Původně jsem myslel, že budu rozlučku s webem DigiZone.cz psát po několik večerů a pořádně ji „vymazlím“. Situace se ale vyvrbila úplně jinak: je Silvestr, venku se pomalu stmívá a já se opět, jako mnohokrát za poslední léta, dostávám do stresu kvůli rodině, která si poslední den v roce představuje úplně jinak, než že tatínek stráví notnou část večera skloněný nad notebookem. Jestliže se za těch deset let, co jsem vedl DigiZone.cz, něco totálně změnilo, je to můj osobní život. Web jsem pomáhal zakládat v době, kdy jsem žil sám, životní rytmus jsem měl nastavený jako typický pražský novinář, který chodí spát ve dvě ráno a vstává nejdřív okolo deváté.
Ano, prvních pár let vznikala drtivá většina hlavních textů DigiZone.cz v noci, kdy byl klid na psaní a při vědomí, že druhý den nemusíte vstávat na sedmou, osmou a někdy ani devátou, se dalo opravdu datlovat do druhé ráno. Střih, rok 2015 – už nebydlím v Praze, třetí rok s rodinou rekonstruujeme dům na okraji Pardubic, noc sice nadále zůstává nejklidnějším časem na psaní, ale když pak máte vstávat ráno v pět, abyste před odjezdem do Prahy stihli vyvenčit psa, nakrmit papoušky a přesunout se na nádraží na vlak, zkrátka musíte jít do hajan nejpozději před půlnocí. Všední den je rázem jasně nalajnovaný a položka „psaní“ se smrskává do čím dál menšího prostoru.
Proč se tady ale rozepisuji o tak nudných a nezajímavých záležitostech mého osobního života? Kdo jednou přičichl k práci na zpravodajském serveru a snažil se, aby web za něco stál, dá mi jistě za pravdu, že jde o nekonečný koloběh přicházejících zpráv, které je třeba okamžitě zpracovat, protože jinak je bude mít dřív konkurence, a když už je má dřív, musíte je zpracovat jinak a lépe. V tomhle kolotoči se dá vydržet pár let, ale po celém desetiletí jste tak vysátí, že to prostě a jednoduše takhle dál nejde. I těch deset let bylo příliš mnoho. Vzpomínám si, že když končil někdejší šéfredaktor časopisu Reflex Petr Bílek, který ve funkci vydržel 12 let, psalo se o rekordmanovi, s nímž držel krok snad už jediný další mediální manažer a jehož jméno si zrovna nedokážu vzpomenout.
Bylo to ale hezkých deset let, během kterých jsem pronikl do tajů televizní i rozhlasové digitalizace a měl čest seznámit se s řadou zajímavých lidí. A s mnoha také přímo pracovat: Jan Kálal svého času vymyslel pečeť „Umí dobře česky“ pro set-top-boxy dovážené ze zahraničí a ministerstvo průmyslu a obchodu se tímto zlepšovákem chystá inspirovat při zavádění DVB-T2; Lukáš Polák čtenáře obšťastňoval nejčerstvějšími informacemi o satelitní televizi a mě konkrétně zprávami o vzdáleném příjmu televizních a rozhlasových signálů při inverzi; Bohumil Herwig mi vytrhl trn z paty, když jsem sháněl někoho, kdo by nám na DigiZone.cz dokázal pravidelně psát recenze na nejnovější televizory; Čestmír Polák pro nás pravidelně „kuchal“ set-top-boxy a nadto často zaskočil při různých tiskovkách jako náhradní fotograf.
Když už je řeč o fotografech, byla to redakce DigiZone.cz, kdo přesvědčil svého vydavatele, společnost Internet Info, aby najal profesionálního fotografa, který by pracoval pro všechny redakce (kromě DigiZone.cz i pro weby Lupa.cz, Root.cz, Měšec.cz, Podnikatel.cz, Vitalia.cz a další). Postupně se na téhle pozici vystřídali Ivana Dvorská, Ondřej Hošt a Karel Choc. DigiZone.cz stojí také za tradicí odborných konferencí Internet Infa. Byl to kulatý stůl o digitalizaci, který na jaře 2006 vnuknul vedení firmy nápad, že by nebylo marné podobné akce uspořádat i s ostatními weby, a nakonec z toho vzniklo samostatné oddělení akcí, které se později sloučilo s firmou Tuesday, kterou Internet Info převzalo.
Mohl bych takto pokračovat dál, ale chlubení mi nikdy moc nešlo a opravdu nechci strávit zbytek Silvestra nad notebookem. Děkuji tedy Internet Infu za možnost postavit největší mediální web na českém trhu, vám čtenářům za vaši přízeň, novému šéfredaktorovi Janu Brychtovi přeji, aby se mu s DigiZone.cz dařilo co nejlépe, a věřím, že se na jeho stránkách čas od času budeme setkávat i nadále, protože kdo jednou čichl k novinařině, ten se onoho neodbytného nutkání vyjadřovat se k tomu či onomu už nikdy nezbaví.
Přátelé, krásný nový rok 2016 a na shledanou!
