Na úvod předešlu, že tak jako v předchozím článku Zrušit, či nezrušit ministerstvo informatiky?, i v tomto budu hovořit o (veřejné) "informatice” jako o tvorbě a rozvoji informačních systémů státní a veřejné správy
, jejichž uživateli jsou úřady a instituce mezi sebou, občané státu (popř. i cizozemci) a též i firmy a společnosti v ČR působící.
Takto definovanou informatiku pokládám za klíčovou cílovou kompetenci ministerstva informatiky, hlavní důvod, jímž lze obhájit jeho samostatnou (sic) existenci. Používám vlastní definici, neboť mlhavé pojmy jako e-government lze vykládat různě a ani zákony vymezené oblasti působnosti MI ČR nejsou zcela vyhraněné a ani samotným ministerstvem dnes přesně kopírované.
Pro srovnání, formálně má dnešní MI ČR tyto kompetence:
- informační systémy veřejné správy (zákon č. 365/2000 Sb.),
- elektronické (tele)komunikace (zákon č. 127/2005 Sb.),
- poštovní služby (zákon č. 29/2000 Sb.),
- elektronický podpis (zákon č. 227/2000 Sb.),
přičemž má od 1. října 2005 ale tuto strukturu pracovních sekcí:
- e-Government, sekce 4,
- Informační systémy veřejné správy (ISVS), sekce 5,
- Elektronické komunikace a poštovní služby, sekce 6.
Kromě řízení vlastních pracovníků je ministerstvo informatiky formálně vedeno jako zakladatel dvou podniků se státní účastí, a to sice Česká pošta s.p.
(státní podnik) a Testcom, technický a zkušební ústav telekomunikací a pošt Praha
(příspěvková organizace). Na tyto dvě organizace má soustavný vliv přes jejich vedení. Kromě toho disponuje ještě mnohem menším vlivem na Český telekomunikační úřad (ČTÚ), neboť navrhuje jeho vedení, jmenuje jej ovšem vláda a činnost ČTÚ je následně již nezávislá.
Návrh reforem
Chce-li MI ČR skutečně dále pokračovat ve zhruba dané sestavě, musí přehodnotit své zájmy a začít pracovat skutečně na tom, co je jeho klíčová role, v čem spočívá ospravedlnění jeho existence. Tím je podle mě koordinace veřejné informatiky, jejím jádrem pak jsou koncepce a architektury: technické, organizační, zákonné. Praktickým výstupem jsou standardy datových formátů a protokolů pro výměnu dat, včetně jejich prosazování do praxe. Dosavadní výstupní výsledek tvorby standardů informačních systémů veřejné správy (ISVS) je žalostný. Z jen 19 vydaných standardů jich již plných devět bylo zrušeno a ani ty platné neřeší žádný podstatný problém veřejné informatiky. Důvodem jsou nevyřešené koncepčně-organizační a architektonicky-technické okruhy. Až po jejich vyjasnění má smysl vytvářet standardy a zákony, které je implementují. Nevýhodou přílišného lpění na standardech může být i přílišná rigidita a zastarávání za vývojem.
Obávám se, že celá atestační konstrukce zákona č. 365/2000 Sb. není únosná, neboť je nákladná, složitá a pomalá. Informační systémy řady úřadů jsou jen jednoúčelové, pro což se více hodí bezpečnostní audit spojený s ad hoc testováním vůči standardu v rámci přejímky. S nekompatibilitami implementací standardů je nutné počítat, standardy navrhovat pokud možno odolné a v zaváděcích procesech počítat s časem na úpravy.
Vzhledem k době trvání základní úlohy (od 1. ledna 2001 na ÚVIS) lze mít pochybnosti o tom, že je současné MI ČR personálně schopné danou úlohu tvorby koncepcí a architektur a následných standardů zvládnout. Ke své činnosti v této oblasti proto může potřebovat:
- novou personální politiku,
- outsourcing konzultací.
Alternativně je též možné, že úloha předběhla dobu nebo je přes atestační rámec neřešitelná vůbec.
Je však potřeba, aby si MI vybudovalo v resortech technicky lepší pověst, než mělo dosud. Resortní odpor je přirozený, stejně jako demotivace běžných úředníků ke změnám. Přirozený je též odpor občanů k systému s pojetím Velkého bratra, ochraně soukromí je nutno věnovat mnohem více péče než dosud.
Přehled nástrojů MI ČR
V níže uvedené tabulce jsou shrnuty nástroje, které MI ČR k prosazení svých záměrů vůči resortům a úřadům má a které nikoliv.
MI ČR principiálně disponuje | MI ČR nemá v resortech a úřadech |
---|---|
Zastupování ministrem při jednání vlády | Finanční řízení IT |
Stanovení standardů inf. syst. veř. správy | Osobní řízení pracovníků IT |
Tvorba zákonů z oblasti IT | Pravomoci při výběru a pořizování IT |
Tvorba podzákonných předpisů IT | |
Správní řízení v některých záležitostech IT | |
Připomínkování zákonů jiných resortů | |
Metodické vedení (spíše jen inspirace) | |
Kontrola dodržování standardů |
Z tabulky plyne, že MI ČR nemá žádné přímé možnosti ovlivnění pořizování IT. To v okamžiku, když atestační rámec nefunguje (protože nejsou standardy), způsobuje, že efektivní vliv MI na resort nebo úřad je téměř nulový a záleží jen dobrovůli úřadů, zda měkké metody MI reflektují nebo nikoliv. Koordinace ministrem na vysoké úrovni přes vládu může pomoci prosadit koncepce v případě odbojných úřadů, ale nepomáhá tehdy, pokud koncepce chybí.
Protože MI v dohledné době kvalitní standardy ani mít nebude, je nasnadě začít se zabývat jinými možnostmi koordinace rozvoje informatiky než přes rigidní atestační rámec. Pokusit se najít takový model, který by vedl k „proudění znalostí” z toho místa, kde ve veřejné správě nyní (náhodou, nebo shodou jiných okolností) jsou, do těch míst, včetně samotného MI ČR, která je zatím postrádají.
Přesun informatiky na Úřad vlády řešením rozhodně není, protože by jen vedl k devastaci většiny dnes existujících možností vlivu (levý sloupec), z jen poradní úrovně nelze vážně působit vůbec na nic. Přesun do sekce jiného ministerstva by pomohl jen tehdy, pokud by zároveň vedl k zásadní personální obměně, tj. pokud by nějaké ministerstvo mělo zázračné platové podmínky, což však spíše nelze očekávat.
Koordinace mezi MIČR a resorty pomocí pracovních skupin BRIT+SKRIT
Zákon č. 365/2000 Sb. předpokládá koordinaci mezi resorty a úřady na jedné straně a pracovníky MI na straně druhé. Míra těchto povinností ovšem není nijak organizačně ani procesně určena. I v případě existence standardů by resorty a úřady měly značný prostor pro různé způsoby rezistence.
Níže uvedená koncepce pracovních skupin BRIT a SKRIT se snaží tuto nevyhraněnost odstranit. MI ČR se touto metodou otvírá přístup k těm nástrojům řízení, které dosud nemělo, ale neumožňuje mu tyto nástroje ovládnout. Tím ho motivuje k tomu, aby svou autoritu opřelo o neformální kredit.
Návrh organizace koordinace rozvoje IT mezi resorty a MI ČR
BRIT – Blok rozvoje informačních technologií
SKRIT – Skupina koordinace rozvoje informačních technologií
Skupina BRIT by na každém ministerstvu sestávala ze tří stálých členů, z čehož dva by byli jmenováni resortem a jeden z MI ČR. Každý BRIT by se scházel pravidelně s periodou dva až čtyři týdny. BRIT by esenciálně měl na starosti strategii rozvoje IT v každém resortu. K tomu by měl BRIT alespoň tři klíčové kompetence:
- monitorovat či vytvářet koncepci IT v resortu,
- schvalovat zadání pro výběrová řízení pro IT,
- schvalovat výsledky výběrových řízení pro IT.
Činnost v oblasti výběrových řízeních by byla jen od určité výše investic nebo pro určité stanovené účely.
Smyslem této struktury je zajistit, aby mezi MI ČR a resorty probíhala intenzivní informační výměna při klíčových činnostech resortu v oblasti IT, tj. při tvorbě koncepcí a během akvizic. Člen z MI by zde hájil standardy a přístupy k IT prosazované z MI, členové resortu by hájili funkčnost z hlediska své náplně. V orgánu BRIT je záměrně ponechána majorita resortu, aby tento zůstal relativně svoboden a zůstala mu i schopnost nést odpovědnost za jeho činnost, včetně jejího zajištění IT. Nicméně z činnosti BRIT by se vedly formální záznamy a všichni členové BRIT by na jejich základě měli být schopni svá rozhodnutí i zpětně odůvodnit.
Mimo uvedené činnosti by hlavním smyslem BRIT byla vzájemná informovanost. MI by přes BRIT získávalo informace o existujících informatických řešeních, o požadavcích z resortu a zpětnou vazbu na své výstupy, resort by získával informace o centralizovaných záměrech MI. Mimo výběrová řízení by orgán BRIT byl volnějším informačním fórem, které by příležitostně hostilo jak odborníky z resortu, tak jiné pracovníky MI. Kanál BRIT by ani nenahrazoval jiné osvědčené formy šíření informací, např. semináře odborů MI pro široké plénum odborníků z resortů apod., které by zůstaly zachovány.
V koncepci BRIT+SKRIT zůstává zachován princip standardů, standardy jsou však měkčí a vznikají spíše ze vzájemné diskuze než z diktátu centra. Mělo by dojít k rychlému přelití znalostí o úspěšných implementacích v resortech do MI ČR a odtud do dalších resortů.
Na půdě MI ČR by pracovala skupina SKRIT, tvořená z členů jednotlivých bloků BRIT. Smyslem je udržet též počet členů SKRIT na manažovatelné úrovni cca 15–20 osob. Bloky BRIT by neměly pracovat mimo ústřední orgány státní správy, popř. dva menší úřady může obsluhovat jediný člověk ze SKRIT. V rámci SKRIT by docházelo jednak k výměně informací o potřebách a používaných řešeních resortů, jednak ke školení a interakci členů SKRIT s jinými odborníky z MI ČR.
Zařazení skupiny SKRIT v rámci struktury MI ČR není uvedeno záměrně, SKRIT by měl působit jako relativně samostatná skupina, zařaditelná nebo pracující v případě potřeby s kteroukoliv vhodnou sekcí. Těsně navázán ke SKRIT by měl být ten útvar MI ČR, který se zabývá harmonizací s informatikou přijímanou na úrovni Evropské unie (v současnosti zřejmě zejména program IDAbc).
Ústřední orgány státní správy, které mají být z principu nezávislé na vládě (kontrolní úřady, případy vyjmenované v zákonu 365/2000 Sb. apod.), by orgán BRIT zřizovaly pouze dobrovolně.
Je pravděpodobné, že jako vedlejší efekt by se činností SKRIT rovněž inventarizovaly informatické potřeby resortů a jejich úřadů, došlo by k určité kategorizaci potřeb a následně též k možnostem tyto potřeby standardizovat nebo osvědčená řešení využívat vícenásobně. Mohl by být zrušen současný zákaz koordinace v tzv. provozních informačních systémech
(účetnictví, správa nemovitostí apod.), byť by byly vedeny jako samostatná kategorie s menší prioritou pro řešení, neboť i v jejich rámci by určitou standardizací bylo možné posléze získat významné provozní úspory i kvality.
Starším čtenářům může uvedená metodika připomínat vojenské řízení po dvou liniích (útvarové a odborné), mou inspirací však spíše byla organizace internetového IETF (viz článek Jak se tvoří Internet (1.)), v němž se rovněž porůznu překrývá členství v pracovních skupinách. Také étos činnosti by měl být spíše internetový nežli armádní. Bez kvalitních osobností na všech pozicích v BRIT nebo SKRIT samozřejmě selže i tento model. Formálně by model mohl být zaveden např. novelou zákona č. 365/2000 Sb., popř. dvoustupňově novelou zákona a vyhláškou MI ČR, o jejíž podobě by se s resorty již MI ČR dohadovalo.