Startup Dronetag vyvíjí IoT zařízení, které po instalaci na dron zprostředkuje komunikaci s ostatními účastníky letového provozu. Paralelně pracují na mobilní aplikaci, která zajistí, že uživatel používá svůj dron v souladu s předpisy. Nápad minimálně o rok předběhl platnou evropskou legislativu. Nejen o jejich práci, ale také o rychle se rozvíjejícím trhu si povídáme s Lukášem Brchlem, který spolu s Mariánem Hlaváčem firmu v roce 2019 založil.
Jak vás vlastně napadlo, že by mohlo být perspektivní zkusit prorazit na poli identifikace dronů? A kdy jste na to založili firmu?
Jsme na trhu přibližně rok a půl. V listopadu 2018 jsme se přihlásili na Space Application Hackathon, tehdy jsme ale měli ještě úplně jiné plány. Mysleli jsme, že bychom mohli řešit migrace, nebo vytěžování dat ze satelitních snímků. Tam jsme ale nakonec dospěli k závěru, že bychom se mohli vydat jinou cestou. Hodně to ovlivnil i fakt, že mám zkušenosti z „droního průmyslu“ z minulosti. Věnoval jsem se tomuto oboru 5 let. Tehdy jsme si uvědomili, že na trhu úplně chybí nějaký nástroj pro snadnou identifikaci dronů.
Napomohla v tomto rozhodování v té době již pravděpodobně připravovaná nová evropská legislativa?
Ta v té době ještě neexistovala, a dokonce ani nic nenaznačovalo, jak by mohla vypadat situace za dva roky, nebo tři roky. Tím mám na mysli také samotný trh s drony, který nyní zažívá velký exponenciální růst. Tehdy 95 % všech zakázek, které se k využití dronů vztahovaly, bylo pouze foto a video. Již v té době se ale začaly pomalu rozjíždět různé projekty na využití dronů například v průmyslu při inspekcích. Tam je zpravidla potřeba, aby se to vůbec vyplatilo, nasadit dronů více, což s sebou přináší různé výzvy, jako třeba jejich úspěšnou koordinaci. My jsme právě na tento trend vsadili. Protože získávat data ze stávajících dronů je stále problém, tak jsme si řekli fajn, pojďme zkusit vymyslet hardware, který by tuto mezeru na trhu zaplnil. Samotný hardware je ale pouze jednou částí našeho řešení, tu druhou tvoří softwarová platforma.
Jak takový vývoj probíhal a jak se vám daří poprat s byznysovou stránkou věci?
Až do toho osudného hackathonu neměl nikdo z nás zkušenosti s vlastním podnikáním a byli jsme všichni spíš technicky zaměření, takže první srážka s byznysovou realitou byla trochu náročná. Zmíněný hackathon ale organizovala ESA BIC Prague, která se zaměřujeme na inkubaci a rozvoj startupů, takže nám v začátcích pomohli. Prakticky bezprostředně po akci následovali s nimi další schůzky, kde nám vysvětlili, co a jak bychom měli udělat, abychom se co nejrychleji dostali do jejich inkubátoru. Začali jsme tedy s vývojem nějakého prototypu, průzkumem trhu a tak dále.
Kdy během Space Application Hackathonu jste se rozhodli, že půjdete raději touto cestou?
Jednalo se o 24 hodiny trvající akci, takže jsme si prvních 5–6 hodin vymýšleli všechno možné, než jsme pomalu dospěli k závěru, že by mohlo dávat smysl se vydat právě touto cestou. Neměli jsme ale k dispozici žádný hardware, takže jsme si nejprve ověřili, že jsou na trhu dostupné technologie, pomocí kterých by se dalo něco takového realizovat, a následně vytvořili krátkou animaci, kterou jsme odprezentovali porotě. U té vzbudil nápad určitý ohlas, to byl pro nás impuls, že v tom má smysl pokračovat.
Jak přesně tedy vaše zařízení funguje?
Z venku celá krabička působí homogenně, což je záměr, ale uvnitř se skládá ze dvou dílů. Tím prvním je baterka, tam je to celkem jednoduché. Druhý tvoří samotný tištěný spoj. Ten obsahuje několik konektorů. Konkrétně jde o microUSB pro napájení baterie, JST konektor, kterému říkáme extension port a slouží pro integraci do dalších systémů (například když si budete chtít naše zařízení propojit s řídicí jednotkou), dále jsou zde konektory pro LTE a Bluetooth anténu. Ty ale slouží pouze pro zvýšení kvality příjmu signálu, pro základní situace by měla dostačovat interní anténa, která má z jedné strany Bluetooth a z druhé právě LTE. Poslední anténa, která je na desce přítomná, je interní patch anténa pro příjem GMSS signálu.
My momentálně podporujeme všechny běžné konstelace (GPS, Glonass, Galilelo) a zároveň zpracováváme také augmentační signály z EGNOS (European Geostationary Navigation Overlay Service), protože již zmiňované běžné konstelace nejsou příliš dobré pro určování výšky, což je u dronů velmi důležitá veličina. Zespodu je zatím ještě slot na SIM. Je to z praktického důvodu, protože aktuálně na sítích, které využíváme, narážíme občas na problémy s roamingovými smlouvami. Později plánujeme tento slot nahradit SIM čipem, takže zákazník již nebude muset řešit zandávání a vyndávání SIM karet a zároveň se lehce sníží váha celého zařízení a odpadnou tím další technické problémy.
Kolik celé zařízení teď váží?
Zařízení momentálně váží 30 gramů se vším všudy, časem bychom chtěli váhu ještě nepatrně snížit.
Jak funguje samotná aplikace?
Momentálně máme a vyvíjíme pouze koncovou mobilní aplikaci, a to z důvodu univerzálnosti. Ve finále ale to samé řešení poběží i v internetovém prohlížeči. Plánujeme do budoucna také vyvinout systém pro správu více dronů a ten by již měl vyloženě cílit spíše na počítače.
V aplikaci může uživatel vidět svoje zařízení, vidí detaily letu (model a jeho identifikaci – registrační značku, kde se dron momentálně pohybuje, jakou má rychlost) a další doplňující údaje. To samé, jako uživatel vidí u svého dronu, může vidět i u cizích dronů a případně i letadel v okolí. Využíváme přitom toho, že základní údaje, jako je identifikace, rychlost, pozice a výška, musejí být dle nové legislativy viditelné pro všechny.
Tím to ale nekončí. Uživatel může v aplikaci prohlížet jednotlivé letové zóny. Později plánujeme uživateli usnadnit práci s nimi tím, že mu ukážeme pouze ty pro něho relevantní. Uvidí, jestli je v daném místě možné si let naplánovat, zdali je nutné v dané zóně posílat let k autorizaci například na řízení letového provozu (třeba v řízeném okrsku letiště), a mohou v aplikaci svoje drony spravovat.
Když se řekne správa dronů, co si pod tím mám představit?
V případě individuálního uživatele jde o letecký log, abych viděl, kde jsem létal, kdy jsem tam létal a kolik jsem toho nalétal, a bylo si možné celou trajektorii přehrát (to je věc, kterou zatím ještě nemáme úplně hotovou).
V případě firmy, která spravuje nějaký dronový park, pak jde o komplexní systém, kde je vidět, kde kdo aktuálně s drony létá, a je případně možné pilotům zaslat potřebné instrukce. Například správce vidí, že se zrovna dron dostal někam, kde není k dispozici povolení, tak pošle instrukci, aby se vrátil víc doprava a podobně. Samotný log je pak možné například jednoduše předat úřadům v případě nějaké letecké nehody a podobně.
Zaslechl jsem, že chcete část svého kódu otevřít, co je na tom pravdy?
My máme v plánu otevřít jednu část a ta se týká právě na začátku zmiňovaného extension konektoru. Je to z toho důvodu, aby si k němu uživatelé mohli připojovat vlastní periferie, což posouvá možnosti dronu úplně někam jinam. Do komerčních dronů se nedostanete, zde ale máte možnost tento nedostatek obejít. Uživatelé tak mohou například číst data z jednotlivých senzorů zařízení. Jedná se ale o projekt, ke kterému se dostaneme tak za rok.
V jaké fázi se nalézá váš projekt dnes, máte již nějaké komerční zákazníky?
Máme spoustu potenciálních zákazníků, kteří mají o naše zařízení zájem. My si ale dáváme velký pozor na to, co jim můžeme nabídnout a co jim dáváme k dispozici na testování. Spíše bych tedy řekl, že máme velmi blízké partnery, se kterými spolupracujeme a testujeme produkt a sami se stále primárně soustředíme na vývoj.
Spolupracujte během vývoje také například s Úřadem pro civilní letectví?
S tím zrovna v kontaktu nejsme, ale spolupracujeme s Řízením letového provozu ČR v rámci jejich projektu Létejte zodpovědně, se kterým konzultujeme věci týkající se nové legislativy a za druhé i technologická řešení (například jak společně lépe integrovat naše systémy).
Máte ambici jít s finálním produktem i na zahraniční trhy?
Určitě. Naopak český trh s drony je poměrně malý, takže chceme jít zejména na evropský trh (primárně západní Evropa) a poté, co se obdobná legislativa, která začala platit v Evropě, nasadí také v USA, tak chceme zkusit prorazit i tam.
Jak je taková zahraniční expanze složitá například z hlediska získání potřebných certifikací?
Ta otázka má několik rovin. V Evropě potřebujete na každý hardware získat klasicky CE certifikaci (v USA je to FCC), ale pak jsou zde ještě další certifikace, a to je hlavně certifikace zařízení v rámci Jednotné evropské legislativa pro drony. Ta garantuje, že zařízení skutečně vysílá data podle požadované specifikace, v takových a takových intervalech, že není možné, aby uživatel zařízení modifikoval a vysílal jiná data, a že vaše zařízení splňuje požadavky na bezpečnost a spolehlivost. Toto si bude do budoucna hlídat evropská agentura pro bezpečnost letového provozu – European Union Aviation Safety Agency.
Jak dlouho může takový certifikační proces zabrat?
V případě EASA to zatím nikdo přesně neví, jediné, co víme, je, že společnost, která o ni bude žádat, tak musí již nějakou dobu existovat, splňovat nějaké požadavky na finanční zázemí a podobně. Odhaduji ale, že samotný certifikační proces může probíhat v řádu několika týdnů. Co se týče běžných HW certifikací, jako je třeba zmiňované CE, tak je potřeba se obrnit trochu trpělivostí a vzít si na to několik měsíců. U nás je to trochu komplikované tím, že na velmi malém prostoru máme koncentrováno poměrně velké množství bezdrátových technologií. Dále se v zařízení nalézají třeba oscilátory v blízkosti přijímačů a bylo poměrně obtížné to navrhnout tak, aby se komponenty navzájem nerušily.
Co vám kromě certifikací ještě neplánovaně zkomplikovalo práci? Narazili jste na nějaké nečekané obtíže?
Hodně jsme bojovali například s tím, že využíváme řadu technologií, které jsou hodně čerstvé. Když si například objednáte vývojářské vzorky a až zkušeností zjistíte, že jsou u zařízení špatně zdokumentované footprinty, tak to není příjemná zkušenost. Čipy se pak totiž chovají úplně jinak, než předpokládáte.
Samotný design obalu zařízení se navíc musel obejít bez kovových šroubků, a přitom si zachovat dostatečnou pevnost a odolnost, to byla také zajímavá výzva.
Jaké máte cíle do konce roku?
My bychom chtěli jednak dostat první finální produkty mezi zákazníky a získat od nich zpětnou vazbu. V horizontu půl roku bychom rádi začali s integrací přímo do systémů pro řízení letového provozu.
Lukáš Brchl je CEO startupu Dronetag, který přináší řešení pro bezpečný a efektivní provoz dronů na základě platné legislativy. Spoluzaložil jej v roce 2019 v Praze a nyní se soustředí na jeho rozšíření do celé Evropy. Vystudoval Fakultu informačních technologií ČVUT, kde zároveň pracuje jako vědecký pracovník. Svůj první dron sestrojil v roce 2013, ještě když byl celý průmysl v počátcích.
