Opera 10.0: novinky na všech frontách

V posledních měsících bylo o společnosti Opera Software často psáno hlavně v souvislosti s antimonopolní stížností Evropské komisi na integrovaný Internet Explorer v MS Windows. Nicméně tento spor a vášně kolem něj pochopitelně nijak nezablokovaly další vývoj produktů norské společnosti. Mezi nimi je i desktopový prohlížeč Opera s více než desetiletou historií. Ta byla v některých obdobích dosti bouřlivá, nicméně zejména v posledních letech patří Opera mezi nejpoužívanější tzv. alternativní webové prohlížeče. Nedosáhla sice zatím takových úspěchů jako mladší Mozilla Firefox, ale i tak je s ní třeba počítat.

Nová Opera 10.0 byla dlouho očekávaná, a to určitě nejen proto, že je to první mainstreamový prohlížeč, který se dočkal desítkové verze. Bouřlivé diskuse nová Opera 10.0 vyvolávala již během raných fází vývoje. Začněme ale od začátku. Opera 10.0 zůstává multiplatformním prohlížečem, který je dostupný pro Windows, Linux, Mac OS X, FreeBSD, Solaris, QNX, OS/2 a BeOS. Právě multiplatformnost je karta, na kterou Opera Software dlouhodobě sází. Opera 10.0 je samozřejmě také lokalizována do češtiny a nadále zůstává bezplatným programem.

Novinky v uživatelském rozhraní: nejen nový vzhled

Pozornější uživatelé si zřejmě hned po instalaci povšimnou nové ikony, která je dostupná i ve větších rozměrech, jež si najdou využití hlavně v Mac OS X a Windows Vista nebo Windows 7. Je to však jen malá předzvěst designových změn, které si tvůrci pro uživatele připravili. Při spuštění prohlížeče uživatele přivítá zbrusu nový grafický kabátek. Ten byl dlouho pilován a jeho úpravy nechyběly takřka na žádném seznamu změn v uvolněných testovacích buildech.

Právě uživatelskému rozhraní bylo v minulosti trochu vyčítáno, že zohledňuje potřeby hlavně pokročilejších uživatelů a ty méně technicky zdatné spíše odradí. Na první pohled nový design působí i v tomto ohledu jako změna k lepšímu. Prohlížeč byl graficky odlehčen a přitom si tvůrci odpustili nějaké dramatické změny v logice ovládání. Nicméně ne každému se musí líbit, takže zachována samozřejmě zůstala podpora skinů.

S novým designem přichází i nová přátelštější podoba chybových stránek a výrazně přehlednější se stává i diagnostická obrazovka about:opera.

S novým designem byla sladěna i výchozí podoba ovládacích prvků na webových stránkách – prvky formulářů. Uživatelské rozhraní Opery 10.0 má však kromě designu připraveno i další novinky. Milou drobností je třeba možnost změny velikosti notoricky známého vyhledávacího pole v pravém horním rohu. Lze jej tedy tažením myši konečně jednoduše roztáhnout nebo naopak stáhnout.

Inovace se dotkly i obrazovky Speed Dial, která je v české verzi pojmenována jako Rychlý přístup. Přímo z uživatelského rozhraní bez nutnosti úprav konfiguračního souboru je možné základní počet tlačítek pro rychlý přístup k často používaným webům rozšířit z 3×3 až na 5×5.

Nově je také možné jednoduše vložit na pozadí obrazovky Speed Dial libovolnou vlastní tapetu. Nechybí ani tlačítko pro provedení synchronizaci dat v prohlížeči (např. záložky nebo historie) přes službu Opera Link, která je samozřejmě dostupná i pro Operu 10.0.

Změny pod kapotou: Opera Turbo a předělané jádro Presto

Vedle nového vzhledu se další významné novinky udály pod kapotou prohlížeče. Jedním z největších taháků má být nová funkce Opera Turbo. Inspirací je částečně populární koncept J2ME prohlížeče Opera Mini, který přes proxy servery upravuje webové stránky a koncovému uživateli nabízí jejich datově optimalizovanou verzi. Opera Turbo samozřejmě nejde v ořezávání stránek tak daleko jako to znají uživatele Opery Mini. Není upravována podoba stránek, weby se tedy k uživatelům dostanou v takové formě, jak zamýšleli jejich tvůrci.

Přesto Opera Turbo slibuje díky pokročilé kompresi až o osmdesát procent rychlejší načítání webových stránek u pomalejších typů připojení jako jsou třeba některá připojení přes mobil. To by vzhledem ke stále neslavnému rozšíření klasických 3G sítí mohlo zajímat hlavně české uživatele. Opera Turbo zároveň slibuje úsporu při čerpání datového limitu (pokud jím tedy je vaše připojení svázáno) a snížení zátěže koncového hardwaru – nižší využití operační paměti nebo menší zátěž procesoru. To ocení hlavně majitelé v poslední době tolik populárních netbooků.

Funkce se ve výchozím nastavení aktivuje automaticky, jakmile Opera 10.0 rozpozná pomalé připojení, kde může Opera Turbo pomoci. Samozřejmě ji lze ale i ručně vypnout nebo naopak zapnout přes přepínač na stavovém řádku v levém dolním rohu, kde je zároveň znázorněno, jestli funkce je aktivní či nikoliv.

Aktivní Opera Turbo se už na první pohled pozná na poměrně brutální kompresi obrázků, nicméně u konkrétních obrázků si kdykoliv můžete přes kontextové menu aktivovat reload obrázků v původní kvalitě. Flash Opera Turbo nenačítá vůbec, místo něj se zobrazí velké tlačítko. Stačí na něj kliknout i a přes aktivní režim Opera Turbo je pak daný obsah přehrát v nezměněné kvalitě. Pro zachování bezpečnosti si Opera Turbo nevšímá komunikace uskutečněné skrze protokol HTTPS.

Opera 10.0 přeřazuje na vyšší rychlost i díky inovovanému vykreslovacímu jádru Presto 2.2, které má být podle slov tvůrců lépe připraveno na weby z kategorie Web 2.0. Slibují až o čtyřicet procent rychlejší zpracování kódu. Posun k lepšímu by měli prý poznat například uživatelé Gmailu nebo Facebooku. Z novinek pro vývojáře v nové verzi vykreslovacího jádra Presto můžeme zmínit třeba podporu webových fontů. Opera 10.0 také projde mediálně vděčným testem Acid 3.

Opera Unite: hojně diskutovaná funkce odložena

Co však nakonec Opera 10.0 nepřináší, to je Opera Unite. Tato funkce přitom vyvolala už při vývoji zřejmě největší vlnu ohlasů a rozdělila širší i odbornou veřejnost do dvou skupin. Jedna skupina říká, že Opera Software znovuobjevuje kolo a ještě k tomu velmi špatně. Druzí naopak ve funkci Opera Unite vidí klíčovou konkurenční výhodu. O co vlastně jde?

O webový server vestavěný přímo v prohlížeči, přes který by mohly být spouštěny různé webové aplikace dostupné jak v rámci lokální sítě, tak i z Internetu. Mohly by posloužit například pro výměnu souborů, sdílení obrázků i komunikaci mezi uživateli. Samozřejmě se okamžitě po představení rozjela velmi bouřlivá diskuse, nakolik může takový koncept někde na půl cesty mezi desktopovým prostředím a webovým prostředím v současnosti být prospěšný a úspěšný. Jinými slovy: proč hostovat na osobním počítači webové služby i se všemi s tím spojenými omezeními, když existují rozvinuté klasické webové služby totožného zaměření.

Zatím je to ale spíše akademická diskuse. Na otázku, jestli si funkce Opera Unite v praxi skutečně najde své spokojené uživatele, totiž neodpoví nová Opera 10.0. Vývojáři se rozhodli, že na její odladění potřebují více času a tak ve výčtu novinek u Opery 10.0 chybí. Přinést by jí měla až Opera 10.1, na které se již pracuje a vyjde údajně nedlouho po Opeře 10.0.

Automatická aktualizace, kontrola překlepů a další novinky

Do fronty novinek v Opeře 10.0 se, na rozdíl od funkce Opera Unite, zařazuje dlouho chybějící mechanismus pro automatickou aktualizaci. Již v dřívějších verzích uměla Opera zjistit dostupnou aktualizaci, ale vždy (tedy pod Windows) bylo nutné stáhnout instalační balíček na pevný disk a spustit instalátor, který umožňoval buď oddělenou novou instalaci, nebo aktualizaci stávající instalace.

To je zbytečně komplikovaný proces, který byl i vděčným terčem kritiky. Opera 10.0 konečně podporuje automatickou aktualizaci v tom smyslu, že celý proces je po odsouhlasení proveden skutečně automaticky, aniž by se uživatel musel manuálně proklikávat instalátorem. Opera 10.0 přichází také s novým (volitelným) odesíláním hlášení o pádech programu, které by v budoucnu mělo přispět i k vyšší stabilitě prohlížeče.

Zabudována byla také kontrola překlepů a v omezené míře i kontrola pravopisů ve formulářových polích, která by měla „zkulturnit“ třeba účast v diskusích. Jde o totožnou funkci, kterou důvěrně znají mj. uživatelé Mozilla Firefoxu. Neznámé slovo (tedy slovo s překlepem nebo hrubkou) je v reálném čase okamžitě podtrženo červeně a přes kontextovou nabídku jsou dostupné návrhy na opravu. Samozřejmě tato kontrola textu není na takové úrovni, jako třeba v MS Office, takže nepomůže s interpunkcí nebo se shodou podmětu s přísudkem.

Poněkud nelogické je, že i do mezinárodního balíčku s českou lokalizací je nutné český slovník stáhnout manuálně, ale je to naštěstí proces na půl minuty práce. Jinak je ve výchozím nastavení aktivní slovník americké angličtiny, takže se veškerý česky psaný text neustále podtrhuje červeně, což je rušivé. Je tedy nutné vypnout kontrolu pravopisu nebo si stáhnout patřičný slovník. Není přítomna autodetekce jazyku psaného textu.

Novinkám neunikl ani e-mail. Opera 10.0 umí spolupracovat s některými webmaily, ale zachován zůstává i vestavěný e-mailový klient Opera Mail. Ten je nově schopen vytvářet i HTML e-maily, což byla dlouho žádaná funkce. Není tedy nutné se omezovat jen na obyčejné zprávy, naopak lze sáhnout třeba i po základním formátování textu a práci s obrázky, což je běžná funkce většiny vyspělých e-mailových klientů i webmailových služeb. Spíše menším vylepšením je funkce pro automatické mazání e-mailů stažených z poštovního serveru přes POP3 až po několika dnech (tedy nikoliv hned, jakmile je e-mail stažen.

Slovo závěrem

Opera 10.0 představuje dle mého názoru jednoznačně krok kupředu. V řadě ohledů je patrné, že se tvůrci snaží více zaměřit na mainstreamového uživatele, ovšem zároveň neurazit současnou uživatelskou obec rekrutující se ze spíše pokročilých uživatelů. Domnívám se, že se to daří. Neodradit „běžného“ uživatele už po pár minutách bude přitom klíčové, pokud má Opera 10.x skutečně těžit z nabídky alternativních prohlížečů, kterou si Opera Software vymohl stížností u Evropské komise ve Windows XP a vyšších.