Hraje se o to, komu zůstane Černý Petr
Kdyby o nic nešlo, nechala by FTV Prima staré licence pro celoplošné i regionální pražské vysílání televize Prima prostě propadnout a nevracela by je vysílací radě s požadavkem, aby je oficiálně zrušila. Jenže FTV Prima koncem prosince Radě takovou žádost zaslala a radní ji na svém prvním letošním zasedání 3. ledna neschválili, nýbrž se obrátili s žádostí o stanovisko na Český telekomunikační úřad (ČTÚ) a zároveň o požadavku Primy oficiálně vyrozuměli pět regionálních studií RTA, která se mají podle licencí připojovat do celostátního vysílání Primy. A jaké že licence to Prima chce zrušit? Jde o licenci č. 012/1992 pro pozemní televizní vysílání v Praze a středních Čechách a č. 012/1994 pro celoplošné pozemní vysílání Primy jako centrálního programu pro odpojované vysílání regionálních televizí.
FTV Prima chtěla obě licence zrušit k 1. lednu letošního roku, přičemž vychází z jednoduchého konstatování zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, který v § 24 říká: Platnost licence zaniká dnem ke kterému provozovatel vysílání s licencí požádá o ukončení vysílání.
Jenže v případě původních licencí Primy to není tak jednoduché. Zejména u licence pro celoplošné vysílání není provozovatelem jenom FTV Prima, nýbrž prostřednictvím licenční podmínky o sdílení frekvencí i regionální televize (studia R1 a RTA). Nelze tedy tak jednoduše zrušit původní celoplošnou licenci Primy, aniž by se to přímo dotklo těchto regionálních televizí. Ten, kdo by licenci Primy zrušil, by zároveň nesl odpovědnost za konec vysílání regionálních studií, která se připojovala do celostátního programu Primy.
Generální ředitel Primy Marek Singer minulý týden svolal kvůli průtahům se zrušením původní licence této televize mimořádný brífink do pražského hotelu Hilton (Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz)
Půjde o rozhodnutí Primy, nebo Rady pro vysílání
Pokud by RRTV přijala žádost společnosti FTV Prima o zrušení jejích původních licencí, byla to právě Rada, kdo by v konečném důsledku rozhodl o konci společné symbiózy regionálních televizí s Primou. Pokud by ale původní licence Primy po třiceti dnech nevysílání propadla, byla by to FTV Prima, kdo by zapříčinil správní řízení RRTV o odejmutí licence. Viník zániku vysílání původní Primy je v tomto případě velmi důležitý, protože RTA se hodlá o právo vysílat společně s Primou soudit a nevylučuje ani mezinárodní arbitráž s českým státem o nedostatečnou ochranu investic. Což nelze vyloučit, protože od loňského podzimu je majitelem RTA firma se sídlem v Londýně.
Prima namítá, že Rada nemá právo otálet a žádosti o zrušení licence musí vyhovět, protože vysílací zákon žádné jiné řešení nezná. Podle generálního ředitele Primy Marka Singera je protiprávní už to, že se radní obrátili na ČTÚ s žádostí o vyjádření (a je jedno, že není jasné, na co se vlastně RRTV telekomunikačního úřadu ptá), protože podle zákona prostě musejí na žádost provozovatele ukončit platnost vysílací licence ke dni, který jim provozovatel stanovil. Jenže zákon nepočítal s tak složitým propletencem, jako je sdílení frekvencí a prostoru v digitálním multiplexu, který obsahuje jak původní licence Primy, tak licence regionálních studií R1 a RTA (studia R1, do loňského roku ovládaná Primou. se možnosti vstupů do hlavního programu Primy vzdala, zatímco RTA ne).
Zasedací místnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Radní se v ní nad řešením patové situace okolo regionů RTA a bývalé licence Primy ještě hodně zapotí. (Foto: archiv DigiZone.cz – Ivana Dvorská)
Je to jako dvojdomek. Jeden nesmí rozhodovat bez druhého
Zrušením původní celoplošné licence Primy by se RRTV dostala do pasti, protože by sama znemožnila studiím RTA vysílat podle jejich licencí – tedy připojovat se do centrálního programu Primy. Na druhou stranu, Primě nikdo nemůže zakázat, aby přestala vysílat na základě svojí původní licence. Je tu tedy velmi zajímavý právní problém, kdy stát v zastoupení RRTV před lety zavedl „sdílené licence“, aniž by dopředu domyslel, jak bude řešit situaci v případě, kdy by velká centrální televize nebo malá regionální studia přestala vysílat. Zánikem velké Primy nebo malých studií by ta televize, která by pokračovala ve vysílání, porušovala svoje licenční podmínky – buď by se regiony neměly kam připojovat, nebo by centrální Prima neměla v době regionálních vstupů co vysílat.
Z dnešního pohledu se ukazuje, že to bylo až trestuhodné opomenutí tehdejší RRTV, které hraje do karet studiím RTA i případné mezinárodní arbitráži, kterou vyhrožuje její dnešní majitel. Zajímavé je, že s jinou eventualitou „nedohody“ mezi velkou Primou a regiony tehdejší vysílací rada počítala a přímo ji zapracovala do licenčních podmínek – totiž že pokud se regionální televize s Primou nedohodnou na konkrétních vysílacích časech připojování do jejího celostátního vysílání, mohou na jejích analogových frekvencích (a později na její pozici v digitálním multiplexu 2) vysílat až tři hodiny denně, z toho jednu hodinu mezi 6:30 a 8:30 ráno a dvě hodiny mezi 15:00 a 18:00. Proč tedy radní nemysleli ani na možnost ukončení vysílání některého z obyvatel tohoto „dvojdomku“?
Výkonný ředitel RTA Pavel Zuna se chce o zachování regionálních vstupů v hlavním programu Primy soudit (Repro: Česká média)
RTA se chtěla „nedohodnout“ s Primou a vysílat tři hodiny denně
Tři hodiny denně regionální televize v celoplošném programu Primy takřka nikdy nevysílaly. Možná tak ze začátku téhle konstrukce, kdy Prima šetřila prostředky na program a tříhodinové vstupy regionálních studií v neatraktivních odpoledních časech jí nevadily. Poslední léta se ale s regionálními studii dohodla na kompromisu, že místo tří hodin jim dá prostor 20 minut každý všední den mezi 17:40 a 18:00. Za zbylý čas, vyčleněný regionům, těmto studiím platila. Oficiálně se o žádných částkách nemluví, podle neoficiálních informací mělo jít o 300 tisíc korun měsíčně za jedno regionální studio. Když si k tomu přičteme zisk z reklamy, kterou si regiony prodaly v době svých dvacetiminutovek, ale i nasmlouvané radniční a krajské zpravodaje, které vysílala studia RTA za peníze městských magistrátů a krajských úřadů, šlo jistě o životaschopný ekonomický model.
RTA však po změně majitele (loni v říjnu ji od podnikatele Jaroslava Berky koupila londýnská společnost Malcolm & Whitacker Recovery, za níž má stát menšinový akcionář investiční skupiny PPF Jiří Šmejc) plánovala, že od letošního ledna přejde na model tříhodinového vysílání v rámci celoplošného programu Primy. Podle výkonného ředitele Pavla Zuny si kvůli tomu nakoupila zajímavé dokumenty z produkce BBC a další pořady. Pro Primu by to znamenalo značný zásah do vlastního programu, pro RTA faktické parazitování na sledovanosti, kterou vytvořila jiná televize a studia RTA by ji využila při prodeji reklamních časů. Než RTA stačila svůj plán uskutečnit, Prima ji „vypekla“ ukončením vysílání a startem Primy family, jejíž licence žádnou podmínku sdílet prostor s regiony nemá.
Pokud RTA skutečně vlastní miliardář a spolumajitel investiční skupiny PPF Jiří Šmejc, má se Prima ještě na co těšit (Foto: PPF)
RTA má právo být účastníkem řízení o vrácení licence Primy
FTV Prima se nyní rozčiluje, že Rada pro vysílání její starou licenci nechce zrušit a dokonce hodlá o svém postupu v této věci informovat RTA. Jenže radním nic jiného nezbývá, neboť studia RTA jsou podle svých vysílacích licencí přímo navázaná na původní celoplošnou licenci Primy a pokud má být ta zrušena, přímo se jich to dotkne – zkrátka jsou „účastníky řízení“, nebo chcete-li, „dalšími dotčenými osobami“. Je to stejné jako se siamskými dvojčaty. Pokud si chce jedno jít hrát na písek před dům, druhé musí jít s ním, i když by nejraději chtělo zůstat doma. Oddělení siamských dvojčat je sice možné, ale je to velmi náročná operace, která může skončit smrtí jednoho nebo obou jedinců.
Model sdílení prostoru celoplošně vysílající televize a regionálních studií, která se připojují do jejího vysílání, sice nedává v době digitálního vysílání pražádný smysl, o to se v téhle při nehraje. Prima zkrátka před lety využila možnosti přejít se svojí celoplošnou analogovou licencí na digitální vysílání, a totéž udělala i regionální studia, s nimiž sdílela analogové frekvence. Model připojování regionů do celostátního programu Primy v licencích zůstal, protože jej zkrátka nešlo jen tak zrušit – licence zůstaly stejné, jen byly prohlášeny za „technologicky neutrální“, tedy využitelné jak pro analogové, tak i digitální vysílání. Kdyby Prima chtěla od začátku digitálního vysílání existovat sama bez regionů, mohla k tomu využít jinou licenci – třeba tu, co získala jako kompenzaci za souhlas s vládním harmonogramem digitalizace a předčasným vypínáním analogových vysílačů a vysílá podle ní Prima Cool.
Jediná ze tří licencí, na jejichž základě do konce minulého roku vysílaly programy Primy a nebyla zatížená povinností pouštět do svého vysílání regionální televize, byla Prima Cool
Stát to způsobil, stát to musí vyřešit
Prima si ale chtěla zachovat původní licenci, jejíž platnost zákonodárci za souhlas s Technickým plánem přechodu prodloužili až do roku 2018. Tím pádem si ale ponechala i licenční podmínku sdílení prostoru s regionálními televizemi. Veškeré snahy Primy zbavit se „přítěže regionů“ formou některé z „diginovel“ vysílacího zákona nevyšly a televizi nezbylo nic jiného, než pokračovat ve stejném vysílacím modelu jako v „době analogové“. Vrácení původní licence Primy pro celoplošné vysílání ale nemůže nikdo bránit, ani Primu nutit k tomu, aby provozovala dva hlavní programy – jeden s regiony a druhý bez nich – pro to zkrátka není opora v zákoně. Prima tedy má na jedu stranu plné právo původní licenci zrušit, na druhou stranu RTA má právo se k tomuto kroku vyjádřit a požadovat po vysílací radě uspokojivé řešení.
A protože pro RTA nebude uspokojivým řešením nic jiného, než pokračování v modelu symbiózy jejích studií z hlavním programem Primy, na což Prima rozhodně nepřistoupí, čeká Radu pro vysílání moc zajímavé rozhodování. Ať učiní cokoli, bude to špatné a soudně napadnutelné. Rada za to může „poděkovat“ svým někdejším členům, kteří v červnu 1994 tenhle model vytvořili, aniž by plně domysleli jeho důsledky.