Chcete-li se v České republice jako běžný čtenář, lidmi „z branže“ též zvaný BFU (bloody fucking user), dozvědět něco o Internetu, nacházíte se v nezáviděníhodné situaci. Umíte-li anglicky, nemáte hluboko do kapsy a bydlíte v Praze, můžete si v trafice na spodní části Václavského náměstí koupit britský .net a dříve rovněž americký Yahoo! Internet Life. Rozdíl mezi těmito dvěma časopisy a jejich českými protějšky spočívá v tom, že dokáží odlišit Internet jako médium a netrpí stihomamem, že má-li člověk používat Internet, musí nejdříve pochopit jeho technické principy (kolik bitů má byte, co znamená TCP/IP apod.). Jejich tvůrci si totiž uvědomili, že diváci televize rovněž nevědí, jak televize pracuje, a přitom se nezdá, že by to na ně mělo nějaký negativní dopad.
Prakticky jediným českým časopisem, který se na Internet spíše než z technického aspektu dívá z úhlu kulturního, je magazín Internet. Pravdou je, že různé laicky laděné články a texty se objevují i v regulérních technických časopisech, jako je například Computer, Chip apod. Nicméně i zde většinou převažuje technofilní vidění světa. Internet byl naproti tomu magazínem spíše společenským. 16. února se však v elektronických konferencích tohoto časopisu objevilo následující: „V dubnu letošního roku vyjde poslední číslo magazínu Internet. Jedno číslo je právě na stáncích, pak vyjdou ještě dvě a pak už nic, jen tma a zima. Důvody jsou, alespoň pokud já vím, ryze ekonomické.“
Internet začal vycházet v druhé polovině roku 1996 ve vydavatelství Trade & Leisure Publications (TLP), které do té doby vydávalo pouze spotřebitelský měsíčník Stereo & Video, jenž přinášel zejména cenové a srovnávací přehledy nejrůznějších Hi-Fi komponent. Internet vznikl v podstatě paralelně s třetím titulem TLP, komunikačním magazínem Mobil. Oba přitom byly důsledkem konkrétních nastupujících trendů. První číslo Internetu vzniklo prostřednictvím jediného modemu o rychlosti 14,4 Kbit/s. Jeho předobrazem byl britský časopis Internet Directory, který však sám neměl dlouhého trvání. Z počátku byl Internet tedy především internetovým adresářem a obecné články se v něm začaly objevovat až později.
Internet měl dva zásadní problémy – nízký náklad a málo inzerce. Objem se pohyboval kolem deseti tisíc výtisků a redakce v průběhu jeho existence dělala všechno možné i nemožné pro to, aby jej nějak zvýšila (viz pokusy s nejrůznějšími podobami obálek), s nákladem to však nehnulo buď vůbec, nebo pouze o několik málo kusů. To bylo sice na druhou stranu vyváženo vysokou čteností magazínu – každý výtisk si přečetlo přibližně osm lidí – na inzerenty to však nikdy dojem neudělalo a s danou koncepcí byl časopis zjevně na „svém stropě“. Nebylo v němž ostatně ani příliš co inzerovat, protože český telekomunikační trhu dlouhou dobu žádné alternativy pro běžného uživatele nenabízel, poskytovatelé nezveřejňují ceníky a dot-cz firmy jsou chudé jak kostelní myší.
Magazín nikdy nebyl plánován jako ztrátový, ale dlouhou dobu nebyl problém jej dotovat z ostatních aktivit TLP. Jenže jak v segmentu Hi-Fi, tak v segmentu GSM se do značné míry změnila situace. V prvním případě do hry vstoupily prodejní řetězce typu Electro City či Electro World, kde se cenové a prodejní podmínky mění ze dne na den, takže inzerovat v médiu s měsíční periodicitou je nesmysl. Taktéž mobilní operátoři se současnými osmi a půl miliony zákazníky volí odlišné komunikační strategie a spousta inzerce se přesouvá do lifestylových časopisů (Hachette Filipachi, Stratosféra). K tomu všemu se ještě porůznu vyměnily reklamní agentury… Zkrátka zmatek nad zmatek a staré jistoty jsou ty tam.
Je pravdou, že Internet představoval pro TLP minimální náklady, protože měl například tzv. „virtuální redakci“ (lidé byli připojeni přímo z domova), přesto byl však ztrátový a nastalou momentální krizi se TLP rozhodlo vyřešit jeho zrušením. Definitivně se tak uzavřela možnost přeměny magazínu na časopis pro nejširší veřejnost, což byla ambice, kterou měl jeho nový šéfredaktor Lukáš Rous (dříve Týden) a jež teoreticky mohla Internetu nalít do žil novou krev. Jednalo se patrně o jediné východisko ze současné situace. Posledním Internetem, který kdy spatří světlo světa, se tak stane dubnové číslo, což by měla být skutečně uživatelská záležitost, do níž přispěje řada zajímavých osobností.
ČLÁNKY DO MAILU