Pro čtenáře Lupy asi nebude překvapením, že je léto a lidé jsou náchylnější cestovat. Někteří dokonce cestují s notebookem. Ať už cestujete za rekreací, nebo pracovně, budete kvůli připojení k Internetu na cestách řešit tři zásadní otázky: jak, kde a za kolik.
Cestování po České republice
Když se vydáte na cesty po České republice, máte rozhodování vcelku jednoduché. Odpověď na první otázku je prostá. Nejspíš máte mobilní telefon, a pokud cestujete častěji, vyplatí se pořídit takový, který umožňuje datové přenosy. GPRS je dostupné téměř kdekoli a je přiměřeně levné, i když nestojíte o paušální tarif. Za kilobajt se platí v řádu halířů a způsob platby je pro tarifní zákazníky daný – faktura.
CDMA v dnešní podobě pro cestovatele příliš přítulné není. Pokud jste doma připojeni jiným způsobem, nebude se vám chtít pořizovat modem za bezmála devět tisíc a upisovat se k další službě. Navíc i těch 70 procent pokryté populace bude bydlet především kolem velkých měst, a pokud se vydáte na zapadlý venkov, zatím s CDMA neuspějete.
Ve městech ovšem můžete narazit ještě na jednu technologii, která se do notebooků už běžně implementuje, takže si kvůli ní nemusíte nic dalšího pořizovat. Ano, je to profláknuté WiFi. Když si prohlédnete přehled hotspotů v České republice, zjistíte, že si s notebookem mnoho volnosti neužijete – nejspíš budete muset někam dojít. Také s placením za ad hoc připojení si užijete své.
Pokud máte mobilní telefon s tarifem Eurotelu nebo T-Mobile, máte to s WiFi snazší. Stejně jako u GPRS můžete zaplatit v měsíčním vyúčtování. U T-Mobile stačí službu aktivovat přes SMS, podobně to funguje i u Eurotelu. Eurotel a Český Telecom nabízejí možnost zaplatit prostřednictvím předplatních kupónů, u Eurotelu je to kupón pro předplacené karty Go, u Českého Telecomu si musíte koupit zvláštní kartu. Předplatní karty by podle Českého Telecomu měli prodávat v místě hotspotu, ale neradil bych vám na to spoléhat.
U T-Mobile narazíte na vysoké ceny. V České republice tarifního zákazníka 15 minut přijde na 20 korun. V zahraničí je T-Mobile levnější. Eurotel nabízí hodinu oproti T-Mobilu za polovic – hodina za 40 korun. Stejně je na tom i Český Telecom, který účtuje dvě koruny za tři minuty.
U dalších poskytovatelů můžete narazit na složité placení. Pokud nenabízejí platbu kartou, zasláním Premium SMS nebo platbu na místě v hotovosti, asi vám bude WiFi k ničemu. Poskytovatelé připojení přes WiFi na ad hoc připojení mnoho nemyslí. Výjimkou je WideNet. U WideNetu stojí hodina připojení 60 korun. Pokud budete platit SMSkou, ušetříte deset korun (v ceníku se o tom nepíše).
Můžete mít samozřejmě štěstí a narazit na WiFi zdarma. Někdy se vyplatí notebook jen otevřít, zjistit síť a zkusit se připojit. Například v pražském Carrefouru, u Smíchovského pivovaru a podobně najdete dokonce několik sítí, kde po vás nebudou chtít ani korunu – nejspíš proto, že ani neví, že jste se připojili. Chvála nezabezpečeným sítím.
Překvapuje mě, že hotspoty nejsou běžné na autobusových a vlakových nádražích. V okolí pražského a brněnského hlavního nádraží jsem ani nezaznamenal poutač nebo směrovku k hotspotu. Zato v hotelu máte velkou pravděpodobnost, že se připojíte – někdy dokonce zdarma.
V nejhorším máte vždycky možnost někam přijít, slušně poprosit a připojit se přes ethernet, bluetooth, IR… Ale ani to nebývá příliš snadné, pokud to váš hostitel neočekává. V mnoha případech narazíte na to, že v síti není DHCP a budete muset někomu „zcizit“ IP adresu. DHCP obvykle nemají ani v internetových kavárnách, a pokud narazíte na špatně naloženou obsluhu, nedovolí vám notebook připojit vůbec.
Cestování do zahraničí
Při cestě do zahraničí je to s připojením podobné. Pro majitele mobilního telefonu s GPRS bude zajímavé, že roaming pro datové přenosy nabízí jak Eurotel, tak i T-Mobile. Pokud nabízí datový roaming i Český Mobil, tak to dobře tají. Roaming ale nemusí být vždy cenově výhodný.
Pokud se v zahraničí pohybujete v hustě obydlených oblastech, opět stojí za to zjistit, zda není v okolí přístupový bod WiFi. Štěstí můžete mít na hlavních tazích u benzínových čerpadel. Dobrý základní přehled hotspotů najdete v adresáři JiWire. Ale ani ten není úplně přesný, takže se před cestou vyplatí prohledat web. Například při červencové cestě do Vídně jsem s radostí zjistil, že ve městě na Dunaji je 34 bezplatných přístupových bodů – obvykle v kavárnách. Díky lokálním hrdinům.
T-Mobile umožňuje roaming dokonce i u WiFi. V Evropě vyjde hodina kolem dvou eur (pokud jste byli na fotbalovém šampionátu v Portugalsku, mohli jste si užívat WiFi s T-Mobilem za dvacetikorunu).
V internetově vyspělých zemích najdete přístupové body WiFi často na letištích a nádražích – bývají dražší než někde ve městě, ale jsou alespoň po ruce. Téměř všechny hotely, a dokonce i mládežnické ubytovny, poskytují nějaký způsob připojení k Internetu, WiFi tu bývá častým řešením. Pokud hotspot umožňuje ad hoc připojení, obvykle se platí kartou nebo v hotovosti na místě.
Pokud vás napadne v hotelu vytáhnout ze zásuvky telefon a připojit k němu zabudovaný modem z notebooku, nejspíš vás to připojení přijde pěkně draho. Mohla by se vám ale hodit služba AT&T Business Internet Services s více než 3000 lokalitami po celém světě, v některých můžete využít i bezplatná čísla (zaplatíte ale kartou). Eurotel tuto službu nabízí pod názvem Eurotel Global Access.
Úplně nejlepší je jet do zahraničí na nějakou odbornou konferenci nebo veletrh. To pak připojení za vás řeší organizátoři. U konferencí pořádaných akademickou obcí bývá pravidlem, že se za připojení k Internetu neplatí, u těch komerčních obvykle záleží na tom, jestli organizátor akce najde pro poskytování služby partnera, který by náklady byl ochotný nést.
Při cestách do exotické ciziny nebude takový problém připojení k Internetu, jako spíš dobíjení notebooku. Měli byste si předem zjistit, jaké jsou kde elektrické zásuvky.
Překvapivě pro mě zatím bylo snazší dostat se k Internetu v zahraničí. Jelikož nepoužívám GPRS, v České republice pro mě bylo jednodušší zneužít pohostinnosti místních lidí než hledat ethernetovou přípojku nebo signál ve vzduchu. Zatímco v zahraničí jsem snadno nacházel bezplatné hotspoty podle reklamy (obvykle na Internetu nebo v blízkém okolí místa), v České republice chytám nezabezpečené sítě ze vzduchu. Na potřeby turistů provozovatelé hotspotů v České republice mnoho nemyslí.
ČLÁNKY DO MAILU