Nekupujte zajíce v pytli

Téměř bez povšimnutí zatím zůstaly závěry, které koncem minulého týdne (přesněji řečeno v pátek) zveřejnilo na internetové stránce www.spotrebite­le.cz Sdružení obrany spotřebitelů ČR jako součást své Hodnotící zprávy testu internetových obchodů. Testu se „nedobrovolně“ zúčastnilo celkem 27 elektronických obchodů, nicméně jeho průběh tentokráte nebral v potaz pouze funkčnost nebo uživatelskou přívětivost, ale zejména dodržování zbrusu nového zákona č. 367/2000, který novelizuje zákon č. 40/1964 (tedy 30 let starý zákon) a jímž byla do Občanského zákoníku implementována evropská směrnice o uzavírání smluv na dálku 97/7/EHS. Na první pohled to zní poněkud zmateně, ale z pohledu zákazníka – zejména toho „internetového“ – se jedná o „báječný vynález“.

Díky této banální směrnici se významným způsobem mění naše postavení coby zákazníků internetových obchodů. Smlouva na dálku je takovou smlouvou, která je uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků „na dálku“ – pod nimi si lze představit telefon, fax a zejména všechny komunikační prostředky Internetu, jako je email, web a dokonce i ICQ. Jedná se tedy o situace, které běžně nastávají při nákupu v internetovém obchodě. Zákon má však ještě zajímavější pasáž, která zákazníky elektronických obchodů staví do značně výhodné pozice. Jako spotřebitel máte právo ustoupit od smlouvy (v tomto případě kupní) do 14 dnů bez udání důvodu. Pokud současně dojde k pochybení na straně obchodníka (tj. když vás dostatečně neinformuje), lhůta pro odstoupení smlouvy je tříměsíční.

To znamená, že objednáte-li si prostřednictvím internetového obchodu kupříkladu knihu, můžete ji bez udání důvodu obratem poslat nazpět dodavateli a ten je vám povinen vrátit vaše peníze ve výši kupní ceny. Pokud vám navíc dodavatel nepodá informace o možnosti využití čtrnáctidenní lhůty vrácení pěněz bez udání důvodu, prodlužuje se tato lhůta automaticky na tři měsíce. Pasáž o vrácení zboží má však samozřejmě svá další pravidla a výjimky. Zboží musí být předně vráceno nepoškozené a v původním obalu a zákon nelze uplatnit u zboží podléhajícího zkáze, opotřebení či zastarání. Software, audio a video nahrávky lze vracet jen v neotevřeném obalu. Stanovených práv se nemůžete vzdát, tj. obchodník nemůže (kupříkladu formou smlouvy) zákonnou lhůtu zkrátit.

Sdružení obrany spotřebitelů ČR testovalo celkem 27 elektronických obchodů – osm „velkých“, vybraných na základě rodící se studie Deloitte & Touche a 19 náhodně zvolených v katalogu portálu Seznam. „Test byl [podle autorů] zaměřen na plnění hlavních nových povinností prodávajících a na respektování práv spotřebitelů v rámci novely Občanského zákoníku, případně některých dalších pro spotřebitele významných okolností.“ Sdružení obrany spotřebitelů ČR si však očividně vytklo příliš vysoké cíle a zdá se, že militantně laděný výraz „obrana“ v názvu organizace byl zvolen s mimořádnou předvídavostí. Některým obchodům se totiž nepodařilo splnit ani elementární podmínku testu – dodání zboží. Z velkých obchodů zklamala (či dostála své špatné pověsti?) pouze Vltava.

Drtivá většina internetových obchodů naprosto selhala v povinnosti informovat o zřejmě nejvýznamnějším právu zákazníka elektronického obchodu, tedy právu na odstoupení od kupní smlouvy do 14 dnů od převzetí zboží. Správně zákazníky informovaly jen tři obchody, přičemž obchod s dřevěnými hračkami M&M tuto lhůtu rozšířil až na 30 dní. Z velkých obchodů se vyznamenaly především Obchodni-dum.cz a Vltava, které uváděly lhůty kratší (24 hodin a 3 dny), což je v rozporu se zákonem a získáváte tak právo na tříměsíční lhůtu pro odstoupení od smlouvy. Pokud vám tedy z některého z výše (či v tabulce) uvedených obchodů právě přišlo zboží bez informací, máte na jeho vrácení tři měsíce. Kupříkladu z Vltavy se tak rázem stane půjčovna knih s širokým sortimentem a lidovými cenami.

Vysvětlivky:
* – zboží dodáno po uzávěrce testu
** – zboží nedodáno

Pozn.: Tabulka (nikoli kompletní verze) byla převzata se svolením Sdružení obrany spotřebitelů ČR.

K vrácení peněz zpráva uvádí, že: „Většina firem zasílala peníze obratem, tři firmy jsme byli nuceni urgovat a jedna firma (Knižní klub) přes příslib (…) peníze nevrátila ani v průběhu osmi týdnů. Čtyři internetové obchody byly ochotny uhradit spotřebiteli veškeré přepravní náklady, které musel na pořízení zboží a odstoupení od něj vynaložit. Devět firem uhradilo spotřebiteli plnou částku uvedenou na faktuře (včetně poštovného), tři obchody pouze částku za zboží.“ Díky přibližně stejným závěrům zahraničních testů si nedělám iluze o kvalitě a serióznosti řady malých obchodů, nicméně ostudou jsou hlavně ty velké – jež by paradoxně měly dbát na své dobré jméno a prestiž -, které buď samy zákon neznají či sází na neznalost zákazníků a nutí je tak kupovat zajíce v pytli.