Při vzájemném srovnávání kompendium rozděluje země do tří skupin: tradiční členy EU (k nimž zpravidla připočítává i členy EFTA – Evropské sdružení volného obchodu), nové členy EU a země, jež zatím zůstávají mimo Evropskou unii. Leckteré kritérium dopadá pro nové členy velmi lichotivě.
Například počet univerzit a výzkumných ústavů připojených rychlostí alespoň 1 Gbit/s má v nových zemích větší podíl než v těch tradičních. A to ještě prapor „starých“ zemí výrazně podpírá Nizozemsko, jehož síť dlouhodobě představuje absolutní evropskou špičku a svými parametry výrazně převyšuje všechny ostatní. Přitom právě připojení v řádu gigabitů je považováno za nutný předpoklad k zapojení instituce do špičkového výzkumu či vzdělávání.
Srovnání konstatuje setrvalý růst velikosti a rychlosti sítí, což těžko koho překvapí. Zároveň upozorňuje, že růst není plynulý, ale probíhá po skocích. Bývá spojen s přechodem na novou technologii, kdy jednorázová investice posune danou síť výrazně vzhůru a pak se několik let téměř nemění.
Pěkným příkladem je CESNET, který první kompendium zastihlo těsně po skoku na gigabitové rychlosti, což tehdy Českou republiku katapultovalo až na třetí místo v celkové velikosti sítě. Ta vychází z délek přenosových tras násobených jejich kapacitou. Od té doby k zásadnímu technologickému skoku nedošlo (data se sbírala na přelomu rok 2004/2005 a nepromítla se do nich desetigigová trasa Praha–Brno), takže velikost sítě se měnila jen velmi mírně. Až se v příštím ročníku projeví chystané desetigigové spoje, poskočí ČR opět o něco vzhůru.
Zajímavou kapitolu představuje šíření IPv6. Přestože objem IPv6 provozu vzrostl za rok a půl čtrnáctinásobně, stále se většinou pohybuje pod jedno procento celkového provozu. I když jsou pionýrské země, kde jeho podíl již přesáhl deset procent. Česká republika si stojí velmi slušně v IPv6 připojování. Z 37 univerzit jich 11 má IPv6 připojení, čili zhruba 30 procent. To je třetí nejvyšší hodnota (za Nizozemskem a Norskem, kde mají IPv6 k dispozici všechny připojené instituce), výrazně převyšující evropský průměr 2,8 procenta. U výzkumných ústavů je zájem podstatně menší. V případě CESNETu je připojen jeden z 21 ústavů, tedy pět procent (evropský průměr činí pouhé procento).
Zajímavá jsou čísla o objemu provozu. Přestože samozřejmě stále roste, tempo růstu se postupně zpomaluje. Zdá se, že v současnosti jsou pro něj určující spíše komunikační potřeby uživatelů než kapacita sítí. Dříve bývaly sítě často zahlceny a jakýkoli nárůst dostupných kapacit se ihned projevil v objemu přenášených dat. Dnes mají, zejména v rozvinutých zemích, páteřní sítě dostatečnou kapacitní rezervu a své uživatele neomezují.
Ostatně zahlcení patří mezi další ze zkoumaných parametrů. Tradiční členové EU mají zanedbatelné problémy se zahlcením externích spojů, zatímco častěji než jinde spatřují jejich uživatelé problémy v lokálních sítích. U zemí mimo EU je situace právě opačná. Nemyslím si, že by země mimo EU měly o tolik lepší lokální sítě. Spíše jsou jejich uživatelé zvyklí na útrapy ze zahraničních spojů a pod jejich vlivem jim služby lokálních sítí připadají královské.
Rozdíly jsou i ve směru toku dat. Zatímco staré země mají spíše aktivní datovou bilanci, noví členové a státy mimo EU patří většinou ke konzumentům dat. V tomto směru je potěšitelné, že ČR je jedním ze dvou exportérů dat z devíti nových členů. Ze sítě CESNET2 odchází zhruba 1,7krát více dat, než do ní přitéká.
CESNET během pěti let
Páté vydání kompendia dává příležitost i k ohlédnutí, jak se za tu dobu vyvíjela akademická síť ČR. Pokud se celkové velikosti sítě týče, tam panuje mírný pokrok v mezích zákona, jak jsem naznačil výše. Výraznější nárůst se dá očekávat až od příštího ročníku, kdy se projeví nástup desetigigových tras do jádra sítě.
Brutální vzestup naproti tomu zaznamenala kapacita externích spojů sítě. Ze 300 Mbit/s v roce 2001 se vyšplhal až na letošních 35,3 Gbit/s, což představuje více než stonásobný nárůst. V evropském srovnání za rok 2005 v tomto kritériu náleží České republice celkové druhé místo (za Nizozemskem, s těmi lidmi se prostě nedá soutěžit). Lví podíl na externí kapacitě má samozřejmě 20 Gbit/s do NIX.CZ, nicméně i zbývajících 15 Gbit/s do zahraničních sítí představuje pěkné číslo.
Podobný vývoj zaznamenal i celkový objem přenesených dat. Obávám se, že pro ČR neplatí globální trend o zpomalování růstu. Křivka se v uplynulých letech (až na fluktuaci 2001/2002) šplhá utěšeně vzhůru. Graf zachycuje celkový objem provozu (data vyslaná a přijatá připojenými institucemi). Skutečnost, že neodpovídá nárůstu celkové kapacity sítě, dokládá, že růst provozu v ČR skutečně vychází z potřeb uživatelů, nikoli schopností přenosových tras.
A na závěr jsem si nechal populární otázku „Kolik za to?“ Rozpočet CESNETu za uplynulá léta prodělal mírný nárůst. Část z něj navíc vzniká přepočtem z národní měny na euro, protože koruna v tomto období pilně posilovala. V evropském kontextu se ČR dlouhodobě pohybuje kolem průměru a ani letošní rok na tom nic zásadního nezměnil.
Změnila se ovšem metodika, proto jsem do níže uvedeného grafu vývoje nákladů na síť nezahrnul rok 2005. Zatímco v předchozích letech CESNET do podkladů uváděl celkový rozpočet sdružení, letos zahrnul jen náklady přímo související s provozem a rozvojem sítě CESNET2. Prostředky věnované na výzkumné aktivity, aplikace a další činnosti mimo vlastní síť byly ponechány stranou. Proto došlo k výraznému poklesu (na 7,1 mil. euro) vykazované částky. Pro srovnání: odpovídající hodnota za rok 2004 činí 6,9 mil. euro. Při zachování metodiky by došlo k mírnému nárůstu.
Sečteno a podtrženo: v porovnání s ostatními evropskými zeměmi si česká akademická síť udržuje lichotivé postavení, kdy za průměrných nákladů poskytuje nadprůměrné služby.
Veškerá data i formátovanou zprávu najdete na adrese http://www.terena.nl/compendium/.
