Názor čtenáře:
Datum: 04. 01. 2000, 16:40
Od: Sokrates <sokrates@pobox.sk>
Titulek: Bublina e-commerce
„S velkým zaujmom sledujem vývoj eCommerce. Okrem iného aj preto, pretože sa tým (Internetom a E-commerce) živím. Napriek tomu som zvedavý, dokedy sa bude táto bublina nafukovat kým splaskne..“
Svět mě pokaždé znova a znova nepřestává fascinovat svoji skrytou vnitřní logikou. Tak například tato zdánlivě zcela obyčejná diskuse na Lupě. Věřte mi to nebo ne, ale původně jsem chtěl na tento názor reagovat úplně obyčejně. Nejprve bych asi řekl pár slov o technologickém adopčním cyklu, k němu bych připojil graf oné ideální teoretické křivky. Pak bych našel grafy (vím, ve které presentaci zhruba hledat) adopce některých skutečných technologií, pochopitelně takových, které přišly na svět dávno před Internetem: telefonu, rozhlasu, televize, počítačů. A teď bychom se mohli zamyslet, ve které fázi je adopčního cyklu je vlastně Internet z pohledu jeho jednotlivých aplikací. Počínaje e-mailem, přes diskuse, až po tu neuspořádanou a různorodou snůšku vynořujících se technologií, kterým se tak nepřesně říká elektronický obchod. Na základě toho by se už dalo spekulovat o tom, co z bubliny e-commerce skutečně splaskne, a co už zřejmě ne – tedy které technologie se už zřejmě dostaly za kritickou míru adopce. Adopce technologie lidskou komunitou je vlastně velmi podobná onemocnění organismu nakažlivou nemocí – když přesáhne infekce určitou mez (v originálním Technologickém adopčním cyklu se této fázi říká „Chasm“), musí už proběhnout celý adopční cyklus až do konce (v naší analogii celá nemoc). Tedy přijetí dané technologie časnou majoritou uživatelů, pak pozdní majoritou, nakonec skeptiky a pak už na technologii čeká pouze její postupný úpadek, po kterém následuje a náhrada jejími pokořiteli. Fajn, určitě by se článek dal takto napsat.
V té chvíli jsem se ale zarazil. Napadlo mě totiž něco úplně jiného. Podivnou shodou okolností mám totiž zrovna rozepsaný článek pro Chip o bublině e-commerce. V té chvíli jsem si však uvědomil, že člověk, který si dal v naší diskusi přezdívku antického filosofa Sokrata, zcela nepochybně přemýšlí úplně stejným směrem, jako já. A stejně tak Dan Lukeš, který se zamýšlí nad problémy placení (o kterém se snažím jakoby náhodou mluvit zrovna v tomto lednovém Business Worldu), a samozřejmě velmi často píši o názorech Davida Nebeského, zejména když uvažuje o nevyužitých možnostech globálních obchodů.
Ne, skutečně se nemohu ubránit lehkému mrazení v zádech. Jde o velmi silný a přitom slovy těžko popsatelný pocit, že my všichni, jak se zde virtuálně scházíme, jsme nejen součástí stejné komunity, ale zároveň přemýšlíme stejným směrem. To by ovšem mohlo znamenat, že způsob uvažování, který je nám všem společný, asi nebude tak úplně zcestný; že věci, které zde společně odvozujeme, mohou mít hlubší a dlouhodobější platnost. Síla naší komunity není totiž v množství jejích účastníků, ale v kvalitě diskuse.
A tehdy jsem pochopil, jak tento článek napíši. Nemohu si pomoci, ale není zrovna to, co právě teď společně prožíváme, krásným příkladem nových možností globální technologie? Vždyť my všichni, kdo se tohoto virtuálního setkání účastníme, jsme zrovna v této chvíli očitými svědky setření geografických hranic. Kde jinde by mohla takováto diskuse proběhnout? Kde jinde by se podařilo dostat dohromady tolik kvalifikovaných lidí, které zajímá přesně toto téma, a kteří jsou ochotni si o něm zrovna teď popovídat? Lidí z Čech, z Moravy, ze Slovenska, nebo i česky mluvících krajanů, kteří zrovna nyní náhodou žijí v Americe nebo na Novém Zélandu? (Zajímavý detail: zmizel nejen prostor setkání, ale i čas, neboť různí účastníci diskuse mohou žít v různých časových pásmech.)
Zase a znova k nám tak přichází signál nepochopitelně dokonalé vnitřní logiky světa: uvědomujeme si, že jsme ve skutečnosti právě teď svědky dalšího důkazu globálnosti média Internetu. Stáváme se přímými účastníky jevu, o kterém jsme původně chtěli pouze číst. Vlastně poprvé v existenci civilizace nerozhoduje o volbě tématu geografická poloha a vzdálenost účastníků diskuse (dosud vždy jsem si mohl povídat pouze s tím, koho jsem měl zrovna po ruce, a hledat, co mám s tímto člověkem společného), ale naopak téma rozhoduje o účastnících diskuse (kdo chce, ten se prostě připojí)! Všimněme si, že toto je možné až v průběhu několika posledních desítek let (zejména od vytvoření transatlantických spojů a vzniku služby news); všimněme si zároveň, že se jedná o obrovsky silný nástroj, který již za tuto krátkou dobu měl „na svědomí“ například mimo jiné vznik celé oblasti OSS software, včetně Linuxu (plná instalace Linuxu má dnes 10 miliónů řádek kódu; jeho vývoj přitom započal před pouhými 10 lety). Není proto vůbec náhodou, že lidé přisuzují novému médiu schopnost výrazně změnit nejen technologické oblasti; přisuzují mu sílu změnit celou lidskou společnost a učinit z ní vyšší celek. Chceme-li to říci naplno, Internetu je přisuzována schopnost přeměnit civilizaci v globální organismus. V naší diskusi jsme náhodnými svědky jen zlomku této obrovské síly, a přesto se nemůžeme ubránit velmi intenzivním pocitům.
My se teď ale přece jen vrátíme zpět k elektronickým obchodům a podíváme se na jinou paralelu. Nepřipomíná nám setření vzdáleností v naší diskusi něco z typických vlastností elektronických obchodů? K čemu se dá přirovnat možnost, že sebevíce specializovaná diskuse najde své účastníky bez ohledu na jejich fyzickou vzdálenost? K čemu se dá přirovnat možnost účastníků diskuse volit si tak svobodně její téma? Nedá se diskuse, která by se nemohla uskutečnit na žádném fyzickém místě na světě, srovnat s obchodem, který má tak úzkou specializaci, že by se také neuživil na žádném jediném fyzickém místě na světě?
Všimněme si, že svět přitom není černobílý. Také na Internetu najdeme vedle vysoce specializovaných diskusí, například o důsledcích teorie relativity, diskuse, které jsou natolik tuctové (nebo, chceme-li použít hezčí slovo, atraktivní), že nemusí hledat své účastníky jako jehlu v kupě sena. Jde o různé chaty, seznamky, nezávazná povídání, ve kterém hledají jeho účastníci spíše rozptýlení a prvek náhody, než cílenou informaci. Takové diskuse mají také právo na život: fungují ale na jiném principu než diskuse specializované a jejich účastníci v nich hledají něco jiného. Podobnou věc najdeme i v obchodech. Existují zde komodity, které nedává smysl nabízet globálně (ať už jde o chléb z naší pekárny na rohu nebo o lístky na představení do kina Modřany, nebo o právě přivezená čerstvá vejce do tržnice na rohu). A navíc dnes neznamená vstup nabídky firmy na Internet pro firmu žádnou významnou investici. V případě malých obchodů může být i zdarma, což firmy ještě dále motivuje tuto možnost využít.
A podobně jako v chatech je zde ještě jeden rozměr: já nemám problém s představou, že lidé vždy budou kromě úzce specializovaných komodit jejich vysoce cíleného zájmu hledat i rozptýlení s prvkem náhody, například ve formě nedělní návštěvy hypermarketu – a to i v případě existence dokonalých elektronických obchodů a perfektně fungující infrastruktury. Oba světy – svět plánovitý i svět náhodný – mají totiž svoji přitažlivost, oba světy proto najdou své zákazníky.
Mimochodem, přesně tomu odpovídají i nové zprávy o výsledcích letošní vánoční sezóny. Překvapením jsou nečekané zisky zaznamenané novými internetovými aktivitami největších klasických „kamenných“ obchodů. Na předních místech figurují velký řetězec pro předprodej vstupenek TicketMaster.com, těsně následován JCPenney.com a samozřejmě největší světový řetězec obchodů Wal-Mart Stores Inc. Objevují se i velmi netradiční kombinace služeb: tak například zákazníci, kteří ve Wal-Martu nechali vyvolat svůj film a nechtějí čekat na jeho vyvolání, dostanou své heslo a mohou se na své obrázky podívat na Internetu. Toto heslo mohou dát (nebo poslat e-mailem) i svým známým (se kterými se například seznámili na své evropské dovolené…). Vyvolaný film pak už beze spěchu počká do jejich další návštěvy. Samozřejmostí je propojení on-line aktivit s kamennými obchody po celém USA: zákazník si tak může vyzvednout svůj již připravený nákup v obchodě (třeba cestou z práce) a ušetří tak hodinové zdržení při hledání jednotlivých výrobků v obrovských halách. Tento systém je ještě propojen s elektronickými zprávami o aktuálních slevách právě v tom „našem“ hypermarketu; na rozdíl od papírových plakátů si mohou zákazníci zboží ve slevě ihned objednat.
Prodej potravinářského zboží funguje i v Evropě, zmiňme například belgický (tentokrát ryze internetový) obchod www.ready.be. Zákazník si zboží objedná v práci a vyzvedne si již připravený a zabalený nákup cestou u benzínové pumpy.
Všechny zmíněné aktivity mají společné jedno: kombinují nástroj Internetu s lokálním obsahem (nabídkou nejbližšího hypermarketu, možností vyzvednout si potraviny u čerpacích stanic našeho města či okresu). Tak jako existují regionální noviny okresního města, celostátní deník a třeba i globální noviny typu Financial Times nebo IHT, existují a vždy budou existovat úzce lokální i zcela globální elektronické obchody. Rozdíl je jediný: zatímco v případě zmíněných novin je celosvětová distribuce velmi nákladnou záležitostí, v případě Internetu je celosvětová přítomnost každé nabídky součástí přímo „základního produktu“. Nabídka firmy prostě je od prvního okamžiku svého uveřejnění k dispozici po celém světě, aniž by to firmu stálo jediný cent navíc.
Elektronický byznys je pouhou nadstavbou nad médiem Internetu. Může proto dědit některé užitečné vlastnosti svého pomyslného rodiče. Je-li rodičem globální médium, také jeho aplikace mohou být globálními. Elektronický byznys se od klasického liší právě oním médiem. A je to právě ono médium, které je jeho základní kompetitivní výhodou oproti obchodu klasickému. Tuto možnost je možno (ale nikoliv nutno) zdarma využít. Pokud se možnost, která nic nestojí, nevyužije, pochopitelně to také nic nestojí.
Elektronické obchody proto můžeme rozdělit do dvou skupin: na obchody globální a obchody lokální. Silou globálních obchodů je využití globálního prostředí Internetu k setření geografických hranic a k velmi úzké specializaci v daném oboru. Síla lokálních odchodů oproti tomu spočívá ve využití masové dostupnosti a zanedbatelných vstupních nákladů Internetu. I globální médium lze používat k poskytování aktuálních informací o lokálních službách (pozor, obchodník ve třetím stánku Holešovické tržnice právě začal vyprodávat svoji zeleninu).
Pokud se shodneme na rozdělení elektronických obchodů do těchto dvou skupin, v rámci lokální skupiny budou pochopitelně existovat i české internetové obchody (stejně jako obchody kladenské, benešovské či slánské…). V tomto směru pak souhlasím s definicí číslo 1, jak ji navrhuje pan David Nebeský v diskusi o včerejším článku.
Já bych k tomu ovšem ještě něco dodal: aby tato definice nebyla pouhou prázdnou škatulkou, musí dojít vůbec k zaplnění oné lokální skupiny silnými a životaschopnými podnikatelskými subjekty. V našich podmínkách to tedy znamená zejména vyřešení problémů platební a logistické infrastruktury a větší rozšíření Internetu, hlavně v sektoru domácích uživatelů. V zemích, které jsme zmínili, k těmto skutečnostem už došlo; jsem si jist, že u nás k tomu jednou, snad brzy, dojde také. V každém případě to však není cesta, kterou by mohly zvolit nové české projekty právě dnes. Toto zázemí jim dosud není k dispozici.
Mohli bychom proto parafrázovat název našeho článku. Nyní by zněl: Čas českých elektronických obchodů ještě nenastal – musí proto hledat svoji šanci v globálních oblastech.
Jiří Donát,
Deloitte&Touche
ČLÁNKY DO MAILU