Dohady kolem výběru prohlížečů nekončí, Google Chrome bude synchronizovat

Ani ballot screen se všem nezavděčí

Na úvod si připomeňme, že řešením notoricky známého sporu o Internet Explorer v MS Windows, jehož zatím poslední kapitolu rozdmýchala úspěšná stížnost norské firmy Opera Software u Evropské komise, je tzv. ballot screen. Jde v pořadí už o třetí pokus Microsoftu, kterak se vyhnout dalším velkým pokutám od Evropské komise, se kterými má již své neblahé zkušenosti.

Microsoft nedávno ujasnil, že nakonec úplně padla speciální evropská verze Windows 7 s vyseparovaným webovým prohlížečem. Otupit pozici Internet Exploreru, která údajně podle Bruselu poškozuje zdravé konkurenční prostředí na trhu, má tzv. ballot screen. Jde o speciální obrazovku, která se zobrazí uživatelům ponechávajícím si předinstalovaný Internet Explorer jako výchozí prohlížeč. V rámci ballot screen dostanou na výběr i z konkurenčních prohlížečů jako je Mozilla Firefox, Opera, Google Chrome nebo Safari od Applu.

Ballot screen se do systému dostane skrze Windows Update, takže není nutné vyrábět žádnou speciální verzi Windows 7. Navíc může být tento výběr nabídnut i uživatelům Windows XP a Windows Vista. Přestože Microsoft bude takto dělat de facto na své náklady reklamu konkurenčním produktům, ne všem konkurentům se představený koncept zamlouvá úplně stoprocentně.

Lidi z firmy Opera Software logicky chtějí ballot screen i mimo Evropskou unii a například Mitchell Baker, předsedkyně Mozilla Foundation, se nadále domnívá, že Internet Explorer bude mít ve Windows výsadní postavení. To je samozřejmě z určitého úhlu pohledu pravda. Výsadní postavení by Internet Explorer úplně ztratil pouze ve dvou případech:

1. kdyby vůbec nebyl součástí Windows, což Microsoft původně navrhoval. Chtěl odpovědnost za výběr prohlížeče přenést na výrobce počítačů nebo na koncového uživatele, ale proti byli konkurenti, bruselští úředníci i značná část uživatelů, kteří se obávali komplikací.
2. kdyby bylo integrováno více prohlížečů přímo do MS Windows a výběr výchozího prohlížeče by přicházel už při instalaci systému, kdy by nebylo nutné prohlížeč ručně stahovat z Internetu. To by byl ale prakticky, logisticky i právně (licenčně) hodně tvrdý oříšek, navíc u řada počítačů se prodává již s předinstalovaným systémem.

Pokud už budeme akceptovat, že předinstalovaný Internet Explorer v MS Windows je vůbec nutné řešit z pozice antimonopolního zásahu, ballot screen se jeví jako nejlepší kompromis pro všechny zúčastněné strany. Mitchell Baker nicméně vidí i některé slabé stránky tohoto řešení. Například upozorňuje na skutečnost, že z plochy nebo hlavní nabídky nezmizí zástupci Internet Exploreru, když si uživatel vybere jiný výchozí prohlížeč.

Zde je ovšem třeba nezaměňovat dva pojmy: vybrat si jiných výchozí prohlížeč a deaktivovat Internet Explorer. Při deaktivaci (což je ve Windows 7 novinka) zástupci skutečně zmizí. Proč by ale měli mizet při volbě jiného výchozího prohlížeče? Cožpak některý z alternativních prohlížečů (včetně Mozilla Firefoxu) odstraňuje své zástupce ze systému, když uživatel nastaví jako výchozí jiný prohlížeč? Ne a určitě by nebylo dobré, kdyby to dělaly.

Od takové „deratizace“ je odinstalování daného programu (v případě Internet Exploreru jeho deaktivace), nikoliv změna preferovaného programu. To není jen otázka webového prohlížeče, stejné je to u všech programů, ke kterým může být v systému z nějakého důvodu nainstalován i ekvivalentní nebo alternativní produkt (např. textový editor, prohlížeč obrázků, multimediální přehrávač).

Mitchell Baker se také příliš nezdá, že ballot screen vede uživatele ke stažení a instalaci konkurenčních prohlížečů přes oficiální weby prohlížečů. Není to prý pro technicky nezdatné uživatele to samé, jako když mají prohlížeč coby součást systému okamžitě, jakmile si třeba nový počítač přinesou z obchodu. To je jistě pravda, nicméně takový argument je ovšem v ostrém kontrastu s tím prvním zmíněným.

Vezměme si tedy toho technicky nezdatného uživatele, kterému dělá problém stažení a instalace programu a dejme tomu, že se mu nakonec povede (ostatně tvůrci alternativních prohlížečů klidně mohou umístit na své weby názorné návody). Ale co když se tomuto uživateli vybraný prohlížeč nebude líbit a bude se chtít vrátit k Internet Exploreru? Pak jistě uvítá zástupce na ploše a dotaz, jestli se má Internet Explorer stát znovu výchozím prohlížečem.

Oboje (onen dotaz i zástupci) je přitom pro Mitchell Baker argumentem, proč bude mít Internet Explorer nadále výsadní postavení. Každopádně konstatuje, že i přes tyto výhrady chápe ballot screen jako posun k lepšímu. V praxi to tak ovšem právě s ohledem na zachování fungování trhu nemusí být pravda.

Které prohlížeče má ballot screen nabízet?

Slabé místo celé koncepce ballot screen osobně vidím jinde a upozornil na něj de facto i Asa Dotzler, který se v projektech Mozilla různými formami angažuje již přes deset let. Diví se, proč má ballot screen uživatelům nabízet i Safari od Applu. Domnívá se, že v nabídce alternativních prohlížečů nemá co dělat, když jeho tržní podíl je vyšroubován hlavně tím, že je vestavěným prohlížečem na Mac OS X. Proč má tedy být nabízen uživatelům Windows? Odpovím otázkou: proč by neměl?

Nebudu tajit, že nejsem zastáncem vynuceného řešení, kdy Microsoft bude nabízet svým uživatelům konkurenční produkty. Jedním z důvodů je, že neexistuje povolaná autorita, která by měla vybírat prohlížeče, jež mají být uživatelům nabídnuty. Nabízet všechny prohlížeče je prakticky nemožné. Pokud by byl uživatel zaplaven nabídkou desítek různých prohlížečů, hrozí reálné riziko, že se z ballot screen stane pouze otravná takřka adwarová obrazovka k odkliknutí, protože si uživatel nebude schopen vybrat (respektive rychle vybrat).

Prohlížeče je tedy nutné nějak filtrovat. Na tom se překvapivě shodnou všechny zúčastněné strany. To ale dost možná také proto, že navržené filtrování nevyřadilo žádného z velkých hráčů, kteří se ke sporu vyjadřují. Podle dostupných informací se Microsoft chystá přes ballot screen nabízet každý prohlížeč pro MS Windows, který dosáhne alespoň půlprocentního tržního podílu. Jenže to už vyvolává otázky k debatě. Proč zrovna půl procenta? Kdo bude vývoj na trhu monitorovat? Která z dostupných statistik bude směrodatnou a proč? I když na tyto otázky jsou již známy alespoň částečné odpovědi, pořád je tu reálné riziko, že ballot screen právě vinou tohoto kritéria bude trh naopak deformovat, nikoliv napravovat.

Doposud tu byl majoritní operační systém, jehož výrobce přidal do výbavy svůj vlastní prohlížeč. Konkurence mohla přijít kdykoliv a odkudkoliv, ovšem všichni konkurenti měli víceméně stejné výchozí podmínky v souboji s Internet Explorerem, který měl zkrátka ten mnohými proklínaný statut předinstalovaného prohlížeče. Teď se tu ovšem vytváří jakási smetánka webových prohlížečů, která bude mít díky ballot screenu o reklamu postaráno prakticky zadarmo: tato smetánka bude uživatelům nabízena automaticky přímo systémem MS Windows.

Místo sebrání privilegií jednomu prohlížeči tedy dáváme privilegia poměrně úzké skupině dalších prohlížečů a jakýkoliv nový hráč bude mít nesmírně těžké se prosadit. Mohlo by se zdát, že prolomit podíl 0,5 % na trhu a proniknout mezi onu smetánku, nebude tolik obtížné, ovšem praxe bude zřejmě velmi odlišná. Stačí se podívat, jak se prosazuje Google Chrome. Prohlížeč mocného Googlu má za sebou silnou značku, peníze a zázemí internetového kolosu i velkou mediální pozornost. Přesto jeho tržní podíl ani po roce na trhu nebudí zrovna respekt.

Teď si představme, jak těžké bude pro nějakou malou softwarovou firmu prolomit s novým webovým prohlížečem onu půlprocentní hranici. Samozřejmě může k propagaci využít i jiné kanály než je ballot screen, ale pak se jí nedostává jisté výhody, kterou mají konkurenční prohlížeče. V praxi by se při lehce pesimistickém výhledu mohlo stát, že se konkurenční prostředí zakonzervuje jen s několika hráči a přitom u prohlížečů se v minulosti mnohokrát ukázalo, jak nový hráč na trhu dovede celým tímto softwarovým odvětvím zamávat.

Synchronizace v podání Googlu a Mozilly

A teď z poněkud jiného soudku. Před čtrnácti dny jsme si podrobně rozebírali některé novinky z betaverze Google Chrome 3. V rámci vývojářského kanálu jsou však k dispozici již i rané testovací buildy Google Chrome 4. U nich stojí za pozornost zatím hlavně nová funkce pro synchronizaci uživatelských dat mezi více počítači, o jejíchž přípravách vývojáři Googlu referovali již dříve. O co jde?

Řada uživatelů dnes nepracuje jen s jedním počítačem, jako tomu bývalo v minulých letech. V praxi se pak ale stává, že data z jednoho počítače uživatelé postrádají při práci s počítačem druhým. Těmito daty mohou být i záznamy z webového prohlížeče typu oblíbených položek (záložek), historie navštívených stránek, uložených hesel apod. Proto se objevují funkce a nástroje pro online synchronizaci těchto dat mezi instalacemi prohlížečů na jednotlivých počítačích. Pokud si tedy uložíte nějakou stránku mezi záložky například na notebooku, po synchronizaci bude mezi záložkami i na stolním počítači.

Nejpropracovanější synchronizaci dat má z hlavních hráčů v současnosti zřejmě Opera Software v podobě služby Opera Link, která umí synchronizovat data nejen mezi desktopovými instalacemi prohlížeče Opera, ale také mezi desktopovým prohlížečem Opera a jeho mobilním J2ME kolegou Opera Mini. Google však v oblasti synchronizace není také žádným nováčkem. Již před lety vyvíjel synchronizační rozšíření Google Browser Sync pro Firefox. Jeho vývoj a podpora však byly před lety ukončeny.

Google se ovšem k myšlence synchronizace dat vrací u svého vlastního prohlížeče Google Chrome. Ve čtvrté generaci pracuje zatím na online synchronizaci záložek (mluvou uživatelů Internet Exploreru oblíbených položek). Do budoucna je však možné rozšíření i na další typy dat. Pro zpřístupnění synchronizace je třeba i v rámci vývojových buildu spustit prohlížeč s parametrem –enable-sync. Teprve pak je nová funkce k dispozici.

Synchronizovaná data jsou uchovávána v rámci uživatelského účtu Google Account, který je zároveň použit pro autentizaci uživatelů. Vzhledem k tomu, že zatím je synchronizován pouze jeden okruh uživatelských dat, nenabízí Google Chrome prozatím žádné rozsáhlé možnosti nastavení. Vlastně jediným nastavením je deaktivování synchronizace s tím, že pro její opětovné aktivování je nutné nové přihlášení přes Google Account.

Zajímavostí je přístup k synchronizovaným datům i skrze webové rozhraní z libovolného prohlížeče, včetně těch mobilních. Záložky fungují zatím jako speciální složka v Google Docs. Uvidíme, jestli Google časem nevyvine nějaké speciální webové rozhraní nezávislé na Google Docs. Nicméně s menšími úpravami by jistě nebyl problém skrze Google Docs přes web v budoucnu zpřístupnit i synchronizovanou historii navštívených stránek.

Google ale není v současnosti jediným, kdo do budoucna počítá se synchronizací uživatelských dat. V útrobách Mozilla Labs už delší dobu vzniká projekt Weave, který mimochodem sám Google doporučoval uživatelům, když ukončoval svůj projekt Google Browser Sync. Weave (neplést s Google Wave) patří k experimentálním projektům Mozilla Labs, z nichž už některé pomaličku začínají pronikat přímo do samotného Firefoxu. Viz plány se začleněním funkcionality Personas do nového Firefoxu 3.6.

Projekt Weave může být zajímavý hlavně v dlouhodobějším horizontu, kdy Mozilla Corporation chystá expanzi Firefoxu i na mobilní zařízení (projekt Fennec). Pak může Weave u Firefoxu fungovat podobně jako Opera Link u produktů konkurenční společnosti Opera Software, tedy synchronizovat data mezi stolním počítačem a mobilním telefonem.

Weave je v současnosti mnohem dále, než synchronizace v Google Chrome. Vedle záložek pomůže například se sladěním historie dříve navštívených stránek, uložených hesel, ale i jednotlivých panelů, se kterými uživatel pracuje. Nedávno vyšla nová verze 0.6. Ta kromě dalšího posílení výkonu při synchronizaci dat přinesla zbrusu nové uživatelské rozhraní, které by mělo usnadnit nastavení.