Hlavní navigace

Přibude v Radě Českého rozhlasu další odpůrce Petra Duhana?

Po bývalém šéfovi ČRo Dvojka Jiřím Vejvodovi by v radě mohl zasednout exředitel Leonarda a nynější ředitel pražské zoo Miroslav Bobek. Zrekapitulujme si jeho výroky na adresu Duhanova vedení.
Jan Potůček
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

„ČRo Plus na střední vlně je mrtvý projekt“

V devítičlenné Radě Českého rozhlasu by mohl přibýt další kritik generálního ředitele Petra Duhana, který nemá současného šéfa rozhlasu příliš v lásce. Z osmi kandidátů na poslední volné místo v kontrolním orgánu veřejnoprávního rozhlasu dva v rozhlase pod Duhanem pracovali a instituci za jeho vedení nebo působení v topmanagementu opustili. Vedle někdejšího Duhanova náměstka pro správu a provoz Oldřicha Šestáka jde také o nynějšího ředitele pražské zoologické zahrady Miroslava Bobka. Ten stál u zrodu digitální stanice Leonardo zaměřené na popularizaci vědy, již Duhan nechal loni rozpustit v nové stanici mluveného slova Český rozhlas Plus.

Bobek, který po odvolání Václava Kasíka z funkce generálního ředitele ČRo v roce 2009 kandidoval na nejvyšší funkci v rozhlasu a neuspěl (ve finále se rozhodovalo mezi Richardem Medkem a Petrem Duhanem, přičemž uspěl Medek, který ale v čele rozhlasu vydržel pouhý rok a poté ho nahradil Duhan), se dlouhodobě veřejně strefuje do nynějšího vedení rozhlasu. V srpnu 2012 například označil chystané sloučení stanic ČRo 6, Leonardo a Rádio Česko do nového okruhu mluveného slova na střední vlně za „mrtvý projekt“, loni zase na svém profilu na Facebooku ironicky komentoval novou korporátní identitu rozhlasu.

Logo Českého rozhlasu Leonardo
Zdroj: Český rozhlas

Likvidaci stanice Leonardo Miroslav Bobek současnému řediteli rozhlasu Petru Duhanovi nikdy neodpustí

„To je logo? Vypadá to jak krájení salámu“

„Stanice mluveného slova je podle mého názoru velmi problematický projekt. Na střední vlně je to mrtvý projekt. Ve spojení se zrušením Leonarda a Rádia Česko by to pro Český rozhlas byl neodčinitelný krok k bezvýznamnosti,“ uvedl Bobek k plánovanému rušení Leonarda. Nové logo Českého rozhlasu pak loni v březnu okomentoval slovy: „Nevím proč, ale evokuje mi to krájení salámu nebo tak něco…“ Že Bobkovi není lhostejné, co se s rozhlasem děje i poté, co se stal ředitelem Zoo Praha, bylo patrné už v roce 2010, kdy se poprvé ucházel o členství v Radě Českého rozhlasu. Tehdy jej nominovalo Folklorní sdružení ČR, organizace velmi blízká někdejšímu šéfovi rozhlasu Václavu Kasíkovi, za něhož Bobkova kariéra v rozhlasu strmě stoupala.

Na sklonku svého působení v rozhlasu ale Bobek hrál vabank, když se v roce 2008 ještě za ředitele Kasíka ostře vymezil vůči tehdejšímu programovému řediteli Richardu Medkovi kvůli jeho prohlášení, že posluchači stanice pro mladé Rádio Wave „nejsou budoucností tohoto národa“ a okruh by se měl zaměřit na mainstreamovější hudební tvorbu. Bobek tehdy jako člen vedení rozhlasu vyzval Medka, aby se posluchačům veřejně omluvil a rezignoval. To se však nestalo a Medek naopak o rok později po odvolání Kasíka stanul v čele rozhlasu jako prozatímní, a po vyhraném konkurzu jako řádný ředitel. Bobek mezitím uspěl ve výběrovém řízení na ředitele pražské zoo a rozhlas opustil.


Zdroj: Facebook

Takto Miroslav Bobek vyjádřil svůj názor na novou vizuální podobu korporátního loga Českého rozhlasu a zánik samostatné stanice Leonardo

Došlo by na pragmatickou dohodu?

Bobek nyní vystupuje jako umírněný kandidát do rozhlasové rady, který se nevymezuje vůči vedení ČRo, jeho blízcí spolupracovníci z rozhlasu i pražské zoo ale velmi dobře znají i jeho stinnou stránku: velmi výbušnou povahu, drsný přístup k podřízeným a nekompromisní postoj k těm, které z různých důvodů považuje za své nepřátele. Peter Duhan mezi takové nepřátele rozhodně patří, byť u Bobka nelze vyloučit pragmatický přístup a snahu o dohodu, pokud by to něco přineslo pražské zoologické zahradě nebo jemu osobně. Bobek totiž hodně sází na PR a pozitivní sebeprezentaci, které se mu u rozhlasu po jeho odchodu logicky nedostávalo. I dřívější projekty, které rozjížděl ještě jako člen vedení rozhlasu ve spolupráci s pražskou zoo, po jeho odchodu do zoo v rozhlasu skončily a hledaly si jiné mediální partnery.

Pro Petra Duhana by ale rozhodně nebylo zvolení Miroslava Bobka do Rady Českého rozhlasu moc příjemné. Stejně jako čerstvý radní Jiří Vejvoda nebo další kandidát Oldřich Šesták totiž vidí do „střev“ rozhlasu a nedá se ošálit hezky zpracovanými analýzami a daty, která se hodí do krámu vedení rozhlasu. Od začátku by byl velmi tvrdou opozicí, pokud by tedy nedošlo na onu pragmatickou domluvu „něco za něco“. Šlo by o třetího „rýpala“ v radě po Pavlu Šafaříkovi a Jiřím Vejvodovi (u něhož lze předpokládat, že Duhana nebude příliš milovat kvůli tomu, že ho současný ředitel před časem odvolal z postu šéfa celoplošného okruhu Dvojka a donutil rozhlas zcela opustit), což v devítičlenném kontrolním orgánu rozhlasu není málo. Ze zasedání rozhlasové rady by už nebyla selanka, při níž řediteli prochází vše, co předkládá, a oponuje mu jen jediný radní, který je všeobecně považován téměř za blázna.

Koronakrize MM tip


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Pro Petra Duhana už nebudou zasedání Rady Českého rozhlasu selankou. A to ještě neví, zda se do ní neprobojuje některý další exmanažer rozhlasu.

Rada Českého rozhlasu potřebuje více kritických členů

Otázkou zůstává, co si přejí poslanci: chtějí podržet Petra Duhana a nynější vedení rozhlasu? Pak se asi Miroslav Bobek ani Oldřich Šesták do rady neprobojují. Při pohledu na jména dalších kandidátů už není vidět žádný jasný kritik současného managementu, až na výjimky nejde ani o lidi, kteří by měli nějaký rozhled v mediální branži. To je pro člena jakékoli mediální rady velký hendikep, pro generálního ředitele veřejnoprávního rozhlasu ale výhoda: takovým radním může naservírovat prakticky cokoli, aniž by se musel obávat kritiky a žádostí o doplňující informace. Poslanci si tedy musí před volbou posledního rozhlasového radního odpovědět na jednoduchou otázku, zda chtějí zvolit přitakávače, nebo drába.

Rada Českého rozhlasu i Rada České televize by se měly vrátit ke své kontrolní funkci, to však při dosavadní praxi „ochrané ruky“ nad generálním ředitelem není možné. Změnit to nelze úpravou zákona, ale volbou takových radních, u nichž lze očekávat pevné postoje a nekompromisní snahu o blaho médií veřejné služby, nikoli jenom jejich ředitelů.