaparáty (jeden z prvních byl ostatně použit u Kodaku), s většími už problém je a je otázkou, jak dalece budou v nejbližších letech konkurenceschopné a zda vůbec přetrvají. LG, jak se zdá, tomu na rozdíl od zbytku světa stále věří.
Tak trochu tenká televize. Místy abyste se báli sáhnout ale vše je překvapivě bytelné a panelu mírné zkroucení nijak neškodí. Dobře je vidět bytelný, zepředu dozadu pokračující kovový plát.
Možná až moc rychlá instalace
Protože je podstavec součástí televizoru, nebylo třeba cokoliv montovat, i když samotná obrazovka byla natolik tenká, že jsem měl trochu strach při jejím naklápění, které jde pochopitelně ztuha, aby něco vydrželo. Pro naladění kanálů stačí v menu navolit „Nastavení“ a „Automatické ladění“. Zarazilo mě, že si nikde nevybíráte umístění přístroje („Obchod“, „Doma“) a který tuner se má ladit (analogový, digitální pozemní). Možná to ale bylo jen tím, že televizor po zapnutí ani po kompletním resetování nenaběhl do módu prvotní instalace.
Průvodce nastavením obrazu je třeba vyvolat ručně z menu „Obraz“ a má – oproti jiným televizorům LG – nebývale mnoho kroků. V nich mj. volíte barvu, barevný tón, vodorovnou a svislou ostrost, teplotu barev, dynamický kontrast, přírůstek barvy či třeba osvětlení.
Na úplný závěr se pak průvodce zeptá, pro jaké vstupy chcete nastavení použít: DTV, TV (analog) či HDMI. Při průvodci nesmíte moc dlouho přemýšlet, jinak se samovolně ukončí. Překvapilo mě také, že v drtivé většině případů parametry seděly tak, jak jsem si představoval a nemusel jsem je měnit. Už v základu je zkrátka OLED panel pašák nad pašáky. Nicméně jak jsem později zjistil, televizor se po resetování a naladění přepnul do expertního režimu, a proto měl průvodce tolik kroků.
Setřídění kanálů provedete v menu „Obraz“ a „Úprava programu“. Přesun provádíte za pomoci teletextových tlačítek a v jednom a tom samém menu se dělá pro digitální i analogový příjem i pro rozhlasové stanice. Jako obvykle to má firma dělané šikovně.
Z boku vidíte všechna rozhraní a dotyková ovládací tlačítka. Protože je však podstavec v zadní části podstatně užší než panel, je obtížné – pokud televizor stojí – některá tlačítka nahmátnout. Po připevnění na zeď už si to nedovedu představit vůbec. I to je cena za přehnaně tenký návrh.
Ovládání: tradiční LG
Nijak se nevymyká – obdobný je dálkový ovladač (až na to že je tenčí a napájený knoflíkovými bateriemi), obdobné je i úvodní grafické menu a nejinak tomu je u dalších jeho částí.
K dispozici je obvyklé tlačítko „Q.Menu“ nabízející rychlou změnu poměru stran, režimu obrazu či režimu zvuku.
Na tlačítku „OK“ nenajdete seznam naladěných kanálů, nýbrž se vám vyvolají informace o vybraném kanálu a probíhajícím pořadu. Seznam kanálů se vyvolává tlačítkem „List“.
Všechna menu hezky pohromadě tak, jak je uvádí příručka. Základní menu tvoří tradiční grafika LG s osmi položkami, kterou vidíte uprostřed.
Ovladači jako obvykle chybí samostatná tlačítka pro přeskok po kapitolách, naopak nechybí tlačítko pro úsporu energie „Energy Saving“. Jím regulujete úsporu ve třech stupních plus „vypnuto“ a „vypnutí obrazovky“, takže jde pouze zvuk.
Ovladač se díky vybrání ve spodní části dobře drží v ruce. Horší je to už s ovládání na televizoru. Tam jsou základní tlačítka umístěna na pravé stěně podstavce. Protože je ale podstatně užší než panel, bývá zejména tlačítko „On/Off“ obtížné nahmátnout. Funguje ovšem stejně jako vypínání na dálkovém ovladači, takže je to vlastně jedno.
EPG je díky vysoce kontrastnímu obrazu výtečně viditelné v obou režimech. Druhý je pochopitelně na malé obrazovce přece jen přehlednější.
EPG na dva způsoby
Osmidenní programový průvodce se nechá vyvolat buď v klasické podobě nebo ve dvousloupcové ve stylu „teď a potom“. V prvním sloupci se tedy objeví pořady, které jsou právě vysílány, ve druhém ty, které budou následovat.
Obraz stále běží na pozadí a nepřeruší se ani zvuk, což je výborné. Stejně ale jako u dalších televizorů LG, ani zde není v žádném z náhledů zobrazeno něco z bližšího popisu pořadu a je tedy třeba zmáčknout tlačítko „Info“. Informace se následně objeví v novém okně.
Rozhraní nula nula nic
Díky zjevné snaze LG po ultra, ultratenkém návrhu je tu jednak jen pár konektorů, navíc s výjimkou USB žádný v plné velikosti. A to včetně anténního připojení a dobíjení. Zdroj je externí a anténní konektor speciálně malinkatý, takže nejdříve musíte vzít dodávaný adaptérový kabel, který oba konektory na jednom konci nahrazuje konektory speciálními a na druhém jsou už v běžné velikosti. Sem zastrčíte vývod od pozemní antény a konektor jdoucí od napáječe ze kterého jde pouhých 24 V. Není divu, že OLED můžete instalovat do koupelny, protože je odolná proti – cituji – „mírnému pokropení vodou“ (krytí IPX2).
V ceně dostanete ještě redukci z Mini HDMI na HDMI.
Na USB můžete napojit i pevný disk, já zkoušel 4 a 8 GB paměť a občas jsem zaznamenal problémy s identifikací a automatickým oznámením. Nic co by povytažení a zasunutí nebo ruční vstup přes menu nevyřešilo. Možná to ale byl problém dané verze firmwaru, protože občas nějaká funkce zazlobila i jinde.
U nastavení poměru stran opět vidíte šikovné náhledy. Škoda, že tato volba nepracuje v multimédiích.
Spousta možností nastavení
Režim obrazu se kupodivu nastavil do „Expert 1“ a poměr stran na „Originální“. Z přednastavených voleb pro obraz tu máme ještě sedm dalších: „Expert 2“ „Standardní“, „Kino“ či „Živý“, mezi poměry stran najdete osm režimů, včetně „Original“, „4:3“ či „14:9“. U CNN chytané přes satelit se mi však stalo, že jsem nemohl navolit režim, u kterého by byla vidět spodní textová lišta. U ČT 24 to bylo bez problémů i u DVB-T. Co jsem také mohl posoudit, solidně se na DVB-T zachovával poměr stran podle přijímaného pořadu.
Ve standardním nastavení máme pro úpravu obrazu k dispozici obvyklé volby, navíc ještě „Osvětlení“ a položku „Pokročilé“, ve které jsou možnosti jako „Barevný rozsah, „Gamma korekce“ či „Dynamický kontrast“.
V expertním režimu dostáváte navíc horizontální a vertikální ostrost a název „Pokročilé“ se kupodivu změní na „Ovládání pro odborníky“. V ní se vám – oproti předchozímu režimu – ještě zprovozní filtry a vzory a systém správy jednotlivých barev a kontrastu. Je toho tu tolik, že nejspíše oceníte zkratkovitě nazvanou volbu „Obnov. nast. obr.“ Jak už jsem ostatně řekl jinde, obraz příliš úprav nepotřebuje. Je výborný i ve standardním nastavení.
Stručná příručka v televizoru. Ovšem musíte hluboko do menu.
Pokud jde o zvuk vedle obvyklých věcí jako automatická hlasitost či pět přednastavených režimů můžete ovlivnit i basy a výšky. Virtuální zvuk zde nazývaný „Infinite Sound“ má také vlastní nastavení výšek a basů. Vše je ovšem nepříliš účinné, ale vzhledem ke koncepci přístroje není divu.
V části menu zvané „Možnosti“ jde především o jazyková nastavení (nabídky, zvuk, titulků a nedoslýchaví). Je tu ale i stručný návod na použití v češtině a také jsem zde našel volbu „Použití v domácnosti“ nebo v obchodě.
Jak je u LG obvyklé, vypnout si můžete i obrazovku a poslouchat pouze zvuk. V multimédiích to ale nejde – pouze v televizním režimu.
Zklamání u spotřeby
Po instalaci se objevil obrazový režim „Expert 1“, úspora energie byla nastavena na vypnuto. Změřil jsem tedy spotřebu v tomto režimu a následně i v režimu „Standardní“. Hodnoty byly po hodině měření prakticky totožné: minimum 18 W, maximum 36 W, průměrně 28 (26) wattů. S vypnutým panelem (zapnutý pouze zvuk) 22 W, což také není zrovna málo.
Když si vezmu, že si Hyundai LLF 22914 DVD (viz březnový test) s podsvícením LED a úhlopříčkou 56 cm (zde je 38 cm) řekl o 31 W, je spotřeba OLED televizoru s úhlopříčkou o 20 cm menší rozhodně zklamáním. Očekával jsem podstatně méně.
V manažeru souborů je opět vše v češtině. Ne vždy ale vidíte alespoň větší část názvu souboru. Kritické to je zejména u fotografií. Kdyby název rotoval, bylo by to vyřešeno.
Solidní multimédia, potíže jen drobné
Začněme jako obvykle manažerem souborů. Ten je tradičně kvalitní nicméně díky dvousloupcovému uspořádání vám nezobrazí v režimu foto (opět si dopředu vybíráte, co chcete promítat) více než nějakých 22 znaků. V tomto režimu také nepracují funkce „Q. Menu“ a „Ratio“ z dálkového ovladače, takže nemůžete změnit poměr stran fotografie. Ovšem barvy jsou opět jako brus, jak jsem se mimo jiné přesvědčil na kalibrační tabulce, kterou mám zařazenu mezi testovací fotografie. Podporován je pouze formát JPG.
V režimu hudby je už náhled jednosloupcový, čímž dospějete k zobrazeným 41 znakům z vašeho dlouhého jména skladby. Podporován je opět jeden formát – MP3, a to i ve 320 kb/s, Pouštět hudbu ovšem můžete i při promítání fotografií.
U videa je náhled taktéž jednosloupcový, reakce manažeru je ale o poznání pomalejší. Navíc ho při přehrávání rozhodí jakýkoli jiný zvuk než MP3. A to tak, že se rozpadá i video. Jednou jsme musel televizor i vytáhnout ze zásuvky a znova zapnout.
Jinak jsou filmy v DivX přehrávány spolehlivě, včetně nejrůznějších formátů titulků (zkoušel jsem srt a sub), které se – tradičně – musejí jmenovat stejně jako soubor s videem. Přehrány byly také nejrůznější koncovky MPG (klasická MPEG-2, MPEG-4) pokud nebyl problém s audiem, které jsem vyzkoušel i v dts (nic).
Jakmile se cokoliv jmenuje TS, MTS, M2TS, což jsou často přípony HD nahrávek z kamer, už se televizor nechytne, někdy ale pomůže přejmenování souboru.
Pokud teď myslíte na WMV, neuspěl jsem ani ve standardní ani v HD verzi, stejně jako při snaze navázat na rozkoukaný film po přepnutí do televizoru.
A ještě „drobnost“: jedna věc mě na přehrávání jakéhokoliv audio-video formátu neuvěřitelně štvala. Stačí jen chvilku nechat manažer souborů nečinný a okamžitě se přepíná do režimu televizoru.
Ultratenký rámeček televizoru je jen kamufláž a moje neteř Dina by na něm vypadala takto. Obraz totiž začíná po stranách o 4 mm dále než je hrana rámečku a na výšku pak o šest. Díky plné černé to ale nijak neruší. Jen si LG elegantně udělalo o něco větší televizor…
Excelentní obraz i barvy, ale lesk jak zrcadlo
Obraz jak v DVB-T tak v HD kanálech přijímaných přes satelit je prakticky bez jakékoli chybičky. Hodně tmavé detaily sice tu a tam nepatrně splývají, ale to už si vymýšlím pomalu nesmysly. Barvy se dají vyladit hodně do přirozena (moc nepotřebují), a to včetně pleťové, horizontální a dokonce i šikmý pohyb postrádá jakékoli viditelné překreslování a tu a tam něco zahlédnete jen u pohybujícího se drobného písma.
Úhel sledování obrazu nemá smysl řešit. Ať jdete z jakékoli strany a jakéhokoliv úhlu, vždy je obraz perfektní, dokud se zcela neztratí. Na barevnost tudíž nemá úhel sledování žádný vliv.
Řešit nemá smysl ani úroveň černé, protože si připadáte jako uprostřed vesmíru. Jasně to vidíte i u černobílých filmů, vynikne to ale i na perfektním Blu-ray disku, jakým je třeba Casino Royale, ale rozdíl pomalu neuvidíte ani v obyčejném DVB-T, protože resamplování z rozlišení PAL na HD Ready (panel má 1 366×768 bodů) je vynikající.
Připravit se musíte na hodně lesklý kryt panelu a je až s podivem, že OLED něco takového potřebuje. Připravte se také na méně citlivý tuner a nepříliš výrazný zvuk, kterému nepomohlo ani ladění Markem Levinsonem. LG se rozhodlo pro ultra, ultratenký návrh a tohle je jedna z cen, kterou je třeba zaplatit (reprosoustavy jsou umístěny v podstavci a vyzařují směrem k panelu). Ale abyste si nemysleli – není to nic děsivého, i když, vážené LG, takovýto přístroj si opravdu zesilovač o výkonu 2× 2 W nezaslouží!
Možná teď – stejně jako já – přemýšlíte o tom, proč se vlastně už poněkolikáté, uvádí výrobek s takto malou úhlopříčkou a takto málo vybavený. Přiznám se, že myslím na to samé. Pochopil bych, kdyby tahle exkluzivní a excelentně ukazující hračka byla nabouchaná technologiemi. Měla WiFi, Bluetooth, Ethernet a třeba i vibrační dálkový ovladač a reprosoustavy třeba od – Marka Levinsona. To, co mi nejde na rozum, je, proč nic z toho nemá. Nemluvě o tom, že při takto vysoké obrazové kvalitě bych ocenil možnost koupě pouze samotného zobrazovače. Jistě, je exkluzivním typem obrazovky, a také tím, jak dobře ukazuje. Bude to ale stačit?
Nicméně pokud jste fajnšmekr s nadbytkem prostředků, tohle je televizor, který musíte mít. I kdybyste si ho měli dát do koupelny nebo manželce do kuchyně. Pro ty, kterým se dříve říkalo „First Buyers“ a kteří poslední dobou skoro vymizeli, je to rozhodně povinnost.
A abych nezapomněl: o logo „Umí dobře česky“ televizor přišel jen díky většímu množství někdy nepříjemných překlepů, jinak je lokalizace výborná, včetně manažeru souborů.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– 2× knoflíkové baterie (CR2032)
– napájecí kabel (počítačový, třížilový)
– kabel HDMI – Mini HDMI
– anténní kabel kombinovaný s napájecím
– sada pro přidělání na stěnu
– síťový adaptér
– uživatelská příručka: různojazyčná papírová (v češtině pouze na DVD), stručná příručka v televizoru (v češtině)
