Předpokládám, že je úplně jedno, na který díl této zhůvěřilosti se člověk dívá. Pro přesnost uvedu, že šlo o díl 2765. Jako režisér byl podepsán Dušan Klein. To je režisér, který býval velmi šikovný, pokud jde o detektivky nebo příběhy o “básnících”. Jenže čas postupuje a všichni stárneme.
Před kamerou se doslova plazili unavení herci, kteří nějak odříkávali své “dialogy všedního dne”, tedy první, co scénáristy napadlo, nebo i něco z toho, co zaslechli na scénáristické poradě či v hospůdce “Na růžku”. Nebo jinde. Ono je to jedno. Prostě, herci odmluvili první, co jim slina scénáristů na jazyk přinesla. Jistěže to doplňovali – tak nějak – tím, co patří do jejich osobní mluvy. Např. slovo „jako“ se opakuje zvláště u mladých herců velmi často. Odmluvili si to a na kontě jim přistály další korunky za zcela zbytečnou a pro ně trapnou a ponižující práci.
Postavy se od sebe nijak neodlišují, nemají žádná specifika, vlastní rysy, mimo těch proplánových. Hlavně ti mladí herci jsou všichni úplně totožní, bez nápadu, bez vzrušení, s frázemi, které používají dnešní mladí lidé.
Prolínají se tu tři příběhy, samozřejmě je tu něco navíc o dětech. Nyklová udělá z Růži brigádnici a nechápe, že Růža nechápe, že je to pro její dobro a že se dokola vzteká a šlape v tom jako v… porcelánu. Anča se snaží uklidnit situaci, ale marně. Růža je “ošklivá” skoro na každého a všem vyčítá svůj nešťastný osud. Frantovi s Bedřichem se rozpadá kapela. Eddie vyhoří a zůstane u Adriany. Hasičům se přizná, že požár asi způsobil on, a tak ho čekají patálie s pojišťovnou. A Peter? Ten se uzdraví a chystá se do lázní. Provalí se na něj, že nebyl řádným pacientem a kdo ví, jak to dopadne s Alicí?
V seriálu hrají někteří velmi kvalitní herci. V čele s Hanou Maciuchovou. V tomto díle jí sekundovali např. E. Horváth, L. Krbová, A Jastraban, Z. Hadrbolcová, J. Obermaierová a další. Žijeme prostě v době, kdy se i dobří herci musejí živit hraním v mizerných “mydlinkových operách”… I když tohle už snad není ani mydlinková opera. Je to absolutní koncentrát nudy. Všednosti všednější, nežli je práce u továrního pásu.
Žijeme v době, kdy se spousta slušných, vzdělaných a šikovných lidí musí živit výrobou “pitomostí”, chtějí-li přežít a mít hezký a spokojený domov. Jenomže ta špatná práce má vliv na duše a mozky těch, kteří ji provádějí, i těch, kteří ji absorbují. A celá společnost tak “vesele” pospíchá do hájíčku zeleného, nechci-li použít ostřejšího příměru…
V televizním filmu Antonína Moskalyka “Větrná setba” říká profesor svým studentům (citace nebude úplně přesná, ale vystihuje podstatu): “Máme vládu idiotů pro idioty.” Pan Adamíra, který roli hrál, to řekl tak emočně silně, s takovým zaujetím, že každý musel pochopit, že mluví o tehdy současné komunistické vládě.
Když se tak dívám na to, kdo dnes vládne, řídí podniky – včetně televizí, kdo rozhoduje o tom, kam se bude ubírat náš stát, stejně jako naše televizní a filmová tvorba, chce se mi tu Adamírovu větu opakovat. Ne, přál bych si, abych ji říkat nemusel. Ale bohužel mi nic jiného nezbývá.
Syn Miriam Peterovi a své matce v jedné scéně vysvětlí, že pobyt ve vězení, to je “škola sebeovládání”. Nevím, jakou má Ulice sledovanost, ale obávám se, že obrovskou. Jinak by něco tak strašného Nova nenatáčela a nevysílala. Pro toho, kdo ještě není šíleným, zhlouplým fanouškem televizních seriálů z české produkce, znamená vydržet u jednoho dílu seriálu Ulice opravdu “školu sebeovládání”.
ČLÁNKY DO MAILU