U České televize šlo jednou o zásah a podruhé o nezásah. Když pan prezident říká sprostá slova, veřejnoprávní média to vysílají. Když pan prezident říká úplně normální slovo – Bakala, nůžky česko-televizního cenzora rázně zakročí.
To je asi tak stejné, jako když na Českých slavících nesměl být loni hodnocen jakýsi Řezník (asi se to má psát s velkým Ř, ale jistý si nejsem). Do loňských slavíků jsem nevěděl, kdo to je. Po nich jsem si od něj pustil pár písniček a zdály se mi… řeknu to kulantně – hluboce se mi nelíbily.
Podobné je to, jako když pan Troška nedostal Českého lva za komerčně nejúspěšnější film roku. Protože naši filmoví akademici tuto kategorii zrušili, aby nemuseli panu Troškovi něco předávat. Filmy pana Trošky se mi v poslední době příčí, protože svou povrchností a rychlostí natočení připomínají televizní seriály typu “Ordinace”, “Doktoři z Počátků” nebo “Neviditelní”. Jenže, národ to žádá, národ to chce.
Letos nastala hrůzná situace pro ty, kteří se podílejí na pořádání Českých slavíků. Mezi šest nejúspěšnějších kapel roku se dostala plzeňská kapela “Ortel”. Mnoha našim staromilcům, kteří rozhodují o tom, co se u nás má a smí vysílat a co se vysílat nemá a nesmí, se tahle skupina zdála extrémistická a chtěli ji ze soutěže zase vyřadit. Jenže, ona se, dle zákona, ničeho nedopustila. Tak to nešlo.
Letos se v Českém slavíku tak nějak zrušila kategorie Skokan roku. Já nevím proč? Docela by mě zajímalo, kdo od loňska nejvíc poskočil? Ovšem, pro pořadatele soutěže by to mohl být šok a tak ho raději nepřipustili. Až zase poskočí nějaký středoproudový zpěváček, který zmizí tak, jak se objeví.
“Monsieur l Able, nesouhlasím s tím, co říkáte, ale položil bych život za vaše právo to říkat.” To prohlásil léta Páně 1770 Voltaire. A v tom tkví podstata demokracie. Opakujme si tuto větu nejméně jednou denně, aby nás nenapadlo něco někomu zakazovat říkat, psát, či dokonce jenom číst. Nebo rušit kategorie na nějakých soutěžích.
Nejsem vášnivý fanoušek skupiny “Ortel”. Vůbec ničí nejsem fanoušek. Uznávám, že tahle skupina má texty vztahující se k české současnosti a kritizující to, co se v ní děje. A protože se v ní dějí i věci zvláštní a špatné, není jich málo, má kapela stále více příznivců. Nejsem hudební odborník, ale vím, že melodie “Ortelu” jsou líbivé. Ne ve smyslu hloupé popiny, která u nás kraluje. Ale spíše ve stylu krylovském. Jakkoliv je Kryl pro kohokoliv nedostižným vzorem. Včetně kouzelníka Žita.
Jaký byl letošní Český slavík? Příšerně nudný. Bez jediného nápadu, bez vtipu, bez moderátora, který by alespoň část té nudné trapnosti zachránil. Prostě se sešly celebrity Blesku a rozdělily si mezi sebou trofeje. A hezky si k tomu zatleskaly a vzájemně se pochválily. Televizní diváky s tím otravovaly něco kolem dvou hodin.
Ony v Čechách, na Moravě i ve Slezsku existují i jiné kapely, jiní zpěváci a jiné zpěvačky, než ty, jejichž cajdáky do zhloupnutí opakují veřejnoprávní i soukromá mainstreamová média. A to jsou ti, kteří baví a zajímají dnešní mladé lidi. Protože oni zpívají to, co mladí lidé cítí. Vyjadřují jejich naštvanost, ba dokonce vztek nad zkorumpovaností, nad špatností ve vedení naší země tudíž i velkých médií.
Vůbec mi nejde o “Ortel”. Jde o všechny ty lidi, kteří toho začínají mít dost a po krk. O všechny, kteří jsou hluboce zklamaní vývojem v naší zemi za posledních 25 let. Všechny ty, kteří věřili žvástům o vítězství pravdy a lásky a teď se zase brodí v bahně politické a morální špíny všude okolo a opět začínají rýt držkou v zemi. Takže: Bratříčku, otevírej honem vrátka…