Made in China 2025, nebo taky MIC25 – to jsou nenápadná slovíčka, která připomínají obvyklé nápisy na zboží, které dennodenně používá celý svět. V Číně je to ale velkolepý plán z roku 2015, označení pro výsledek hned dvou pětiletek, díky kterým se země má proměnit z továrny, která zásobuje svět levným zbožím, v technologickou velmoc.
Je to taky označení, které přidělalo vrásky Josefu Průšovi, majiteli největšího západního výrobce 3D tiskáren Prusa Research a dlouholetému propagátorovi principu, že co do komunity dáte, společenství znásobí a vrátí vám. Dnes už to nefunguje, říká Průša pro Lupu. A ukazuje, že důsledky MIC25 nasměrovaly 3D tisk do Číny. Věří, že se země snaží zlikvidovat evropské a americké výrobce v oboru a pro tyto ambice si našla jako zbraň patenty cizích tiskáren.
V tématu je ponořený už několik let. Od chvíle, kdy si všiml, že ceny některých komponent, které v Prusa Research používali pro své tiskárny, byly vyšší než prodejní ceny kompletních strojů od čínských výrobců.
Čínský patent na českou technologii
Překvapení ale způsobila především jedna z patentových přihlášek, na kterou Průša narazil. Mezi přihláškami našli technologii MMU, kterou jeho tým vyvinul před devíti lety a otevřeně sdílel s komunitou, jako patent čínské společnosti Anycubic. Nejprve podaný v Číně, poté v Německu. A aktuálně probíhá patentové řízení ve Spojených státech. „Je to bizarní," konstatuje Průša.
Průša dokládá svá tvrzení daty z Evropské patentové organizace: zatímco čtyři z největších čínských firem podaly v roce 2019 celkem 40 přihlášek, v roce 2022 už to bylo 650. Od začátku roku 2025 Čína zveřejnila 3,6 milionu patentových přihlášek. Z toho se 3D tisku týká 8 544 přihlášek. “To je 30 přihlášek každý den včetně víkendů a svátků,” vypočítává Průša.
Průša situaci aktivně řeší a bez dalších podrobností říká, že na situaci vynakládá značné prostředky. Systematicky se do boje společnost Prusa Research vrhla loni. Kromě toho ho vývoj donutil ke změně dosavadního postoje.
„Open hardware v 3D tisku je mrtvý – jen to ještě nevíte," říká.
Patentová smršť
“Čína vycítila příležitost, kterou jí dalo původní západní prostředí 3D tisku založené na open source. Od vzniku 3D tisku před necelými dvěma dekádami si firmy mezi sebou sdílely inovace, a tím poháněly odvětví vpřed. Čína ale svojí patentovou smrští tuto dobu pohřbívá a snaží se přivlastnit co nejvíc cizích technologií a inovací,” popisuje Průša.
Za trendem skoku v patentových přihláškách stojí podle něj čínský systém daňových úlev. Zatímco v mnoha zemích jsou náklady na výzkum a vývoj daňově odečitatelné, v Číně šli mnohem dál. Existuje takzvaný „Super deduction", kdy lze odečíst až 200 % nákladů. Pro získání této úlevy je třeba prokázat inovace. A právě patentová přihláška slouží jako jasný důkaz – a to i ve chvíli, kdy ještě patent nebyl udělen. Průša to označuje za „vládou weaponizovaný systém" – firmy jsou motivovány podávat co nejvíce patentových přihlášek, přičemž kontrola jejich originality je v Číně minimální.
Problém není jen v množství patentů, ale také v asymetrii nákladů na podání patentu a jeho napadení. Jak zdůrazňuje Průša, zatímco podat patentovou přihlášku v Číně stojí přibližně 125 dolarů, náklady na její napadení v Evropě nebo USA začínají na 12 tisících dolarech v jednoduchých případech. Pokud je patent již udělen, náklady na právní spor mohou dosáhnout 75 tisíc dolarů, nebo ještě více.
„Pokud bychom takový produkt nebo jeho variantu dali na trh, může nás taková společnost dát k soudu. Což znamená, že bychom dostali předběžné rozhodnutí, podle kterého produkt nesmíme prodávat, nebo nám rovnou může soud zakázat import do dané země. Teprve v tu chvíli se s nimi můžeme začít soudit," vysvětluje Průša. Třeba v Německu to znamená náklady ve výši dvacet tisíc euro každý rok.
Prusa Research si na otevřených technologiích vždy zakládal. „Tím však dochází k situaci, že tyto technologie nejsou v patentových rejstřících, ale spíše v představeních produktů či na diskuzních fórech o 3D tisku. Patentový úřad je tedy často nenajde, jelikož ani neví, kde by takové informace hledat měl," vysvětlují odborníci z Prusa Research.
Přidusit, než se nadechnou
Podle Průši se tak Číně podařilo převzít vládu nad světovým 3D tiskem a přidusit západní firmy ještě předtím, než se stačily pořádně rozvinout. „To je důvod, proč to dle mého dělají. Aby obor na západě nemohl dozrát," říká. Sám zakladatel firmy přiznává, že v aktuálním nastavení vydávat technologie světu veřejně k dispozici bez jakékoliv ochrany nechce.
Kromě toho má situace za následek koncentraci technologií v Číně. “A velmi blízkou hrozbu, že na nich západní svět bude zcela závislý,” popisuje Průša. Vysvětluje, že pokud na západě nebudou firmy schopné vyprodukovat velké množství 3D tištěných produktů, můžou to negativně odnést další sektory.
Dosavadní zkušenosti naznačují, že 3D tisk umožňuje rychlé prototypování nebo výrobu malosériových dílů, ale také součástky a výrobu náhradních dílů pro specifické potřeby, jako jsou komponenty letadel, vozidel, nebo třeba ochranné pomůcky. Titanové díly z 3D tiskáren používá třeba Airbus, tiskne se i pro Bugatti a stále víc třeba ve zdravotnictví.
Nepříznivě zní i skutečnost, že 3D tiskárny pracují s daty, která mohou být velmi citlivá. „Neříkám, že všechny čínské tiskárny automaticky posílají všechna data domů. Ale ke všemu, co teče přes čínský cloud, má tamější vláda přístup. V Číně v roce 2023 inovovali zákon o bezpečnosti dat, který má extrateritoriální dosah. A tedy pokud tamní vláda řekne, že ji zajímá určitá firma i mimo hranice Číny, všechny čínské entity jí musejí dát přístup ke všem datům, která o ní mají. A díky tomu přesně vědí, kdo na čem pracuje," vysvětluje.
Lze se tomu vyhnout? „Abyste tomu předešli, 3D tiskárny a k nim připojené počítače by nikdy nesměly potkat internet," říká Průša.
Čínské tiskárny základní kategorie mají přitom skutečně znatelný úspěch na globálním trhu. V roce 2024 čínské společnosti představovaly 95 % globálních dodávek základních 3D tiskáren pod 2 500 dolarů. Jen během prvních tří měsíců letošního roku se z Číny do světa dostal jeden milion takových strojů. To je meziročně o 15 procent víc, byť prodeje tiskáren dražších kategorií z Číny do zahraničí meziročně klesaly.
Průša a jeho tým pracují na nové komunitní licenci, která by měla lépe chránit sdílené inovace. „Je bizarní, že jsme se dostali do stádia, kdy musíme přemýšlet o ochraně svých designů a vynálezů, abychom je mohli sdílet s komunitou," říká.
„Z celkového čísla patentových přihlášek mimo 3D tisk však může jít strach i pro další technologická odvětví," říká Průša a nabádá k tomu, aby se situaci věnovala Evropa.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
