Prvním a základním systémem je nákup zboží na dobírku. Jde jistě o jeden z nejvíce používaných systémů, protože zákazník k tomuto způsobu nepotřebuje žádný účet ani platební kartu, ale pouze poštu v blízkosti svého bydliště. Výhody pro kupujícího plynou z toho, že zaplatí za zboží při jeho převzetí, nevýhodou pro něj je, že se musí (obvykle osobně) dostavit přímo na poštu a balíček si vyzvednout. Pro obchodníka zase plyne riziko, že se balíček může cestou poškodit, ztratit anebo se mu vrátí zpátky jako nedoručitelný.
Druhým způsobem (ne příliš rozšířeným), se kterým se můžeme setkat při nákupech ve virtuálních obchodních domech je platba složenkou. Nevýhodou pro zákazníka je, že musí zaplatit dopředu a zboží se začne expedovat teprve až v době, kdy si obchodník ověří, že platba skutečně proběhla.
Pokud si objednáváme přes Internet potraviny nebo hotové jídlo (např. pizzu), úhradu určitě provedeme v hotovosti, a to službě, která nám dané zboží doručí. Výhody tohoto systému jsou zajisté na obou stranách. Zákazník zaplatí v momentě převzetí zboží a obchodník má jistotu, že se mu peníze nemohou nikde „toulat“. Je logické, že právě v těchto případech, kdy dochází k osobnímu dodání zboží, není platba žádný problém.
Platit můžeme také převodem z našeho běžného účtu, ale jedná se samozřejmě o platbu předem. Tento proces může být někdy poněkud zdlouhavý, hlavně když využijeme nabídku některého ze zahraničních virtuálních domů. Kdo si to už vyzkoušel jistě ví, o čem mluvím. Zahraniční firmy někdy (možná že ne vždy) mají problém najít podle variabilního symbolu menší částku na svém účtu a my zase musíme zdlouhavým způsobem vyplňovat v bance zahraniční platební příkaz. Takže strávíte dlouhé týdny nejen čekáním na vaše objednané zboží, ale také dopisováním si s daným pracovníkem a ujišťováním, že platba již proběhla, scannováním převodního příkazu a posíláním e-mailem a podobně. Možná, že se něco podobného stalo jen mě, ale byla to jedna z mých prvních zkušeností a později jsem se již o nic podobného nepokoušela.
To jsou tedy klasické způsoby, cesta budoucnosti však vede k on-line platbám. Jako první u nás zavedla svůj on-line platební systém Expandia banka. Jedná se o proprietární systém pracující na principu vystavení platebního příkazu. Základem tohoto systému je, že obě zúčastněné strany mají svůj účet právě u této banky. Systém platby je velice jednoduchý a – jak je teď moderní říkat – „uživatelsky nenáročný“. Já jako kupující si vyberu v Internetovém obchodě zboží, vyplním on-line objednávku, jako způsob platby si zvolím Expandia banku. Poté se mi zobrazí vstupní stránka této banky, po autorizaci a přihlášení se do klientského systému se mi zobrazí předvyplněný platební příkaz s údaji o platbě, které se zde „natáhly“ ze serveru obchodníka. Na to si vygeneruji certifikační kód a potvrdím platbu. Po realizaci platby se můžu vrátit zpět na stránky obchodníka – který již ví, že má platbu na účtu.
Tento systém je opravdu velice jednoduchý a pro nakupování na Internetu příjemný, ale vyžaduje, aby plátce i obchodník měli účet u stejné banky, což je při pohledu z dlouhodobější perspektivy velká slabina. Zákazník za tuto cestu zaplatí jedněmi z nejvyšších poplatků za vedení a správu účtu a obchodník přijde o 1% z každé realizované platby. Za zavedení platebního systému musí obchodník zaplatit zřizovací poplatek ve výši 2000,– Kč a někteří obchodníci musí občas vynaložit veškeré své úsilí a šarm na to, aby příslušné oddělení Expandia banky přesvědčili, že jim jejich virtuální obchod zaručeně nebude dělat „ostudu“. Tím narážím na ohlas jednoho obchodu s erotickým zbožím, který dva měsíce doslova bojoval za to, aby si mohl tento platební systém zřídit, neboť nabídka jejich zboží obchodní manažery Expandia banky asi poněkud zarazila. Je ale možné říci, že z hlediska obchodníka je tato cesta ze všech popisovaných on-line plateb v této chvíli nejpřijatelnější.
Dalším způsobem je platba kreditní kartou. Od systému MO/TO se upouští. Banky nechtějí uzavírat smlouvy o přijímání platebních karet s Internetovými obchody. A také systém, kdy zákazník sdělí svému obchodníkovi osobní údaje a číslo platební karty, se mi zdá krajně nebezpečný. Určité řešení by v tomto ohledu mohl přinést projekt SET, který popisujeme o několik odstavců dále. Bohužel je však natolik složitý jak na straně zákazníka, tak na straně obchodníka, že se dá s jeho masovým rozšířením počítat jen stěží.
Jen ojediněle se u názvu obchodu objeví ikonka se znakem Visa karty nebo EuroCard/MasterCard. Myslím si, že je to škoda, protože v každém větším americkém obchodě si můžete vybrat, kterou kartu a jakým způsobem použijete.
V tomto případě bych se snad mohla ještě zmínit o CCS kartě Kontakt. Tato karta je určena klientům, kteří současně využívají některou z CCS platebních karet pro bezhotovostní nákup pohonných hmot. Pořizovací cena platební karty KONTAKT je podle ceníku 150,– Kč, má platnost 18 měsíců a je pro ni doporučena záruka 3000,– Kč. V podrobnějších informacích se ale můžete dočíst, že jedna platební karta KONTAKT je v současné době připravena zdarma pro každého z 35 000 zákazníků, kteří o ni projeví zájem. Samozřejmě si každý může objednat karet více, podle individuálního zájmu.
Výhodou těchto karet je, že využívají stávajících obchodních vztahů mezi zákazníky a CCS v oblasti „benzínových karet“ a jsou tak zákazníkům dávány bez problematického papírování jako určitý bonus, se kterým lze platit na Internetu. Platby jsou vyřizovány prostřednictvím již zřízeného inkasa a to stejným způsobem, jako u ostatních CCS karet. Podrobnější informace jsme na Lupě přinesli hned při uvedení těchto karet na trh, největší nevýhodou tehdy byla velmi vysoká provize (nejméně řádově 5–10 procent, u každého obchodníka je to však individuální). Přesto se možností placení touto kartou objevuje stále více; klientská obec solventních firem je jistě zajímavá.
Ještě bychom se měli v našem výčtu možností zastavit u platebního protokolu SET (Secure Electronic Transaction). Systém pracuje při platbě následovně. Zákazníkův program (elektronická peněženka) se spojí s programem obchodníka, který podporuje platbu SETem, navzájem si „předloží“ své digitální certifikáty, aby věděly, s kým mají tu čest. Na to elektronická peněženka „vyrobí“ platební příkaz, podepíše a zašifruje. V tomto stavu si ho přečte pouze platební brána banky. Takto vyrobený platební příkaz informuje program obchodníka, ten ho předá platební bráně banky k autorizaci. Platební brána se přes karetní společnost spojí s bankou zákazníka, která buď platbu povolí, nebo zamítne. Stanovisko platební brána oznámí obchodníkovi, pokud je platba povolena, obchodník zboží odešle a pošle platební bráně žádost o převedení peněz. Náročné, zdlouhavé, ale funguje to.
Jako poslední bych už pouze „naťukla“ téma, které (alespoň doufám) se během určité doby stane nejen hojně diskutovaným, ale také používaným, a to je GSM banking. Jedná se o systém, s jehož pomocí bychom měli možnost, přes mobilní telefon za pomocí WAPu (nebo jiné technologie), nakupovat v elektronických obchodech a provádět on-line platby z našeho účtu. U nás se začínají objevovat platební systémy např. IPB GSM Banking, kdy za pomoci mobilního telefonu Paegas se SIM toolkitem a SIM kartou Paegas Info a Bankovní službou budeme moci podávat platební příkazy, zjišťovat zůstatky na účtu apod. V této souvislosti jistě není od věci si uvědomit, že právě IPB je jedním z členů konsorcia Český Mobil, které by mělo brzy vstoupit na trh jako třetí mobilní operátor; prostor pro GSM banking zde tedy jistě IPB má.
Závěrem bych chtěla jen dodat, že informace, které jsem v tomto článku uvedla, nejsou určitě vyčerpávající, ale to také není účelem. Jedná se o stručný popis, s čím a jak můžeme ve virtuálních obchodech platit. Určitě se za nějaký čas budeme už jen usmívat nad tím, že jsme dělali tolik povyku pro nic, protože nakupování a placení ve virtuálních obchodních domech bude běžným, ba dokonce možná i nezbytným řešením našich nákupů. Takže – vzhůru do nákupů a placení, neboť Vánoce jsou za dveřmi a dodací lhůty některých obchodů se mohou protáhnout!
Související články a odkazy:
ČLÁNKY DO MAILU