Ještě za existence samostatného ministerstva informatiky nebylo žádným problémem zjistit, jak se odpovědné orgány našeho státu staví k té či oné iniciativě Bruselu v oblasti elektronických komunikací. Samotné ministerstvo o nich obvykle informovalo samo a z vlastní iniciativy, na pravidelných tiskových konferencích. Aby ne, když to byla hlavní agenda, kterou mělo ministerstvo na starosti.
Jenže MIČR už neexistuje, a kompetence v oblasti elektronických komunikací přešly na resort průmyslu a obchodu. No a ten má kromě elektronických komunikací na starosti i celou řadu dalších agend. Nejspíše i kvůli tomu je příslušný přísun informací „poněkud slabší“. O to vzácnější příležitostí pak byl včerejší V. kulatý stůl Žofínského fóra, který proběhl právě včera (kde jinde než v Praze na Žofíně). Tématem byla „Elektronické komunikace a média příští generace“ a sestava účastníků byla opravdu reprezentativní. Od ministrů současných i bývalých přes šéfy regulačních úřadů sektorových i soutěžních až po ředitele soukromých televizí.
Vzhledem k současnému dění – ve Sněmovně se právě projednává tzv. diginovela, neboli novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání – se diskuse hodně točila právě kolem digitalizace, kompenzačních licencí, možných žalob, arbitráží atd. Ostatně bez větších změn a se stejnou mírou vášní a nářků se tak děje už hodně dlouho. Až moc dlouho.
Nicméně vedle digitalizace se dostalo i na téma elektronických komunikací, regulace a stále probíhající revize celoevropského regulačního rámce. Toto téma „zvedl“ především ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, který celou akci vzal jako příležitost, jak odbornou veřejnost poprvé seznámit s postojem svého resortu k aktuálním otázkám právě v oblasti elektronických komunikací. Za sebe a hned na úvod dodám, že pan ministr přitom zůstal konzistentní s tím, co naznačoval už dříve, ve svých předchozích pozicích, a dostál své dosavadní pověsti. Tedy pověsti člověka, který již nevidí žádnou potřebu regulace, neboť náš trh už je dostatečně konkurenční.
Základní východisko
Ještě než se pustil do komentování a hodnocení konkrétních snah a plánů Unie, formuloval ministr Martin Říman určité „základní východisko“, kterým se hodlají on i jeho úřad řídit při jednáních nejen s Bruselem, ale i při dotváření našeho národního regulačního rámce a celého legislativního prostředí kolem elektronických komunikací. Jde o poměrně zásadní věc, a tak si příslušné pasáže dovoluji ocitovat doslovně:
Chtěl bych zdůraznit, že základním principem, ze kterého vychází a bude vycházet regulační činnost našeho ministerstva, resp. naší telekomunikační sekce, která se tou problematikou zabývá, je velmi hluboké přesvědčení, že trh telekomunikací a elektronických komunikací obecně je silný a velmi kompetitivní, že doba dominantních operátorů, a nebo dokonce monopolistů je díky technologickému pokroku posledních deseti až patnácti let dávno pryč a že ti, kteří se dívají na telekomunikační obor dnes stále jako na standardní, k monopolismu tendující síťové odvětví, tak fatálním způsobem zaspali dobu. A že naopak regulace, které by vycházely z tohoto přesvědčení, trh elektronických komunikací ve středním a dlouhodobém výhledu zásadním způsobem narušují. Kdo chce zničit soutěživost a soutěž na tomto trhu, tak nechť jej reguluje více a radostněji.
No, je to jasné a srozumitelné. Osobně mi ve světle tohoto postoje asi nezbude, než se přihlásit k fatálnímu zaspání doby. Ale, a to považuji za velmi důležité, jen někde. Situace v celém sektoru elektronických komunikací rozhodně není všude stejná. Najdou se oblasti, kde konkurence skutečně existuje a funguje a regulace zde zapotřebí není. Ale stejně tak se najdou oblasti, kde skutečná konkurence doslova živoří. Jako třeba u ADSL, kde se pozice našeho inkumbenta neustále posiluje a daří se mu vytěsňovat z trhu jeho konkurenty. A kvůli tomu, že situace nemusí být stejná napříč celým sektorem elektronických komunikací (a dle mého názoru není), existují tzv. relevantní trhy, které se zkoumají samostatně. A teprve podle výsledku se uvažuje o případné regulaci, navíc v široké škále různě „silných“ variant.
A ještě jeden obecný postřeh, v podání ministra Martina Římana, poté, co při formulaci předchozího stanoviska konzultoval své podklady:
Mně tady napsali mí lidé, že je nutno dodat, aby vše bylo ve prospěch našeho podnikatelského sektoru. Já s tím souhlasím, ale samozřejmě jen napůl, já nejsem ministr telekomunikačního nebo energetického nebo jiného podnikatelského sektoru, já jsem především ministr 10 milionů občanů České republiky. Takže vždycky tam musí být, že jakékoli regulační opatření je nutno posuzovat nikoli pouze prizmatem zájmu operátorů, ale také, a to zejména, prizmatem zájmu spotřebitelů.
No, poukaz na zájmy spotřebitelů zní rozumně. Ostatně je výslovně požadován i zákonem o elektronických komunikacích, kterým se musí řídit i ministr Martin Říman. Jenže kdo vlastně dokáže formulovat a hlavně hodnotit zájmy spotřebitelů, včetně určení časového horizontu pro takovéto hodnocení? Nejsou právě zde zadní vrátka, skrze které lze všechno obrátit tak, jak kdo potřebuje či považuje za správné? Po výše citovaném výroku o zájmech spotřebitelů totiž následoval následující konkrétní příklad:
[je nutno posuzovat (…) prizmatem zájmu spotřebitelů]….. a to i mnohdy, když si tak vzpomínám na roaming před několika měsíci, navzdory tomu, že třeba spotřebitelé si zrovna budou myslet že to, co prosazujeme, není v jejich zájmu. Ale dlouhodobě určitě je.
I tady mám na věc jiný názor než pan ministr, viz mé předchozí články na téma roamingu.
Revize regulačního rámce
V další části svého projevu se ministr Martin Říman věnoval již konkrétním otázkám a kauzám. Například právě probíhající revizi evropského regulačního rámce, na které nenechal nitku suchou. Snad kromě návrhu na redukci počtu relevantních trhů, které chce Evropská komise snížit z dosavadních 18 na 8. To pan ministr ohodnotil jako „záměr, který se zdá být skutečně krokem vpřed“.
Nicméně jinak zhodnotil nové návrhy Evropské komise (mnou popisované zde) tak, že:
mohou významně a na dlouhou dobu nevratně pozměnit regulační prostředí v telekomunikacích, a my se jimi, chtě nechtě, budeme muset řídit.
Zcela a zásadně se ministr postavil proti návrhu na tzv. strukturální separaci (v originále: funkční separaci), neboli o oddělení sítě od poskytování služeb (u vysoce dominantních operátorů). To komise navrhuje jako krajní opatření v rámci nápravných opatření, které by připadalo v úvahu jen ve výjimečných případech (a vyžadovalo by předchozí konzultaci i souhlas Komise). Ministr Martin Říman to přirovnal k obdobným snahám v energetice (kde se tomu má říkat „ownership unbundling“), prohlásil to za netržní zásah, který už z logiky věci nemůže vést v dlouhodobém výhledu k jakémukoli úspěchu, a deklaroval, že:
budeme zásadně proti přijetí tohoto pravidla.
Druhým návrhem, se kterým prý bude mít Martin Říman a jeho úřad velké problémy, je myšlenka ustavení celoevropského regulátora. A to ne proto, že by nějak milovali našeho národního regulátora (rozuměj: ČTÚ), ale proto, že to považují za nevýhodné opatření. Jakkoli jsou prý snahy o zřízení celoevropského regulátora zdůvodňovány snahou o lepší koordinaci, ve skutečnosti by prý byl silným mocenským orgánem, který by stále více a více přejímal úkoly, které mají národní regulátoři.
Zajímavá byla také ministrova zmínka o tom, že stav trhu v jednotlivých členských zemích není stejný, a proto jednotná aplikace regulačních pravidel z jednoho centra by nám rozhodně neprospěla. Celkově pak zhodnotil celý proces revize jako soubor protichůdných snah, které sice mohou přinést užitek (jako příklad uváděl redukci počtu relevantních trhů), ale na druhé straně mezi návrhy převažují takové, které regulační rámec naopak utužují a soutěžní prostředí ve svém důsledku narušují. A že celkový výsledek nelze předvídat, už jen proto, že bude výsledkem kompromisu mezi zájmy 27 členských zemí.
Martin Říman není carem
Na ministra Martina Římana později směřoval i zajímavý dotaz: zda prý uvažuje o zrušení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, či alespoň o jejím sloučení s ČTÚ.
Na tento dotaz odpověděl Martin Říman přirovnáním k jiným dotazům, které se ho ptají, zda bude dostavěn Temelín. Na ty prý odpovídá tak, že kdyby byl carem (a tedy mohl rozhodovat jen a jen sám), už by se prý stavělo. Ale carem není. Stejnou odpověď pak přenesl i na otázku k dalšímu osudu RRTV: není carem. A z dalšího osudu RRTV je prý velké politikum.
