Sdílejte soubory letecky
Sdílení souborů přes Internet je většinou stále utrpením. Přílohy emailů pro limity velikosti nedostačují a sofistikovanější nástroje typu AllPeers či Rapidshare jsou pro normální uživatele stále ještě příliš komplikované. Nijak přehnaně originálním, ale překvapivě příjemným řešením je Letecká pošta. Ta nabízí dočasné uložení souborů do velikosti 161 MB a zpřístupnění na individuální adrese. Pokud chcete sdílet trochu větší soubor, než kolik dokážete protlačit přes email, stačí místo toho poslat adresátovi odkaz na Leteckou poštu.
Tento koncept sdílení je běžnou věcí. Výjimečné na Letecké poště je, že nevyžaduje žádnou registraci, její design je naprosto minimalistický a s minimem reklamy. Díky tomu je sdílení bezbolestnou záležitostí pro obě strany. Letecká pošta vznikla již v únoru letošního roku. Podle svého provozovatele Zdeňka Nového fungovala původně jen jako soukromý nástroj pro okruh přátel. Dnes uživatelé denně nahrají na 2000 souborů, 40 000 jich stáhnou. Letecká pošta má i svou anglickou verzi ShareGadget, která však je zatím prý jen doplňujícím pokusem.
Na koncert lépe
Papírové kulturní přehledy jsou příliš komplikované a objemné. Na webu zase neexistuje místo, kde by člověk mohl jednoduše sledovat blížící se akce, které ho zajímají. Z osobní potřeby po takové službě vznikl Nakoncert Tomáše Hellebranda. Jeho princip je jednoduchý – na jednom místě najdete informace o koncertech vybraných kapel a zpěváků. Pokud se zaregistrujete, můžete si dokonce vybrat, kdo vás zajímá, a nechat se informovat jen o jejich vystoupeních. Nové informace si můžete nechat zasílat emailem, v plánu je export ve formátu iCal do kalendářů a modul pro iGoogle, s RSS se zatím nepočítá. Zajímavým vylepšením má být schopnost filtrovat koncerty podle lokality. Pokud žijete v Karlových Varech a posloucháte Anetu Langerovou, její koncert v Olomouci vás obvykle příliš nezajímá.
Jak Nakoncert získává data o akcích, nechtěl Tomáš Hellebrand přesně prozradit. Pravděpodobně se však jedná o jakýsi automatický skript, který je bere přímo ze stránek muzikantů. Dále je manuálně zkontrolován a doplněn o potřebné informace. Vzhledem k tomu, že kapely tyto údaje nenabízejí v žádném „čitelném“ XML formátu, jedinou alternativou k tomuto postupu by byla práce uživatelů. Ta však prý byla záhy zavrhnuta pro nestoprocentní spolehlivost. Ta je přitom u podobného informačního servisu základem všeho. Nakoncert byl spuštěn v srpnu a podle Toplistu se již nyní jeho denní návštěvnost pohybuje okolo 500 lidí.
Máte už svoji webíínu?
Freehostingy nové generace u nás rostou jako houby po dešti. Pokud odhlédneme od též úspěšných blogovacích systémů, jakým je Blog.cz, je smysl služeb typu eStránek či Webgarden vždy stejný – poskytnout komukoliv co nejjednodušší způsob, jak si „udělat webovky“. Překvapivým novým hráčem do hry je agentura Ataxo, která se jinak zaměřuje především na online marketing. Nápad vytvořit Webeenu prý začal rašit již před dvěma lety. Cílovou skupinou jsou všichni uživatelé, kteří z jistého důvodu chtějí vlastní web, ale jejich počítačové schopnosti končí u Wordu. Pro mě trochu překvapivě však Ataxo nemá v hledáčku především své firemní zákazníky, ale stejný okruh lidí, který dnes používá eStránky.
Webeena se od konkurentů odlišuje nepřítomností jakékoliv samostatné editační části. Všechny úpravy mohou uživatelé provádět v javascriptové vrstvě přímo „nad“ konkrétní stránkou svého webu. Funkce jsou jinak v zásadě stejné jako jinde – vedle samotné tvorby textových stránek je možné vložit jednoduchou fotogalerii, v nejbližší době by měly přibýt komentáře a zjednodušené publikování ve stylu blogu. Jistým handicapem pro Webeenu může být její pro české uživatele poněkud krkolomný název. Ataxo si však zaregistrovalo i různé alternativy, špatné spelování by proto nemuselo být problémem. Výhodou vybrané domény je prý použitelnost i v zahraničí. V testovacím provozu již běží polská verze a chystají se další, v držení má Ataxo i adresu webeena.com. Obchodním modelem má být zejména prodej kontextové reklamy. Webeena zatím není otevřená veřejnosti, jediným způsobem k jejímu vyzkoušení jsou pozvánky.
Obejdeme se i bez realitky
Často se tvrdí, že na českém Internetu chybí API a tzv. mash-upy míchající na jedné stránce funkce různých služeb. Pravděpodobně prvním českým realitním mash-upem je Bezrealitky spojující databázi inzerátů s Google Maps. Tento model je přitom ve světě vyzkoušený a úspěšný. Zajímavé je, že tvůrci Bezrealitky dali přednost mapám Google. A to přesto, že Seznam i Atlas své API také mají. Podle Jakuba Havrlanta ze společnosti Pricetown, která službu provozuje, za tím stojí důvěra ve schopnosti dalšího vylepšování ze strany největšího světové vyhledávače. V diskusi na Poohovi však zmiňuje i další důvod – Seznam je prostřednictvím Srealit přímým konkurentem Bezrealitky.
Vedle u nás dosud netradičního uživatelského rozhraní má Bezrealitky ještě jednu zvláštnost. Narozdíl od jiných inzertních realitních serverů odmítá nabídky realitních kanceláří. Celý model, kdy z prodeje realit získává nemalou část jakýsi prostředník, považují autoři Bezrealitky za zbytečný a v době Internetu přežilý. Garancí pouze přímých nabídek se chtějí odlišovat od silnějších konkurentů, kteří soukromou inzerci také nabízejí, ale realitní kanceláře nevylučují. Jakub Havrlant dokonce říká: Realitní kanceláře a makléři mají využívání našeho serveru zakázáno pod pokutou 50 000 Kč
. Využívání Bezrealitky je bezplatné s výjimkou nadstandardních služeb typu zvýrazněné pozice či nafocení objektu. Otázkou je, jak se podobný typ služeb dokáže udržet v konkurenci vyhledávačů, pro které jsou různé strukturované databáze ve stylu Google Base přirozeným krokem dál. Podle Jakuba Havrlanta však nikdy nedokáží být tak specificky zaměřené.
Heureka! Už vím, co koupit!
Vyhledávačů zboží existuje celá řada, Heureka za stáje Mitonu však volí poněkud odlišný přístup než ostatní. Namísto otázky: „Kde koupím nejlevněji?“ se uživatelům snaží spíše poradit, co vůbec by měli chtít. Pokud nálepka web 2.0 má vůbec nějaký význam, Heureka splňuje všechna obvyklá kritéria od důrazu na komunitní funkce až po příjemný design. Základem je klasická databáze zboží různých obchodů, které se do Heureky zapojí. Oproti jiným vyhledávačům zboží však Heureka disponuje i parametry jednotlivých produktů (a umožňuje jejich porovnání) a pomocí algoritmů i manuálního třídění dokáže identifikovat shodné výrobky různých obchodů. To jistě znamená mnoho práce, proto dochází ke spouštění produktových kategorií postupně.
Většinu obsahu by však do budoucna měli generovat sami uživatelé. Tomáš Hodboď, který projekt Heureky vede, za cíl služby označuje: Odchytit lidi již v začátcích jejich nákupního rozhodování, a pak je provést celým procesem nakupování přes vybrání konkrétního produktu i obchodu. A zůstat s nimi ve spojení i nadále, aby mohli ostatním lidem poskytnout své zkušenosti jak s konkrétním produktem, tak názorem na obchod, ve kterém nakoupili.
Prostřednictvím recenzí, diskusí, uživatelsky sbíraných parametrů atd. by se tak Heureka ráda stala jakýmsi nezávislým „metaobchodem“. Zboží by si sice lidé koupili od někoho jiného, ale většinu aktivity spojené s výběrem by provedli na Heurece.
Celý koncept Heureky je v ostrém kontrastu s přístupem Seznamu a jeho Zboží.cz. Zajímavá je například otázka hodnocení kvality obchodů. Zatímco Seznam jim uděluje hvězdičky podle jakýchsi obecných kritérií (platební metody apod.), Heureka věří ve zpětnou vazbu uživatelů. Sociální charakter Heureky je ale také její slabinou. Je otázkou, kolik lidí má potřebu udělat ze svého nakupování komunitní záležitost. Velmi často máte vybráno a skutečně jen hledáte, kde jsou nejlevnější. Nechcete psát recenze, nechcete se nikde registrovat. Jednoduché srovnávače cen se proto Heureky asi nemusejí příliš obávat. Jejich služby míří na úplně jiné uživatele.
Dal ti učitel špatnou známku? Vrať mu to!
Že je Oznámkuj učitele kopií amerického RateMyProfessors její tvůrce David Pirek (pracující jako programátor v New Yorku) otevřeně přiznává hned na úvodní stránce. Přestože se dnes návštěvnost tohoto naprosto čerstvého serveru pohybuje v desítkách lidí, její potenciál stát se masivně rozšířenou je vysoký. O co tedy jde? O nic víc, než co říká její název. Kdokoliv má možnost vytvořit stránku pro svého učitele a anonymně oznámkovat obtížnost jeho předmětu, ochotu pomoci a srozumitelnost výuky. A třeba i připojit krátký komentář. Podívat se můžete třeba na Mgr. Petra Vránu, který zatím získal nejvíce hodnocení.
Oznámkuj učitele do značné míry cílí na stejný okruh uživatelů jako Spolužáci. Podle Davida Pirka to však není problém – americký vzor je velmi úspěšný a bez problémů funguje vedle obdoby Spolužáků Classmates. Funkce Oznámkuj učitele by proto měly být trvale soustředěné na jednu věc a tu řešit nejlépe. Zvažováno je dát učitelům možnost odpovědět nebo třeba databáze „taháků“ na míru tomu kterému vyučujícímu. Pokusně je na Oznámkuj učitele možné nalézt funkci lehce připomínající Yahoo Answers – jakési diskuse iniciované položením „otázky“. Celý web je však především velmi jednoduše a přehledně navržen. Jsem proto velmi zvědav, v jakých řádech se bude jeho návštěvnost pohybovat za rok touto dobou.
Oproti předcházejícím dílům jsme v těchto Webovinkách kladli větší důraz na české projekty. Pokud znáte, či přímo provozujete službu, která je něčím zajímavá a originální, napište mi. V příštím díle se ve Webovinkách může objevit právě ona. Kritériem není známost ani návštěvnost, ale čistě její nápaditost.
