Oproti pohádkám typu “Pyšná princezna” nebo “Tři oříšky pro Popelku” však tento film zůstal velice chudým příbuzným. Navíc, ani samotný scénář R. Merknera nedával záminku k tomu rozpočet zvyšovat. Ono se toho totiž v pohádce moc neděje. Mimo evokace dvou zmíněných pohádek. Příběh v režii K. Janáka a v dramaturgii B. Johnsonové je jednoduchý, skoro se chce napsat prostičký.
Na začátku mladí pánové, v čele s Jankem – hlavním hrdinou v podání M. Rumla – trénují šerm a je vidět, že se to herci pěkně naučili. Ale nemají to vžité. Na jejich pohybech je vidět dril mistra šermíře a nikoliv uvolněnost ve stylu např. J. Abrháma z “Konce starých časů”.
Princezna – dost neprinceznovská M. Timková – s dvorními dámami se chovají a hovoří maličko jako dnešní puberťačky ze střední školy. Pedagog Scapani, představovaný poněkud přehrávajícím panem Nárožným, připomíná pana Libíčka z “Tří oříšků pro Popelku”. Studenti mu tropí nezbednosti. Bohužel ale nejsou k smíchu.
Objeví se zmínka o Jankově otci Přibíkovi, který už 20 let hledá vrahy královny. Škoda, že to není pojato obrazově. Že režisér nenatočil scénu přepadení královského kočáru a jeho pádu do propasti.
Janek recituje své nevalné verše princezně, aby ji zaujal a přesvědčil o tom, že s ním má na plese tančit. Zmínka o Ovidiovi v nich je poníží ještě víc než jejich těžkopádnost.
Tři lumpové v čele s Dietrichem (M. Kramár) se blíží k hradu s jedním vozem a pár muži doprovodu. Hlavní lump se se zalíbením dívá na princeznu. Pak všichni tři uloží svou truhlu diamantů do královské pokladnice. Zpátky ji chtějí jen, když ji budou žádat rovněž všichni tři. Hlídat má Janek. Kupodivu, místo stráží. Janek tak přijde o taneční večer. A s princeznou tančí Dietrich. Ten tanec moc neovládá a šlape jí na nohu. Je hrubián. A nafoukanec chlubivý. Princezna s ním už tančit nechce. Radši jde za Jankem do vězení. On žárlí. V očích princezny se objevuje láska. Nicméně on ji lehce urazí a ona odejde i z vězení. Lehká evokace “Šíleně smutné princezny”?
Lump zvaný Stach se naoko zlobí, že si ho Dietrich pošle pro víno. A vymámí z Janka truhlici. Dva další lumpové na něj odkudsi pokřikují, ale nejsou u toho. Jakoby jim jde před svědky o víno, ale Janek si myslí, že o truhlici. To je, panečku, “chytrá” léčka. A tak Stach prchá s truhlicí. Janek snídá palačinky a dvorní dámy nevědí, co to jí. Do žertování přichází Dietrich s kolegou a rozčilují se, že Stach ukradl truhlu. Janka zatknou, protože – kdo ví, zda se se Stachem nedohodl? “Kluci neblázněte…” říká Janek lidově strážím, když ho vedou. Při odvádění do hladomorny Janek odhalí znamení – cejch na Dietrichově ruce.
Lumpové žádají poklad nebo refundaci. Princeznu a půl království. “To je obvyklá sazba.” Princezna odmítne. Nevýrazný král J. Bartoška chce Janka znovu vyslechnout. No, on ho zatím nikdo nevyslechl, tak proč znovu, že? Dietrich souhlasí, ale výslech povede on. Princezna trpí, že se musí vdát za takového zlého člověka. Král je zničen a žádá po pedagogovi, aby mu udělal kocoura. Pan Nárožný mňouká. Dietrich se chystá mučit a zabít Janka. Ale Janek je šikovný, šlápne druhému lumpovi na nohu a uteče. Pedagog přesvědčuje princeznu, aby se za Dietricha vdala. Princezna oslovuje dvorní dámy jako kamarádky: “Holky…”
Janek prchá, princezna prchá… Při prchání se potkají na stěně hradu. Slaňují. Honička po hradbách a okolí je dlouhá, zdlouhavá a “veselá”, ne příliš napínavá. Pedagog je komický. Janek odmítne obout princezně střevíček. Skáče na zeď přes hrazdu, jako akrobat. V historii se všude možně asi stavěly hrazdy. Princezna si přinese žebřík, pořád se bojí o šaty. Janek jí moc nepomáhá. Vyžaduje po ní samostatnost. Např. při skákání z domu na dům. “Já myslím, že dobrý, ne?” zajásá princezna po úspěšném skoku. Princezna hned, jak přijde k Jankově matce, jí vysvětlí, že Dietricha si nevezme. Pak se převlékne do civilních šatů, aby ji nikdo nepoznal. Náznak erotického prvku. Janek princeznu šmíruje při převlékání.
Najednou princezna vleze do kanálu. Na šaty a čistotu již nedbá. Jankovi se tam moc nechce, ale co má dělat? Jedna chodba vede ven z města. Kupodivu ji objeví napoprvé. A nikde žádná krysa. Za to loďka připravená pro ně.“Vašku, vždyť nemám ani meč. Není ti to trapný?” To Janek křičí na zbrojnoše, když ten na něj mává svým mečem. Prchají dál na loďce. Princezna křičí: “Sakra.” Praští Dietricha pádlem do hlavy a sebere mu měšec. Dietrich přebírá velení v pátrání po princezně. Král se stává roztřeseným staříkem. Janek s princeznou u ohníčku v lese vedou řeč o hejkalovi a vlkodlakovi. A je tady láska. On jí dá svou vestu, ona mu položí hlavu na rameno. Dietrichův zlověstný smích se k nim přibližuje. Jim nezbývá, než prchnout do bažin.
Prchání trvalo cca 20 minut (tak dlouho pravděpodobně proto, že bylo nutno natáhnout čas). Končí to tím, že se ti dva mladí lidé topí v močálu potom, co v něm bloudí a nemohou se najít. Čert ví, proč se rozdělili? Najednou jí Janek začne tykat. No jo, jsou mladí a hlavy jim mizí ve špinavém bahně, tak co s dvorskou etiketou? Kdopak jim asi pomůže? Je to Přibík, Jankův otec, který má v bažinách chajdu. Evidentně okolo ní 20 let hledal vrahy královny. A pochopitelně je tam nenašel. Vrazi do bažin nikdy nevlezli.
Dietrich žádá trůn. Princezna i Janek jsou po probuzení úplně čistí. Zajímavé po tom, kdy je Přibík vytáhl z bažiny. Asi je mimo obraz umyl a vypral jim ošacení. Nebo, že by kostymérka? Přibík ovšem při tom všem Janka, svého syna, nepoznal a je překvapen nečekaným setkáním. Princezna se snaží dělat na ohništi palačinky. Stává se z ní hospodyňka. V měšci Dietricha je objeven královnin prsten. Navíc lotr má ten cejch. Přibík konečně ví, kdo je vrah. A vrah chce, aby došlo ke korunovaci. Přibík a spol. se vracejí do města v kápích. Kde je ten Přibík v barabizně uprostřed močálu sebral?
Už se to blíží. Král má říct lidu, že Dietrich bude králem. Ale před krále předstupuje Přibík. Nikdo ho nezastavil. Král nemá na hradě stráže. Lidi si k němu můžou chodit, jak je napadne. A je tu i Janek a princezna. “Holka zlatá,” jak říká král. Tomu pak zopakují, jak to bylo s prstenem a Dietrichem. Jako bychom to už nevěděli. Král vrací Dietrichovi váček s prstenem. Dietrich se prozradí. Ale král je omráčen Dietrichovým poskokem.
Dietrich se sám jmenuje před lidem králem. Přibík prozradí lidem pravdu. Hrozí mu nebezpečí. Jde do vězení. Princezna do svých komnat. Lump odváží krále schovaného v pytli. Princezna se musí vdát za Dietricha nebo se jejímu tatínkovi “stanou moc ošklivé věci”, jak tvrdí ženich. Nový král trvá na tom, aby při svatbě bylo veselo. Jinak budou padat hlavy.
Janek sleduje pěšky povoz vezoucí zajatého krále do jeskyně ke Stachovi a k pokladu. Janek krále osvobodí. Zlý Stach po něm jde palicí. Naštěstí je v jeskyni hrazda, a tak se na ní může Janek houpat, unikat a předvádět salta. Janek možná někdy pracoval v cirkuse nebo je děláním salt posedlý. Druhý lump zatím někam zmizel.
Chystá se svatba. Nucené, “nefalšované” veselí. Janek přináší poklad a odhaluje, že jde jen o sklo. A Dietrich se vrhá do šermířského souboje s Jankem. Ten si neodpustí salta. A nakonec dá Dietrichovi pěstí. Král dá Dietricha zavřít. Princezna se objímá s Jankem. Král a pedagog souhlasí s jejich spojením. Přibík je znovu s manželkou. Janek je korunován a už chce, aby mu pan Nárožný dělal kocoura. Mňau.
Je pravda, že tahle pohádka patří k tomu lepšímu, co ČT divákům v posledních letech svým nedobrovolným platičům nabídla. Je pravda, že je to příběh s odkazy na jiné filmy. Je pravda, že např. postava Přibíka je cosi jako deus ex machina nebo jako za socialismu soudruh, který vždycky přišel a všechno nakonec “moudře” vyřešil. Scénář je poněkud zmatený, zřejmě dramaturgyně nebyla schopna pracovat jako dramaturgyně, ale pouze jako někdo, kdo říká “líbí – nelíbí”.
Režie podtrhuje nevýrazné herecké výkony, z nichž vybočuje snad jen pan Nárožný, který si dělá, co chce a hraje “znásobeného” Nárožného ve stylu “Mach a Šebestová”. Skoro to vypadá, jako by režisér buď nevěděl, jak herce vést, nebo na to, pod vlivem ekonomického tlaku, neměl čas. Tak nevím, proč už konečně nepřijdou do ČT zase jednou lidé, kteří umějí dramaturgovat a psát? Protože scénářem vše začíná. Sebelepší režisér z hloupého a impotentního scénáře nic nevykřeše.
P.S.: Už se těším, že zase nějaký chytrák napíše pod tento článek něco o mých “odmítnutých” scénářích. Pro takového člověka jedna podstatná poznámka: Zamyslete se nad pohádkou a mým hodnocením. Nikoliv nade mnou. Podstatou věcí je kritika jednoho filmu. Nic víc, nic míň.
ČLÁNKY DO MAILU