V prvé řadě je nutno říci, že pozitivní ohlasy jak na vývojové, tak na finální verzi prohlížeče Microsoft Edge založeného na projektu Chromium jsou z velké části oprávněné. Jak ve srovnání s permanentně děravým a dnes již beznadějně zastaralým Internet Explorerem (na který odkazuje nový Edge svým logem), tak se svým přímým předchůdcem, je „Chromium Edge“ lehký, rychlý moderní prohlížeč.
Nejde jen o subjektivní dojem, který může být silně ovlivněn i naprosto minimalistickým vzhledem, prohlížeč v některých scénářích skutečně momentálně objektivně překonává (spotřeba RAM, CPU, načítání „těžkých stránek“, jako je třeba YouTube) i samotný Chrome. Sympatická je i podpora pro jinak již odříznutou, ale stále značně populární verzi operačního systému v podobě Windows 7. (Dobře, stále jsou podporované v rámci některých nekoncových licenčních programů, ale to je již pouze detail.)
Prohlížečů založených na Chromiu jsou na trhu desítky, hlavním důvodem je snadno dostupné hotové jádro a obrovský ekosystém doplňků. Většinu existujících Chromium browserů ale nejspíš (právem) nebudete znát, protože většinou nejsou ničím zajímavé a také jejich výkon za pomyslnou vlajkovou lodí, prohlížečem Google Chrome, zpravidla výrazně pokulhává.
Jako příklad mohou posloužit následující jména: Coc Coc, Falkon, Xvast, Polarity, TheWorld Chrome, Naver Whale, Kinza, Iridium, Tungsten, Ghost Browser, Superbird, Lulumi, Chedot, Orbitum nebo třeba Cent Browser.
Existuje nicméně i několik silných výjimek. Mezi ně se řadí zhruba desítka prohlížečů v čele s Operou, další z nich představuje například privacy browser Brave, který jsme loni podrobili důkladnému uživatelskému testování. Nový Edge je v mnoha ohledech podobný, minimálně pokud jde o výkon a přehlednost uživatelského rozhraní (také velmi minimalistické). A s Brave má vůbec společného více, než by se mohlo na první pohled zdát.
Dobře skrytá reklama a podrážení nohou té cizí
Tím hlavním skrytým pojítkem je snaha pod pláštěm dobře odladěného internetového prohlížeče propašovat uživatelům prodej reklamy a naopak jej co nejvíce zkomplikovat konkurenci. Celý model je pochopitelně odlišný od přístupu Brave, který je směsicí určité formy naivity ve vztahu ke klientům a na druhé straně regulérního digitálního racketeeringu vůči vydavatelům a tvůrcům obsahu.
Reklama v nové verzi Edge je implementována mnohem subtilněji, začne se nenápadně objevovat, až pokud uživatel vybere v nabídce zobrazení výchozího okna/karty bohatší (inspirativní) variantu s informačním streamem, který je namixovaný z různých informačních zdrojů třetích stran v rámci služby Microsoft News. Někdo by mohl namítnout, že to není nativní vlastnost prohlížeče, ale dané služby, a měl by nejspíše pravdu, i tak je to ale praktika trochu na pováženou.
Ano, Edge je multiplatformní produkt, do kterého Microsoft věnoval spoustu energie a „člověkohodin“ nejen vývojářů a designerů, takže by bylo naivní se domnívat, že se vám skrze něj nepokusí prodat něco jiného. Přesto je zrovna tato forma určitým zklamáním, obzvláště pokud vezmeme v potaz, že bylo doposud pro dominantní mainstreamové prohlížeče podloudné podsouvání reklamy tabu. Něco takového nás na druhé straně ale jen těžko může překvapit u firmy, která dnes dokáže nacpat reklamu a cross promo i do placených produktů, jak dokazuje několik příkladů z Windows 10, což je obhajitelné ještě mnohem méně.
Ironií je, že nový prohlížeč od Microsoftu zároveň nabízí nástroje na ochranu soukromí, mezi nimiž vyniká funkce „prevence sledování“, která aktivně blokuje známé trackery. Nastavení umožňuje tři režimy, z toho jeden blokující de facto všechny známé způsoby trackování. Funkce je dokonce v prostřední variantě zapnutá již ve výchozím nastavení. Edge se mimochodem snaží chránit soukromí i jinak, umí například hlídat a blokovat snahu stránek o přístup ke kameře, mikrofonu či úložištím.
Kde má Edge svůj „edge“
Pomineme-li minimalistický design, který se tentokráte vydává trochu jinou cestou inspirace, než byl Fluent Design v případě jeho předchůdce, jsou hlavní výhody Edge dané hlavně samotným Chromiem. Microsoft jej pouze trochu vyčistil a odladil. Pár dalších zajímavých věcí by se ale přeci jenom našlo.
Jistá přidaná hodnota leží například v opravdu velké přehlednosti uživatelského prostředí. To nicméně muselo být vytvořeno na úkor něčeho jiného (množství voleb dostupných na jedno kliknutí), řada voleb je například skrytá v rámci menu, které se otevře nad příslušným objektem po klepnutí na pravé tlačítko myši, a veškerá nastavení zase formou jednostránkových tematických bloků, které se otevřou po aktivování ze základního seznamu, který může mít sám o sobě až tři vnoření.
Čistě pocitově ale tento design UI pěkně podtrhuje lehkost a rychlost prohlížeče, která je sama o sobě již objektivně měřitelná.
Přímo od Microsoftu pak přišla navíc možnost využívat vedle rozšíření z Google Chrome Web Store také exkluzivní rozšíření čistě pro Edge. Prohlížeč umožňuje také po vzoru svého předchůdce přepnout do „dark módu“, což je sice užitečný, ale spíš kosmetický detail. Daleko zajímavější je ale třeba už schopnost spouštět stánky coby samostatné aplikace, rychle vypínat zvuk na jednotlivých kartách, nebo možnost detailního individuálního nastavení, co které stránce povolíme s naším počítačem dělat.
Co oproti tomu browser ve srovnání s původním Edge neumí, je například schopnost „psát“ do stránek poznámky. Zato ale prohlížeč obsahuje (zatím jen v testovací verzi) poměrně zajímavou funkci, která umožňuje porovnávat podobný obsah vybraný z různých webů, což je užitečná vlastnost například pro soukromé porovnávání nabídek e-shopů. Hodně specifickým benefitem pak zůstává „Internet Explorer mode“ užitečný pro testování různých hodně okrajových scénářů.
Sečteno podtrženo, nový Edge je poměrně dobře použitelný produkt, jehož největšími slabinami zůstávají hlavně trochu netransparentní byznys model a silná konkurence. Pokud se ale postupně do nového Edge vrátí všechny oblíbené funkce z jeho předchůdce, mohlo by jít o zajímavou alternativu, kterou není úplně špatné mít na ploše vedle Chrome a Firefoxu.