Stalo se: samé jedničky na (mobilním) vysvědčení

V minulém dílu tohoto seriálu jsem psal o tom, jak regulátor (Český telekomunikační úřad, ČTÚ) zveřejnil další drafty analýz relevantních trhů, a mezi nimi i analýzu velkoobchodního trhu terminace hlasu v mobilních sítích (trhu č. 16). Podle této analýzy, která nyní bude podkladem pro další rozhodování regulátora, vycházel jako operátor s největším počtem zákazníků český T-Mobile. Stejně tak mu patřilo prvenství v počtu příchozích (tzv. „terminovaných“) hlasových minut. Jinými slovy: nejvíce se volalo právě do sítě T-Mobile. Regulátor ovšem vycházel z údajů k pololetí loňského roku.

Jenže ledva jsem to stihl napsat a minulé pondělí publikovat, všechno se změnilo. Mobilní operátoři právě minulý týden zveřejnili (některé) své výsledky za loňský kalendářní rok, a mezi nimi i údaje o počtech svých zákazníků (fakticky: aktivních SIM karet). Z nich vyplývá, že nejvíce nových zákazníků přilákal loni Oskar, dnes vlastně už jen Vodafone: 310.597. Druhý v pořadí byl Eurotel, který získal 282.000 nových zákazníků, a T-Mobile jen 274 000.

Hlavně ale: se započítáním celoročních přírůstků si Eurotel udržel svou vedoucí pozici v počtu zákazníků (aktivních SIM karet), kterou měl i na konci roku 2004. Jinými slovy: náskok, který získal T-Mobile k polovině loňského roku a se kterým také počítal regulátor ve své analýze relevantního trhu č. 16, dokázal Eurotel dotáhnout a znovu získat vedení.

Snad si ještě vzpomenete na slávu, s jakou český T-Mobile v polovině loňského roku oznámil, že se stal jedničkou na českém trhu, pokud jde o počet zákazníků. Na tom celkem nic neměnila ani skutečnost, že nejde o počty aktivních zákazníků, ale o počty aktivních SIM karet. Podstatné bylo, že Eurotel ve druhém kvartále loňského roku sjednotil metodiku počítání těchto aktivních SIM karet s ostatními. Vzhledem k tomu jeho dříve uváděné počty poměrně výrazně poklesly – a T-Mobile se dostal na první místo.

Dnes přitom Eurotel publikoval i své předloňské počty, stanovené již podle standardní metodiky. Z nich vyplývá, že na konci roku 2004 měl 4,394 mil. zákazníků, zatímco podle původně používané metodiky jich vykazoval 4,664 milionu. Stále však byl o něco lepší než T-Mobile, který ke konci roku 2004 vykázal 4,359 milionu zákazníků. Jenže během prvního pololetí notně „zabral“ právě T-Mobile a Eurotel předehnal.

Jenže jak se teď ukazuje, Eurotel zabral zase ve druhém pololetí (nejvíce pak v posledním kvartále) a zase se vrátil na první příčku.

Příslušné počty zákazníků (aktivních SIM karet) uvádí následující tabulka, ale nejlépe asi souboj obou největších operátorů ukazuje následující graf.

Třetí operátor, Vodafone, není v tomto „soubojovém grafu“ zanesen. Absolutní počty jeho zákazníků jsou totiž stále výrazně nižší než u Eurotelu a T-Mobile, kteří se přetahují o momentální prvenství. Nicméně alespoň v meziročních přírůstcích je Vodafone naopak jedničkou: za celý rok 2005 získal nejvíce nových zákazníků (přes 310.000, viz výše) právě on.

A v čem je nadále jedničkou T-Mobile? Ono se určitě něco najde. Co třeba největší objem příchozího volání, co do počtu terminovaných minut? Viz minulý díl.

Soudy rozhodují o reklamách

Při pohledu na předchozí graf, ukazující nástup Eurotelu ve druhém pololetí (a nejvíce v posledním kvartále), mne napadá, co asi bylo jeho příčinou. Že by lidé tolik reagovali na masivní kampaň, kterou Eurotel v loňském roce lákal nové zákazníky? Asi na tom něco bude.

Vzpomínáte si ještě na slogany „Přecházím k Eurotelu“ a „Odcházím k Eurotelu“, které byly součástí celé reklamní kampaně? Rozdíl mezi nimi se zdá být nevýznamný, ale opak je pravdou. Vše souvisí s tím, jak příslušnou reklamní kampaň Eurotelu napadl u soudu právě jeho konkurent T-Mobile, kvůli spojení sloganů „Volání zdarma na dva roky“ a „Přecházím k Eurotelu“. Jeho argumentem mělo být to, že zákazník nevolá dva roky zdarma, ale musí platit měsíční paušál (ve kterém jsou minuty k provolání zahrnuty).

Městský soud v Praze dal v říjnu loňského roku T-Mobile za pravdu a vydal předběžné opatření, přikazující Eurotelu uvedenou reklamu změnit. Formulace tohoto předběžného opatření ale musela být dost „pružná“, neboť Eurotel mu vyhověl vskutku kuriózně: změnil neproblematickou část svého původního sloganu „Přecházím k Eurotelu“ na „Odcházím k Eurotelu“ (podrobněji na Novinkách.cz).

Proč to ale celé připomínám? Nejen kvůli souvislosti s výsledkem souboje mobilních operátorů o počet zákazníků, ale také kvůli tomu, že něco podobného se odehrálo i minulý týden. Už ale nešlo o souboj mobilních operátorů. Tentokráte šlo o reklamní kampaň Radiokomunikací, která se nelíbila Českému Telecomu, hlavně pokud jde o srovnávání s jeho vlastními službami a výroky jako „Neplaťte paušál Českému Telecomu“. Prý jde o nekalou soutěž, která identifikuje jiného soutěžitele a nepřináší objektivní srovnání. A také prý tato reklamní kampaň neříká, že služby Radiokomunikací nejsou dostupné všude.

Český Telecom podal kvůli zmíněné reklamě žalobu k Městskému soudu v Praze v prosinci loňského roku. Nyní přišel první důsledek jeho žaloby – nikoli ještě verdikt soudu o opodstatněnosti či neopodstatněnosti žaloby jako takové, ale pouze ve formě předběžného opatření. To Radiokomunikacím ukládá nepoužívat reklamní slogan ani bannery s textem „Neplaťte paušál Českému Telecomu“. Ty také byly v průběhu pátku staženy z dosud probíhajících reklamních kampaní. Viz též aktualitu.

Na některých webových serverech (např. na DigiWebu) se již objevila i reakce Radiokomunikací na předběžné opatření soudu:

Radiokomunikace toto předběžné opatření skutečně obdržely a respektují jej. Současně však v nejbližší době podáme u příslušného soudu proti tomuto rozhodnutí odvolání. Jsme přesvědčeni, že jsme svou kampaní zákon neporušili, a doufáme, že soud našemu odvolání vyhoví. Podstata sporu se zákazníků nikterak nedotkne – ti, kteří nechtějí platit paušál za telefon, mohou i nadále přenést svou linku k Radiokomunikacím.

Již dříve se přitom Radiokomunikace vyjádřily v tom smyslu, že celá kauza je absurdním důsledkem snah Českého Telecomu:

‚Samotný fakt podání žaloby považujeme za absurdní důsledek snah Českého Telecomu zadusit úspěšný nástup technologie pronájmu místního vedení, která ho začíná ohrožovat v tom nejcitlivějším místě, a skutečné liberalizace telekomunikačního trhu v ČR v praxi,‘ uvedl šéf Radiokomunikací Miroslav Čuřín k žalobě.

Není to přitom první spor, ve kterém se Český Telecom brání reklamě, kterou považuje za srovnávací a nekorektní. Již dříve takto napadl reklamu Czech On Line, kterou soud (zatím opět jen formou předběžného opatření) také zakázal.

Žaloba o náhradu škody

U soudů a domáhání se něčeho soudní cestou ještě zůstaneme. Minulý týden se totiž objevily informace o další žalobě, tentokráte o náhradu škody ve výši 290 milionů korun. Napadeným je Český telekomunikační úřad a žalobu na něj podala česká pobočka Tiscali. A za co? Za

neplnění povinnosti ve věci rychlosti řízení ČTÚ, které bylo na základě návrhu Tiscali zahájeno v listopadu 2003 a bylo opakovaně prodlužováno po dobu 21 měsíců.

Předmětem uvedeného řízení byl spor mezi Tiscali a Českým Telecomem o zavedení režimu FRIACO (tj. režimu paušálního zpoplatnění originace pro internetový dial-up). Pravdou je, že Tiscali se režimu FRIACO domáhala od skončení Fóra pro dial-up v polovině roku 2003, a domohla se ho (zřejmě skrze rozhodnutí ČTÚ) až koncem loňského roku. Podle uváděného počtu měsíců to muselo být dříve než v listopadu 2005, kdy Český Telecom sám zařadil režim FRIACO do své velkoobchodní nabídky. Teď se tedy Tiscali chce s ČTÚ soudit o náhradu škody, která mu tím měla vzniknout – a kterou Tiscali vyčíslila na zmiňovaných 209 milionů korun.

Nejde přitom zdaleka o první případ, kdy některý operátor žaluje regulátora o náhradu škody. Prim, alespoň co do výše požadovaného odškodnění, hraje Český Telecom. Ten v roce 2003, za vedení Gabriela Berdára, zažaloval ČTÚ o plných 4,5 miliardy korun za to, že

ČTÚ nezajistil úhradu ztrát, které Českému Telecomu vznikly z provozování tzv. univerzální služby" (zdroj).

Později si Gabriel Berdár ještě přisadil výrokem, že ČTÚ připravuje Český Telecom každým rokem dokonce o sedm miliard korun (zdroj):

‚Dle našich propočtů nespravedlivá rozhodnutí regulátora připravují firmu ročně o sedm miliard korun čistého zisku. O tolik by byl vyšší, kdyby ČTÚ řádně dodržoval telekomunikační zákon,‘ uvedl pro týdeník EURO.

Další analýzy relevantních trhů

Výtky Českého Telecomu na adresu regulátora vycházely nejčastěji z jeho poukazů na to, že regulované ceny jsou posazeny příliš nízko a neodráží skutečné náklady dominantního operátora – a tak ten je prý musí křížově financovat z výnosů jiných služeb. To je pořád dokola omílané tvrzení, o jehož pravdivosti či nepravdivosti se může přesvědčit pouze regulátor (neboť pouze on má k dispozici potřebné podklady).

Zajímavá souvislost se ale objevila právě minulý týden, kdy regulátor zveřejnil k diskusi další dva drafty analýz relevantních trhů:

• trhu č. 1: (pevné) telefonní služby pro domácnosti [DOC, 334 kB]
• trhu č. 2: (pevné) telefonní služby pro podnikatele [DOC, 371 kB]

Obě analýzy vyznívají shodně v tom smyslu, že shledávají, že příslušný trh není dostatečně konkurenceschopný a že na něm existuje jeden subjekt s významnou tržní silou (Český Telecom). Už se ale liší v konstatování, že jen na jednom relevantním trhu (na trhu pro domácnosti, přesněji: pro nepodnikající fyzické osoby) prý stále existuje křížové financování u některých cenových programů:

Vzhledem k tomu, že u některých cenových plánů podniku s významnou tržní silou Český Telecom, a.s., přetrvává křížové financování, navrhne ČTÚ uložit v souladu s § 137 odst. 3 zákona rozhodnutím povinnosti související s regulací cen tak, aby došlo k nápravě nejdéle do jednoho roku. ČTÚ po skončení ročního přechodného období navrhne ukončit regulaci cen.

Zveřejněný draft analýzy bohužel není tak podrobný, aby říkal, kde konkrétně dochází ke křížovému financování a v jaké míře. Jak už jsem se snažil naznačit minule, analýzy mi přijdou příliš stručné a jakoby jen konstatující určité závěry, které ale nejsou podloženy příslušnými rozbory, statistikami, přehledy atd. Jako kdyby šlo o manažerské shrnutí nějakých jiných, mnohem obsažnějších dokumentů.

Takto lze jen spekulovat o tom, kde přesně našel regulátor křížové financování a v jaké míře, aby se dalo odhadnout, co bude obnášet jeho odstranění (v podobě zvýšení regulovaných cen). Tipovat lze určitě na nejnižší tarif pro domácnosti (Telefon Mini za 199 korun včetně DPH), ale možná i na tzv. „základní poplatek“ ve výši 329 korun, který je základem všech ostatních tarifů pro domácnosti. Tarify pro podnikající subjekty, u kterých regulátor křížové financování nenašel, začínají na 589 korunách měsíčně (včetně DPH).

Takže kam až by mohly stoupnout dosud regulované ceny pevných hlasových služeb a kde by se mohly ustálit, až je regulátor přestane regulovat (jak naznačuje jeho „po skončení ročního přechodového období“)? To je těžké odhadovat. Ještě že zde máme stále dostupnější alternativu v podobě rozvíjejících se nabídek internetové telefonie. Ta v celém procesu formování cen určitě sehraje významnou roli, stejně jako další substituce (mobilní sítě atd.).

Pro uživatele ADSL, kteří jsou stále vázáni na pevnou telefonní linku, to ale moc dobré zprávy nejsou. Český Telecom bude určitě dělat vše pro to, aby si jeho pevnou linku ponechali. Ostatně, sám už říká, že mu jde o to, aby lidé objevili „novou hodnotu pevné linky“. Stejně tak lze očekávat, že náklady na tuto pevnou linku, které uživatel bude v té či oné podobě bude hradit, klesat nebudou. Spíše lze počítat s tím, že Český Telecom bude ochoten za vyšší cenu poskytnout více služeb. Pro toho, kdo o ně bude mít zájem, to může být zajímavé a výhodné. Ale pro toho, kdo více služeb nepotřebuje, už to tak zajímavé nebude.