To, že český divák často nechápe důvody smíchu, je způsobeno mnohdy špatným překladem, případně úpravou. Protože ne každý vtip, kterému se smějí američtí, britští, či jiní zahraniční diváci, je v Čechách srozumitelný, i když se přeloží přesně. V takovém případě by úpravce měl vymyslet vtip a jeho pointu adekvátní tomu původnímu, ale převedený do českých poměrů. Klidně to může být vtip úplně jiný, než je v originálu, ale na stejné téma. O tomhle názoru mě přesvědčil Václav Postránecký, když jsem s ním točil dabing 49 dílů seriálu Show Bennyho Hilla. Ono totiž jde o to českou cestou dosáhnout totéž, co dokázali původní tvůrci, tzn. rozesmát diváky a neodchýlit se od tématu.
V sitcomu by měly vystupovat charakteristické postavy. Např. muž, který se při každé příležitosti rád napije alkoholu a schovává si lahve alkoholu po celém bytě. Jeho manželka, která je stále hledá, vylévá jejich obsah a plní je všelijakými patoky. Jejich tlusté dítě, které se pořád přejídá, sní, na co přijde. Včetně věcí, které vůbec k jídlu nejsou. Atd. Tyto motivy by se pak měly objevovat v každém dílu, ať už by byl o čemkoliv. Diváci by se tedy logicky těšili na to, až muž obelstí ženu a napije se dobré whisky, nebo na to, až žena obelstí manžela a on se napije octa, nebo na to, až dítě zase vyjí ledničku, do níž se dostane, přestože je na ní zámek. Ale to jsou jen pobočné motivy.
Každý díl musí mít nový veselý nápad, nový příběh, doplňovaný již zmíněným.
V sitcomu by měly být ostře pointované vtipy – sekvence. Pointa by, dle mého soudu, měla přicházet cca jednou za 30–40 vteřin.
Herci, kteří v sitcomu hrají, by měli mít za sebou divadelní průpravu wildeovského typu. Tedy, měli by být zvyklí na konverzační komedie, aby byli schopni na sebe dobře a okamžitě reagovat. Režisér by měl s herci scény dlouho a velmi pečlivě zkoušet a pak je natáčet dokola tak dlouho, až budou opravdu vtipné a přirozené. Důležitá je práce s výrazem, pohybem, hlasem, změnami v nich. Vlastně je podstatný každý detail.
Herci se při natáčení nikdy nesmějí bavit, natož se v záběru smát. Musejí si uvědomit, že bavit a smát se mají diváci. Herci jsou za svou práci placeni, tedy ji mají brát naprosto vážně. Herci nesmějí ve výsledném tvaru vypadat, jako že uvažují o tom, co a jak a kdy řeknou. Oni to mají vědět.
To všechno chybí seriálu z dílny kreativního producenta J. Šterna a producenta P. Bílka. Je vidět, že opravdu nestačí vzít si americkou předlohu a prostě ji hodit do českého prostředí s tím, že když se lidé smějí originálu, budou se smát i kopii. Námět, scénář a kreativní konzultace stvořil P. Rosenthal. Na scénáři se podíleli S. Skrovan, Z. Zapletal, T. Holeček, R. Malatinský, dramaturgem byl L. Balák a režie se ujal P. Zahrádka (kterému se povedl Doktor Martin).
Postavy v Rudym nemají žádnou výraznou vnější charakteristiku shodnou pro všechny díly, tedy nemají charakteristiku, která by s jistotou opakovaně rozesmávala diváky. V tomto případě ani jednou.
Nový příběh či nápad díly seriálu mají. Jakkoliv nevtipný. Např. jeden díl je o větě „Miluju tě“, okolo níž se vše točí. Rudy to nedokáže říct své ženě, na rozdíl od svého kamaráda, který to říká té své a veřejně se s ní objímá a líbá. Nakonec si to tady říkají všichni herci a je to také špatně. Hahaha…
Ve třetím dílu jde zase o IQ testy a o to, kdo je v rodině chytřejší a kdo hloupější. Rudy dokonce tvrdí, že nejlepší, co ho mohlo potkat, je, že je blbej. A hraje si na hloupého. Ovšem, nijak zábavně.
Rudymu většinou nikdo neříká Rudy. Raději Rudo, Rudánku, sám se představuje jako Rudolf. Ani v tomto jednoduchém bodu nedokáží tvůrci držet jednotnou linii.
Vtipy nejsou v seriálu nijak pointované. Tedy, ony nemohou být pointované, protože to vlastně nejsou vtipy. On je to volný proud řeči, jak scénáristy náhodně napadl. Čili se není čemu zasmát.
Herci nejsou rozhodně mistři konverzačních komedií. Jsou to lidé, kteří se – většinou – „potácejí“ ve špatných českých filmech a i zde hrají stejně. Oni už dopředu cítí, jak jsou dobří, vtipní a zábavní. Platí to násobně v případě O. Navrátila a E. Holubové. Sitcom by výrazně povýšilo obsazení např. V. Preisse a H. Maciuchové do těchto rolí.
Vtip, že „steaky vod Němýho zvítězí nad lží a nenávistí“ – což prý napsal V. Havel na svůj plakát v restauraci, kam hrdinové chodí – je již daleko za hranicí trapnosti.
Celkově lze říci, že se v žádném případě nejedná o sitcom. Spíše o nepovedenou českou komediální řadu, která ale zapomněla na to, že komediím se lidé mají smát.
Je opravdu zarážející, co všechno ČT zařazuje do svého vysílání a vyjadřuje tím naprostou neúctu ke svým divákům. Nezbývá mi, než se domnívat, že si ti, kteří o nových programech v ČT rozhodují, vůbec nejsou schopni si uvědomit, co je kvalitní, co je průměrné a co je naprostý odpad. Nemohou si to uvědomit, vždyť k tomu nemají sebemenší předpoklady.
