Invaze seniorů na internet se projevuje i existencí mnoha komerčních i veřejně prospěšných projektů, které se na uživatele starší 50 let přímo specializují. Na uživatele ve věku 45 až 60 let se zaměřuje například site ThirdAge.com. K dispozici je kvalitní sestava článků, auditorií a horoskopů, které se obsahově točí kolem správy financí, péče o zdraví a partnerských vztahů.
Co se týče veřejně prospěšných služeb, američtí senioři mohou využívat službu BenefitsCheckUp. Stačí vyplnit formulář a z databáze více než tisícovky sociálních programů se vyberou ty, na které má dotyčný senior nárok.
Další složkou obsahu jsou webové prezentace firem, které poskytují služby zaměřené na nejstarší generaci, např. speciální kurs „defenzivních taktik“ řízení automobilu, které mají umožnit, aby se i vetchý stařec mohl vydat na silnici bez ohrožení sebe sama i ostatních účastníků silničního provozu. V USA rovněž existuje úspěšná televizní showna téma „životní úspěch přišel po 65letech“. V České republice něco nepředstavitelného…
Posledním zahraničním sitem, který bych chtěl zmínit, je Seniors-site.com. Jedná se o web v režii 76letého Waltera J. Cheneye, autora knihy Druhých padesát let, což je jakýsi referenční manuál pro seniory. Obsahem projektu jsou mimojiné eseje na smutná témata, která podzim života přináší, např. Jak se vyrovnat s úmrtím dlouholetého partnera.
Jaká situace stran obsahu pro seniory panuje v České republice? Řečeno stručně, invaze seniorů se nechystá: Na českém internetu totiž takřka neexistuje území, kde by se český penzista mohl vylodit. Vyjímka je k nalezení na adrese www.senio.cz. Přestože se jedná o profesionální projekt společnosti LAAR a.s., která provozuje např. site Valnehromady.cz, úroveň tomu neodpovídá. Kromě rozbitého kódování češtiny je vizitkou projektu velmi chudý obsah sestávající výhradně z článků psaných přímo seniory. Ty oscilují kdesi mezi povídkou, vzpomínkovým vyprávěním a diskusním příspěvkem a zaujmou především šroubovanou češtinou. Časté je splývání jednotlivých rubrik (platí např. pro sekce Vzpomínky a Příběhy).
Vylíhne se pro Senio.cz konkurence? S myšlenkou na založení situ pro nejstarší generaci si pohrává mimojiné product manager Atlasu Jiří Lahvička. „Jde o rychle rostoucí segment trhu, který je v Čechách prakticky nepokrytý. Šlo by však o investici především do budoucna, protože většina potenciálních inzerentů – například farmaceutický průmysl – se na internet zrovna nehrne. Navíc ekonomická situace seniorů u nás není zdaleka tak růžová jako v USA nebo západní Evropě – zatím,“ říká Lahvička.
Vraťme se k projektu Senio.cz. Je samozřejmé, že kvalitní obsah by stál peníze a hledání inzerentů je těžké. Na druhou stranu shánět reklamu pro site, který nedosahuje určité minimální obsahové úrovně, není těžké, nýbrž nemožné. Projekt Senio.cz má nesporně význam jako určitá sonda do myšlení a životního stylu nejstarší generace našich spoluobčanů. Pokud bych měl považovat Senio.cz a své osobní zkušenosti za bernou minci (a zdůrazňuji, že jedná o můj osobní názor nepodložený žádnými statistickými daty), pak je pro většinu českých seniorů příznačná určitá konzervativní odevzdanost, melancholické vzpomínání na mládí a přesvědčení o tom, že aktivní život a vůbec vše hezké už pominulo. Řečeno stručně, zatímco senior na západ od našich hranic si chce na stará kolena užít, český senior chce dožít.
Nemyslím, že na vině je pouze horší ekonomické situace českých důchodců oproti jejich západním kolegům. I mezi tuzemskými penzisty existuje „střední vrstva“, která má dostatečné úspory k tomu, aby mohla investovat do trávení volného času. Samozřejmě že zatímco německý penzista vyrazí řádit do Thajska, český senior musí volit dostupnější destinace. Rozhodně však může žít aktivním životem, což zahrnuje i používání internetu.
Otázkou je, jak se vlastně k internetu dostane. Varianta, že se usadí v internetové kavárně a poprosí nejbližšího teenagera, aby ho naučil surfovat, chatovat a mailovat, je extrémně nepravděpodobná. Nejobvyklejší cestou, jak udělat z českého penzisty internetového uživatele, je aktivní součinnost či dokonce lehké donucení ze strany jeho dospělých dětí, případně vnoučat. Takové případy ale nebudou příliš časté.
Impulsem pro internetizaci nejstarší generace by mohl být dobře navržený veřejně prospěšný projekt v režii státu či neziskového sektoru. Takový projekt by měl mít 2 části:
Bohužel v současné době neexistuje žádná silná skupina, která by zájmy důchodců prosazovala, přestože intelektuální a organizační potenciál v nejstarší generaci rozhodně je. Vzpomeňme na stranu Důchodci za životní jistoty, která se „málem“ dostala do parlamentu. Vznik nějaké aktivně lobující platformy sdružující občany v důchodovém věku by mohl být impulsem, který by podpořil proces šíření internetové gramotnosti mezi seniory.
Osobně jsem však spíše pesimista a soudím, že den D, kdy se první velká vlna seniorů vylodí v neprobádané internetové krajině, v České republice pravděpodobně nikdy nenastane. Přestože podíl seniorů na české internetové populaci nepochybně poroste, bude se zřejmě jednat o pomalý proces, kdy podíl seniorů bude stoupat spíše o několik procent než o desítky procent za rok.