Zdravý rozum říká, že zakládat v dnešní době nový časopis, byť čistě elektronický, je nesmysl.
Potíž se zdravým rozumem je v tom, že má většinou pravdu, ale v nezanedbatelném množství případů ne. To znamená, že se jím řídit musíme, ale jistému množství chyb se zákonitě nevyhneme. Výjimku mají pitomci a géniové.
Tím se dostáváme k tomu novému časopisu. Jmenuje se Quartz a jestli jste ho ještě neviděli, napravte to. Jeho šéfredaktor v prvním úvodníku říká: „Máme v úmyslu stát se vyjádřením ducha doby, v níž jsme začali – jako Wired v devadesátých letech, Rolling Stone v šedesátých, Fortune ve třicátých a The Economist ve čtyřicátých letech devatenáctého století.“
To nejsou skromná přirovnání, ale výchozí pozice je silná. Quartz vydává Atlantic Media Company, jejíž vlajkovou lodí je chytrý časopis The Atlantic Monthly. Výše citovaným šéfredaktorem je Kevin J. Delaney, který si předtím udělal jméno ve Wall Street Journal, naposled jako vedoucí jeho digitálního vydání.
Quartz lze pohodlně číst na desktopu, ale počítá především s mobilním čtenářem, proto je jeho webová stránka optimalizována pro telefon a tablet. Webová stránka, nikoli aplikace; to je v dnešní době neobvyklý tah, média pokládají za samozřejmost mít vlastní aplikaci přinejmenším pro iOS. Jestli Quartz výrazněji uspěje, zaseje tím určitě pochybnost, zda jednodušší přístup není přece jen lepší. Nezávislost na platformě a na zprostředkovateli předplatného znamená nižší náklady.
Což je důležité, protože Quartz je zadarmo, hodlá žít jen z reklamy. Většina webových médií je dnes zamčena v začarovaném kruhu: málo peněz z inzerce – málo peněz na kvalitní obsah – málo čtenářů – ještě méně peněz na inzerci atd. V této ploché vývrtce se dá chvíli kroužit; dá se získat bohatý strýček nebo křížové financování z jiných aktivit vydavatele; dají se pálit peníze investorů; můžete vyhazovat kvalitní reportéry a redaktory a nahrazovat je modelem „dvacet za dvacet“ (dvacet let, dvacet tisíc hrubého); nic z toho ale není udržitelná strategie.
Dnes vlastně nikdo neví, jak dělat vysoce kvalitní obsah pro web, aniž byste k tomu museli mít úspěšné papírové noviny, z nichž ten obsah přebíráte. To nevadilo, dokud slova „úspěšné“ a „papírové“ zněla vedle sebe přesvědčivě, ale ty časy končí; prodeje novin a časopisů nahlodává internetový obsah zdarma, jehož kvalita ovšem není udržitelná, protože viz výše… a proto je Quartz důležitý. Jestli uspěje, nic to nedokazuje; jestli ne — s takovým zázemím, jaké má — pak to je na pováženou.
Podobné čistě internetové časopisy pro náročnější čtenáře, postavené na původním obsahu, již existují: Slate, Salon, The Daily Beast, The Huffington Post. Všechny jsou poměrně úspěšné – v tom smyslu, že představují udržitelný obchodní model. Žádný z nich však neotřásl mediálním světem.
Má na to Quartz? Přirovnání ke slavným časopisům minulosti je chytré. O čem byl a je Rolling Stone: pop kultura, politika, životní styl. Wired: digitální technologie, životní styl. A Quartz? Ekonomika, trocha politiky, celkem hodně technologií (protože ty prostupují vším) a životní styl.
Kdysi hippies; pak geekové; a dnes úspěšná střední vrstva, která technologie a pop kulturu vstřebala jako samozřejmost a opravdové vzrušení jí poskytuje hlavně vydělávání peněz.
Má to fungovat nejen v Americe; tahle společenská vrstva je mezinárodní, její priority a životní styl také, jejím jazykem je přirozeně angličtina. Quartz chce zaujmout ve Francii, v Rusku, v Malajsii, samozřejmě též u nás. Myslím, že tu čtenáře najde. Myslím, že domácí média jsou pod daleko větším tlakem zahraničních, než si připouštějí. A myslím, že Quartz a jeho další osudy stojí za bedlivou pozornost.
To všechno mi radí můj zdravý rozum. Takže to pochopitelně může všechno dopadnout taky úplně jinak.
