Rockaway Ventures patří mezi málo českých fondů, které si sahají na opravdu velké technologické příběhy. Investuje do pokročilejších startupů v Evropě i v USA, a to ve chvíli, kdy už mají za sebou první tržní úspěchy, ale před sebou globální průlom. Čerstvým důkazem je investice do amerického Apptroniku, který vyvíjí humanoidní roboty. Ti mají brzy nastoupit do továren po boku lidí a jednou možná i do jejich domácností. Rockaway do firmy vstoupil po boku Googlu, Mercedes-Benz či zemědělského giganta John Deere.
Petr Šmíd ví, jak se technologie mění v byznys. Do Rockaway přišel po jedenácti letech v Googlu, kde řídil spuštění a expanzi produktů jako Google Pay nebo Google Assistant v deseti zemích střední a východní Evropy.
Dnes stojí v čele fondu, který loví budoucí světové hráče v umělé inteligenci, deep techu a digitalizaci. V jeho portfoliu najdete například Bottlecap AI, startup Gjirafa přezdívaný „balkánský Google“ nebo českého jednorožce Productboard. Jeho ambice je jasná: pomáhat zakladatelům dobývat svět a budovat technologické lídry z regionu CEE. „Evropské startupy nemají luxus být lokální. Pokud chtějí uspět, musí od prvního dne myslet globálně,“ říká.
Mění se něco na potřebě, aby české startupy mířily do USA?
Myslím, že obecně pokračuje trend, že musíme stavět globální startupy. Vidíme to hlavně na budování amerického trhu – startupy to dělají čím dál víc a čím dál dříve. Jsou na to i data, studie Dealroomu a Index Ventures ukazují, že startupy si v ranější fázi budují americkou přítomnost.
Nedávno jsme investovali do startupu, který vyvíjí AI nástroj pro vyhodnocování výkonnosti vývojářů. První krok byl flip do Delaware a nastavení modelu, že zakladatel tráví polovinu času v Americe a buduje tamní trh. Strategie jsou dnes pestřejší, není to jen o přesídlení do USA. Některé startupy americký trh využívají třeba pro nábor talentů z evropské diaspory.
Znamená to, že nemůžu budovat technologie z Česka?
Už tu vzniká generace zakladatelů, kteří staví extrémně ambiciózní firmy přímo z Evropy. Ondřej Vlček buduje globální startup z Prahy, Jarda Beck s Tomášem Mikolovem staví Bottlecap AI. Tito lidé vědí, že potřebují globální trh, ale nechtějí nutně přesunout centrálu do Silicon Valley. A to je strašně důležité. Když máte firmu řízenou odsud, roste šance, že peníze vydělané úspěchem se budou reinvestovat zpátky do místního ekosystému. Bez úspěšných startupů řízených odsud a bez investorů, kteří do nich budou investovat, vydělávat a reinvestovat, ekosystém prostě fungovat nebude.
A jak na tom jsme nyní?
Máme obrovský deficit v historii venture kapitálu. Amerika je první, pak až západní Evropa a teprve po ní východní. To je zásadní problém. Nejlepší startupy pak přirozeně chodí pro Series A a další kola k západním nebo americkým fondům. Z pohledu zakladatele je to logické. Z pohledu ekosystému je to tragédie. Když Sequoia investuje do Mews nebo Eleven Labs, je to jednak potvrzení toho, že tady vznikla výjimečná firma, ale současně na tom vydělávají američtí penzisté. My tady řešíme nerovnováhu penzijního systému a zároveň nám unikají miliardy, které by se mohly vracet zpět do inovací. Navíc nemáme dostatečně velké fondy na růstová kola. Bez nich nemáme firmy, které by odsud dělaly globální rozhodnutí, budovaly top management a učily celý region, jak řídit globální byznys.
České startupy získávají na domácí půdě peníze v rámci kol pre-seed a seed, když s byznysem v podstatě stále začínají, u series A se to láme. Proč?
Podle Dealroomu je dnes průměrná Series A v Evropě 12 milionů eur. I fond se 70 miliony eur má problém udělat pětimilionovou investici – takových uděláte deset a matematika přestane vycházet.
Potřebujeme větší fondy a hlavně institucionální kapitál. Banky a penzijní fondy se zatím do venture kapitálu téměř nezapojily. Bez zapojení institucí se plnohodnotně účastnit Series B a dál prostě nedá. Tam už se bavíme o stovkách milionů dolarů.
Co tedy konkrétně chybí, aby se region dokázal posunout dál?
Musí se toho stát víc současně. V první řadě potřebujeme větší fondy, protože v růstových kolech se vydělávají velké peníze. Čím jste dál, tím větší je absolutní množství kapitálu, které můžete vydělat – a které se pak může vrátit zpátky do ekosystému. Narážíme ale na to, že tady jsme schopni nasbírat jen omezené množství peněz od individuálních lidí a podnikatelů, kteří je chtějí dát do venture kapitálu. V zajištění kapitálu byly fondy relativně úspěšné. Ale to samo o sobě nestačí. Je potřeba, aby bylo daleko více institucionálních peněz – bank, pojišťoven, penzijních fondů. Ty se zatím do startupového sektoru prakticky nezapojily. První vlaštovkou je Aspire11, ale musí se toho dít mnohem víc.
Necháte-li stranou takové institucionální investory, můžete něco udělat?
Musíme mít stejný mindset jako nejlepší startupy. Nedívat se jen na Česko nebo CEE, ale na celý svět, hlavně ten západní. Musíme být schopni udělat investici do startupu z Nordics, pokud jsme v nějakém tématu schopni opravdu pomoci lépe než většina tamních fondů. Musíme být schopni pomoci s americkou expanzí, spolupracovat se západními fondy a dělat práci na úrovni, která je srovnatelná s jejich standardem. Úroveň ambice musí být nastavená takto vysoko. S tím souvisí i ambice z hlediska velikosti investic a velikosti fondů.
Říkáte, že bez zapojení institucí se nemůže český VC fond stát plnohodnotným hráčem v pokročilejších kolech?
Myslím si, že bez většího zapojení institucí to bude velice obtížné. Zmíněné stovky milionů ve fondu potřebné pro Series B jsou peníze, které všechny venture kapitálové fondy tady dohromady sotva dají. Není realistické, že by to byl schopen udělat jeden fond bez institucionálního kapitálu.
Jak dnes vypadá investiční strategie Rockaway Ventures? Jaké startupy vás zajímají?
Když jsem tady před rokem a půl začínal, aktualizovali jsme investiční strategii a postavili ji kolem toho, čemu říkáme transformativní technologie. Pro nás jsou to dvě hlavní oblasti. První je B2B software tažený AI, který mění pravidla hry v odvětvích, ve kterých firmy fungují. Může to být Bottlecap AI, který zvyšuje efektivitu jazykových modelů. Může to být startup, který mění pravidla hry v entertainmentu a videu. Nebo startup vyvíjející nástroj pro vyhodnocování výkonnosti vývojářů – tedy změna v tom, jak fungují lidé a jejich produktivita.
Druhou oblastí je „physical AI“, kde se software potkává s reálným světem, zejména v tradičních odvětvích: defence tech, industrial tech a energetika. V defence techu jsme po boku Draper Associates investovali do Vermeeru, amerického startupu s americkým zakladatelem, který působí na Ukrajině a vyvíjí navigaci pro drony. Jádrem je software, který na základě obrazu z terénu umožňuje dronu fungovat bez GPS signálu – v prostředí, kde není signál nebo kde nesmíte nic vysílat. V industrial techu nás zajímá robotika, plánování výroby a automatizace. Společně s investory, jako jsou Google, nebo Mercedes jsme investovali do amerického startupu Apptronik v series A, která se blíží miliardě amerických dolarů, vyvíjejícího humanoidní roboty pro průmyslové použití. Zajímá nás také oblast plánování výroby a prediktivní údržbu strojů pomocí umělé inteligence. Tedy technologie, které z běžné továrny udělají chytrou. V energetice jsme investovali do dánského startupu vyvíjejícího novou generaci chytrého měřiče spotřeby energie s AI modulem, který dokáže řídit spotřebu budov a odhalovat poruchy. Obecně věříme, že další vlna AI bude využívat data z fyzického světa.
Zmíněný defence tech ale přeci není úplně tradiční doména venture kapitálu. VC fondy do oboru tak dlouho neinvestují, že?
Tradiční ve smyslu toho, jakým odvětvím je obrana jako taková – letadla nebo zbraně se vyráběly „vždycky“. Defence tech je něco nového: místo, kde se technologický svět potkává s tradičním průmyslem. Pro nás je tedy zajímavá aplikace technologie do tradičního odvětví. Začali jsme se mu věnovat asi před čtyřmi lety, po začátku války na Ukrajině. Ukázalo se, že technologie budou v tomto odvětví hrát zásadní roli a že je to klíčové pro budoucnost našich zemí. Chtěli jsme u toho být, porozumět tomu a postupně na tom stavíme naše investice – jak ve venture, tak v private equity.
Ano. Upravovali jsme dohodu fondu, abychom mohli investovat do obranných technologií. Mnoho fondů to nemůže kvůli omezením ze strany veřejných institucí, například EIF. My máme soukromé investory – partnery, které známe, a úspěšné podnikatele, se kterými jsme schopni se flexibilně dohodnout. Jsou to soukromé peníze a největším investorem jsme my jako Rockaway – máme zhruba čtvrtinu kapitálu fondu.
Existují další nepřekonatelné překážky? Jsou takové varovné signály u startupů a zakladatelů?
Jsou dvě zásadní věci. První souvisí s osobou zakladatele. Pokud je problém s integritou, je to pro nás vždy stopka. Když zjistíme, že reference mluví o tom, že se nezachoval v některých situacích zcela férově. Jeden kolega mi kdysi řekl: „VC investice je jako katolická svatba. Není z ní cesta ven.“ Budete spolu dlouho a musíte si být jistí, že ten člověk s vámi bude jednat fér.
Druhá věc se týká produktové vize. Pokud mi zakladatel v seed fázi řekne: „Produkt je hotový,“ říkám: „Počkej, ty jsi na začátku.“ Musí tam být inovativní myšlenka, jak prostřednictvím technologie vytvořit svoji konkurenční výhodu. Jako Google – začal vyhledáváním, ale mise byla „organize the world's information“. A pak přišly Android, YouTube, AI. Technologický startup nemůže používat tradiční technologii. Musí mít v této oblasti konkurenční výhodu. Buď unikátní data, nebo vlastní technologii. Bez toho je velmi těžké dlouhodobě uspět.
Pokud tedy mluvíte o referencích, znamená to, že v investorském světě dobře fungují tamtamy?
Jednoznačně. Partner velkého amerického fondu mi řekl: „Our business is based on gossip“, náš byznys je postavený na drbech. Je to samozřejmě nadsázka, ale reference na lidi a týmy jsou extrémně důležité. Zároveň je důležitý sourcing – spousta informací není nikde na internetu. Dnes je velký trend mít rizikový kapitál řízený daty, je spoustu datových platforem, ale ve finále přidaná hodnota mě jako člověka v ekosystému je v tom, že jdu za rámec těchto dat a jsem schopný číst tyto signály, získat informace a využít je dřív než ostatní.
A jak to funguje v Česku? Umíte spolupracovat s konkurencí?
Částečně (smích). VC svět je typická „coopetition“, kombinace kooperace a konkurence. Na jednu stranu jste konkurenti, na druhou stranu bez ostatních fondů nemůžete fungovat. Někdo do startupu investoval před vámi, někdy budete investovat společně. Je to podstata tohoto byznysu. V Americe funguje spolupráce aktivněji a víc, i když trh je konkurenčnější. U nás jsem ze začátku cítil víc pomlouvání a závisti, než bych čekal. To je něco, co bych chtěl změnit. Spolupracujeme, koinvestujeme. Ale ta kultura otevřenosti by mohla být silnější. Je nicméně řada českých investorů, se kterými máme výborné vztahy.
Vypadá to tak. Je to dané i tím, že závazek fondu je dlouhodobý. Typicky jsou postavené na deset let.
Už na začátku si musíme velmi pečlivě vybírat trhy, do kterých vůbec vstupujeme. Nechceme investovat do oblastí, které nemají dlouhodobý růstový potenciál. Valuace startupů stojí především na dvou pilířích – na růstu a na profitabilitě. U early-stage firem, tedy těch v rané fázi, hraje klíčovou roli hlavně růst. Ten ale nemůže být umělý nebo krátkodobý, musí být tažený samotným trhem. Pokud trh neroste, startup na něm dlouhodobě neuspěje, ať je jeho produkt sebelepší. Když se podíváme na největší technologické příběhy, je to krásně vidět. Google vznikl v roce 1998, na burzu vstoupil v roce 2004, šest let od založení na tom investoři pohádkově vydělali. Ale dnes, skoro třicet let od založení, podle mě jeho mise zdaleka není vyčerpaná. Firma pořád nachází nové vlny růstu, třeba v kvantových výpočtech. Firma může pohádkově vydělat v roce tři, když sesbírá Series B a my toho většinu prodáme a budeme tleskat zpoza čáry. A nebo si něco necháme a věříme tomu, že dojde až k IPO.
Tohle patří k úplně nejtěžším rozhodnutím v celé práci venture investora. V každém okamžiku musíme zvažovat několik faktorů najednou: jak odhadujeme další vývoj firmy, jaké má před sebou růstové příležitosti a také to, jestli jsme schopni se účastnit dalších investičních kol. Protože pokud se jich chcete účastnit, může Series A ve Spojených státech být 500 milionů dolarů. Pokud víme, že už nebudeme schopni držet krok s velikostí budoucích investic, někdy dává smysl část podílu prodat.
Jsou tedy i investice, u kterých jste si řekli, že na toto prostě ve finančním ohledu bohužel nemáte tak, aby vám to dávalo smysl?
V aktuálním fondu jsme spíš u začátku, než abychom dělali tato rozhodnutí. A u předchozího fondu jsem nebyl. Nicméně bavili jsme se o těch situacích a nejvýraznější to bylo asi u Productboardu. Některých velkých růstových kol jsme se už plně neúčastnili a část podílu jsme postupně prodávali. Bylo to racionální rozhodnutí vycházející z našich možností i z toho, jak se firma dál vyvíjela.
Bez ohledu na finanční stránku věci, jsou investice, u kterých jste si říkali, že vám utekly, že jste se měli účastnit?
Vždy jsem si říkal, co je za tím, že jsme neinvestovali do Mews. Protože Rockaway dlouhodobě segment travel investovalo. Ale zjevně jsme nebyli sami, kdo si to zpětně říkal… Na druhou stranu jsme poslali peníze do Apaleo, německé firmy, která dělá automatizovaný software pro hotelový management. To byla v tomto ohledu naše sázka.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU