Ilustrace: Nenad Vitas
Ředitel obchodní společnosti s necelými padesáti zaměstnanci, a tomu odpovídajícím obratem. Sympatický chlapík po čtyřicítce, vzdělaný, schopný, co fakt dobře rozumí svému oboru. Sešli jsme se z důvodů, které na Lupu nepatří, protože jsou totálně z offline světa, nicméně řeč se svedla k z mé strany zcela nečekanému tématu; byl jím výpadek e-mailové adresy.
E-mail, vedený u jednoho z nejoblíbenějších freemailů sloužil roky. Spolehlivě, spokojeně. Pak se, čert ví co, stalo, a jeho majitel (výše popsaný pán) se do své schránky nemohl přihlásit. Komunikace s technickou podporou byla nelehká, ale i když se mu podařilo dostat ke kompetentnímu člověku, tento mu nedokázal pomoci. Doporučení bylo založit si novou schránku.
Na první pohled prekérní, nepříjemná, ale v případě bezplatných služeb jaksi očekávaná komplikace. Už na druhý však šlo o maximálně děsivou záležitost. Do oné bezplatné schránky byl totiž přesměrován bez zálohy veškerý provoz z primární firemní adresy (sic!) tohoto člověka, a ten k práci s poštou používal webové rozhraní freemailu. Zprávy se tedy nikam nestahovaly, nikde nearchivovaly, nijak nezálohovaly. Některé z nich byly doopravdy unikátní, některé od lidí, na něž neměl jiný kontakt a některé opravdu klíčové pro celý byznys firmy.
Zdá se vám, že jsem si to vymyslel? Mám reálnou obavu, že podobných lidí existuje více. Možná mnohem více. Freemail je úžasná a u seriózního provozovatele, nejlépe tuzemského, nejlépe významného, i docela spolehlivá služba. Ale je to z principu služba zadarmo, a proto se na ni nelze plně spolehnout. Pokud už ho používáme k práci nebo k podnikání, je fajn, když se celý obsah zálohuje do jiného online umístění a současně stahuje lokálně. Pokud je naší prací cokoli většího, než mikropodnik o jednom já, měli bychom s tím přestat, a máme-li to rádi free, ponechat si jej jen pro soukromé účely.