Ilustrace: Nenad Vitas
Den první (preludium)
10:00 – 16:00 Zjišťování nezbytných informací, kompletace dokumentů a jejich zapracování do elektronické podoby.
16:00 – 18:00 Studium webových stránek úřadu. Zjišťování, zda TO jde nebo nejde. Opakovaná konzultace s kolegou v podobné situaci.
19:00 – 22:00 Kolokviální závěr, že akce je možná. Pokus o instalaci obslužné aplikace do počítače, neúspěch (nepodporovaná platforma), odklad instalace komunikační části na další den.
Den druhý (akce)
9:00–10:00 Opětovná příprava dokumentů a jejich kontrola.
11:00–13:00 Příprava počítače. Instalace doplňku do webového prohlížeče (špatně podporovaná platforma), jeho test, aktivace a opakované selhání. Vyřešeno ve 13.12.
9:00 Pochybnosti o tom, zda je akce právně možná na základě telefonátu s kolegou. Telefonát na úřad příslušnému referentovi (nevědí, mám zavolat později).
10:00 Druhý telefonát na úřad (stále nevědí, ale na 80 % je akce možná, mám pokračovat v přípravách a zavolat znovu).
13:00 Třetí telefonát na úřad (už vědí, akce možná je, ale jsou s ní problémy, má být raději provedena dvakrát).
13:20 Provedení akce! Pět minut příprav, dvě minuty provádění. Atmosféra v místnosti se nedá dýchat, můj zrak upřeně hledí na probíhající hlášení na obrazovce, úspěch!
13.22–13:38 Opakování akce (na žádost úřadu, viz výše). Akce končí v polovině chybou, je třeba začít od začátku.
13:45 Telefonát na úřad, žádost o potvrzení úspěchu. Nepotvrzeno, příslušná osoba je nedosažitelná.
14:30 Další telefonát. Kompetentní osoba zastižena. Není si jista úspěchem, je potřeba zavolat později.
Den třetí (happy end)
9:00 Telefonát na úřad. Seřvání úředníkem – seřvání úředníka, žádost o spojení vyřízena (úspěšně). Zjištění, že akce proběhla úspěšně. Sláva! Dialog končí na druhé straně sluchátka konstatováním že „no víte, my se vlastně taky trochu divíme“.
Tak to bylo, tenkrát poprvé. Poprvé, když jsem poslal datovou zprávu. Pochlubil jsem se s tím, ale asi v nevhodné společnosti. Dozvěděl jsem se totiž, že „…ty jsi ale hlupák. Prostě to vytiskneš, zajdeš tam s tím a je to, tak co se starat…“. Tak se chlubím aspoň vám. A věřím, že na toto poprvé, stejně jako na mnoho jiných, jen tak nezapomenu.
