Tenhle televizor je zvláštně navržený, což poznáte, když ho otočíte a začnete připojovat anténní kabely. S běžným konektorem pro vstup pozemní antény se tu vůbec neuplatníte a potřebujete buď dodávaný speciální adaptér, nebo konektor „za roh“, který ovšem není běžně ke koupi. Nejinak na tom budete i u satelitního anténního svodu.
Pak zjistíte, že adaptéry potřebujete v podstatě ke všem konektorům, které jsou na zadní straně a mají vývod směrem dolů. Vše dovrší další dvě USB rozhraní umístěná překvapivě shora. Designéři si s tím zjevně vyhráli, ale otázkou je, zda vůbec má smysl jít touto cestou. Například sluchátka nejsou na boku, ale vzadu s vývodem dolů, takže zasunout běžným způsobem konektor pomalu nejde.
Design se konečně po letech změnil, a tak na vás kouká docela pěkně vypadající televizor, byť s lesklým rámem a lesklou obrazovkou.
Firmě se musely adaptéry prodražit.
Tak to dopadá, když se plazma chce v hloubce panelu vyrovnat LCD s podsvícením LED.
A abych povídání o rozhraních dokončil, když už jsem byl nucen je vzít takto zkraje: do USB, které je i na boku (a shora), můžete zastrčit jak pevný disk či flash paměť, tak klávesnici, adaptér pro WiFi či kameru pro Skype.
Zvolit druh signálu při prvotní instalaci je snadné. Pokud ho však chcete přidat po naladění, nejspíše zjistíte, že není tak snadné příslušnou volbu najít.
Nová grafika, stará instalace
Menu bylo přepracováno k čemuž se ještě dostanu. Nicméně instalace je tatáž. Tedy je v ní tatáž chyba, které si zjevně Panasonic nevšímá a pobrukuje si svou (my máme pravdu, ostatní…).
Když totiž nejprve nainstalujete pouze příjem z pozemních stanic, jako jsem to udělal já, a pak budete chtít přidat satelitní, budete tápat, až vytápete, že pro naladění DVB-S musíte jít do menu DVB-T?!
Nicméně pokud to nevíte, strávíte s tím dost času a jak jsem se přesvědčil, neví to někdy ani satelitní profesionálové.
Jinak je instalace DVB-S zcela přepracovaná, nicméně není špatná.
Při prosté záměně „DVB-S set-top box a televizor za televizor s DVB-S“, tedy když máte nastavenou parabolu a ostatní propriety, nepotřebujete satelitního odborníka. Televizor se totiž neptá na vůbec nic a začne DVB-S ladit zcela automaticky. Kupodivu ale našel většinu nových transpondérů, na které Skylink před nedávnem přešel, což je dáno tím, že je nemá ve firmwaru, ale prošátrá si družici sám. Naladila se např. i změněná Nova.
Pokud při prvotní instalaci ladíte satelit, nejprve ho musíte nechat naladit plně automaticky. Pak teprve dostanete k dispozici manuální volby.
Na všem mi vadila jen jedna věc – že Panasonic ještě před tím, než se pustil do automatického ladění, nenabídl dvě volby: „automaticky“ a „pro odborníky“. Ale jak říkám: do některých věcí si tahle firma mluvit prostě nenechá.
Kanály třídí televizor sice lépe než někteří jiní, ale kvalitnímu set-top se pořád nevyrovná. Můžete je třídit číselně i abecedně a také využít několika programových filtrů (placené stanice, HD stanice apod.). Třídit lze jak fyzicky, tak s pomocí oblíbených položek a jde zadat i rovnou číslo kanálu, na který chcete umístit ten váš, vybraný.
Bohužel při třídění nejde vybrat a přesunout více kanálů najednou, což by bylo nesrovnatelně operativnější. S televizorem takto, včetně naladění, strávíte hodinku, či spíše hodinku a půl.
Po naladění DVB-S si už můžete manuálně nastavit anténní systém, konfigurovat LNB či zjistit stav signálu. Můžete také udělat vysloveně ruční ladění.
Na závěr instalace máte možnost televizor připojit k internetu a využít tak služby Viera Connect, tedy vstupu na vybrané internetové servery, pro které Panasonic poskytuje widgety.
Ovládání: většinou pohodová klasika
I přes lehčí grafiku v menu se v něm nic nezměnilo. Rozhodně je to dobře, protože je výborně ovladatelné. Pár drobností a pár zásadních věcí (viz výše) by si však změnu zasloužilo.
Vedle již zmiňovaného přesunutí některých voleb jinam i bohužel stále sdružená tlačítka pro ovládání multimédií (přetáčí společné s přeskokem po kapitolách/filmech) či například EPG, které je sice výborné, ale stále bez zvuku a obrazu, což ho zbytečně degraduje.
Dálkový ovladač, který dovoluje řídit i DVD či videomagnetofon, je zcela tradiční, má většinou dobré rozložení až na to že musíte od kurzorového kříže odbíhat k hlasitosti a postupné volbě kanálů na druhý konec.
Chybělo mi na něm především tlačítko eko režimů a také přednastavených režimů obrazu. Kvůli tomu musíte do menu. Přímo nastavit jdou pouze poměry stran obrazu.
Dvě podoby EPG. V každé je však vypnut zvuk a chybí i obrazový náhled. Pořad sice můžete nahrát, ale nemůžete se na něj nechat upozornit.
Výborné osmidenní EPG, ale…
Stejně jako minulý rok se po vstupu do EPG bohužel vypne obraz i zvuk. Jak vidíte z fotografie, k dispozici jsou dva náhledy: klasický se stanicemi na výšku a přehled pořadů pro jeden kanál. V tomto okamžiku jsou stanice umístěny horizontálně a program vidíte na nějakých sedm, osm hodin dopředu. Šikovná věcička zvláště když přepnutí do tohoto režimu je velice jednoduché – stačí jen opětně zmáčknout „Guide“.
Ještě příjemnější je, že si EPG stahuje program na pozadí, takže na daný multiplex nemusíte ani vstupovat a obdobně to funguje i u DVB-S.
Na pořad se můžete nechat upozornit, ale je to zasuto v časovači nahrávání, kde si můžete vybrat na co chcete pořad nahrát (rekordér, USB médium) nebo zda se na něj chcete nechat upozornit.
Jinak je EPG přehledné, dobře čitelné a nebýt výše uvedeného, bylo i naprosto excelentní. Bohužel absence zvuku a obrazu a nemožnost nechat se na pořad upozornit, vše zbytečně kazí.
Televizor je hluboký jen 37 mm, podstavec má naopak 320 mm.
Možností nastavení tak akorát
Voleb pro poměr stran obrazu je devět, z toho tři zoomové a co jsem stačil zachytit, nebyl problém s automatickým přepínáním formátů. Pokud by byl, můžete využít ručního nastavení třeba i pro 4:3 či 14:9. Zvláště to poslední se dnes hodí.
Přednastavené režimy obrazu jsou standardně čtyři – „Dynamický“, „Normální“, „THX“ a „Kino“. Pokud v nastavení zapnete „ISFccc“ (další pro většinu lidí zcela utajená a nesrozumitelná položka) přibudou ještě volby „Profesionál 1“ a „Profesionál 2“ a ve volbě „Rozšířené nastavení“ se navíc objeví zejména gama korekce a vyvážení bílé. Možností není možná tolik, co jinde, ale tenhle přístroj jich ani víc nepotřebuje.
U zvuku je k dispozici „Hudba“, „Řeč“, a „Uživatel“, regulovat můžete hloubky, výšky a mj. i vzdálenost reprosoustav od stěny. V menu také najdete i dva nepříliš funkční režimy virtuálního zvuku a nějak se mi nezdály ani na špičkových hudebních stanicích či na perfektně vysílané Hře o trůny na HBO HD.
To je ale nejspíše daň za tenký návrh.
Měření spotřeby: zatím bez energetického štítku
Televizor jsem jako obvykle restartoval, abych zcela obnovil standardní nastavení, tj. obraz je na základu („Normální“) a zvuk také („Hudba“).
Po hodinovém měření jsem došel k minimu a maximu 106, resp. 277 wattů s typickou spotřebou 175 W. Firma udává 325 W s průměrnou spotřebou v zapnutém stavu 130 W. Já byl s mým obvyklým měřením na stanici ČT 24 o něco výše, ale u plazmy vždy hodně záleží na typu scény.
Měření prokázalo, že vzhledem ke 107 cm a plazmové technologii nejde o přehnaně náročný přístroj. Nicméně právě zaváděný energetický štítek EU k dispozici nebyl, takže se s vámi o roční spotřebu a energetickou třídu zatím nepodělím.
Pokud vypnete obrazovku a ponecháte pouze zvuk, kvůli čemuž musíte bohužel. do menu, protože Panasoniku stále chybí tlačítko „Eko“, dostanete se na plných 52 W, čemuž se nemůžeme u plazmy divit. Stále je to ale podstatně méně než za provozu.
A abych nezapomněl – tlačítko na televizoru nezajišťuje úplné vypnutí televizoru.
Lehkou změnou grafiky prošel i přehrávač médií. Jak vidíte, přibyla do něj i volba pro nahrávky z TV. K tomu, abyste mohli televizor využívat i takto, potřebujete vyhrazený pevný disk. Počítejte ale s tím, že nikde jinde nahrávku, dokonce ani na stejném typu televizoru, nepřehrajete. Televizor si provede formátování a vzájemné spárování, takže disk bude určen pouze pro něj.
Multimedia: stále ostudná
Panasonic o něco rozšířil kompatibilitu, ale tahle firma mi čím dál tím víc připadá jako Microsoft. Zavádí nové funkce, ale staré a zásadní chyby neopravuje. Opět se tedy u televizorů, které jsou vyráběny v Česku, můžete těšit mj. na:
– absenci češtiny v titulcích – volby „Latinka 1“, ani „Latinka 2“ nepracují správně (problém je v tom, že název „Latinka 2“ představuje ve skutečnosti kód UTF-8, takže je třeba převést titulky z CP1250, tedy z češtiny Microsoft Windows, do tohoto formátu),
– titulky musíte při spuštění filmu pokaždé znovu zapínat a znovu nastavovat znakovou sadu,
– u titulků nelze nastavit velikost ani barvu, takže v některých scénách nejsou prakticky vůbec vidět, v jiných interferují s obrazem,
– stále nespolehlivé přehrávání videa v DivX – některé filmy televizor vůbec nerozkóduje, anebo při spuštění kostičkují,
– problémy s AVCHD nahrávkami nejen z kamer, ale i fotoaparátů – musí být umístěny v originální adresářové struktuře Panasoniku, jinak se nepřehrají (struktura souvisí se standardem AVCHD, který nezahrnuje pouze formát souborů, ale i doplňkové informace a jejich přesné umístění ve struktuře).
I manažer souborů se chová stále stejně – kde najde videa k přehrání, tam zjistí název adresáře či podadresáře a vypíše ho do seznamu na jednu obrazovku spolu s ostatními. Soubory, které jsou v kořenovém adresáři umístí do zvláštní složky označené „/“.
Klasický náhled s adresářovou strukturou většinou vyvolat nejde, stejně jako zjistit název přehrávaného souboru, pokud je delší než nějakých 25 znaků. Při přehrávání se pak ve videu ukazuje maximálně 30 znaků, což seriálové fanoušky zrovna nepotěší.
U fotografií dělá televizor standardně to samé, ale s adresáři se nezatěžuje. Vše nahází pouze do jednoho náhledu. U nich pak název při promítání nezjistíte vůbec, takže šmudlo vzpomínej, a při náhledu miniatur jde opět do nějakých 20, 25 znaků.
Naštěstí jdou u fotografií stále vyvolat dva další režimy náhledu – adresářový a třídění podle data či měsíce.
V případě režimu hudby, je vše opět při starém. Pokud zmáčknete tlačítko „i“ zjistíte z ID3 tagů titul, album, či interpreta, pro změnu ale vůbec nezjistíte název souboru. Pokud náhodou pustíte skladbu ve WMA, kterou televizor taktéž umí, nezjistíte nic o skladbě vlastně nic, protože tagy chybí.
Nastavení pro právě přehrávané video (jak možná vidíte na pozadí, spíše nepřehrávané). Panasonic nyní podporuje více audio stop u MKV, avšak čeština v titulcích nesedí a titulky mají jen jednu velikost. Někdy jsou navíc naprosto nečitelné, protože v mém případě často interferovaly s obrazem.
K videu ještě doplním, proměnlivou podporu u SD a HD nahrávek. například MPEG-2 televizoru problém nečinil, jeho kamera Panasonic SDR-SW21EP z roku 2009 a souborem s koncovkou MOD a rozlišením 704×576 bodů už ano. Nejinak tomu bylo u HD kamer: transportní stream opomíjí (TS) a vedle dalšího opomíjí opět i firemní 3D kameru Panasonic HDC-SDT750 vytvářející soubory s koncovkou MTS. A to se soused těšil, že mu jeho kočku ukáži ve 3D…
Vše by měl vyřešit výše jmenovaný postup.
Jednoduché MKV televizor přehrál bez problémů (720pL4.0, 8RF, zvuk v AAC), složitější –1080p, 40 Mb/s, L5.1, 16RF – už nikoli. Přehrány byly i dva soubory ve WMV HD 1080 a 720, sice beze zvuku, ale i tak se to vidí málokdy.
Na to samé natrefíte, když chcete navázat na rozkoukaný film. Jde to, avšak jen tehdy, pokud se nepřepnete do režimu televizního vysílání. I tak je to ale lepší než nic.
Docela by mě zajímalo, kdo je za tenhle multimediální guláš odpovědný. Proč firma tolik trvá na originální adresářové struktuře u některých video nahrávek, když se jí to před lety u fotografií vracelo jako bumerang, a tudíž proč televizor odmítá přehrát záběry natočené kamerami vlastní výroby. Ne, že by tomu minulý rok bylo jinak, ale tohle zákazníky asi neuspokojí. Zvláště když s tím Samsung a LG většinou problémy nemají. Panasonic si tak jen vyhání peníze z vlastní kapsy. Bohužel i z české kapsy, protože tohle je pro řadu zákazníků neakceptovatelné.
Nové brýle pro 3D jsou jedním slovem vynikající! Vešel jsem se do nich i s vlastními brýlemi a díky výrazným postranicím neinterferují se světlem okolí ani v u mě doma, kde mám z levé strany okno.
Prostorový obraz i s výbornou detekcí ze satelitu
Televizor se dodává bez brýlí, synchronizační vysílač je ale zabudován, takže opravdu stačí dokoupit potřebný počet brýlí, což ovšem není levná záležitost (asi 3.500 Kč).
Pokud si je pořídíte, uvidíte, že Panasonic TX-P42GT30 velice dobře detekuje satelitní 3D vysílání (v mém případě obrazy vedle sebe, tedy vertikální 3D), což ještě minulý rok neuměl nikdo. Jen se při příchozím signálu chvíli zamyslí a pak během pár sekund 3D správně zobrazí.
Ať z vysílání, či z obvyklých testovacích vzorků z nejrůznějších Blu-ray disků, nikde jsem nepozoroval známky dvojité hrany, nebo třeba toho, že by při velmi vysokém datovém toku zapůjčený přehrávač DMP-BDT310 (5.995 Kč) nějak se zobrazováním či zvukem zaváhal. Měl sice klasické problémy s multimediální kompatibilitou, ale jinak nevykazoval sebemenší problémy.
S designem si firma vyhrála – nebýt lesklé černé a stejně se lesknoucí obrazovky, byl by pomalu dokonalý.
Má pohodové barvy, ale zapomeňte na češtinu a multimédia
Bohužel i u tohoto televizoru pro rok 2011 platí to, co bylo řečeno u těch v minulém roce. Pokud chcete televizor i pro jiná multimédia, než fotografie, nekupujte si ho. Naštěstí pro firmu, spousta lidí multimedialitu u televizoru vůbec nevyžaduje. Ti ale už možná nepřekousnou, že jim nepřehraje videa ani z vlastních videokamer či fotoaparátů. Tedy pokud záznam nenecháte na kartě, na které jste ho natočili.
Pro většinu těch citlivějších ale možná bude horší větrák spouštějící se už při zapnutí, kdy ho jasně slyšíte. V okamžiku, kdy jsem zvuk trochu více ztlumil nebo ho vypnul, slyšel jsem ho většinou taktéž. Neříkám, že se na to nedá zvyknout, ale během krátkého testu to hodnotit nemohu.
Pod řadou GT je už jen ST30. Jaký je nevím, ale GT30 je velice dobrý plazmový televizor. Najdete u něj výborné resamplování z nízkého rozlišení (DVB-T) na Full HD panel (1 920×1 080 bodů), velice dobře nastavené základní obrazové režimy a nepřešumělé scény. A také přirozenou pleťovou barvu a nikoli elektronicky dotvořenou.
Obraz je solidní a vyvážený, ať už sledujete cokoliv a v jakémkoli režimu. Nicméně přišel mi nejlepší režim „Kino“.
Zvuk je nemastný, neslaný, ať děláte co děláte, ale to sebou nese tenký návrh – 37 mm tlustá plazma. Světe zboř se!
Nicméně tenhle přístroj je po dlouhé době první s DVB-S tunerem do nějakých 40.000 Kč, který není ořezaný v jiných ohledech, především v kvalitě resamplování. Něco takového, už jsem v této kategorii neměl v ruce dlouho. Vaše spokojenost vedle požadavku na české prostředí (v EPG kupodivu chodí bezproblémově) a multimedialitu bude závislá především od stupně akceptování tenkého návrhu s nutností zabudování větráku.
Typicky se pak televizor uplatní při náhradě DVB-S set-top-boxu. Stačí ho totiž jen zapojit a odmáčknout ladění. Zbytek udělá sám a vy si kanály musíte jen setřídit.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– 2× tužkové baterie (AA)
– natáčitelný podstavec
– adaptérové kabely pro: anténní připojení (DVB-T i DVB-S), kompozitní, komponentní, SCART, stereo audio, optické digitální audio
– napájecí kabel (napevno přidělaný, třížilový)
– feritové jádro
– uživatelská příručka na DVD, stručná papírová uživatelská příručka
foto: autor a Panasonic