Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: Jak by měl vypadat ideální pracovní stůl?

Autor: Depositphotos
Martin Malý

Člověk dělá v mládí mnohé pitomosti. Třeba si myslí, že v IT je nejdůležitější programátor a jeho názor… To všechno při vhodné péči časem přejde. Ale některé věci jsou v člověku zažrané víc a napravují se o něco hůř.

Já měl třeba dlouhá léta, skoro odjakživa, zažitou praxi při sestavování vlastních počítačů: soustředil jsem se na velikost paměti a výkon procesoru. Vzal jsem to nejlepší a nejsilnější, co bylo na trhu a vešlo se do mého rozpočtu, a zbytek jsem pobral co nejlevnější. Samozřejmě, vymstilo se mi to hned: mrtvý disk byl v dobách, kdy cloudy nebyly tak všudypřítomné, docela velký opruz. Takže jsem pak dbal i na kvalitní disky a grafiku. Co jsem naopak nikdy neřešil, to byla myš a klávesnice. Prostě jsem vzal ty nejlevnější kousky, protože jako proč dávat za něco víc, když ta levnější varianta funguje taky. No jo, no, pitomost, jak píšu…

Ne že by se snad klávesnice za sto a myši za sto dvacet nějak extra rozbíjely. To vůbec ne. Fungovaly úplně normálně. Jenže někdy kolem roku 2003 se začaly zmenšovat. Nebo mně rostla ruka, to je taky možné. Najednou jsem prostě zjistil, že držím myš ne úplně v ruce, ale spíš tak jako čtyřmi prsty, křečovitě staženými do podoby drůbežího drápu. Taky jsem zjistil, že na měkké klávesnici s nízkým zdvihem mě prostě po několika hodinách bolí ruce. A pak se přidružily ty klasické příznaky – bodavá bolest v zápěstí, která vystřelovala až k lokti, bolestivé tuhnutí kloubů…

Jasně, když je vám třicet, tak to neřešíte. Ve čtyřiceti už začnete. Tak jsem se plácnul do čela a řekl si: Ty jsi ale vůl! Myš a klávesnice jsou moje pracovní nástroje, používám je naprostou většinu dne, a jen pitomec bude šetřit na něčem, co drží v ruce mnoho hodin denně. Takže jsem šel, svou funkční laserovou myš za 120 Kč jsem odložil do skříně a objednal jsem pořádnou, velkou. Dvakrát tak dlouhou, skoro dvakrát tak vysokou, o něco širší, o něco těžší, zato patnáctkrát dražší. To vám byla lahoda, povím vám! Ruka netrčela v křeči ve vzduchu, ale ležela pohodlně na přiměřeně velkém a přiměřeně natočeném předmětu. Zkusil jsem ještě takové ty myši “na bok”, ale neseděly mi.

Po prozření s myší mi došlo, že ještě musím vyměnit klávesnici. Ta stará sice fungovala, ale už se jí smazávala písmenka a čas od času se náhodně odpojila. Takže jsem sáhl po kousku z kategorie “mechanický spínač, vysoký zdvih, přiměřená tuhost” a zakoupil si klávesnici, která vydává uspokojivý rachot při psaní, ale zároveň hezky tlumí moje prsty a já nemám pocit, že celý den bubnuju prsty do kapoty auta.

Takový zajímavý detail je, že takovéhle zboží obchody nevedou v kategorii “klávesnice a myši – profesionální”, ale v kategorii “herní”. Takže jsou sice perfektně vyladěné, s velkou výdrží a všechno, ale vypadají značně, řekněme, “futuristicky”. To je opis, protože nechci psát rovnou, že jsou divně a neprakticky hranaté, zubaté a vůbec strašidelné…

Proč o tom píšu? Před časem mi napsal jeden pán, co vyrábí pracovní stoly, že by rád udělal designový “chytrý pracovní stůl”. Když mi ho popisoval, tetelil jsem se blahem: hodně úložných prostorů tam, kde je člověk potřebuje. Osvětlení v šuplíkách. Integrovaná zásuvka s UPS. Různé konektory pro různá zařízení. Audio. Zvedací zařízení pro práci vestoje. Notifikace pomocí změny světla. A tak dál. Moc se mi to líbilo a byl jsem rád, že někdo konečně přemýšlí nad takovou obyčejnou věcí, jako je stůl. Navrhl jsem mu, aby nezapomněl zabudovat bezdrátovou nabíječku mobilů, aby nezapomněl na místo pro dva monitory, a hlavně aby se zamyslel nad pořádnou pracovní lampičkou.

Nevím, jaké zkušenosti máte vy, ale já, když jsem byl malý, jsem měl nad stolkem lampičku po svém pradědovi architektovi, která svítila opravdu silným jasným světlem. Pak se zase něco dělo, a když jsem cca před deseti lety sháněl lampičku na pracovní stůl, tak mě mohl čert vzít: samé malé lucerničky jak ze šantánu se světelným zdrojem, co odpovídá tak dvacítce žárovce. Já nevím, jak si autoři představují, že s tímhle někdo pracuje. U počítače to ještě jde, ale když vezmu do ruky páječku a součástky, tak herdek, končí legrace a jde o prsty! Hledal jsem, hledal a výsledek mého hledání byl naprosto neuspokojivý. Možná kdyby byla kategorie “herní lampičky”… 

EBF17_Cupr

Každopádně jsem to nakonec vyřešil po svém: Z eBay jsem objednal desku, na které je 64 vysoce svítivých LED, a držák mobilního telefonu, co vypadá jako 70 centimetrů dlouhý ohebný kabel s možností upevnění ke stolu. Sice to je neestetické, ale funkční, já si nenamáhám oči, protože mám nad stolem světlo jak o polednách, a už si ani na normální práci nezapínám designovou lampičku, ale svůj světelný bastl. Kašlat na svoje ruce, oči, uši a tak se zkrátka nevyplácí a pohodlně vidět, sedět, psát – to ničím nenahradíte!

Mimochodem, co byste si vy představovali, že by měl mít takový ideální pracovní stůl?

Našli jste v článku chybu?