Hlavní navigace

Milan Fridrich: Nova od ČT získala i některé pohádky, ale jen na omezenou dobu

Jan Potůček

ČT 2 bude po olympiádě pokračovat v nasazování nových formátů a žánrů, udrží si silnou českou stopu, říká v rozhovoru pro DigiZone.cz programový ředitel České televize

Doba čtení: 20 minut

Startem Případů 1. oddělení, Čtvrté hvězdy, První republikou a cyklem Škoda lásky jste se hned napoprvé dostali vysoko nad milion diváků. Čekali jste na začátku letošní sezóny takový úspěch?

Určitá očekávání máte na základě pilotního dílu, nebo když se podíváte na první dva díly daných seriálů. Dopředu jsme věděli, že tvůrci na všech úrovních se snažili o maximum. Od vývoje přes výrobu. Díky tomu máme seriály jako Případy 1. Oddělení, Čtvrtá hvězda nebo První republika, které jsou svou kvalitou nadprůměrné i z hlediska evropských televizních standardů, dokázaly si najít vysoký počet diváků, jsou originální a inovativní. V Česku občas panuje zkreslená představa, že zahraničí, to je Sherlock Holmes nebo dánský Zločin a Česká televize se s tím nemůže srovnávat. Realita je ale jinde. Kdybychom na Jedničce odvysílali celý jeden den nebo týden programu BBC 1, hlavního kanálu ARD nebo francouzské veřejnoprávní televize, hodně lidí by bylo překvapeno, jak je ČT 1 v tomto smyslu konkurenceschopná a pestrá. Běžná produkce totiž není Sherlock Holmes nebo Wallender, to i v BBC je exkluzivní produkt, u nějž se počítá s prodejem na globální trh. Jsem hrdý na české tvůrce, kteří v nesrovnatelně skromnějších podmínkách jsou schopni se dostat na evropský nadprůměr ve srovnání s bohatšími zeměmi typu Španělska nebo Francie.

Na druhou stranu, u veřejné služby, jakou je ČT, nejde o to, jak zaujme první díl nějakého seriálu nebo celý seriál, ale jak působí televize jako celek. A tady je důležité si uvědomit, že do vysílání půjde druhá řada Cirkusu Bukowský, nový sedmidílný seriál Clona, který je opět originální, příběhem i filmovým pojetím svérázný a novátorský o což se zasloužil tandem Tomáš ŘehořekMarek Epstein. ČT 1 odvysílá šest dílů Nejchytřejšího Čecha, novou vzdělanostní zábavu, která je rovněž velmi specifická. V dramatické tvorbě jsou to filmy Na druhý pohled, Piknik, dvoudílný Poslední cyklista atd. Až na konci sezóny tedy budeme moci říct, nakolik se podařilo to, o čem už ve svém projektu mluvil generální ředitel Petr Dvořák: vylepšit image ČT a posílit její program. A taky uvidíme, kde ještě budeme muset napnout síly, aby diváci cítili, že se v ČT něco nového děje.

V roce 2013 se podařilo meziročně program posílit na všech kanálech jak z hlediska sledovanosti, tak spokojenosti, diváckého zaujetí a inovativnosti. A s každým dalším měsícem, půlrokem, sezónou nebo rokem je to je složitější a složitější, protože divák je náročnější a náročnější.

Zmínil jste Nejchytřejšího Čecha, do stejného ranku spadá i formát Máme rádi Česko, jehož druhou řadu nyní vysílá Prima. Na Slovensku se ho ujala veřejnoprávní televize. Neměla o něj zájem i ČT?

Tento zahraniční formát se už v českých televizích objevil v minulosti, první ho vysílala televize Nova před sedmi nebo osmi lety. Moderovala ho tehdy Halina Pawlowská. Odvysílali jeden díl a teď se objevil na Primě. Nejspíš proto, že kreativci, kteří dříve pracovali na Nově, o něm věděli. Myslím si, že u určitých typů pořadů rozhoduje o tom, zda patří na veřejnoprávní televizi nebo komerční kanál, způsob jejich zpracování a jejich primární cíl. Dokážu si představit, že by podobný pořad dělala ČT. Teď ho vysílá Prima. Přeji jim hodně zdaru.

Z vědomostních show v minulosti na českém trhu bodoval IQ test národa, který vysílala Nova. Opět: dokážete si ho představit na Jedničce?

Člověk si dokáže představit spoustu věcí. Obecně jakýkoli pořad, který se týká vzdělání, vědomostí a prezentace lidských schopností, nebo se v něm ukazují lidé, kteří patří k intelektuální elitě, patří do vysílání veřejnoprávní televize. Ale na druhou stranu nemůžeme dělat všechno. Neznamená to, že když má něco vzdělanostní nátěr, že to nemůže být u nějakého komerčního vysílatele. Takhle to rozdělení nestojí.

Vypadá to, že ČT 1 opět opanuje pondělky, pátky, soboty a částečně neděle. Uprostřed týdne se vám ale nějak zvlášť nedaří. Čím to?

Na Jedničce vnímáme týden jako celek, spíš bych řekl, že tak je nutné vnímat rok nebo dokonce trend za několik let. Nejsme v pozici vysílatele, který si může dovolit – a ze zahraničí vidíme, že si to nemohou dovolit ani mnohem bohatší evropské televizní stanice – investovat do sedmi primetimeových premiér týdně. Divák sám by jimi byl trochu přesycen. Některé dny se rád dívá na ČT, jindy má svoje oblíbené pořady někde jinde. ČT není jen Jednička, může volit Dvojku, Art, ČT 24 a souhrnné komentované zpravodajské relace nebo sport: vysíláme Ligu mistrů, Evropskou ligu UEFA, teď bude Olympiáda. Jak jsem zmiňoval už na začátku, Jednička není tím prvoplánově dominantním kanálem, kolem kterého ostatní jenom obíhají. Situace v ČT je složitější. Jsou dny, kdy tři menší kanály dokáží přilákat dohromady tolik diváků jako ČT 1. Proto jde primárně o to, aby vysílání jako celek dávalo smysl, přinášelo kvalitu a pořady, které budou vytvářet pestrý obraz veřejné služby.

Ve středu dlouhodobě vysíláme kontaktní pořad, nyní je tam Pošta pro tebe, a snažíme se, abychom to nejlepší z naší dřívější tvorby dávali ve dnech, kdy nemáme k dispozici úplně premiérové pořady. Pondělí a neděle jsou u ČT tradiční k prezentaci novinek, vždycky byly budovány jako dny se seriálovým premiérovým oknem a druhý jako premiérové filmové a dramatické okno. To zůstává. Na páteční večery ČT dlouhodobě nasazujeme rodinné, komediálnější nebo retro seriály. Ač se to nemusí zdát, i ČT má omezený rozpočet, s nímž pokrývá velký počet programových závazků tak, aby její vysílání bylo vyvážené z hlediska mnoha žánrů a diváckých skupin. Programy ČT nejsou koncipovány tak, že by byl jeden dominantní a do něj by šlo 90 procent rozpočtu na program, zatímco na ty zbývající jen 10 procent. Je logické, že pokud máme ve středu a ve čtvrtek silný ČT Sport, případně se snažíme silně stavět Dvojku, na Jedničku umisťujeme kvalitní kontaktní pořad nebo reprízu toho nejlepšího, co v minulosti vzniklo.

Říkáte, že ve středu vysíláte na Jedničce kontaktní pořad a „nyní“ to je Pošta pro tebe. Znamená to, že by se v tom čase mohl objevit nějaký jiný kontaktní pořad?

Ne, vůbec ne. Slovo „nyní“ jsem použil ve smyslu, že „v současnosti“ tam máme Poštu pro tebe. Jak víte, loni na podzim se vysílala v sobotu v podvečer.

Proč dvakrát týdně v hlavním vysílacím čase reprízujete seriál Vyprávěj, když v premiéře skončil teprve loni?

Protože tento seriál byl velmi populární, navíc se v premiéře nevysílal v kuse, ale po sezónách v různých letech, například mezi první a druhu řadou uplynuly dva roky. Myslíme, že nasazení tohoto seriálu vcelku může přinést novou zkušenost. Vyprávěj bylo i po odvysílání často dotazováno, v iVysílání na internetu patřilo mezi nejsledovanější pořady. Nasazení vyšlo z předpokladu, že Vyprávěj si divák nepřeje uložit do archivu, ale část z nich uvítá ono kontinuální odvysílání. A výsledky nám dávají zapravdu.

Vyprávěj proti Ordinaci na Nově oslovuje od 500 do 700 tisíc diváků, kvůli jeho reprízování na ČT 1 jste ho dokonce stáhli z nabídky internetového iVysílání, což vzbouřilo vlnu nevole. Proč jste ho tam nenechali?

Nejde o Vyprávěj samotné, když se například podíváte na korporátní politiku BBC z hlediska jejich „iVysílání“, nechávají tam pořad 14 dní až měsíc po odvysílání v televizi, pak jej stáhnou. Tím vzniká určitý časový prostor pro diváky, kteří nestihli daný díl seriálu v televizi, ale třeba už za pět dnů půjde další epizoda, aby se na ten ušlý díl podívali.

Takže je to takový internetový TimeShift.

Ano, umožňuje divákovi podívat se na pořad, který mu utekl v televizi. Musíte si ale uvědomit, že provoz takové videotéky, ve které máte volně zpřístupněné seriály a spoustu dalších pořadů, představuje i určité náklady spojené se správou takového objemu dat. Rozhodně nejde o to, že bychom tam seriál Vyprávěj nechtěli nechat, ale myslíme si, že u aktuálně reprízovaných seriálů, stejně jako u těch premiérových, by se na webu měly objevovat až epizody odvysílané v televizi a nikoli ty, které se teprve budou vysílat. Diváci měli možnost půl roku na iVysílání najít kompletně všechny díly Vyprávěj. Kdo chtěl, mohl se na ně podívat. Nyní tam zase postupně „padají“ díly, které opakujeme na ČT 1, takže si je mohou přehrát ti diváci, kteří je zmeškali v televizi.

Ještě k tomu reprízování: dlouhá léta se v programových odděleních televizí držel zvyk, že seriál se má reprízovat nejdřív dva roky po premiéře. Pokud to je dříve a reprízuje se častěji, snižuje se jeho sledovanost a vůbec efekt nasazení do vysílání. Proto mě překvapuje, že třeba na Déčku jste necelý měsíc po premiéře znovu odvysílali celý seriál Špačkovi v síti času. Proč?

Po přechodu na digitální vysílání je problematika reprízování složitější. Existovaly teorie na to, po jak dlouhé době vracet seriál v repríze do vysílání, neustále se tak nějak počítalo s tím, že by se jednalo o obnovenou premiéru. Na dnešním multikanálovém trhu se ale stává méně častěji, že by nějaký produkt byl tak dominantní a zasáhl tolik lidí, že by jeho reprízování bylo výrazně k neprospěchu vysílání. Samozřejmě se musí pečlivě volit, co má a co nemá v určitém konkrétním čase reprízovou hodnotu. Jsou produkty, u kterých by reprízování po pěti až sedmi letech nepřineslo diváckou spokojenost a očekávaný zásah, protože jejich premiérové uvedení prakticky vyčerpalo divácký zájem a efekt by byl pouze minoritní. Pak jsou ale typy seriálů a filmů, které si budou divácká srdce nacházet neustále.

Neustále se mluví o tom, že by bylo nejlepší nechat filmy tři až pět let odležet, ale my jsme v posledních letech dali třikrát za sebou na Štědrý večer Pelíšky a třikrát byly hned po štědrovečerní pohádce nejsledovanějším pořadem dne. Podle toho výše zmíněného pravidla by tomu tak být nemělo. Pravidla reprízování jsou složitější, není to jen čirá matematika. U něčeho to funguje, u něčeho ne. U seriálu Vyprávěj je poměrně silná základna lidí, kteří třeba některé díly nestíhali, nebo ho prostě chytli až od druhé řady a uvítají možnost se na něj podívat znovu. Záleží na nich, zda toho využijí. Samozřejmě budeme radši, když tak učiní, ale jsme si vědomi toho, že jich nebude tolik jako při premiéře. Ale není jich o tolik méně, než kdybychom Vyprávěj reprízovali za tři roky nebo za pět let. Myslím si, že účinek by byl velmi podobný, protože televizní konzumentství je dnes mnohem složitější, než bylo před deseti nebo dvaceti lety. Pokud se při možnosti volby programu na 25 českých kanálech dívá na ČT 1 na Vyprávěj 700 tisíc diváků, na čemž se podíl stabilizoval, je vidět, že jeho nasazení bylo úspěšné. A spokojenost s pořadem je rovněž vysoká.

Špačkovi v síti času vznikali původně pro Jedničku, nakonec jste je dali jako premiérovou záležitost na Déčko. Zdá se ale, že jejich sledovanost na tak náročný projekt nebyla ideální. Podařilo se vám ji zvednout alespoň u vánočních repríz?

Tento seriál je primárně určený dětem a u těch měl efekt, který jsme očekávali. Na druhou stranu šlo o imageový seriál, který měl podpořit rozjezd a etablování Déčka mezi dětskými diváky, k čemuž přispěl, protože na konci minulého roku mělo Déčko téměř 18 procent v celodenním podílu na trhu a nyní má už kolem 22 až 23 procent, což je fantastické číslo.

V cílové skupině 4 až 14 let?

V kategorii 4 až 12 let, čímž Déčko de facto překročilo cíl, který generální ředitel zmiňoval, když se projekt dětského kanálu projednával na Radě ČT, tedy že Déčko osloví v této kategorii za celý den 20 procent dětského publika. Když si uvědomíme, že nějakou dobu trvalo, než dětský kanál dosáhl potřebné penetrace a diváci se učili, jak ho najít a vůbec mentálně zařadit do své nabídky, myslím si, že Špačkovi splnili svůj účel. Neznamená to ale, že produkty, které byly určeny pro Déčko, nebo se v premiéře vysílaly na dětském kanálu, se později neobjeví jinde. Špačkovi určitě najdou svoje místo i na Jedničce. Teď nemohu říci kdy, ale zcela určitě se tam objeví v některé z dalších repríz. Jednička zůstává kanálem pro celou rodinu, stále u ní zůstává i určitá část dětského diváka, který tam má také svoje místo.

Po změně vedení Novy se vám ke konci loňského roku podařilo získat vysílací práva na olympijský hokej a zároveň jste oznámili nákup koprodukčních filmů od Novy. Hned po Novém roce jste nasadili Obsluhoval jsem anglického krále, vysíláte i starší české filmy, k nimž Nova vlastnila práva do konce minulého roku. Jak se vám podařilo Novu přesvědčit, aby vám prodala práva ke svým koprodukcím?

Odkup práv hokeje v Soči byl součástí širší dohody, u které bych pouze řekl, že jsme od televize Nova získali ještě film Obsluhoval jsem anglického krále, Nevinnost, Kawasakiho růži a dokumentární film Občan Havel. Máme k nim omezenou licenci, stejně jako Nova na omezenou licenci získala některé pořady od ČT.

Ví se o seriálu Chalupáři, co dalšího od vás Nova získala?

Získala dalších několik koprodukčních pohádek a filmů. Byla to oboustranně výhodná dohoda, která umožnila ČT posílit program nejpopulárnější olympijský sport – hokej a vedle toho jsme získali práva na některé kvalitní filmy.

Překvapili mě ti Chalupáři, protože si pamatuji, že když Petr Dvořák kandidoval na ředitele ČT, říkal, že by Kavčí hory zrovna tento seriál neměly přepouštět komerčním televizím, protože jde o jeden z nejlepších seriálů z jejího Zlatého fondu. A teď se po krátké přestávce, kdy ho v létě vysílala ČT 1, znovu vrátí na Novu, která ho vytěžovala v letních sezónách právě za ředitelování Petra Dvořáka.

ČT vysílala tento seriál dvakrát po sobě v létě v prime time. Myslím si, že nechat ho rok odpočinout není nic špatného, zvlášť když prodejem práv získáme dodatečné peníze na náš programový rozvoj. Vyjádření Petra Dvořáka, které zmiňujete, neznám a nikdy jsem o něm neslyšel.

Dodatečné peníze? Myslel jsem, že jste si ta práva navzájem vyměnili, takže šlo o barter.

Myslel jsem to jinak: prodej může přijít i v budoucnu a umožní tento rozvoj, když vyrobíme něco nového nebo si s někým vyměníme něco jiného.

Získala od vás Nova kromě Chalupářů i nějaký další seriál?

ČT obecně prodává i další seriály, které nepoužívá ve svém vysílání. Pokud vím, tak Nova má ve schématu Třetí patro, které má ČT ve svém portfoliu. Obecně nabízíme seriály, které nejsou plánovány do vysílání ČT v nejbližším roce nebo dvou letech kterékoliv jiné televizi. Přehled bych si musel vyžádat, protože volné seriály prodává obchod, nikoliv program.

Výměna koprodukčních filmů ČT a Novy byla výjimečná, nebo se dá do budoucna očekávat podobná spolupráce mezi oběma televizemi – zvlášť poté, co se změnilo vedení Novy a sedí v něm lidé, kteří v minulosti byli členy managementu Petra Dvořáka na Nově? Třeba David Stogel, nynější zástupce generálního ředitele Novy, který byl pravou rukou Petra Dvořáka na Nově do jeho odchodu z této televize v roce 2010?

Tohle nemám kompetenci komentovat. Tato dohoda byla výjimečná tím, že se jednalo o balík vysílacích práv k hokeji na olympiádě v Soči, a jednání o něm bylo spouštěčem širší dohody, která nakonec vznikla.

Před Vánocemi jste poutali přechod dětských pořadů z Dvojky na Déčko, pak jste ho zarazili. Už víte, kdy se Večerníček, Kouzelná školka a Studio kamarád definitivně přesunou na dětský kanál?

Jednou k tomu určitě dojde. V tuto chvíli nedokáži říct, kdy to bude, ale určitě ve střednědobém horizontu, řekněme jednoho roku až tří let. Určitě ne v dlouhodobém výhledu. Je to přirozený proces, který by měl organicky zapadat do toho, jakým způsobem se vyvíjí Déčko a celý televizní trh. Podobně se přesouvaly v minulosti sportovní pořady z ČT 2 na ČT Sport anebo zprávy z ČT 1 na ČT 24, atd.

Proč jste tu změnu poutali ve vysílání, když k ní nakonec nedošlo?

Nekomentoval bych to, bylo to určité nedorozumění a nakonec si myslím, že vítězem byl divák.

Dvojka se po startu ČT art profiluje spíše jako plnoformátový kanál pro mladšího diváka, nabízí akviziční seriály i zábavu, ale poslední dobou se na ní objevují i reprízy zábavných pořadů z Jedničky, třeba s Miroslavem Donutilem. Nekazí to trochu image tohoto kanálu?

To byly jen mezi vánočním období starší zábavné silvestrovské pořady a ještě pozdě v noci. Ona ta profilace je totiž složitější. Nyní například vysíláme ve čtvrtek ve 21 hodin postupně záznamy divadelních představení Járy Cimmrmana, hrajeme české filmy. Každá sezóna má svoje specifikum a specifikum Vánoc bylo takové, že vedle vyhraňování Jedničky a Dvojky jsme vyhrazovali jednotlivé kanály proti sobě i žánrově. Což znamená, že ve chvíli, kdy na Jedničce běžel film nebo něco podobného, hledali jsme pro diváka, který seděl u televizní obrazovky, i jiný žánr, než je zrovna film.

Vzpomínám si, že šlo o pořad Na kus řeči.

To je docela možné. Ale určitě šlo o vánoční nebo silvestrovský speciál. Vánoce bych ale bral jako velmi specifický útvar ve vysílání ČT, který na dvanáct dnů velmi radikálně promění program, a zbytek celého roku a sezóny bych od toho oddělil – v tu dobu si myslím, že jsou jednotlivé kanály ČT snadno rozpoznatelné. A i v 99 procentech zůstala Dvojka přes Vánoce takovou, jakou byla na podzim.

Chápu to správně, že z Dvojky chcete mít takovou veřejnoprávní Primu Cool?

Pokud se podíváte, jakým způsobem se mění Dvojka nyní a jak se bude vyvíjet na jaře, lze tam vypozorovat dva základní trendy: za prvé výrazně posílila česká složka. ČT 2 má v současnosti otevřena tři filmová okna týdně. V úterý běží adaptace slavných románů, historických událostí nebo knižních předloh. Vysílali jsme Žert, Ucho, Rozmarné léto. Ve středu máme specifické, trošku výlučné filmy, jako byl Anděl exit, Zatracení a podobně, budeme tam vysílat třeba i snímek Eliška má ráda divočinu. A v pátek máme na Dvojce České kino, kde vysíláme velké současné koprodukční filmy, na nichž se ČT podílela nebo k nim získala práva. Vedle toho běží tradiční zahraniční dokumenty, cestopisy.

Druhým trendem na Dvojce je snaha přinášet nové žánry a formáty. To má letos menší zpoždění, protože je trochu specifické období před olympiádou, kdy se Dvojka na patnáct dnů změní na sportovní kanál, takže nemělo smysl rozjíždět cykly, které by tím byly násilně přerušeny. Tyto formáty doplní Dvojku a dotvoří její image až po olympiádě, kdy budeme vysílat druhou řadu cyklu Rybí legendy Jakuba Vágnera, Čtyři v tom II, Český žurnál II, Život se smrtí – docureality o lidech, kteří se nechali natáčet s nevyléčitelnou nemocí de facto před smrtí, a mluví o svojí zkušenosti s touto situací, Závislé ženy od Terezy Remundové, docusoap Slzy, pot a naděje a spoustu dokumentů. A samozřejmě i velmi specifické a výlučně cestovatelské cykly, na které jsou už diváci zvyklí a kvůli nimž jsme na ČT 2 přesunuli pořad Na cestě. Odvysíláme například třináctidílnou cestovatelskou roadmovie Trabantem až na konec světa. Chystáme rovněž cyklus o českých tradicích, o tom, jak se slavily, jak vznikly, apod. A to všechno je nová image Dvojky.

Nevím, zda se takto složený program dá označit za cílený na mladšího diváka, myslím si, že spíš ne, že jde v zásadě o diváka, který se chce smysluplně z televize něco dozvědět a bavit se, a řekl bych, že to bude pořad od pořadu. Je ale logické, že Dvojka jako taková meziročně mezi rokem 2012 a 2013 omladila, tedy že se na ní dívají mladší diváci než v minulosti. Věkový průměr je nyní o deset let méně než u Jedničky. Přitom kdysi bývala ČT 2 vyhledávána staršími diváky než Jednička. Nyní je spolu s ČT Sport kanálem, který míří na mladší cílové skupiny, ale znovu: mladší cílové skupiny představují lidi mezi 15 až 60 lety, nikoli že bychom mířili na diváky od 25 do 35 let. Takové cíle nemáme, ČT má stanoveny cíle hodnotové, žánrové a z hlediska kvality pořadů, ale ne z hlediska čistě věkových diváckých skupin.

Všechny minoritní pořady jste z Dvojky přesunuli na ČT art…

Neřekl bych minoritní, přesunuly se pořady, které se věnovaly kultuře a umění. Proto Art vznikl. Art má už ve svém názvu to, že jde o kanál, který v sobě koncentruje umělecké pořady, proto se tam logicky přesunuly.

Jenže ČT art vypadá jako bramboračka, kde mícháte archivní pořady dříve vysílané na Jedničce nebo na Dvojce, někdy staré české černobílé filmy, záznamy divadelních představení typu Sluha dvou pánů, které by za normálních okolností šlo na Dvojce, ne-li přímo na Jedničce.

ČT art má přinášet různé umělecké formy a různé žánry pro velmi různorodou diváckou skupinu lidí. Divadla, koncerty, filmy, ale v původním zněním s titulky, pro diváka, který žádá tento originální zážitek. V noci je tam i slovenské okno, jsou tam i starší filmy, ale všechno má svoji jasnou strukturu a v jednotlivých dnech se to nemění. U Artu člověk musí chtít a pochopit ho, poznat, a pak zjistí, že má naprosto jasnou a pevnou strukturu. Je v něm velmi silný podíl původní tvorby, nejucelenější kulturní zpravodajství, které kdy ČT měla atd. V pondělí se na něm vysílá divadlo, v sobotu pocty významným osobnostem nebo se koncentrovaně věnuje jednomu fenoménu. V neděli je tam filmový klub skutečně skvělých filmů z celého světa.. ČT art je velmi specifický útvar, a stejně jako je barvité a různorodé umění, má miliony forem od muzeí až po happeningy, tak stejně Art je v tomto smyslu velmi bohatý a pestrý. Předtím taková byla Dvojka, a ještě k tomu přibírala sport, zpravodajství a spoustu dalších věcí. Řekl bych, že v tomto smyslu je Art rozhodně menší bramboračka, než byla kdysi Dvojka, protože je specificky určený umění. A pro milovníky umění ČT nikdy neměla větší a kvalitnější nabídku než nyní, kdy má ČT art.

To nepochybně, ale čím to, že je na Artu tak velká úmrtnost původních pořadů?

Art je stále ještě experimentální program. I tak bych neřekl, že by na něm byla nějaká vysoká úmrtnost formátů. Je to normální vývoj. U většiny nově vznikajících televizních kanálů je úmrtnost formátů mnohem vyšší, než byla u Artu. Možná ale, že diváci Artu, kteří jsou specifičtí, tyto změny vnímají citlivěji. Jsou to lidé velice nároční, kteří velice rádi diskutují a mají řekněme velmi silné životní i umělecké názory, což znamená, že diskuse s takovým publikem je asi jedna z nejsložitějších v rámci celé rodiny kanálů ČT.

Určitý rekord drží pořad Průvan, který měl zaniknout po odvysílání druhého dílu.

Nezaniknul a nikdy mu žádný zánik nehrozil. Spousta takových informací se šíří jako fámy. Jednou z nich byla prosincová fáma o zrušení pořadu Tečka páteční noci poté, co v něm vystoupila skupina Vanessa. To byl také úplný nesmysl, já sám jsem si k tomu na různých sociálních sítích přečetl tolik jízlivých až agresivních komentářů, aniž by se cokoli takového stalo a aniž by kdokoli dramaturgům cokoli řekl… Guerilla marketing a hysterie lidí okolo ČT art občas dosahuje skutečně maximálních výšin, proto je vždycky důležité být velice opatrný v hodnocení toho, o čem ta diskuse probíhá, protože fakta mohou být trošku někde jinde.

Pořad Průvan měl podle těchto fám zaniknout poté, co odvysílal dokument studentů FAMU o České televizi, který také rezonoval na sociálních sítích. Rezonoval i uvnitř ČT?

Ne, cyklus studentských filmů pokračuje stále dál, nedošlo k žádnému zrušení. Opět to jsou všechno fámy, které vznikají z ničeho, nemají žádný reálný základ a jenom se vytváří jakýsi dojem, často od lidí, kteří podle mě nemají ty správné informace o tom, co se v ČT děje. Spolupráce s FAMU, se studenty, pokračuje dál, máme podepsáno několik memorand o spolupráci i s dalšími uměleckými a jinými vysokými školami. Žádný dokument, ať by byl jakýkoli, nemůže tuto spolupráci nijak narušit nebo zbrzdit.

Počítáte na ČT art s něčím podobným, co kdysi založil Petr Dvořák na Nově a drží si to tradici dodnes, tedy Nocí filmových nadějí?

Struktura spolupráce s mladými tvůrci a s FAMU má u nás trochu jiný rámec a charakter. Je dlouhodobější a svým způsobem by měla být širší než byla na Nově. Průvan se vysílá každý měsíc a trvá několik hodin. A vize spolupráce se studenty se stále vyvíjí k novým formám.

Na českém televizním trhu se předloni objevil fenomén v podobě televize pro starší diváky Šlágr TV zaměřené na lidovou hudbu. České televizi se dlouhodobě vytýká, že tento žánr upozaďuje, neinspiruje vás úspěch Šlágru k přehodnocení postoje k lidové hudbě? Všechny komerční televize cílí na mladší diváky, což je z hlediska prodeje reklamy logické, vy takovou potřebu přeci jenom nemáte.

I když se ČT snaží dělat všechno, nemůže uspokojit veškeré potřeby diváků. Neutlumujeme vysílání dechovky a lidové hudby, ve vysílání nadále zůstávají, ale logicky mají svůj omezený prostor v té velké rodině žánrů a témat, kterým se ČT věnuje. Specifický kanál určený folklóru a podobným hudebním žánrům je u nás něčím novým, co část diváků zaujalo a jsem rád, že mají na výběr. Já osobně přeji Šlágru úspěch, ale ČT se může věnovat podobným věcem do té míry, do jaké se jim věnovala do této chvíle. To znamená, že bude přinášet to nejlepší, co v dané tvorbě vzniká, což se v cyklech jako Putování za písničkou, muzikou a dalších děje.

Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Našli jste v článku chybu?