Steve Wozniak je jedním ze dvou zakladatelů společnosti Apple, dnes nejhodnotnější firmy planety. Její tržní kapitalizace se točí na hranici 2,5 bilionu dolarů. Wozniak již dlouho v Applu nepůsobí, a byť je technickým mozkem jeho prvotního úspěchu, na největší fázi růstu se nepodílel. Hodně ale zbohatl, dnes se tak může věnovat několika svým projektům, zejména obrážení světa a vzpomínání na staré časy.
Celý rozhovor vyšel ve speciálu Lupa3.0, který si můžete stáhnout zdarma v PDF.
Vaše IQ je údajně na hodnotě 200. Nechal jste si to někdy změřit?
Rodiče mě nechali testovat, ale měl jsem to štěstí, že mi nikdy neřekli, že mi byla naměřena hodnota vyšší než 200. Chtěl jsem žít život normálního dítěte a ve škole jsem nechtěl přeskakovat ročníky. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych mohl být génius. Dnes jsem génius v jedné věci – daří se mi přesvědčovat lidi v tom, aby si mysleli, že géniem jsem (smích).
Každopádně jste sám zvládl vytvořit počítače, které změnily mnoho věcí. V té době jste nad tím ale asi tak nepřemýšlel, ne?
Rozhodně ne. Jobs a já jsme se několik let přátelili ještě před založením Applu a to on přišel s nápadem, že bychom měli rozjet firmu. Mně o něco takového nešlo. Chtěl jsem světu ukázat své inženýrské schopnosti a vytvářet stroje, ve které nikdo nevěřil. A také jsem chtěl, aby mě docenili ostatní inženýři z komunity. V roce 2020 jsem byl jmenován do funkce fellow v rámci mezinárodní organizace IEEE zaměřené na elektrotechniku, což znamená, že mě ostatní inženýři konečně docenili a že respektují moji práci.
Ještě před založením Applu jste ale pracoval pro Hewlett-Packard…
Ano, a když Jobs přišel s tím, že sehnal peníze na financování mojí práce, nejdříve jsem ho odmítl. Miloval jsem svoji práci v Hewlett-Packard. Tehdy to byla inženýrská společnost vyrábějící věci pro inženýry. Chtěl jsem celý život pracovat jako inženýr pro tuto společnost. Až pak mě Jobs přesvědčil, že můžeme založit Apple a já se nebudu muset starat o chod firmy a že mohu zůstat inženýrem. Až pak jsem HP opustil.
Začínali jste nicméně velmi skromně.
Jobs a já jsme tehdy byli čerství dvacátníci a neměli jsme žádné peníze, účet v bance nebo bohaté příbuzné. Naším první plánem bylo prodávat počítačové desky za čtyřicet dolarů, a to s náklady dvacet dolarů. Počty byly zhruba takové, že když prodáme padesát desek, vrátí se nám nějaká investice. To byl případ Apple I, později se ale začaly věci měnit. Apple II už změnil svět. A to i vlivem toho, že díky Atari v Los Gatos v Kalifornii, kde mám dnes dům, odstartoval obor arcade her.
Pro Atari jsem ještě jako zaměstnanec Hewlett-Packard navrhl hru Breakout. Snil jsem o tom, že by hry a další programy bylo možné mít v barevném podání. To se v případě Apple II podařilo, stejně jako zpřístupnit výpočetní techniku a jednoduchý vývoj běžným lidem. Nebylo už nutné vytvářet hru tak, aby inženýr znal každý kabel a jím procházející signál, vše si bylo možné naprogramovat.
Klíčové pro vás bylo působení v legendárním Homebrew Computer Clubu.
Pravidelně jsem chodíval na setkání Homebrew Computer Clubu, ale byl jsem stydlivý geek, takže jsem se vždy bál přihlásit a prezentovat své projekty. Navrhl jsem například terminál, který byl schopný se připojit na tehdejší ARPANET, vojenského předchůdce internetu. ARPANET tehdy představoval síť šesti univerzitních počítačů propojených skrze Spojené státy. Můj terminál měl klávesnici a bylo možné se připojovat do sítě přes telefonní linku.
Mohl jsem se dostat třeba na počítač MIT, zadat přihlašovací údaje a prohlížet si tam soubory. Byla to nejúžasnější věc v mém životě. Neustále jsem mluvil o tom, jak bude skvělé, až budou mikroprocesory dostupné. Chtěl jsem stroj, který dokáže pracovat s jedničkami a nulami a lze jej ovládat přes klávesnici podobně jako psací stroj. Později jsem tedy vzal mikroprocesor, správný druh paměti a udělal zařízení, jež mohlo zobrazovat informace v mé televizi. Tyto věci jsem se pak osmělil v Homebrew ukazovat.
V klubu to také zaujalo Jobse.
Steva Jobse jsem do klubu pozval. Bylo to úplně jinak, než je to zobrazené ve filmu, kde Jobse hraje Ashton Kutcher. V něm mě Jobs našel ve sklepě, jak dělám na počítači. Jobs předtím v klubu vůbec nebyl. Já tam chodil od jeho založení a Jobse jsem tam přivedl. V klubu to Jobse velmi zaujalo a poté přišel s tím, že bychom měli rozjet firmu. Jobs chtěl být v životě důležitým člověkem, neměl sice akademické ani byznysové zázemí, ale byl velmi motivovaný.
Steve Wozniak na konferenci, která se konala v roce 2018 v Moskvě.
Co se stalo s prvními prototypy počítačů Apple? Existují ještě?
Měl jsem své vlastní prototypy Apple I a II. V podstatě šlo o součástky napíchané na bílou desku, kde jsem použil stovky až tisíce kabelů pro propojení všech pinů a čipů. Nemám ale nejmenší tušení, kam se tyto prototypy poděly. V té době jsem se více soustředil na budoucnost a tato část historie se prostě někam časem ztratila. Zajímavé je, že v té době nebyl žádný z mých kódů napsaný na počítači. Nemohl jsem si dovolit pronajmout sálové počítače, tam kód napsat a přenést si ho k sobě. Vše jsem tedy psal na papír, a to ve formě strojového kódu. Byly to hromady stránek.
Apple byl od svého založení vysoce inovativní firmou, k čemuž se dnes mnohé další společnosti upínají. Je možné něco takového do podniku zakódovat?
Je nutné říci, že vynálezci nejsou to samé jako inženýři. Pro vynalézání věcí sice musíte mít inženýrské schopnosti, ale zároveň musíte mít dar překlápět nápady a mít nadšení okamžitě běžet do laboratoře a tam si vyzkoušet, zda váš nápad funguje. Být inovátorem či vynálezcem je součástí osobnosti. Pokud nejste vynálezcem, nenaučíte se to.
Někteří lidé vynálezci jsou, jiní ne. Ve škole dnes existují programy na to, jak se stát podnikatelem. Mnoho věcí se lze naučit. Dávají se tam rady o tom, jak napsat byznys plán, jak se shánějí investice a podobně. Najmutí inženýrů na realizaci nápadu je často až v druhé fázi. Já se klaním k jinému přístupu, a to začít u inženýrů, protože nápadů je všude hromada, ale musejí se umět uskutečnit.
Řada zemí včetně Česka má skvělé inženýry, ale překlápět jejich práci do firem jako Apple není zase tak běžné.
Samozřejmě do týmu potřebujete někoho, kdo rozumí byznysu a dokáže poznat, zda váš nápad k něčemu bude. Podobně jako Jobs poznal, že můj vynález změní svět. Když se mě zeptal, jak velký může být trh pro můj počítač, řekl jsem mu, že milion lidí. Zeptal se mě, jak jsem k tomu přišel. Odvětil jsem, že existuje asi milion radioamatérů a že tohle je o něco větší. Jobs také sháněl peníze. Narazil na bývalého člověka z Intelu, který je měl a hledal, do čeho v mikroelektronice je investovat. Díky tomu jsme mohli dát dohromady tisíc počítačů. Rizikový kapitál pro nás byl důležitý.
Přesně tento ekosystém v Silicon Valley narostl do rozměrů, kdy je těžké mu konkurovat a řada zemí hledá způsob, jak tento úspěch replikovat.
Digitální revoluce začala díky jednomu malému elektronickému neuronu, kterému říkáme tranzistor. Vynalezen byl kolem roku 1950. Dnes dokážeme udělat čip, který obsahuje 60 miliard takových tranzistorů, a to za stejnou cenu, jakou tehdy stál jeden tranzistor. Jeho vynálezce William Shockley se usídlil v Mountain View, aby pak několik z jeho zaměstnanců založilo firmu Fairchild Semiconductor, která začala s výrobou tranzistorů a čipů. A usídlila se tam, čemu dnes říkáme Silicon Valley. Následný vynález prvních počítačů vedl k velkému růstu a obrovským ekonomickým změnám, a to i díky Mooreově zákonu.
Můj táta pracoval pro Lockheed Martin, a účastnil se tak vesmírného souboje s tehdejším Sovětským svazem. Když startovala raketa, každý nesený gram stál kolem 80 tisíc dolarů. V oboru tedy existoval obrovský tlak na miniaturizaci. Jednou mě táta ještě jako kluka vzal na veletrh elektroniky, kde jsem viděl čip s šesti tranzistory.
Pointa je, že i Lockheed Martin sídlil v Kalifornii. Tento ekosystém se začal nabalovat a přidali se důležití hráči s rizikovým kapitálem. Ti si dnes běžně kladou požadavky, že chtějí, aby firmy sídlily v Silicon Valley, protože je chtějí mít nablízku. Není to tedy tak, že bychom ve Valley byli geniálnější, ale máme na jednom místě akumulované obrovské množství firem, institucí, klíčových lidí a kapitálu.
Co si myslí Steve Wozniak o současné umělé inteligenci? A jaký je jeho názor na auta značky Tesla? Celý rozhovor si můžete přečíst ve speciálu Lupa3.0, který jsme vydali jako tištěný časopis. V PDF si ho můžete ale stáhnout (po registraci) celý do svého počítače.
Odesláním informací souhlasím se Zásadami zpracování osobních údajů