Hlavní navigace

Rodiče napořád: z dětského domova do pěstounské péče, a možná ještě dál

Zdeněk Strnad

Mezi podzimními novinkami České televize najdeme důležitý dokument o náhradních rodinách. Ukazuje věci, které dávají smysl.

Doba čtení: 4 minuty

Na novinářské projekci v kině Mat ukázala Česká televize dva díly nového seriálu Rodiče napořád, představující příběhy rodin, které se rozhodly přibrat mezi sebe ty, co nikoho blízkého na světě nemají. Režisérka Olga Špátová, dále Marie Oktábcová, ředitelka nadace J&T (ti natáčení dokumentu platili, a v praxi se tak přihlásili k principu společenské zodpovědnosti, a to v oblasti, která se dotýká těch nejcitlivějších a nejpotřebnějších), a Marie Šantavá, kreativní producentka, představily dva díly nového seriálu, mapujícího podobu náhradní rodičovské péče v Česku 2017.

Marie Oktábcová

Marie Oktábcová

V prvním příběhu vystupují Roman a Markéta Langerovi, manželé a rodiče krásné zdravé dcery. Měli ale pocit, že pokud mají možnost a prostor starat se o další dítě, mají tak učinit. A tak si pořídili dceru na vozíku, která při příchodu do rodiny měla problémy vyslovit byť i jen jednoduché slovo. Ale to jim nestačilo, a tak si pořídili ještě syna – také na vozíku, tentokrát s poněkud lehčím postižením. Natáčení seriálu trvalo rok a za tu dobu se děti neuvěřitelně zlepšily – děti se účastní skautských výletů do přírody a paralympiád, a prožívají stejné radosti a strasti jako jejich vrstevníci.

Druhá část seriálu popisuje příběh paní Kristiny Kopcové. Ta kdysi přišla o vlastní dceru, a cítí potřebu se o někoho starat. Tak si nejdříve pořídí dívku Terezu z dětského domova, k ní ještě dalšího mladšího chlapce Mirka. Protože je rozdíl mezi nimi větší než běžně mezi rodiči a dětmi bývá, říkají jí „babičko“. Tereze je 14, v dětství byla zanedbávaná a puberta s ní hází ze strany na stranu. Mirkův tatínek chlastal jako duha, Mirek ho často musel po večerech hledat v hospodách a ve škole se někdy raději pere než učí. Obě děti mají společné jedno: jsou rády, že už je minulost za nimi, a na přísný režim paní Kopcové si potají stěžují, ale nikdy by neměnily.

Problémy pěstounské péče

V České republice vyrůstají tisíce dětí mimo své přirozené rodiny, a to z nejrůznějších důvodů. Řešením je pěstounská péče, která ovšem často bývá provázena nejrůznějšími problémy – děti si s novou rodinou nesednou a problémy někdy eskalují. Snad proto je u nás pěstounství oblíbenější než adopce, zvláště pokud se jedná o pěstounství na přechodnou dobu. 

To je jedna z mála věcí, které lze Rodičům napořád vytknout – ukazují tu nejideálnější stránku věci. Ač jsou v první rodině děti s těžkým postižením, všechno běží jako na drátku, žádné problémy nejsou, všichni se usmívají a navzájem se mají bezvýhradně rádi. 

Roman Langer, Markéta Langerová, Kristina Kopcová, režisérka Olga Špátová, Tereza Kopcová, Mirek Kopec.

Roman Langer, Markéta Langerová, Kristina Kopcová, režisérka Olga Špátová, Tereza Kopcová, Mirek Kopec.

V druhém případě je to to samé – paní Kopcová sice Terezu pořádně po vojensku seřve za to, že nemá ve skříni „komínky“, ale následně se rozpláče, když Tereze dojde dopis, že ji přijali na střední školu. Film se svým soustředěním na ty pozitivní dopady opravdovému dokumentu vzdaluje a připomíná tak spíše někdy reklamu na pěstounskou péči – ale kdo jsme my, abychom takovouto aktivitu mohli soudit?

Růžové jen na první pohled…

Že natáčení nebyla procházka růžovým parkem, potvrdili pak dospělí protagonisté těsně po premiéře. Nejdříve jsme to odmítli, pak jsme to dlouho probírali se všemi dětmi a až nakonec jsme souhlasili, řekli manželé Langerovi. Také paní Kopcová byla zprvu skeptická: Až po dlouhé době mě paní Špátová přesvědčila. A ono to smysl opravdu má, zvláště u nás, kdy na děti v ústavech stát naprosto kašle, tvrdí rezolutně paní Kopcová. 

A režisérka Olga Špátová si spolupráce váží: Jsem vděčná, že jsem mohla natáčet s obdivuhodnými lidmi, kteří poskytli opuštěným dětem skutečný domov a opravdové dětství. Cyklus Rodiče napořád vypráví autentické příběhy náhradních rodičů, kteří dali svým přijatým dětem jistotu, že je má kdo obejmout a že je někdo opravdu miluje. Tito obětaví lidé poskytují dětem plnohodnotný rodinný život a vlastně je zachraňují i pro celou společnost. 

Chtěli jsme ukázat pěstounskou péči v celé její rozmanitosti. Proto jsme volili rodiny, které přijaly dítě se zdravotním znevýhodněním, sourozence již osvojeného dítěte, děti menšinového etnika a podobně. Jeden díl je také věnován pěstounské péči na přechodnou dobu, tedy péči časově omezené na jeden rok, řekla ředitelka Nadace J&T Marie Oktábcová. 

EBF 2018 tip v článku řečníci Lupa

A reakce nebudou určitě jednoznačné – v dalších dílech diváci uvidí například rodinu, která přijala děti z menšinového etnika, homosexuální rodinu s adoptovaným dítětem nebo rodinu, která adoptovala sourozence.

Ať už bude debata jakákoliv, šestidílný seriál přesahuje svým významem obvyklou zábavní hodnotu televizní produkce. Protože o náhradní péči je potřeba mluvit – dětem v ústavech je totiž veřejná debata naprosto ukradená, jen když budou někde, kde se budou cítit doma a kde budou mít někoho, komu budou říkat mámo a táto.

Našli jste v článku chybu?