Hlavní navigace

Mile pestrý kaleidoskop – Víkend

Jan Žáček

U některých cyklů se člověk rád podívá na více dílů, případně je sleduje pravidelně. Protože jsou příjemné, pozitivní, profesionálně natočené a vnášejí do duše radost a pohodu, jakkoliv někdy řeší i velmi závažné příběhy.

Doba čtení: 3 minuty

U jiných stačí podívat se na jeden díl a hned je jasné, že jde o cyklus přinášející pouze negaci a ne zcela dostatečnou profesionalitu zpracování. Opravdu stojí za to dívat se pravidelně na pořad televize Nova Víkend. Jednak je většinou velmi dobře natočen, obsahuje výtečné záběry a je kvalitně sestřihán, a jednak, a to především, příjemně novátorská (v českých poměrech) je jeho dramaturgická koncepce.

Víkend přináší zajímavé příběhy s pozitivním vyzněním, což je v době, kdy v jiných pořadech sledujeme hlavně lidské neštěstí a bolest, velmi milé. Hlavním kladem pořadu je ale cosi jiného. Jakoby reportéři se svými příběhy žili. V mnoha případech se zapojují do děje nikoliv jako pouzí kladeči otázek, ale jako hlavní aktéři.

Velice působivá byla reportáž, v níž se reportér odhodlal, po předchozím tréninku, vstoupit do ringu a vyboxovat zápas. Myslím, že ho protivník trošku šetřil, ale stejně dost ran obdržel. Stejně tak zajímavý byl reportér, který se za den naučil nějaká japonská slova a fráze a pokoušel se udržovat konverzaci v japonštině s rodilými mluvčími u večeře. Jindy se zase reportér spouští s jeskyňáři do hlubin Macochy. V prvním případě reportáž nekončí krvavě, v druhém nekončí trapně, ve třetím nikdo nikam nespadne. Naopak, reportéři vytvořili duch jakéhosi přátelství s těmi, s nimiž boxují, japonsky konverzují, slaňují…

V pořadu nechybí ani krátké, humorné reportáže – např. o neobvyklých dopravních značkách upozorňujících na stromového klokana, poslední záchod do příští země, výskyt lehkých slečen…
Potom se ve Víkendu objevují reportáže spojující řemesla – případně s motivy cestopisnými o čajovnictví na Cejlonu – s tím, že nejlepší čaj je z vody z kohoutku na pražském Václavském náměstí, o cibulácích s motivy granátového jablka a asijských rostlin…

Nezapomíná se na motivy probouzející národní hrdost – o těch, kteří bojovali za vlast ve 2. světové válce v řadách RAF a dnes se stále ještě drží a mají v sobě spoustu humoru a lásky. O sochaři Zoubkovi a jeho odvaze v souvislosti s posmrtnou maskou Palachovou – odlehčeno jeho “dvojženstvím”. O “andělském zpěvu” dětí z Kühnova dětského sboru, o krásné práci, která proslavila naši vlast v celém světě a o podivuhodném videoklipu.

Osobně mě nejvíc v poslední době zaujala reportáž o setkání papuánských lidojedů s astronauty a podíl režiséra Svěráka na tom. O vyšších patrech světa, cestování s dýmem, o Svěrákovu filmu promítaném na více pláten naráz tak, aby byl divák vtažen a získal představu, že on je mezi astronauty a Papuánci.

Jenom některá vyjádření reportérů jsou maličko na škodu, abych pořad nehodnotil kladně ze sta, ale jen z 99%. Např. volnočasový areál (v díle 14. 4.), to mi připomíná volnočasové aktivity, o nichž se vedla řeč již za socialismu. Jako by nešlo hezky říct – areál, v němž lidé tráví svůj volný čas. Nebo “Japonec hovoří česky tak, že to až bere dech” (31. 3.). Škoda, že nebylo použito to šílené slovo ze špatných dabingů – dechberoucí. Ne, vždyť lze klidně říct, že Japonec hovoří česky málem jako rodilý Čech. Ve stejném dílu se hovoří o tom, z jaké výšky je nutné pustit steak, aby se za letu “uvařil”. No, řekl bych, že vařený steak by nebyl nic moc. Mám raději steak upečený.

MIF18 Šmíd_GooglePay

Celkově lze říci, že pořad Víkend je moderním, příjemným publicistickým pořadem, který své diváky potěší, pobaví i nenásilně poučí. Klasickým příkladem toho všeho je reportáž o holčičce (a její rodině), která úspěšně dokončila svůj boj s leukémií.

Cyklus je v dosti zásadním rozporu s tím, co se všeobecně říká a píše o komerčních televizích. Tedy, že parazitují na lidském neštěstí. Je vidět, že Nova je schopna dělat své pořady i tak, aby byly balzámem na duši diváka.

Anketa

Sledujete magazín Víkend?

Našli jste v článku chybu?